bílý bez

Eurozprávy.cz - Martin Žufánek provozuje rodinný lihovar na Moravě a v alkoholovém byznysu se pohybuje dlouho. Jak člověk z branže hodnotí stávající kauzu metylalkoholových otrav? Kde podle názoru producenta kvalitních destilátů leží jádro současné tragédie, jaké navrhuje řešení a věděly podle jeho informací státní orgány o otřesném stavu na českém trhu s lihovinami?

Jak hodnotíte dosavadní opatření vlády, která mají zabránit šíření metanolových otrav, především částečnou prohibici a zákaz vývozu lihovin nad 20%?

Stát využil situace. Nevěděl jak věc utnout, protože ten problém v České republice existuje téměř 20 let. Víme, že již v roce 1999 se objevila reportáž o pančovaném alkoholu a vláda si to po celou dobu jen nechala procházet mezi prsty. Plošný zákaz všech tvrdých alkoholů byl řešením z nouze. Je smutné, že státní orgány otrávené lahve zachytily a ví se, jaké etikety jsou nebezpečné. Byla vodka, tuzemák a v podstatě nic jiného. Nikdo se neotrávil Becherovkou ani jiným licencovaným alkoholem. Prohibice a zákaz exportu je mezinárodní ostuda. Jméno českého alkoholu v zahraničí posouvá nejméně o pět let nazpět.

Situace v České republice je tedy unikátní?

V každém státě se někdo snaží alkohol šidit. V Rakousku byl obrovský problém s vínem, metanolové otravy zaznamenali v Itálii. V posledním desetiletí zemřely po požití metanolu v Estonsku, Turecku a Tunisku desítky lidí. Dokonce i v Norsku, kde je z našeho pohledu téměř prohibice, zemřelo před zhruba deseti lety z obdobných důvodů 17 osob. Žádný z těchto států nesáhl k zákazu exportu všech alkoholů. Poradili si po svém, vyčistili trh, ale nikdy nedošlo ke globálním zákazům. Česká republika je bohužel v mnoha ohledech papažštější než papež.

Jde aktuální série metanolových otrav na vrub laxnosti českého státu?

Stoprocentně. Když se člověk podívá do tabulek Českého statistického úřadu, zjistí, že od roku 1999 se dovoz metanolu do České republiky ztrojnásobil.

Musely tedy státní orgány mít jasná statistická data, že odbyt metanolu neodpovídá průmyslové produkci?

Přesně tak. To se netýká pouze metanolu, ale rovněž nárůstu importu polského denaturovaného lihu, který se pak na Ostravsku pochybně čistí a řeže právě metanolem. To přitom neodpovídá průmyslové produkci České republiky, neroste například výroba ředidel.

Jako osoba pohybující se v lihovarnické branži jistě máte určité informace o tom, jak proces pančování lihovin metanolem probíhá. Je zřejmě nepravděpodobné, že by současnou situaci někdo způsobil úmyslně. Jak tedy ke vzniku smrtelných nápojů došlo?

Očividně někdo pokazil míchací poměr, nebo zaměnil cisternu. Nikdo není tak hloupý, aby si otrávil své vlastní zákazníky, nestojí o to, aby vznikl nějaký zdravotní problém. Toto je pouhé vyvrcholení situace na černém trhu.

V souvislosti se zákazem exportu lihovin se objevily komentáře, že jde o naprosto bezzubé opatření. Pančovaný alkohol těží ze svého osvobození od spotřební daně, která se při vývozu neplatí. Co si o tom myslíte?

Nikdo nepočítá s tím, že by pančované značky, všechny ty "vodky, meruňky" a tuzemák, někdo vyvážel. Jde o nejlevnější typ alkoholu, který se prodával především v pochybných stáncích z plastových barelů a nikoho by nenapadlo toto exportovat. Je to zbytečné, kdo v Německu by pil takový český tuzemák nebo vodku v hodnotě dvě eura za litr? To je na hlavu. Nešlo o alkohol na export, ale byl určený na rychlé vypití tady v České republice. A díky tomu teď skončily všechny velké likérky a lihovary. Největší trapas je, že na tom trpí třeba Becherovka, taková legenda! Od jejího založení nedošlo nikdy k výpadku výroby, až teď.

Je tedy problém v charakteru tvrdého alkoholu v České republice? Váš lihovar vyváží do světa a znáte evropský trh. Je tuzemsko v něčem specifické, především co se týká nároků a konzumace zdejších zákazníků, nebo za nárůstem výskytu nekvalitních lihovin stojí mnohokrát zmiňované zvyšováni spotřební daně?

Poslední zvýšení spotřební daně před dvěma lety je pouze jednou z příčin. V České republice má každé zvýšení daně na alkohol paradoxně za následek snížení jejího výběru. Je zkrátka kontraproduktivní. Odvody daní klesají, přitom spotřeba lihovin roste. Lidé prostě chtějí pít, a tak automaticky začínají hledat ty nejlevnější alternativy. Přestává je zajímat od koho alkohol pochází, je jim jedno zda jejich pití vyrábí likérka s dvěstěletou tradicí. Prostě na to nehledí. Souhlasím v tomto ohledu s prezidentem Klausem, že zvýšení spotřební daně byl obrovský problém.

