batole

V poslední době se v různých médiích objevily články a polemiky na téma dotace na letní kino pana Jana Motyčky. V těchto článcích se objevila řada polopravd a nepřesností. Jako pamětník a člověk, který stál u zrodu této letní populární akce, musím uvést věci na pravou míru. 

V roce 2006 vyhlásila kulturní komise Rady města Pardubic grant ve výši 100 tisíc Kč na oživení Pardubic o prázdninách. Tento grant na jeden rok vyhrál pan Jan Motyčka, který v té době také organizoval v Pardubicích Febiofest, s projektem promítání kvalitních filmů o prázdninách v Tyršových sadech. Kino fungovalo ke spokojenosti diváků i města a pan Motyčka obdržel dotaci 100.000 Kč za rok 2006. V roce 2007 pan Motyčka navrhl, že v promítání bude pokračovat i v tomto roce opět za částku 100.000 Kč. Kino proběhlo a částka byla vyplacena.

V roce 2008 pan Motyčka přišel s nabídkou na další pokračování letního kina a požádal o navýšení příspěvku na 200.000 Kč. Kulturní komise, následně rada i zastupitelstvo tuto částku schválili. V roce 2009 kino obdrželo opět 200.000 Kč, v roce 2010 byla přidělena částka 180.000 Kč a v roce 2011 opět 200.000. V roce 2012 přišel pan Motyčka s požadavkem na 600.000 Kč, jinak prý kino nebude. Kulturní komise schválila dotaci na letní kino ve výši 200.000 Kč.

Rada zřejmě pod určitým tlakem tuto částku navýšila na 580.000 Kč bez ohledu na počet představení. Měnilo se místo promítání, s tím jsou spojeny určité náklady, pan Motyčka byl delší dobu mimo Pardubice, mnoho věcí se dělalo na poslední chvíli. Bral jsem to jako mimořádnou záležitost a snahu nepřipravit občany města Pardubic a okolí o oblíbenou kratochvíli.

Letos se promítá na stejném místě a kulturní komise schválila pro rok 2013 dotaci ve výši 200.000 Kč, kterou následně schválila i rada města. Pro ujasnění musím uvést, že tato částka jde z rozpočtu kulturní komise a pokud bude navýšena pro kino, nebudou peníze na dotace pro mnoho desítek amatérských souborů převážně dětských a mládežnických, pro které je fond hlavně určen.

V letošním roce je kulturní fond nižší než v roce 2012 a přece letní kino obdrželo, na rozdíl od jiných subjektů, nezkrácenou dotaci proti rokům předcházejícím. Letní kino není žádná charita, má své sponzory. Vidíme je na plakátech a bohatých propagačních materiálech. Má tržby z reklam promítaných při představení, zisky z prodeje občerstvení a další benefity např. symbolické nájemné od města za pozemky. Kulturní komise pouze doporučila vybírat minimální vstupné například 10 Kč.

Z toho všeho logicky vyplývá, že pan Motyčka se zúčastnil soutěže pouze jednou v roce 2006 pro rok 2006. Od té doby žádná soutěž ani poptávkové řízení neproběhlo. Město Pardubice prostřednictvím své kulturní komise a na základě schválení rady projevilo zájem o další pokračování letního kina s dotací 200.000 Kč. Pokud pan Motyčka stupňuje své požadavky a žádá třikrát více, je naprosto logické, že město hledá i jiné způsoby, jak letní kino zachovat za rozumné peníze. Pokud jiné řešení nebude, tak se v roce 2013 promítat nebude.

Na závěr mi dovolte poznámku, částka 200.000 Kč na letní kino je druhá nejvyšší dotace schválená kulturní komisí pro rok 2013 na jeden projekt. Vyšší dotaci obdrželo pouze Pardubické hudební jaro na cyklus koncertů klasické hudby se špičkovými interprety.

