bílý bez

Lidovky.cz - Přes dvě stě let předci odváděli vodu pryč, aby se jim lépe hospodařilo. Výsledkem je krajina, po které všechno steče. Vrátit stav do optima bude trvat, říká Tomáš Urban, ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského. Nemá-li Česko žíznit, musí se krajina zase podobat sama sobě.

LN Co byl zlom, kdy se problém sucha přestal bagatelizovat?
Vše je dané tím, že své okolí vnímáme spíše jako obraz ve filmu. Mrazí nás v zádech, když to posloucháme, ale vůbec si neuvědomujeme, že se to již týká i nás. Každému to začalo být zřejmé, teprve když se psalo a vysílalo, že vyschly studny, že některé obce, které dosud neměly problémy s vodou, se ocitly na suchu a musejí ji navážet do vodojemů odjinud. Až v té chvíli si spousta lidí uvědomila, že voda z kohoutku není samozřejmostí. To se stalo loni. Zemědělci si stěžovali už dřív, ale běžný občan to bral jako stesky, ve kterých si my Češi libujeme, jako folklor.

LN Mezi odborníky nepanuje shoda, jestli to, co se děje, je klimatická změna. Co myslíte?
Obávám se, že se to již dá považovat za běžný standard. Dlouhodobě jsou patrné periody, kdy je větší sucho, kdy mokro, nicméně v dřívějších obdobích sucho zpravidla netrvalo tak dlouho. 

LN Horní vody jsou po zimě relativně saturované, ale půdní a podzemní sucho vypadá pořád strašidelně. Docela to překvapí, po všech deštích a přeháňkách.
Republika se bohužel nachází již v suchu hydrologickém, tedy ovlivňujícím podzemní vody. Přeháňky a deště jsou, ale ne dlouhodobějšího charakteru. Když vykopete díru v zemi, zjistíte, že vlhko je zhruba do 30, možná 50 centimetrů, pak už začíná sucho. Chybí sníh, který by umožnil pozvolné odtávání, zvlhčování půdy, pomalé vsakování do hloubek. Chybí nám dlouhodobé jemné deště, ideální by byl britský deštíček.

LN To, co si člověk představí pod pojmem „hnusné počasí“.
Ale vodohospodáři ho milují.

LN Zima opět přinesla debatu o škodlivosti umělého sněhu, jestliby vlekaři nemělipozbýt výjimku z placení odběru vody. Je umělý sníh problém?
Platba za odebranou vodu je spíš otázka rovnosti – všichni za vodu platíme, proč by měly být výjimky? Co se týká vodního hospodářství, vadí, že pro umělé zasněžování se voda bere v době, kdy sníh chybí, nejsou srážky a toky mají nejnižší hladinu. A pak to vadí v době odtávání. Je pravda, že objem, co se odebere, se zhruba zase do přírody vrátí, ale jinak, jindy a jinam. Umělý sníh přichází dřív a zůstává déle, což má dopad na skladbu rostlin a živočichů. Ani to není sníh, ale led. Sníh odtává odspodu a vsakuje se do země, kdežto ten umělý odtává jako led odshora – pod ním může být naprosté sucho. Svým způsobem je to deska, přes kterou vlhko neprojde. Paradoxně půda pod umělým sněhem je suchá, veškerá voda steče do údolí.

LN Jak to vyřešit? Vlekaři zase říkají, že v rámci lyžování přinášejí práci do regionů.
Nejsem lyžař, takže z mého pohledu je lyžování nedůležitá atrakce. Musíme si zvážit, co chceme či potřebujeme. Je to stejné, jako když se rozhodneme postavit továrnu, která pak pouští do vzduchu exhalace. Tohle je taky průmysl, je to byznys. Má to svá pozitiva, jenže také řadu negativ. Jako se v Německu rozhodli zavřít atomové elektrárny, my se můžeme rozhodnout, že přestaneme uměle zasněžovat. Co by však určitě nemělo být, jsou lyžařské areály v nízké nadmořské výšce. Abychom neskončili jako v Abú Zabí, kde mají sjezdovku na poušti.

LN Vláda vyhlásila za hlavní domácí úkol znovu naučit krajinu vsáknout vodu. Když uděláme úkrok, jak se stalo, že o tu schopnost přišla?
Je to dědictví z padesátých let, rozorávání mezí, kolektivizace. Musíme připustit, že oni v té době nevěděli, jaké to bude mít dopady, nicméně tehdy se začaly intenzivně scelovat lány a zavádět metody, u nichž dnes vidíme, že dlouhodobě nejsou v pořádku. Chybějí nám přírodě blízká řešení: remízky, tůně, stromy. Půda je utužená, bez humusu, plná hnojiv, nepřijímá tolik vody. V lesích je skladba dřevin, která nepomáhá vodu zadržet. Starší generace si pamatují, že se vždycky hrdě vyhlásilo vysušování mokřadů, odvodnění polí, budovaly se meliorace. Jednotlivě nebyl efekt těch činností tak vidět, ale teď, v suchých letech, se to všechno sčítá.

LN Pozdější dotační zemědělská politika taky moc nepomohla. Všude lány řepky a kukuřice, notabene pro technické, nikolipotravinářské účely.
Je velký rozdíl mezi přístupem zemědělců a ochránců přírody. Ti první se na půdu a vodu dívají především jako na prostředek k výrobě potravin, ti druzí je vnímají komplexněji v kontextu stylu života. Potřebujeme oba přístupy, jen je nutné si ty rozdíly uvědomit.