Celá kauza se týká levných, za studena míchaných lihovin, likérů. Média například v této souvislosti chrlí informace o odhalování ilegálních "palíren", což je nesmysl. Myslíte si, že ke neštěstím přispělo, že český konzument nerozlišuje mezi skutečnými destiláty a míchaným, chemicky dochuceným alkoholem?

Česká republika se stala popelnicí Evropy. Prodává se tady nejlevnější potravinový odpad, který by žádný obchodník za hranicemi nedokázal udat. Češi se dostali do situace, kdy je přestala zajímat kvalita, složení a výrobce, už hledí jenom na cenu. Přijde mi na hlavu postavené, že i lidé nacházející se v těžké ekonomické situaci si nedopřejí jednou týdně kvalitní produkt a namísto toho konzumují každý den svinstvo. To se netýká pouze alkoholu, ale například i uzenin.

Je problém v mentalitě českého spotřebitele?

Ano, je to v mentalitě. Stačí se podívat na masivní import polských potravin otřesné kvality. To se promítá i do konzumace alkoholu. Lidé mají prostě pocit, že když si koupí levný alkohol, který cenou očividně neodpovídá daňovému zatížení, ošidí onen "nenažraný" stát. Řeknou si: "Je to super, odrbali jsme Kalouska, ošidili jsme ty politiky." Ale to je prostě špatně. Alkohol není standardní potravina, je to výsada. Pro jeho konzumaci by měla být příležitost a nálada, ne za každou cenu vychlemtat krabicové víno za patnáct korun a poté močit na nádražní fasádu.

Ministr zdravotnictví nedávno prohlásil, že by stálo za úvahu naopak další zvýšení spotřební daně na alkohol, jelikož ten je ve srovnání se zahraničím stále poměrně levný. Můžete jako exportér toto potvrdit, nebo na západ od našich hranic pouze na trhu neexistuje onen segment nekvalitního a ultralevného alkoholu a ceny zavedených značek se příliš neliší?

Není to o daních. Ve Francii například jsme schopni udat lahev kvalitní slivovice za trojnásobnou cenu. Tamní zákazník je totiž ochotný ocenit kvalitu a zaplatit jí. Uvědomuje si, že výroba kvalitního alkoholu je nákladná, ultralevný segment lihovin tam prostě neexistuje.

Spekuluje se, že takový rozmach černého trhu umožnila pouze jistá kooperace výrobců se státními orgány, máte jako výrobce alkoholu takové informace?

Upřímně, pokud jsou daňové úniky v řádech miliard ročně, tak není možné, aby to procházelo tak dlouho bez povšimnutí. Kdyby někdo chtěl zasáhnout, tak to udělá. Dá se to velmi jednoduše utnout, protože výroba nelegálního alkoholu v České republice se soustředí na velice malé území. Je to problém Ostravska, oblasti u polských hranic. Kdyby státní orgány měly vůli proti tomu zakročit, tak již dávno konaly. Není možné, že by tento byznys probíhal tak dlouho bez povšimnutí státu. Nechci spekulovat, zda tam byl nějaký vyšší zájem a záležitost prorůstala mezi celníky nebo úředníky, to nevím. Ale přijde mi podezřelé, když se o problému točily v roce 1999 reportáže, které zmiňovaly konkrétní osoby a firmy, že se nic nestalo. V podstatě nikdo nebyl zavřený. Jen se měnily názvy společností a jelo se dál.

Máte informace, že některé likérky vedou takzvanou dvojí výrobu, oficiální a černou produkci?

Moc se mi tomu nechce věřit. Není v zájmu žádné oficiální likérky ani lihovaru zničit si takto pověst. Firmy většinou investovaly velké peníze a nestojí jim za to takto riskovat. Domnívám se, že se jedná především o černé stáčírny, které čistí denaturovaný líh z Polska, ochucují ho trestí a stáčí do lahví. Je nepravděpodobné, že by oficiální likérka na jedná směně produkovala zdaněný alkohol a na druhé ošizený.

Jak se díváte na oznámená opatření vlády, která by měla umožnit zmírnění prohibice? Především rozbory alkoholu, nové kolky a "rodné listy" jednotlivých šarží. Velké likérky oznámily, že s tím nemají problém, co však menší výrobci, jako například vy?

To, čemu říkají rodné listy, je dnes již běžnou praxí ve velkých lihovarech. Každá ta šarže je řádně vedená a to i v našem případě. Vše je pečlivě dokumentované. Změna kolků je nesmysl. Ty nové se liší pouze barvou a jiným nápisem. Pokud zachytili i falešné kolky, pro jejich výrobce zajisté nebude problém se změnám přizpůsobit. Jde o opatření, které má uklidnit spotřebitele, ale problém neřeší. Opět jde o řešení z nouze.

A co nákladné rozbory i u malých šarží, jak ovlivní produkci menších podniků. Vy například produkujete i destilovaný absint, který je marginálním alkoholem a vyrábí se v sériích čítajících pouhé stovky lahví. Jak to zasáhne vaší produkci?