Jiří Razskazov, předseda kulturní komise Rady města Pardubic

Radnice chce šetřit na velkých kulturních akcích a o provozovateli letního kina má rozhodnout výběrové řízení. Pardubické letní kino je přitom fenomén, který v Česku nemá obdoby, nejen co do rozsahu a návštěvnosti. Jde také o projekt, který dokáže pořádně rozhýbat celé město. A to i mimo letní prázdniny, kdy promítá.

Kvůli jeho budoucnosti se rok co rok vedou ostré debaty na radnici, lidé píší petice, organizátoři znovu a znovu začínají několikaměsíční smlouvání o výši příspěvků. Projekce zdarma se dokonce staly jedním z hlavních témat minulých voleb.

Sedm let úspěšného provozu, čtyři stovky promítnutých filmů, půl miliónu diváků. Zdálo by se, že čísla mluví za vše. Přesto se i letos opět roztáčí ruleta o bytí a nebytí letního kina. Organizátoři této úspěšné a největší prázdninové kulturní akce žádají na provoz loňských šest set tisíc. Tedy přesně polovinu celkového rozpočtu Pardubického letního kina. Radnice nabízí částku třikrát nižší. Ve snaze ušetřit stůj co stůj se politici rozhodli vyhlásit výběrové řízení na provozovatele.

„S výběrovým řízením souhlasím, město by se mělo chovat jako dobrý hospodář. Pravda, je trochu s podivem, že stejnou optikou jako na letní kino nehledí politici také k dalším kulturním projektům v Pardubicích,“ říká programový šéf letního kina Jan Motyčka.

Ten už v minulosti několikrát otevřeně kritizoval současný stav, kdy na poli kultury vládne ve městě monopol. Vedení radnice pořádání většiny nejvýznamnějších kulturních akcí zadává bez jakéhokoliv výběrového řízení jediné organizaci. Navíc částky na její provoz jsou rok od roku vyšší. Jen letos to městskou pokladnu přijde na šestnáct milionů korun. Přitom se stále častěji ozývají hlasy, že kvalita některých projektů ani zdaleka neodpovídá nákladům. Takovým příkladem jsou třeba Pardubické dožínky, které daňové poplatníky loni přišly na sto dvacet tisíc, dvěstě tisícové Vánoční trhy, či Rozsvěcení vánočního stromu za sto dvacet tisíc, kdy náklady na strom a osvětlení nesou Služby města Pardubic.

„Osobně se domnívám, že zejména těmto projektům by podobná výběrová řízení významně prospěla. Je logické, že pokud jako provozovatel máte na své akce jistých víc jak patnáct miliónů korun ročně bez ohledu na výsledek, začne chybět motivace a kvalita projektu se minimálně nezvyšuje,“ tvrdí Motyčka.

Stávající organizátoři Pardubického letního kina se hozené rukavice v podobě vyhlášené soutěže rozhodně nebojí. Pouze navrhují, aby šlo o řízení výběrové, nikoliv poptávkové s jasně danými podmínkami a pravidly. „Zadání by mělo být co nejkonkrétnější. Vedení města by mělo jasně definovat nejen počet dní, po které se má promítat, ale stanovit i dramaturgii, určit cílovou skupinu diváků, říct, jaká má být kapacita kina, kvalita zázemí, rozsah propagačních materiálů. Důležitý je i fakt, zda se za projekce začne vybírat vstupné. V neposlední řadě by také nebylo na škodu požadovat nějaké zkušenosti s pořádáním podobných akcí, či přímo s provozem kina,“ upřesňuje Jan Motyčka.

V opačném případě by se podle něj totiž lidé mohli dočkat nečekaného zklamání. „Ono není tak těžké promítnout na dataprojektor postavený doprostřed louky šedesát filmů, ilegálně stažených z internetu. I takový počin může být, s trochou fantazie, nazýván letním kinem. A jistě se najde pár pořadatelů, kteří by něco takového za dvě stě tisíc chtěli zkusit,“ vysvětluje Motyčka. 