LN V tomhle se zájmy obou prolínají, ne? Když bude mít pole úrodnou vrstvu odplavenou, ani zemědělec nebude šťastný, protože mu tam nic neporoste.
V Česku to často není vlastník půdy, kdo na ní hospodaří. V jiných státech je vyšší podíl hospodařících vlastníků, kteří mají větší zájem, aby se jim výrobní prostředek zachoval i pro další generace. Řepka, kukuřice a podobně jsou skutečně spíš průmyslové plodiny, nic, co bychom potřebovali k životu, přesněji k jídlu.

LN Kudy z toho ven? Co se dá udělat, aby se krajina zase naučila vodu udržet?
Nejen zadržet, ale i dostat ji do podzemí, do „kasičky“, kam si můžeme v nouzi sáhnout. Jsou na to různé metody. Obnova mokřadů, které jsme dříve vysušovali a nyní je zase můžeme podle historických map vracet zpátky. Budování malých hrází a poldrů. Ministerstvo životního prostředí má projekty na vracení řek do jejich původních koryt. Hodně jich bylo uměle napřímeno a regulováno, aby voda co nejrychleji odtékala, přestože pro krajinu jsou vhodnější meandry. Musíme se také starat o srážkovou vodu jako takovou. Už se doporučuje, aby podél dálnic byly zasakovací pásy, ne kanály, u rodinných domů taktéž. Nejdřív zasakovat a až pak řešit odvádění do kanalizace. Mohou to být i drobné věci, třeba na polích nedávat řádky z kopce, ale po vrstevnici. V lesích se musí změnit druhová skladba, neboť les má neocenitelnou funkci houby. Je ovšem nutné si uvědomit, že to je všechno běh na dlouhou trať.

LN Kolik času?
Pět deset let nehraje roli, ať už v budování vodohospodářské infrastruktury, nebo změně lesní kultury. Nejsou to rychlá řešení a my žijeme v době, kdy je každý očekává. A druhá věc, pořád si myslíme, že všechno udělá někdo jiný. Stát, škola, zaměstnavatel. Ale musíme začít u sebe, co my sami můžeme zařídit. Všichni si stěžují, že není voda, co všechno by měl stát udělat, ale zase ten bazén během letního sucha napustí, zase to auto umyjí. Jednou se to přece snese.

LN Jenže společnost se skládá z jednotlivců.
Je to tak. Kolik času zabere obnova, se dá dokumentovat na podzemní vodě. Lidé mají u domků většinou kopané studny, ty nejsou hluboké. Po dešti se naplní za pár dní až týdnů. Vrtaná studna do třiceti metrů se plní měsíce až roky, a když se podíváme na hlubší vrty, jejich zaplnění může trvat desítky až stovky let. Odčerpáme-li dnes vodu z podzemí, může chybět našim potomkům.

LN To se už dělo. Hraje to roli v nízkých hladinách?
Hlavním viníkem je skutečně sucho, i když v některých oblastech nadměrné odběry mohou stav zhoršit. Musíme však rozlišit sucho, kdy voda skutečně není, a nedostatek vody, kdy voda sice je, ale nemáme jí tolik, kolik potřebujeme. Bohužel máme navíc nešťastně nastavenou poplatkovou politiku. Voda z řek a potoků je dražší než ta podzemní. Spousta podniků si to uvědomuje, vyplatí se jim udělat vrt a čerpat vzácnou podzemní vodu na průmyslové použití, je prostě levnější.

LN Jak mohly být poplatky takhle nastaveny?
To je důsledek různých vlivů při schvalování zákonů. Jako proč je voda na zasněžování zdarma. V určité době si to nějaká skupina prosadila. Musíme však zohlednit, že to vznikalo, když vody bylo dost, nikdo si jí tolik nepovažoval.

LN Může se retenční schopnost krajiny zlepšit bez stavby velkých nádrží?
Pokud jde o vodárenství, o trubky, které rozvádějí pitnou vodu, tak se automaticky počítá s vodojemy, nádržemi a přehradami. Pokud však hovoříme o potřebě vody obecně, tam zafungují přírodě blízká opatření, která využívali již naši předci. Přehrada studnu u domu nenaplní a zahradu nezalije, ale zajistí vodu ve vodovodu a splavnost v řece. Řešení se musejí provádět všechna, žádné by se nemělo zanedbávat. Ano, nádrže mají dopady, ale je to stejné jako s dálnicemi. Každý ví, že je potřebujeme, ale jen když nepovedou za mým dvorkem.

LN Podstatně méně kontroverzní jsou projekty umělé infiltrace vody do podzemí. Je to řešení pro celou republiku?
Zmapovali jsme celou zemi a analyzovali oblasti, které jsou pro infiltraci potenciálně vhodné. Ve většině oblastí ji pro získání pitné vody využít lze. Je dobré si uvědomit, že zhruba třetina toho, co proudí v řekách, je voda z podzemí. Když tedy nastane opravdu úplné sucho, může být dokonce tou jedinou, co korytem protéká. Máme-li ji z toku vzít a infiltrací vrátit pod zem, je to trochu jako otázka, co bylo první – vejce, či slepice? Infiltrace je nicméně rozumné řešení, které se dá využít u skoro každého většího toku.

LN Už běží pilotní projekty?
Ano, některé se už realizují. Největší příklad infiltrace je vodní dílo Káraný, což byla kdysi největší stavba svého druhu v Evropě. Máme tedy s tímto způsobem získávání pitné vody dlouholetou zkušenost, byť ne každý Pražan si uvědomuje, že na rozdíl od nádrže Švihov na Želivce není Káraný nádrží. Tedy je, ale nádrží vsakovací, kam se přivádí voda z Jizery. Třeba na jižní Moravě máme vytipované oblasti, kde se dají udělat infiltrace až ve velikosti poloviny Káraného, tedy velké.