To se nejvíce promítne do ceny a dojde k navýšení ceny již tak drahého kvalitního alkoholu. Když vyrobíte šarži o velikosti pouhých sto litrů a následně dáte deset tisíc za certifikát, musí se to někde promítnout, takže to opět postihne především legální alkohol. Testy jsou dnes běžné u velkých šarží. U kvalitního alkoholu přitom problém nehrozí. Destilací ovoce zkrátka takových hodnot metylalkoholu ani nelze dosáhnout.

Naznačená opatření tedy nepovažujete za ideální řešení?

Jsem pro to, aby na poli výroby alkoholu došlo k razantním změnám, ale toto je šito horkou jehlou. Orgány neví, jak z toho průšvihu v podobě globální prohibice vycouvat. Prohibice byla od začátku nešťastné řešení. Kdyby zakázaly prodej značek, u kterých se objevily problémy, opět zdůrazňuji, že se to týká levných vodek a tuzemského rumu, bylo by to lepší. Především by nevznikla panika. Lidé dnes mají strach pít i kvalitní alkohol, čtrnáctiletou skotskou whisky a francouzské koňaky.

Jaká je podle vás řešení problému?

Vláda se nyní pouze snaží nějak vybruslit z prohibice. Já jediné řešení vidím ve velkém zpřísnění kontrol, aktivnímu potírání importu denaturovaného alkoholu. Když nově vzniklá firma nakoupí v Polsku hektolitry denaturáku, stát by mělo zajímat, co se s ním stalo. Mělo by to sedět. Když někdo nakoupí milion litrů průmyslového lihu, měl by z toho udělat nějaký oficiální výrobek, ředidlo, barvy... Ne jako dnes, kdy se v zahraničí metanol koupí a nikdo nedokáže říct, kde skončil.

Může stávající situace podnítit zájem o kvalitní alkohol a prospět poctivým výrobcům?

Pevně doufám, že se lidem drastickým způsobem otevřely oči a pochopili, že není žádná legrace pít alkohol čištěný savem a říznutý metanolem. Doufám, že bude větší poptávka po oficiálních alkoholech a konzumenti se začnou zajímat od koho výrobek pochází, jaký má daná firma sortiment, zda produkuje pouze ultralevné věci a věřím, že dojde k obrodě českého trhu s lihovinami.

Zajímavé informace k tragédii s metanolem najdete zde.

Sichtarova.blog.iDNES.cz - V podstatě všichni nezávislí pozorovatelé, kteří sami sebe považují za ekonomy a nikoliv politiky a kteří se kdy zasedání špiček EU v Bruselu účastnili, se shodují: Evropskému politikovi hloubka stávající krize stále nedochází. A podstata krize mu uniká tuplem.

Evropský politik - včetně toho českého - naprosto nechápe, že finanční trh se ve svém průměru chová v zásadě racionálně a předvídatelně. Jistě, finanční trh je tvořen všemi myslitelnými vejlupky od báby Novákové, která se jednou spustila v kupónové privatizaci a od té doby je hrdou majitelkou jedné celé akcie Místního Sila s.r.o., až po nafrněného portfoliomanažera globálního „hedge fondu“ sídlícího ve skleněné kukani na špici mrakodrapu. Ale když se ti dva zprůměrují, vyjde nám z toho už celkem obstojně fungující finanční trh. A protože tento finanční trh funguje víceméně racionálně, pak je-li regulován, totiž snaží-li se ho někdo obrat o zisky, brání se tím, že regulaci začne automaticky cestou nejmenšího odporu obcházet.

Ale evropský politik to ne a ne pochopit. On si totiž, jak ukazují všechny summity leaderů EU, myslí, že jeho rolí je vést ty hloupé spekulanty za ručičku a tak trochu je vzdělávat. Takže pak se přihodí taková věc, že poslancem hlasujícím o nových ekonomických regulacích v Evropském parlamentu, jednom ze dvou legislativních orgánů EU, se stane osůbka, která je sama tak ekonomicky zdatná, že dluží miliony korun a je v exekuci (jako kupříkladu jeden nejmenovaný český europoslanec.)

Potom není divu, že se v Bruselu vylíhne smělý (byť neskutečně hloupý) nápad: „Budeme mít vlastní ratingovou agenturu, tudíž si můžeme na ty staré, soukromé a v dnešní době již ‚přežité‘ ratingové agentury pěkně došlápnout. Aspoň je vychováme trochu k obrazu svému.“

Pozor, on to není jen hloupý nápad. On je to další ze série velmi nebezpečných nápadů. Ratingové agentury - myslím ty skutečné, privátní a zavedené, ne frašky jako uměle založená Evropská ratingová agentury - mají totiž ohromně důležitou funkci. Ohodnocují rizika. Ne vždy to dělají bezchybně, ne vždy dokáží rizika posoudit správně a už vůbec ne vždy dokáží své rozhodnutí vysvětlit natolik srozumitelně veřejnosti, aby veřejnost chápala, která bije. Ale tím, že si navzájem konkurují, a tím, že soukromé banky a podniky si nechávají rating zpracovat za peníze, a pokud nejsou spokojenými klienty, příště si rating nezaplatí, je zabezpečeno, že rizika ohodnocují plus mínus správně.