Diváci by se tak možná museli spokojit s o poznání komornějším kinem bez velkého plátna a kvalitního ozvučení, bez toalet, občerstvení, laviček či oblíbených programových brožur a hvězdných filmových delegací. „Byl by to sice velký návrat k přírodě a romantice, ale konec konců bylo by to letní kino a představitele města by nikdo nemohl nařknout z neplnění předvolebních slibů,“ uvažuje Jan Motyčka.

Otázkou zůstává, zda by podobné řešení mělo dlouhodobý efekt. „Osobně zastávám názor, že vítěz veřejného výběrového řízení, ještě lépe konsensního, kterého vybere ustanovená komise a nikoliv vedení města na jedné ze svých pracovních porad, by měl dostat několikaletý mandát se zárukou dojednaného finančního příspěvku. A to v takové výši, aby byl schopen pokračovat v tradici letních promítání pod širým nebem v kvalitě, na kterou jsou pardubičtí diváci zvyklí,“ říká Motyčka.

A dodává: „Jsem rád, že se Pardubické letní kino stane prvním významným kulturním projektem, jehož realizátor bude vybrán v transparentním výběrovém řízení. Možná je jen škoda, že k tomu dochází až po sedmi letech pořádání letního kina naší agenturou, v okamžiku kdy je Pardubické letní kino svým rozsahem ojedinělé v celé České republice. Nicméně pevně věřím, že další kulturní projekty jako Dožínky, Vánoční trhy, Pernštýnská noc, Galerie Mázhaus nebo KD Hronovická ho budou brzy následovat. Je dobře, když se město chová jako dobrý hospodář.“

I přes vekou chystanou změnu jedno zůstává stejné. Osud osmého ročníku Pardubického letního kina budou mít nyní stejně jako v minulých letech několik měsíců ve svých rukách páni politici. Filmovým příznivcům nezbývá než doufat, že se i letos nakonec stříbrné plátno pod hvězdnou oblohou rozzáří.

Pozn: Provozovatelé letního kina, jako jedni z mála pořadatelů kulturních projektů spolufinancovaných z prostředků Magistrátu města Pardubic, zveřejnili již před několika měsíci na svých internetových stránkách kompletní vyúčtování poskytnuté dotace na provoz letního kina.

S úctou Tomáš Drechsler, jednatel společnosti CINEMA TIME, s.r.o.

Dne 11. února 2013 si Evropané připomenou Evropský den 112. Prostřednictvím tohoto jednotného evropského čísla tísňového volání se mohou lidé v nouzi dovolat pomoci záchranářů, a to ve všech státech Evropské unie. 

O zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání - 112 ve všech členských státech EU rozhodla již v roce 1991 Rada Evropských společenství. Počátky projektu tísňové linky 112 v ČR sahají až do roku 1996. K 1. 1. 2003 pak bylo číslo 112 zprovozněno ve všech telefonních sítích na území ČR (do tohoto data bylo funkční pouze v mobilních sítích). V roce 2005 poté bylo dokončeno budování call center linky 112, od tohoto roku funguje v každém ze 14 krajů telefonní centrum obsluhující linku 112. 

Základní přínosy technologie linky 112
* V ČR v současnosti funguje 14 call center linky 112, ta jsou v rámci celé republiky navzájem hlasově i datově propojena. Tato telefonní centra tísňového volání jsou vzájemně zastupitelná, tj. v případě přetížení nebo výpadku centra v jednom kraji jsou hovory na linku 112 automaticky přesměrovány na další telefonní centra tísňového volání 112 aniž by to volající poznal na rychlosti nebo kvalitě odbavení. Je zde tak garance, že se občan vždy dovolá, a to jak z pevných linek, tak mobilních telefonů. 

* Technologie telefonních center tísňového volání 112 také propojuje základní složky integrovaného záchranného systému: Hasičský záchranný sbor ČR, Policii ČR a zdravotnickou záchrannou službu. To umožňuje rychlé vyhodnocení vzniklé situace a okamžitou reakci záchranných složek. 