LN Čím to, že se to víc neuchytilo? V Káraném to je od 70. let.
Protože vody bylo dříve dost. Stejně jako když se zeptáte, proč všichni lidé nejsou napojení na veřejný vodovod. Měli přece studnu, proč by platili za vodovod. Jenže teď jim studna vyschla a trubky k nim nevedou.

LN V souvislosti s ochranou podzemních vod se mi vybavuje zamýšlené rozšíření polského hnědouhelného dolu Turów poblíž Liberce. Potřebujeme od Poláků záruku, že když kopnou, naše voda neodteče, a počítá se s obrovskou podzemní zdí. Jak to má fungovat?
Je to vlastně typ podzemní přehrady, ale v tuto chvíli od Poláků nevíme nic bližšího. Měly by to být stometrové zdi, které zabrání, aby se voda stahovala do dolu. Velmi záleží na konkrétním řešení. My teď třeba v rámci projektu ověřování infiltrace pro ministerstvo životního prostředí děláme v Meziboří v Ústeckém kraji podzemní stěnu. Je to údolí, které se v podzemí přehradí betonovou zdí, jež jde až na podloží. Voda pod zemí vytvoří jezero, tím pádem se zvedne hladina spodní vody, já tomu s oblibou říkám „zvyšování vody ve studních“.

Takové podzemní jezero nemá hladinu, takže se voda neodpařuje, v podzemí ji také můžeme udržet v lepší kvalitě. Předpokládám, že něco podobného se navrhuje u dolu Turów, nicméně ten by měl být až sto metrů hluboký a logicky se tam voda začne stahovat. Nakolik ji zeď zvládne zadržet, budeme umět posoudit, až Poláci předloží detaily a my řešení ověříme. Zatím se tedy k návrhu vyjadřuji opatrně, protože má sice reálný základ, ale když si představím zeď do hloubky sto metrů o délce okolo kilometru, tak si já osobně nejsem jist, zda jsme technicky schopni ji realizovat a dlouhodobě udržet funkční.

LN To se jednou budou archeologové divit. Jak se čtyři roky sucha projevily na fauně a flóře? Je něco už hodně ohroženo?
Vliv sucha doprovází zvýšení teploty a tím se v závislosti na toleranci jednotlivých druhů změny projevují. Třeba úbytkem chladnomilných lososovitých druhů. To provází biologická invaze, kdy jsou původní specializované druhy nahrazovány druhy tolerantními, často nepůvodními. Nelze zanedbat ani zatížení toků znečištěním, kdy se zvyšuje faktická koncentrace s následnými otravami. Období sucha s nízkými průtoky dává výhodu predátorům, jako jsou kormoráni či vydry.

Kateřina Surmanová, lidovky.cz

Lidovky.cz - "Pořád cítím, že tady mám ještě poslání. Stále mám dost sil a mám pocit, že bych měla pomoci v současné krizi, v níž se svět nachází," říká dětská psycholožka a spisovatelka Jiřina Prekopová.

V roce 2014 během semináře ve Vladivostoku dostala Jiřina Prekopová, která je kromě jiného autorkou kontroverzní terapie pevným objetím, mozkovou mrtvici. „Potrefila mě porážka,“ jak sama říká afázii, ztrátě řeči. Letos oslaví devadesát let, přesto nás v podkrovním rezidenčním bytě vítá energická a noblesní dáma v šatech a s perlami.

Co podle vás lidské společenství trápí nejvíce?

Naše doba je záludná v tom, jak žijeme v iluzi. Zdá se, že je možné odstranit všechny nepříjemnosti života: proti bolestem máme prášky, proti škodám pojištění, proti stáří hormonální injekce. Technika umožnila, že zima už není tak krutá, že můžeme celý rok jíst čerstvé ovoce a z noci udělat den. Nemusíme se dělit, pomáhat si.

Dnešní člověk má všechno, co sám potřebuje: své digitální přístroje, svoje auto, svůj byt, svoje deprese. Takzvaní singles přibývají. Jsme taková autistická společnost. Avšak instinkty vyhasínají: mateřský pud pro plození nového života, mužský pud pro ochranu rodiny, pud rozmnožovací. Láska vadne. Rodiny se rozpadají. Omámeni tím vším, co můžeme mít, jsme si nevšimli, o co jsme přišli.

Proč instinkty vyhasínají?
Jsou různé příčiny. Ženy chtějí emancipaci, rovnoprávnost. I technicky. Žena dnes může sama s dětmi přežít. Máme zákony – třeba že muž platí alimenty a tak dále, takže dnešní ženy už nepotřebují muže. Manželství se začíná rozpadat po prvním dítěti. Do té doby se milují, ale jakmile žena porodí první dítě, ten pud, instinkt, se přenese na dítě a muž ztrácí hodnotu.

Kvůli tomu, že matka věnuje veškerou pozornost dítěti? Lze tomu předejít?
Tím, že žena dítě nese devět měsíců v nitru, cítí jeho tlukot srdce, jak se pohybuje – to už je samo o sobě zázrak! A porodí s vlastní silou i silou dítěte. Kojí ho, stará se o něj, její sebehodnota se vystupňuje. Zatímco ten muž obdivuje ženu, rovnováha kolísá ve prospěch ženy a muž vděčně slouží ženě i dítěti. Žena by se měla vcítit do muže a podpořit jeho sebevědomí. Například vyjádřit vděk, že se o ně stará. Je dobře, když muž dítě chová a žena jej obdivuje jako úžasného otce. Rovnováha se vyváží. Ale když je kupříkladu čerstvá maminka nervózní, řekne muži, který dítě přebaluje: „Běž, já to udělám sama, lépe.“ Otec se pak cítí odstrčený a méněcenný. Proto tvrdím, že se svazky rozpadají po prvním dítěti.