Regulace ze strany EU nyní směřuje k co největšímu potření konkurence mezi ratingovými agenturami. Státní šikana přitom nabrala nečekaných rozměrů. Poslyšte následující rozhovor:

-„No tak u nás minulý týden byla zase zásahovka.“

-„U nás bylo ozbrojené komando taky. A co vám chtěli?“

-„Ále… prý že musíme mít nějaké údajné tajné dokumenty. Jinak bychom prý na to nemohli přijít. Tak je hledali. A co chtěli vám?“

-„Ty naše jsme si pozvali sami. Dostali jsme po té naší zprávě pár výhružných balíčků s leklými rybami bez hlavy. Tak jsme pro jistotu zavolali pár maníků na ochranu…“

Tipujete na úryvek rozhovoru mafiánů z béčkové gangsterky? Ne, ne. Je to autentický přepis rozhovoru, který se skutečně odehrál mezi dvěma oblastními řediteli jedné nejmenované ratingové agentury, která právě snížila rating dvěma evropským zemím. Pokud EU ve své touze zadupat ratingové agentury do země uspěje, najednou tu nebude nikdo, kdo by mohl varovat: „Pozor na tu banku, koupit si její akcie znamená podstoupit takové a makové riziko!“ Tudíž rizikové akcie a rizikové dluhopisy zůstanou nerozpoznané. Nebude tu nikdo, kdo by nás před nimi varoval. Pes, který štěkal na nezodpovědné evropské politiky, bude zaříznut. Protože jak si na ty ctihodné pány může tolik dovolovat?

Ano, opět to zapadá jako další dílek do skládačky: Evropa se snaží všechen svůj finanční odpad a všechny své mizerné dluhy zamaskovat, schovat a jako nepoznané je vnutit veřejnosti. A veřejnost o tom nebude mít nejmenší tušení.

Jurutka.blog.iDNES.cz - Média jsou plna špatných zpráv - od údajné církevní "restituční krádeže" až po údajnou "popravu" Lessyho. Novináři špatné zprávy milují a s patřičně krvavým titulkem je píchají lidem do žil, neboť čím hůře, tím (pro ně) lépe.

A tak se v té záplavě hnusu klidně ztratí i zprávy dobré. Jedna taková přišla zrovna včera a rovnou od taťky státu: Až 800 miliónů Kč dá stát podnikatelům, kteří už krachují, nebo je to brzy čeká. Říká se tomu protikrizové opatření a peníze půjdou, jak jinak, z evropských fondů.

No řekněte, není to dobrá zpráva?

NENÍ! Kruciš a chce se mi to říci mnohem vulgárněji. Co je probůh dobrého na tom, když se stát montuje do privátního sektoru, když chce umělohmotně držet při životě pár firem, které ovšem před tím musí splnit desatero podmínek, definovaných pomateným státním úředníkem, který nikdy nepodnikal a o byznysu ví s prepáčením kulový? Nejen že je to, jako byste chtěli hasit jedním kýblem vody hořící město, ale peníze dostanou ti, co budou složitě dokazovat propad tržeb a jiná speciální kritéria a pokud to zvládnou, budou inkasovat dotační almužnu po dobu půl roku, možná o trochu déle.

Co budou dělat firmy, až tyto nevydělané peníze přestanou dostávat? Teprve pak definitivně zkrachují? Nebo natáhnou ruku stejným směrem, protože si prostě navykli. Jak asi vybudí své schopnosti firma s touto umělou výživou, zatímco její konkurenti zeštíhlují, optimalizují náklady, hledají nové příležitosti, vyvíjí nové produkty? Je krize, jistě. To ale přece neznamená, že budeme sanovat privátní firmy a vytvářet nesmyslnou regulaci privátního sektoru vševědoucí rukou státu či nedej bože evropského komisariátu. Nehleďe na vedlejší negativní produkt toho všeho: další korupční prostředí, ve kterém budou úředníci korumpováni a firmy korumpovat. Nebo naopak, jak chcete.

Existuje-li nějaká pomoc, pak jenom jedna: Snížit daně! Lidem i firmám. Snížit přerozdělování, snížit státní aparát, snížit a nejlépe zrušit evropskou dotační politiku a dát lidem možnost rozhodovat, co s penězi udělají sami. A lidé se rozhodnout sami nejlépe. Rozhodně lépe, než noname úředník kdesi v hloubi Bruselu. Nejen, že tím nastartujeme aktivní firmy a živnostníky a obrazně řečeno "roztočíme kolečka" byznysu krize nekrize, ale ještě tím necháme uhnít úřednické příživníky a korupčníky na všech frontách tohohle dotačního cirkusu.

Není třeba lidem ani firmám peníze dávat, úplně postačí jim je přestat krást.

Olser.cz - Tak už skončilo tragické divadlo, které začalo hrůzou a mrtvými, z nichž mnozí umírali několik hodin. Za mučivých bolestí. Soud v Oslo poslal na 21 let za mříže s možností prodloužení trestu Anderse Breivika. A tato bestie se při vyhlášení rozsudku usmívala.