* Na 112 se lze jako na jedinou tísňovou linku dovolat bez SIM karty, bez kreditu a pokud je na místě signál alespoň jednoho mobilního operátora. 

* Technologie linky 112 fungující v ČR je na špičkové evropské úrovni a obsluhují ji důkladně vyškolení operátoři. Ti mohou mj. identifikovat adresu volajícího z pevné sítě, automaticky určit polohu mobilního telefonu při tísňovém volání, využít pravidelně aktualizované elektronické mapové podklady, zjistit identifikační kód mobilního přístroje nebo určit mobilního operátora volajícího. 

* Operátoři linky 112 jsou schopni odbavovat tísňové hovory nejen v češtině, ale i angličtině a němčině, v případě potřeby mají k dispozici softwarovou podporu i v dalších světových jazycích. 

Linka 112 v ostatních zemích
Smyslem zřízení této celoevropské tísňové linky bylo poskytnout občanům členských států EU možnost obrátit se v nouzové situaci na záchranné složky (policie, hasiči, zdravotnická služba), a to na stejné číslo lhostejno ve které zemi se zrovna nacházejí, zdarma a z jakéhokoliv telefonního přístroje. Lidé totiž v rámci Evropy stále častěji migrují (ať již služebně či soukromě) a může být obtížné pamatovat si různá čísla národních tísňových linek, zejména ve stresové situaci. 

Jednotné evropské číslo tísňového volání 112 v současnosti slouží nejen téměř půlmiliardě občanů ze všech 27 členských států EU, ale je zavedeno také v Chorvatsku, Lichtenštejnsku, Norsku, Švýcarsku, Turecku a na Islandu. 

Ve většině států včetně ČR funguje číslo 112 společně s dříve zavedenými národními čísly tísňového volání, pouze v Dánsku, Estonsku, Finsku, Litvě, Lucembursku, Nizozemsku, Portugalsku, Rumunsku, Slovinsku, Švédsku a na Islandu, Kypru a Maltě je číslo 112 jediným tísňovým číslem. Hovory jsou přijímány typicky policií nebo hasičským sborem, v některých státech orgány civilní ochrany (Lucembursko, Slovensko), speciální státní organizací (Finsko, Rumunsko, Bulharsko) nebo speciálními call centry telekomunikačních operátorů (Irsko, Řecko, Švédsko, Spojené království).

Česká vláda vzala svým usnesením č. 923 ze dne 23. července 2008 na vědomí analýzu možnosti útlumu národních čísel tísňového volání, která doporučila ponechání národních čísel i nadále v platnosti.

por. Vendula Horáková, tisková mluvčí HZS Pardubického kraje

Pardubický magistrát se rozhodl prodloužit otevírací hodiny v tzv. neúřední dny. Jistě chvályhodné a vstřícné gesto vůči občanům. Přesto se musím ptát - proč až teď a proč s takovou slávou? Městský obvod Pardubice V má svou radnici v úterý, ve čtvrtek i v pátek otevřenou do odpoledních hodin už od svého vzniku, tedy 10 let - a nejinak je tomu i na ostatních obvodech.

Navíc jsme u nás okamžitě zrušili jakékoliv členění na úřední a neúřední dny - každý pracovní den je úřední. Sloužíme tak především pracujícím občanům, kteří si během dne nemohou z práce odběhnout a vyřídit si své záležitosti. Jde magistrátu skutečně o občana, nebo její vedení zjistilo, že jím kritizované obvody dělají něco dobrého pro lidi a že je potřeba je dohnat a vyrovnat se jim?

Důvody magistrátu pro toto rozhodnutí mohou být různé, ale okázalost s jakou velká radnice realizuje něco, co na městských obvodech s velkou samozřejmostí existuje už léta, mne udivuje.

Jiří Hájek, starosta Městského obvodu Pardubice V