Můžete to ještě více přiblížit?
Konflikty, které mezi sebou muž a žena mají při prvním dítěti, zůstávají nevyřešeny a problémy se pak kumulují. Až se zhustí natolik, že explodují. Odjakživa byl ve všech domorodých rasách nejdůležitější zákon, že muž a žena by měli případný konflikt vyřešit ještě před západem slunce. Aby se ten hněv proměnil do lásky, než půjdou spát. To je prastarý zákon. Mladí se však dnes neusmiřují, nikdo je to nenaučil.

Vytrácí se obecně komunikace v rodinách? Hledání kompromisů?
Je to průšvih, který souvisí právě s vyhasínáním instinktů. Vidím to i třeba v Jižní Americe. Ještě pořád nosí děti v loktuši, ale už tam dorazila móda chodit s kočárkem. Obracejí děti zády k sobě, aby batole vidělo svět. Ale dítě potřebuje interakci, komunikaci. S maminkou, s tatínkem, babičkou. Ženy opravdu ztrácejí svůj přirozený instinkt. Nejen citová, ale komunikace celkově je velmi důležitá. Tam se rodí důvěra, radost. Dítě potřebuje jistotu a hledá ji u rodičů. A když jsou nejistí, musí se spolehnout na obrazovku. Ta ho pak těší nejvíce. Jistota v technice je náhražkou za lásku.

Příliš jsme si zvykli na blahobyt?
Vezměme si Babylon, Egypt, starověké Řecko. Technika a touha vládnout způsobily rozpad. Lidskost už neměla prostor. Přeceňovali blahobyt a bohatství. Pod převahou materialismu hyne láska. Člověk totiž potřebuje člověka, aby byl lidský. Cenu má dnes to, co přináší zisk. Jsme tak pohodlní, že ztrácíme bdělost a vůbec nevnímáme, že tou nejvyšší hodnotou je láska. Technika je úžasná pomoc, ale pořadí musí určovat láska. Dějiny se opakují. Stále se ale považuji za člověka, který má dost sil a může přispět v krizi, v níž se svět nachází. Krizi ekologické i citové. V celé civilizaci se rozpadají rodiny. Příčinou je technika.

Svůj život jste jako psycholožka a terapeutka zasvětila pěstování lásky v rodinách. Máte ji stále ve svém životě?
Ano stále. Stále mám touhu zamilovat se a cítím se na sedmdesát. Cítím se jako v náruči boží. V úterý přišli sem do rezidence navštívit jednu paní její příbuzní. Poznali mě v hale. Ptám se jich: „Kdo jste? Já vás neznám.“ A oni mi řekli, že jsem je před dvaceti lety usmířila. Pak už jsem si je v paměti zařadila. Stále jsou manželé. Jejich láska pořád kvete. Je to ohromné.

Vzpomínáte, co jste jim tehdy poradila?
Ukázala jsem jim, jak mají pěstovat lásku, aby kvetla. Že, jak jsem již řekla, konflikt se musí zpracovat, než zapadne slunce. Potvrzuje mi to, že mám zde v Praze, v Rezidenci RoSa, své místo. Moje poselství je, abychom se tady měli rádi, abychom měli v rezidenci soudržnost. Je to naše poslední štace.

V jednom rozhovoru jste uvedla, že jste až v babičkovském věku pochopila, jak žít s mužem v rovnocenném vztahu...
Konečně jsem pochopila roli ženy. Ženskost, instinkty. Žena má úplně jinou sílu. Ale důraznou. Muž potřebuje něžnost, pohlazení. Omaminkování, jak já říkám. Pak teprve může muž rozvinout svou mužnost. Moudrost ženy spočívá v něžnosti. Ať jsou ženy ženské, ať jsou k mužům něžné! To není strategie, to je moudrost srdce. Prostě ženství by se mělo oslavovat v tom smyslu, abychom neztratily ženskost.

Říkala jste, že s vaším mužem Valentinem jste poprvé pochopila sílu metody pevného objetí. Jaký jste spolu měli vztah?
Tehdy jsem pochopila, že mě má rád takovou, jaká jsem. I s mým hněvem. Když jsem poznala Valentina, byl to opravdový chlap, to mi chybělo. Patnáct let ho drželi v Jáchymově jako politického vězně. On mě miloval jako ženu. Dal mi poznat, že jsem žena a že mě tak vidí, slyší, obdivuje. Konečně jsem byla ženou. A on byl mužský. Muže, s nimiž jsem byla před ním, jsem měla potřebu spíše chránit.

Celý život jste se věnovala dětem a rodinám. Sama ale děti nemáte...
Valentin pracoval v uranovém dole. Byl radioaktivně ozářený a nechtěl dítě, aby nebylo postižené.

Kdybyste měla možnost dát radu svému dvacetiletému já, co byste mu řekla?
Aby se naučilo milovat matku i otce. Teprve potom je člověk dospělý. To platí i pro dvacetiletého mužského. Dokud má člověk v sobě nějaké hněvy nebo potřebu něco dohánět, je stále dítě. Když jsem dítě, myslím a posuzuji jako dítě. Ale když jsem dospělý, tak soudím a chápu jako dospělý. A mám úctu k matce i otci. Chápu, že udělali nějaké chyby, a mám toleranci. Teprve dospělý člověk se může ženit a vdávat. Jinak přibývá maminkáčů, ze kterých jsou pak singles.