Pětice soudců rozhodla, že Breivik byl odsouzen jako politický extremista, a ne jako duševně narušený fanatik. Výsměch všem pozůstalým. Třiatřicetiletý Breivik loni 23. července zavraždil celkem 77 lidí. Osm obětí na životech si vyžádalo odpálení bomby před sídlem norské vlády v centru Osla, dalších 69 osob zahynulo při střelbě do účastníků letního tábora Norské strany práce na ostrově Utøya. Vypadalo to na národní povstání; že Norové vyjdou do ulic, budou chtít změnit zákon a trest smrti pro Breivika, zasahovat bude policie, aby nedošlo k lynčování… Nedělo se však nic takového…

Když jsem se nedávno vrátil z Norska, pochopil jsem proč; byl jsem uchvácen povahovými rysy obyvatel tohoto severské státu. Většinou jsem pobýval na venkově, kde se nezamykaly dveře obydlí, moje paní bytná mi připravila snídani a odešla do zaměstnání. Neměl jsem klíče od domu, mohl jsem přijít, kdy se mi zlíbilo, můj pokoj byl vždycky uklizený, lednice plná… Jsou snad Norové svatí? Nechápal jsem, jak v dnešním světě může někde existovat taková důvěra. A nechápu to ani dnes.

Ani masakr Breivika na celé věci dobročinnosti Norů nic nezměnil. Co bude tragická událost znamenat pro další budoucnost Norska? Budou pokračovat ve svém multikulturalismu, proti němuž Breivik vraždil? Podle toho, co se děje právě nyní, po vyhlášení rozsudku a ďábelském úsměvu vraždící bestie, asi nic moc se nezmění. Těsně po útoku prohlásil norský premiér Jens Stoltenberg, že země by měla odpovědět „ještě větším množstvím demokracie, otevřenosti a lidskosti”. Dojde to Breivikovi a projeví se u něj větší množství demokracie, otevřenosti a lidskosti…?

Zatím se zdá, že se tohoto hesla drží až překvapivě pevně, avšak jen Norové – a to i v chování vůči samotnému atentátníkovi, jenž tvrdil, že je nevinný a zaslouží si svobodu. Téměř celý svět šokovaný žasl, s jakým klidem probíhal soudní proces. Zatímco v mnohých zemích by zřejmě pohled na usmívajícího se masového vraha, který v klidu obhajuje své činy, vyvolal násilné demonstrace a snahu vzít spravedlnost do vlastních rukou lynčováním vraha, Norové, včetně části pozůstalých a přeživších, vše zvládají se zdánlivě chladnou vyrovnaností.

„Jsme stoický národ. Nekřičíme a nepropukáme v pláč. To, co cítíme uvnitř, je ale jiná věc,” řekl před časem John Hestnes, který vede podpůrnou skupinu pro lidi přeživší Breivikův bombový útok v Oslu. Asi je spokojen i s humánním vězněním Breivika. Ten má například, jako kompenzaci za dlouhodobou izolaci, k dispozici hned tři místnosti namísto jedné; jedna je posilovna, druhá má zabudovaný počítač bez připojení k internetu a v té třetí bude v klidu spát. To vše připomíná spíše hotelový pokoj a atentátník nedávno dokonce dostal profesionální společníky - bachaře, aby měl s kým hrát šachy nebo florbal.

Nač si Norové hrají? Chtějí snad dokázat, že platí úsloví “ty po mně kamenem, já po tobě chlebem“. Chtějí dokázat, že patří k jedné z nejvyspělejších společností světa? Že smyslem jejich sociálního státu je zajistit humánní podmínky všem. A vězení je součástí sociálního systému. Kdyby prý s Breivikem nezacházeli podle těchto zásad, přestali by být Norskem… Humánnost ale nespočívá jen v nákladném vybavení cel a vězeňského areálu. Psychologové a kněz za ním navíc docházejí častěji než za ostatními vězni. Jde skutečně o humánnost nebo jen o schizofrenickou hysterii?

Anders Breivik je zkrátka podle Norů lidský tvor a jako každý jiný má lidská práva. Celé je to o tom, že chtějí jeho práva respektovat i ve vězení, izolace je nepřijatelná, protože je v Norsku považována za formu mučení. Takže, lidský tvor, s krví 77 rozstřílených lidí na svých rukách? Pohodička, vězeň pouze může pracovat, ale nemusí a nikdo ho k tomu nedonutí, posilovna, kulturní vyžití, kvalitní strava s možností výběru. A páni vašnostové trestanci nemají žádnou starost o nájem, plyn, elektřinu, vodu… Dozorci mají povinnost hrát s vězni i společenské a sportovní hry… Rok Breivikova pobytu ve svém hotelovém apartmá bude podle vedení věznice stát v přepočtu 24 až 34 milionů korun.