Veronika Krejčí, Lidovky.cz

Eurozprávy.cz -  Marihuana a konopí obecně byly dlouhou dobu předmětem žhavých diskuzí. Vlády jednotlivých zemí řešily otázku, zda tento druh rostlin legalizovat a pokud ano, tak v jaké míře. Tyto otázky již brzy nejspíš nebudou státy řešit, do celého problému se totiž vložila Světová zdravotnická organizace (WHO). Co o marihuaně napsala? O tom informoval britský deník Daily Mail.

Světová zdravotnická organizace prohlásila, že látka CBD, která se objevuje v lékařské marihuaně a právě ona navádí člověku relaxační stavy, by neměla být kontrolovaným léčivem.

Vzhledem k tomu, že se legalizace konopí se přes Spojené státy rozšířila rychle po celém světě, zdravotníci varovali, že nebylo provedeno dostatek výzkumů k vyloučení případných vedlejších účinků.

Teprve tento týden po měsících jednání, zkoumání a vyšetřování dospěla WHO k závěru, že kanabidiol (CBD) je užitečnou látkou pro léčbu epilepsie a nemá žádné vedlejší účinky, včetně rizika závislosti.

Organizace v příštím roce hodlá udělat širší rozbor všech látek, které jsou obsaženy v lékařské marihuaně. Lékaři a konopný průmysl však na toto rozhodnutí čekali měsíce. Pokud by totiž WHO vydala prohlášení o tom, že by se mělo vydávání kontrolovat, znamenalo by to omezení lékařů v předepisování léčiv na celém světě.

Ve zprávě je také uvedeno doporučení striktně omezit použití fentanylu, syntetického opioidu, který zabil v Americe tisíce drogově závislých lidí.

"Členské státy mají zvýšený zájem o užívání konopí pro léčebné indikace, včetně pro paliativní péče," uvádí zpráva. "V reakci na tento zájem začala WHO prověřovat možné negativní účinky konopí a látek, které konopí obsahuje."

Na závěr autoři napsali: "Nedávné důkazy ze studií na zvířatech a na člověku ukazují, že použití lékařského konopí by mohlo mít určitou terapeutickou hodnotu pro léčbu záchvatů epilepsie a souvisejících chorob."

Dodali, že "aktuální informace neopravňují kontrolování a redukci předpisu kanabidiolu" a deklarovali, že užívání lékařské marihuany nevede k závislosti na THC, psychoaktivní látce konopí, která vyvolává euforické stavy.

Eurozprávy.cz

Celá podpora zateplování je výsledkem lobbování některých firem v strukturách EU a v příslušných institucích jednotlivých zemí.

Časopis Reflex  uveřejnil rozhovor s  Radkem Bedrnou, šéfem firmy, která vyrábí stavební materiály a má zastoupení ve více středoevropských zemích. Z rozhovoru, ve kterém se Radek Bedrna kriticky vyjádřil k tématům, vybíráme zajímavé pasáže.

Až spadnou první domy, tak se vlády začnou zabývat tím, že se staví velmi nekvalitně

Ve stavebním byznysu jsme svědky vydírání malých firem těmi velkými, které z nich chtějí vysát co nejvíce. Dnes je standardním zvykem neplatit malým dodavatelům minimálně desetinu jejich faktur. Malé firmy musí podepisovat hrubé smlouvy se stovkami právnických klik, a protože nemají zdroje na vlastní kvalitní právníky, ani prostředky na zdlouhavé soudní spory, tak raději podepíší, jen aby nakonec dostaly alespoň nějaké peníze.

Tak jsou všichni stavebníci tlačeni, aby stavěli z co nejlevněji a z málo kvalitních materiálů. Až spadnou první domy, tak až pak se to začne řešit.

Zateplit a pak zateplení zlikvidovat

Když stavební firmy zjistily, že státní podpora a dotace při zateplování jsou skvělým byznysem, rychle se na něj vrhly a na předchozí zakázky se vykašlaly. Mnohé firmy neměli absolutně žádné zkušenosti se zateplováním, rychle nabraly nekvalifikované lidi a výsledkem je, že mnoho zateplených domů se bude muset časem strhnout.

Absolutní smrtící věcí je kombinace vnějšího zateplení polystyrenem a plastových oken. Tento mix vede k ucpání domů a špatné cirkulaci vzduchu v bytech, vytváří se prostředí, kde se nedá normálně žít. Zateplování polystyrenem je zvěrstvo, protože je to vlastně neekologický produkt z ropy, z něhož unikají různé plyny a dům se jako kdyby potáhne nepropustnou hmotou.

Takto zateplené domy dříve či později začnou plesnivět. Dá se tomu předejít pravidelným větráním, ale pak se smysl celého zateplování ztrácí. Celá podpora zateplování je výsledkem lobbování některých firem ve strukturách Evropské unie a v příslušných institucích jednotlivých zemí. Již nyní je možné vidět plesnivějící paneláky, takže to v konečném důsledku přinese více škody než užitku.

Vymyslí se nové programy na utrácení peněz

Dá se očekávat, že Evropská unie vymyslí nové programy, které by měly finančně podporovat i členské země. Například se vytvoří Národní program na pomoc cirkulace vzduchu ve školách a veřejných budovách a bude povinností montovat speciální klimatizační systémy. Každý dům pak bude muset mít povinné odvětrávání a bude k tomu povinný certifikát, tak jak je dnes ten o energetické náročnosti budov.

Stále se motáme v kruhu, protože o tom rozhodují politici, kteří vidí pouze v horizontu svých čtyř let vlády a co bude potom, to jim je jedno. Takže můžeme očekávat i další programy, které se budou snažit plesnivění domů odstraňovat. A zase to bude platit stát přes dotace, a zase to budou dělat nekvalifikovaní pracovníci firem, které zavětří další možnost, jak přijít ke státním penězům. Ano, dotacemi se způsobí plesnivění domů a dalšími dotacemi se bude plesnivění odstraňovat.