Uspokojí snad Nory fakt, že v Norsku neexistuje doživotní trest vězení a Breivikovi byla uložena zvláštní forma trestu zvaná “forvaring”, která dává možnost uvěznění odsouzeného opakovaně prodloužit vždy o pět let. Dotyčný tak může zůstat v cele až do konce svého života. Teoreticky “forvaring” umožňuje propustit odsouzeného nejdřív po deseti letech…. Že to pro Breivika v žádném případě neplatí a nikdy se tak neocitne na svobodě? Při eufemisticky pojatém útlocitu Norů bych se ale ničemu nedivil…

Dá se obdivovat, že ani v největší bolesti a rozhořčení se Norové nedali strhnout a nadále zachovávají hodnoty, které považují za důležité. Pokud by totiž najednou začali řádit podle starozákonního “oko za oko”, potvrdili by tak, že Breivikův čin měl”smysl”, že je nakonec donutil chovat se podle modelu, který on považuje za správný? Takhle mu zatli tipec a ukázali mu, že se nikdy nesníží na jeho primitivní úroveň…? A ti, co se sníží na úroveň vrahů…?

Už je jasné, že vznikl fenomén, který zplodila naše doba pokrytců a vrahů v bílých rukavičkách. Breivik měl své předchůdce v Timothym McVeighovi, pachateli atentátu v Oklahoma City, či v jiném osamělém americkém atentátníku, přezdívaném Unabomber. Byl jím zločinec Theodore Kaczynski, profesor matematiky “bojující” proti industriální moderní technologické společnosti. Zabil 3 osoby a 23 osob zranil; jeho dopisové bomby dlouho šířily po Spojených státech strach. Zapomene-li Evropa i Amerika na to, že když se víra z duší přestěhuje na prapory, má to skoro vždy smutné následky.

Před jedenácti lety, 11. června 2001, byl popraven jeden z nejnenáviděnějších mužů tehdejších Spojených států, Timothy McVeigh. Svůj čin údajně spáchal jako pomstu za některé akce federální policie, především zásah v texaském Wacu, kde při požáru během akce proti vůdci sekty davidiánů v roce 1993 přišlo o život 86 osob, včetně mnoha dětí. Škoda, že si podobnou zprávu nemůžou přečíst Norové v souvislosti s nenáviděným vrahem Andersem Behringem Breivikem…

Inu, skandinávský justiční systém nebere odnětí svobody jako trest, ale jako ochranu společnosti, jejímž cílem je, aby se vězni po propuštění zařadili zpátky do společnosti… Tak asi proto se Breivik při oznámení rozsudku usmíval… 

Okamura.blog.idnes.cz - V mailu mi přistálo něčí hodně emotivní sdělení.

Nějaká paní popsala svou návštěvu v lékárně: „Stála přede mnou starší paní v důchodovém věku a když na ni přišla řada, tak předložila recept, paní lékárnice jí vydala léky a požádala o doplacení částky 1980,- Kč. Paní zůstala celá zkoprnělá a nemohla ze sebe vypravit ani slovo. Pak se rozbrečela, podívala se do peněženky a řekla, že tolik nemá. Otočila se a pomalu odcházela k východu. Paní lékárnice na ni volala, ať si vezme ten recept a že ty léky opravdu potřebuje. Paní se otočila a plačíc řekla : „K čemu mi budou léky, když nebudu mít na jídlo“ a pomalu odešla.
Všichni přítomní ze sebe nemohli vydat jediné slovo a bylo vidět, jak je to hluboce zasáhlo. Vím, že je to stará písnička - doplatky na léky a poplatky u lékaře nejsou nic nového - jak nám sdělila jistá poslankyně, důchodci se s bídou umí už srovnat – koneckonců, zažili horší časy.

Paní, která mail rozeslala, píše: „Jsem na naši zlodějskou vládu nasraná tak, že bych vraždila". Zní to hodně nadsazeně. Jenže já si chvíli předtím dočetl ještě jinou zprávu a po ní bych v tu chvíli „vraždil" asi taky. Minimálně politické a úřednické funkce. Ve východních Čechách dostala s veřejných peněz stotřicetimilionovou dotaci - tedy dar - firma, kterou ovládá bahrajnský šejch Chálid a firma Avomedia South z Belize, a to na sporný projekt obnovy lázeňského domu v Bělohradě. Opět jeden z desítek či stovek podobných šílených darů „spřáteleným" firmám.

Kam se poděl zdravý rozum? Prosím neslovíčkařme, nakolik jsou jednotlivé dotační tituly státní, krajské nebo evropské. Pravidla a koncepci spoluvytvářel stát (hlavně MMR) a peníze jsou jednoznačně nás, daňových poplatníků - nic z EU není zadarmo, vše zase zpět do evropské kasy nasypeme.

Také je v principu jedno, zda jde o vládu krajskou nebo centrální - každý odpovědný politik a úředník se musí chovat odpovědně k penězům, které mu nepatří.

Souhlasím, aby stát z našich peněz podporoval veřejně prospěšné projekty. A připomeňme, že pravidla na to, kdo dotace dostane, jsme vytvářeli hlavně my. Žádní „Bruselané".

Lázně jsou potřebné jako sůl pro mnoho lidí a jsou i obživou v regionech. Českým podnikatelům i pacientům ovšem stát podtrhává nohy omezením placení lázeňské péče. V lázních arabského šejka postavených za naše peníze se babička z oné zmíněné lékárny ani neohřeje.