Třídění odpadu dovedeno až do absurdnosti

Dnes jsme svědky takzvaného rakouského paradoxu. V jednom z nejekologičtějších měst na světě, ve Vídni, ruší tříděný odpad, protože Rakušané třídí odpady tak pečlivě, až jim přestal ve spalovnách hořet. Byl totiž tak dokonale roztříděný, že se v něm již nenacházelo nic hořlavého.

Proto z celé Vídně stěhují kontejnery na tříděný odpad a všichni házejí vše do jednoho kontejneru, aby tam byla nějaká složka spalitelných odpadů. Jde o trpce-úsměvný případ, jak se u nás ve velkém (i s dotacemi) zavádí něco, od čeho se jinde ustupuje.

Od roku 2010 se v ČR postavilo 75 km dálnic. Za stejné období v Polsku 783 km a v menším Maďarsku 447 km. Superman očividně lítá do Polska a Maďarska...

Premiér Andrej Babiš nám slíbil vládu odborníků. A máme je! Hlavně na stavbu dálnic, kdy už jsme se naučili, že rozdíl mezi sněhem a kalamitním sněhem, je jeden Ťok. Ministr dopravy, který je překvapen z toho, že v polovině prosince na Vysočině napadlo 7 cm a prý je to kalamita. Za mě by byla kalamita, když by na Vysočině napadlo 50 a více centimetrů, ale chápu, že pohledem z ministerského okna to bude jinak.

V nedělních Otázkách Václava Moravce jsme se také dozvěděli, že opravovat dálnici je to samé, jako ji znovu stavět. A když došly argumenty, začalo srovnání „úspěchů“ současného ministra s ministry, kteří byly ve funkci jen pár měsíců. Gratuluji. Vidím, že homeopatika na vybudování pocitu vítěze u pana premiéra začala skutečně zabírat.

Chceme supermana z Polska a Maďarska

Odborníci z ANO 2011 jednoduše musí za pana ministra Ťoka prodávat úspěchy, když on to vůbec neumí a jen si z něj lidé utahují. Takže prosím, prostě ignorujme oficiální veřejné statistiky Ředitelství silnic a dálnic o tom, že se u nás za poslední rok postavilo pouhých 3,7 km, a místo toho věřme sci-fi pohádce o tom, že kilometrů bylo 30 km a nikdy se tak u nás dálnice nestavěly rychleji a víc než za vlády ANO. (To je ironie...)

Když vyšlo najevo, že graf prezentovaný panem Babišem je podvod a manipulace v podstatě od A do Z (skvělý rozbor je zde od Martina Jurici), přišel pan ministr Ťok s tím, že dálnice by rychleji stavěl už jen superman. Jak už jsem ale zmínil v úvodu, ten na nás očividně nemá čas, protože neblábolí a maká v Polsku a Maďarsku.

Celá situace by byla skutečně jen úsměvná, kdyby si člověk neuvědomil, že další ministerstva, která výstavbu dálnic mohla zrychlit, jsou už pátým rokem také pod správou odborníků z hnutí ANO 2011. Příkladem je třeba ministryně pro místní rozvoj Rambohafík Šlechtová, která ale byla očividně odbornice spíš na selfie s hovězím dobytkem na pastvě a zajišťování nového záchodového prkýnka, než prosazení stavebního zákona.

Ale přestaňme jen kritizovat a být škarohlídi. Celá věc má ještě pozitivní stránky. Část národa mohla zaparkovat beztrestně na 15 hodin na dálnici D1 a ten zbytek může při svých cestách objevit krásy naší země, až pojede po různých okresních silnicích. A o tom to asi celé je. Pozitiv to má spoustu a my zase jen remcáme. Tak doufejme, že teď už nebudete za škarohlídy a usmějete se. Tahle vláda „odborníků“ za rozčilování totiž opravdu nestojí.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Pozn. autora: V článku je užívána ironie a nadsázka.

Tomáš Zdechovský, Blog

Jakkoli se jedná o nejdůležitější text těchto dní, který se dotýká pozice českého předsedy vlády ve vztahu k Evropské unii, z českých médií jeho plné znění podle vyhledávače Newton prakticky žádné medium nepřineslo. Některá média sice přinesla podrobné informace, ale plný text najdou čeští čtenáři a uživatelé jen těžko. Pro toto usnesení hlasovalo 434 europoslanců, 64 bylo proti a 47 se zdrželo. Prošlo společné usnesení čtyř frakcí, které bylo nejtvrdší z navrhovaných rezolucí.

Zde tedy přinášíme ještě jednou plné znění tohoto zásadního dokumentu:

Evropský parlament

1.  je hluboce znepokojen tím, že Česká republika nedodržuje čl. 61 odst. 1 finančního nařízení, pokud jde o střet zájmů českého premiéra a jeho vazby na koncern Agrofert;

2.  vyjadřuje politování nad každým střetem zájmů, který by mohl ohrozit plnění rozpočtu EU a oslabit důvěru evropských občanů v řádnou správu peněz daňových poplatníků EU; vyzývá Komisi, aby zajistila, že se v případě střetu zájmů politiků EU bude uplatňovat politika nulové tolerance a nebudou pro ně platit jiná pravidla než pro kohokoli jiného a že nebudou žádným způsobem omlouvána zpoždění při ochraně finančních zájmů Unie;

3.  připomíná své usnesení ze dne 27. dubna 2017 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2015(6), v němž vzal na vědomí, že „Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) zahájil na základě údajných nesrovnalostí správní vyšetřování […] projektu realizovaného v České republice pod názvem ,Čapí hnízdo‘“, a vyzval Komisi, „aby ihned po dokončení vyšetřování informovala příslušný výbor“; připomíná své usnesení ze dne 18. dubna 2018 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2016(7), v němž uvítal, že „OLAF dokončil správní vyšetřování českého projektu ,Čapí hnízdo‘“, a vyjádřil politování nad tím, že „OLAF odhalil závažné nesrovnalosti“;

4.  zdůrazňuje, že vzhledem k přímé použitelnosti čl. 61 odst. 1 finančního nařízení o střetu zájmů nesou všechny osoby zapojené do provádění rozpočtu EU, včetně předsedů vlád, zodpovědnost za plnění povinnosti předcházet střetům zájmů a řešit situace, které lze objektivně vnímat jako střet zájmů;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise zůstala po dlouhou dobu pasivní, ačkoli již od roku 2014 existují silné náznaky, že se Andrej Babiš nachází v situaci střetu zájmů ve své funkci ministra financí a později pak předsedy vlády;

6.  připomíná, že vnitrostátní orgány mají povinnost zajistit, aby byly unijní právní předpisy Unie o střetu zájmů uplatňovány ve všech případech a u všech osob;

7.  vyzývá Komisi, aby zavedla kontrolní mechanismus, který by se zaměřoval na otázku střetu zájmů v členských státech, a aby aktivní předcházení střetům zájmů zařadila mezi své priority; vyzývá Komisi, aby důrazně zasáhla, zejména pokud vnitrostátní orgány nepřijmou opatření k zamezení střetu zájmů u svých nejvyšších představitelů;

8.  vyzývá Komisi, aby se touto otázkou neprodleně zabývala na základě stanoviska své právní služby vypracovaného v návaznosti na podnět organizace Transparency International Česká republika a aby uplatnila nezbytná nápravná opatření a postupy s cílem napravit případnou nezákonnou situaci, včetně pozastavení veškerého unijního financování určeného koncernu Agrofert, dokud nebude střet zájmů plně vyšetřen a vyřešen;

9.  vyzývá všechny vnitrostátní orgány a státní úředníky, aby iniciativně uplatňovali nové finanční nařízení, zejména jeho článek 61 o střetu zájmů, a předcházeli tak vzniku situací poškozujících jak dobrou pověst Evropské unie a členských států, tak i demokracii a finanční zájmy EU, a aby šli příkladem, pokud jde o práci ve veřejném zájmu namísto osobního prospěchu;

10.  vyzývá vnitrostátní parlamenty členských států, aby zajistily, že žádný z vnitrostátních předpisů o předcházení střetům zájmů nebude v rozporu s literou a duchem nového finančního nařízení;

11.  bere na vědomí stanovisko právní služby Komise o možném střetu zájmů současného českého premiéra Andreje Babiše v roce 2014, kdy zastával funkci ministra financí; žádá Komisi, aby v plném rozsahu prošetřila legalitu všech dotací EU vyplacených koncernu Agrofert od doby, kdy se Andrej Babiš stal členem české vlády, s ohledem na předchozí finanční nařízení platné před 2. srpnem 2018 a na jeho oddíl týkající se střetu zájmů;

12.  žádá Komisi, aby zveřejnila všechny dokumenty, jimiž disponuje a které se týkají možného střetu zájmů českého premiéra a ministra zemědělství a vysvětlila, jaké kroky hodlá podniknout k nápravě situace;

13.  žádá Komisi, aby získala zpět všechny prostředky, které byly vyplaceny protiprávně nebo nesprávně;

14.  trvá na tom, že veškeré vazby Andreje Babiše na koncern Agrofert musí být plně transparentní a nesmí mít vliv na výkon jeho funkce premiéra České republiky;

15.  vyzývá Radu, aby v rámci jednání o budoucím rozpočtu EU a o příštím víceletém finančním rámci učinila veškeré nezbytné a vhodné kroky k zamezení střetům zájmů v souladu s čl. 61 odst. 1 finančního nařízení;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládě a parlamentu České republiky.

Premiér Andrew Barnaby vládne Středozemské republice po jasně vyhraných volbách. K většině mu sice pomáhají stoupenci bývalé diktatury, ale nad tím už část Středozemců mávla rukou. Barnaby je úspěšný muž, jeden z nejbohatších lidí v zemi, podniká s rozsáhlým majetkem a vlastní i značnou část médií. Je ale obviněn z porušování zákona, z hospodářské kriminality, na níž se měla podílet i část jeho rodiny. Vyšetřování se vleče. Mezitím premiérova vláda vyměňuje některé klíčové funkcionáře bezpečnostních složek. Objevují se otázky nad korektním průběhem vyšetřování. 

Skandál se rozroste ve chvíli, kdy promluví Barnabyho syn, který patří spolu s otcem k obviněným. Nemá středozemské občanství a dosud nebyl vyslechnut. Objeví ho novináři ve Švýcarsku. S otcem se nestýká, ale premiérův zaměstnanec s ním jezdil po světě na cesty placené právě otcem. Jedna z nich vedla na Krym. Andrew Barnaby ml. tam za nejasných okolností trávil nějaký čas, i když premiérova země považuje toto území za okupované. Množí se otázky. Proč byl právě na Krymu, když by mu otec mohl nejen objednat, ale rovnou koupit jakýkoli hotel na světě? Nejistot přibývá. Syn říká, že premiér chtěl, aby zmizel, a otcova zaměstnance považuje za únosce. Ten se cítí být jeho nevlastním bratrem a pečovatelem. 