Novináři občas bádají - levice, pravice nebo populismus. A co takhle místo ideologií zapojit zdravý selský rozum.

Tedy solidarita ano - ale s těmi, kdo to potřebují. Zaplaťme léky a lékaře například seniorům, kteří na zdravotní péči celý život vydělávali.

Nechápu mánii politiků a úředníků rozdávat stamiliony nejbohatším. To je samozřejmě řečnický obrat - stále jasněji se ukazuje, že tenhle systém sloužil a slouží z velké části jen k legalizaci rozkrádání a parazitování na veřejné kase.

Přitom místo pro dotace tu samozřejmě je - oblasti jako školství, zdravotnictví, vědecké instituce, hromadná doprava, infrastruktura - tady všude by se daly peníze vynaložit daleko více ve prospěch nás všech.

Blíží se další volby. Až vás budou vaši politici lákat, ptejte se, s kolika penězi v posledním volebním období hospodařili a co s nimi provedli.

Psal jsem, že kdo pro občany nic nedělal před volbami, nebude nic dělat ani po volbách. Patří to ještě doplnit - kdo peníze občanů rozhazoval před volbami, rozháže je i po volbách. 

Blog Aktuálně.cz - „Těšte se na opravdový holocaust“ je již hezkou řádku let populárním heslem islámských demonstrací v západních velkoměstech, vedle podobných důmyslností jako „Svobodo, jdi do pekla“, „Islám ovládne svět“, „Usekávejte hlavy těm, kdo islám urážejí“ nebo „Zabíjejte židy pro mír“.

Dlouho se nad nimi svět shovívavě usmíval jako na fantazii rozzlobených puberťáků. Málokoho napadlo, že holocaust by se mohl nevztahovat na Židy, nýbrž tentokrát na křesťany. Perzekuce křesťanů v islámských zemích dosahuje šíře a intenzity hrozící odstartovat největší humanitární katastrofu naší doby.

Nejnaléhavější tragédií posledních několika měsíců je Sýrie, kam za poslední dva roky uprchl téměř milion (dvě třetiny) křesťanů z Iráku před masivní islámskou perzekucí. Jsou jich další dva miliony. Valí se na ně postupující povstání proti Asádovi, jehož režim křesťany chránil. Povstalecké jednotky, které ovládli džihádisté a alkajdisté, křesťany vyhánějí po tisících, město po městě a vesnici po vesnici, jak je obsazují.

Křesťanský západ fandí jejich pronásledovatelům proti jejich ochráncům, které zas podporuje bizarní kombinace Iránu, Ruska a Číny.

Dalších deset milionů křesťanů viněných z kolaborace s Mubarakem, sekularisty a levicí, vázne v Egyptě, kde vítězství Muslimského bratrstva v parlamentních i prezidentských volbách povzbudilo muslimy k otevřené perzekuci. Jeho trvalým politickým programem j je „Alláh je náš cíl, Korán je náš zákon, Prorok je náš vůdce, džihád je naše cesta a smrt v boji za Alláha je naše nejvyšší touha.“ Z Egypta uprchlo přes sto tisíc křesťanů a exodus pokračuje přes netečné vlády a církve, po Baracka Husseina Obamu, který spěchal novému egyptskému islamistickému prezidentovi popřát k vítězství.

Většině lidí byl kdysi holokaust lhostejný, netýkal se jich, rušil je z pohody a nestrannosti. Až nakonec dorazil i na jejich práh a týkal se všech. Totéž může platit o křesťanech. Protože nemylme se, ono by nás to opět mohlo všechny jednou dostihnout.

Bruselská džihádistická organizce „Sharia4Belgium“ už Belgičanům radí, že když se jim islám nelíbí, ať se z Belgie vystěhují. A Belgie, to už je zatraceně blízko. Najde se tu ještě někdo s neokoralou duší, kdo by věděl, jak pomoci zachránit pár tisíc sirotků?

Benjamin Kuras, Blog Aktuálně.cz

Policie se drží hodně zpátky. To jsem si řekl, když jsem si přečetl vyjádření Martina Bartáka, které reaguje na dokumenty zveřejněné na iDnes a na svědectví podplukovníka Karla Daňhela.

Ano, Kalousek má pravdu. Deset roků tady byla zaběhnutá praxe, kdy nějaká nátlaková falanga spojená se stranickými bosy protlačovala bez rizika své korupční zájmy, pohříchu většinou z vysokých postů na ministerstvech. S využitím služební subordinace pacifikovali případné odpůrce nevýhodných zakázek. Zařizovali, aby k ministrovi nebo do vlády už šly doklady, které jen potvrzovaly zinscenovaný záměr nákupu od vybraného dodavatele. Pokud ministr nebyl bílý kůň jako Parkanová, sice o tom dobře věděl, ale byl z obliga.

U zbrojních zakázek to bylo o to jednodušší, že byla zavedena praxe, že tyto nákupy nelze ocenit. Když se náhodou jednalo o dopravní letadlo, bylo jednoduché přikoupit nějaký doplněk, třeba pasivní ochranný systém, který pomohl zakázku zdražit a nadto formálně vyjmout z cenových srovnání. Tak to bylo u letadel Casa, ale podobně i u modernizovaných tanků T-72, které byly dovybaveny italským systémem Galileo. Tak se generovaly negativní miliardy.