Premiér říká, že obě jeho dospělé děti, které jsou spolu s ním trestně stíhané, jsou duševně nemocné. Jedna z lékařek je manželka premiérova zaměstnance, co jezdil se synem, sama navíc pro Barnabyho pracovala a za jeho politickou stranu kandidovala ve volbách. Otázek je více než odpovědí. Objevují se videa, maily a prohlášení, investigativní reportáže, ve hře je Rusko, Ukrajina, Krym, nelze nehledět na bezpečnostní rizika. Všechno to připomíná špatnou detektivku, kde autor přepálil zápletku, nedomyslel dialogy a zkombinoval to s pokusem o špionážní román. Je to ale realita. 

V okolních zemích není zvykem mít premiérem člověka, který je trestně stíhaný. A kdyby náhodou ano, tak by nejpozději po odhalení krymské anabáze jeho vyšetřovaného syna musel odstoupit. Premiér Barnaby přesto říká, že nikdy, nikdy neodstoupí. 

Nemusím čtenářům říkat, že žádná Středozemská republika neexistuje a Barnaby se jmenuje leda tak seriálový šéfinspektor. Jenomže všechno ostatní sedí. Napsal jsem to schválně takto, abychom si bez emocí a konotací spojených se jménem Andreje Babiše uvědomili absurditu a současně i vážnost současné situace.

Svá politická vystoupení ani politiku ODS jsem nikdy nestavěl na osobních útocích na lídra ANO a současného předsedu vlády. Na rozdíl od některých kolegů z opozice se necítím soudcem ani vyšetřovatelem a nemám hotové odpovědi na podezření a otázky kolem jeho osoby. Naším programem nebyl a není „Antibabiš“. Rád bych se s levicovou vládou pod jeho vedením střetával o podobu daní, stav vzdělanosti nebo silnic, po kterých jezdíme. Chtěl bych s ním vést debatu o směřování ČR, o našich národních zájmech. Vždy jsem se o tuto věcnost a politickou uměřenost směřující k podstatě věci snažil. Jenže tato aféra překročila všechny myslitelné hranice politického žánru.

Začalo to jako prý nová éra politické kultury. A po pár letech jsme se dostali do situace největšího střetu zájmů, jaký si vůbec můžeme představit. Vlastně bychom si ho před pár lety nedovedli představit ani teoreticky. 

Najednou nevíme, kdo k nám v Andreji Babišovi mluví a na základě čeho jedná. Zda stíhaná osoba, která se pochopitelně snaží minimalizovat riziko svého odsouzení, nebo nešťastný otec, který chrání svého obviněného syna. Nebo ještě zoufalejší otec, který dbá o klid nemocného syna, jenž je trestně stíhán. Stojí před námi hlava podnikatelského impéria, které policie prohlíží dokumenty, servery a vyšetřuje její spolupracovníky a také členy rodiny? Nebo je před námi v té konkrétní chvíli premiér, který se dokáže dokonale oprostit od obrovských osobních problémů, o kterých hovoří celá republika a píší i zahraniční média? Dá se to vůbec oddělit? Je to v lidských silách? Jistěže není.

Úkolem premiéra je řešit problémy své země. U nás to vypadá, že naše země musí řešit problémy svého premiéra. Je to nepřijatelné a neudržitelné. Proto jsme museli navrhnout předsedovi vlády demisi. Protože to odmítl, je naší povinností pokusit se toto neúnosné období ukončit a vyslovit vládě nedůvěru.

Před pár měsíci bylo pro všechny politické strany s výjimkou komunistů nepřijatelné, aby byl premiérem trestně stíhaný člověk. Dnes ho podporuje sociální demokracie s chybným argumentem, že bez nich to bude horší. A co bude horší? Co ještě může být horší? Žádná katastrofa se nestane, žádná „horší“ varianta už není, jen se otevře cesta k nastolení normálního stavu. Vláda Andreje Babiše s politickými extrémy je sice teoreticky možná, ale postupem času stále méně únosná. Pro společnost, pro naše národní zájmy a nakonec i pro její možné protagonisty. Je to jen hrozba nebo výmluva.

Nevím samozřejmě, jak se zachová prezident a další političtí aktéři. Každý má svou odpovědnost. Demokracie ale není bezbranná. 

Otázka, proč podáváme žádost o nedůvěru, když nemáme dost deklarovaných hlasů pro její vyslovení, je podivná. Vlastně překvapivá. Po vyslechnutí příběhu ze Středozemské republiky byste si nepochybně řekli, proč tam s tím někdo něco nedělá. To tam snad nemají opozici? A když mají, proč nežádá Barnabyho odchod? Protože má strach, protože neví, co bude dál? No tak to už v té středozemské zemi snad ani nemají demokracii. U nás v České republice ji zaplaťpánbůh máme. 

Na konci tohoto týdne ale nepůjde o žádnou politickou matematiku. Není to diskuse o vládě a opozici, o levici a pravici. Je to mimo tento politický střet. Půjde o svědomí a odpovědnost každého poslance. Zda bude tolerovat konflikt zájmů a narůstající osobní problémy a podezření kolem osoby předsedy vlády. Zda považuje tuto situaci za únosnou. Jestli je připraven oslabit zájmy České republiky podporou politika, jehož problémy zatěžují funkci premiéra, výkon vlády a pověst naší země. Zda dají šanci normálnímu politickému řešení nebo budou, navzdory tradici, politické kultuře a zdravému rozumu lpět na tom, že si nedovedou představit jiného premiéra než Andreje Babiše. 

Autor je předseda ODS.

Zdroj: http://forum24.cz/skandalni-pribeh-z-jedne-stredozemske-republiky-o-premierovi-co-nikdy-nikdy-neodstoupi/