U letadel Casa tento zbrojní systém ani dosud nefunguje a tanky jsou takovým anachronismem pro účely naší armády, že jsme je už dávno měli prodat do třetího světa jako všichni ostatní. A další zbrojní zakázky (Gripeny, Pandury, vozy Tatra) byly sjednávány obdobně, tudíž stejně nevýhodně a natolik podezřele, že vyšetřování probíhala dokonce v cizích zemích (za nezájmu našich orgánů).

Odborná stanoviska armády se nebrala v potaz nebo se pod nátlakem upravovala. Ministr se kryl těmito „stanovisky“ a vláda pak svým kolektivním rozhodnutím z ministra odpovědnost sňala úplně. Ale miliardové škody zůstaly, stejně jako se neztratily peníze. Tedy ztratily se ze státního účtu a někde se musela jejich část zase vynořit.

Je to legální? Vždyť strůjci těchto kšeftů vykřikují, že všechno bylo formálně v pořádku. Je to ale podstatné? Stát byl nesmyslnými nákupy připraven o částky, které pak chybějí třeba v důchodovém a zdravotním systému. Tady je také jeden ze zdrojů našeho státního dluhu, na který nám „zodpovědný“ Kalousek posílá složenky. No, zodpovědný je, ale nikoliv ve významu starostlivého hospodáře.

Zůstaňme ilustrativně u letadel Casa. Je na to třeba jít z opačného konce: Potřebujeme tato letadla? Mají odpovídající dolet? Mají potřebnou přepravní kapacitu? Mohou nahradit letadla An-26? Mají požadovanou spolehlivost a kvalitní servis? Byla cenově nejvýhodnější? Dnes už každé malé dítě ví, že pětkrát nikoliv.

Kdo za to může? Mohou se zodpovědní politici a jejich nohsledi a kumpáni schovávat za politická rozhodnutí v takovýchto do očí bijících případech, které poškozují české občany na dlouhá desetiletí? I díky policejním plukovníkům tato tabu padla.

Bylo už načase. Nejde jen o zbrojní zakázky. Podobně se mrhá i v jiných rezortech, vždy z veřejných peněz. Jen namátkou si připomeňme zrušený systém IZIP, státní maturity či předražený Drábkův software. Ale mohli bychom pokračovat. Náklady členství v EU raději ponechme stranou. Pak bychom se dostali k číslům, která nám objasní, z čeho pramení nedostatek peněz na nejdůležitější funkce státu a kde se vzalo dramatické zadlužení České republiky.

Nikdo za nic nemůže? Já když poslouchám kejhající husy typu Kalouska a M. Bartáka, o vinících jasno mám. A připadá mi, že policejní plukovníci se stále ještě docela flákají.

A poznámka nakonec. Od komentátorů v hlavních denících jsem si přečetl obavy, aby se nerozpadl politický systém a vedení státu opravdu nezůstalo na nikým nevolených policistech a státních zástupcích. Tak zaprvé, ten zlodějský systém sám podkopal svou legitimitu. Nikoho nevolíme, aby beztrestně kradl. A zadruhé, stále ještě nikdo neruší třetí oporu demokratického systému, tedy – věřme tomu – nezávislé soudy. A už je nejvyšší čas, aby začaly rozhodovat nejen o drobných zlodějích, ale také o miliardových defraudantech.

Zdroj: streit.blog.idnes.cz 

Olser.blog.idnes.cz - Pan premiér Petr Nečas je liška podšitá, s náběhem na chování řeznického psa. Hraje si na spravedlivého podle socialistického hesla: Padni, komu padni, přitom je však jako na obrtlíku. Rázně odvolaný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podle Nečase prý požadoval v době šetření zvýšení rozpočtu pro svůj rezort. Že by další postižený v Den památky obětí komunismu...?

"To by mělo rozkladný účinek na ostatní ministry. Nemohu připustit privilegované zacházení a jinak přistupovat k ministrům za ODS. Nevěřím, že by Pospíšil zvládl rozpočet pro zbytek roku i přípravu rozpočtu na příští rok bez žádostí o navýšení," řekl Nečas. Takže, najednou je Nečas férový chlap, co rozdává rány všem stejně. Odeesák neodeesák. Ovšem, pokud se jedná o Alexandra Vondru z ODS, bil se za něj jako lev. Dnes už je ve vládě z původních ministrů posledním.

A kolik to stálo Nečase úsilí. Nedávno tvrdil, že ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) hrubým způsobem ovlivňuje vyšetřování případu firmy Promopro, která získala spornou zakázku v době českého předsednictví EU. Rozčílil Nečase tím, že umožnil vyšetřovatelům finančně-analytického útvaru (FAÚ) svého ministerstva o kauze hovořit. Jeden za dvacet, druhý bez dvou za osmnáct...

"Není ani vyšetřovatel, ani soudce a na výroky, co je a není trestným činem, by měl být velmi opatrný," prohlásil Nečas a do krve hájil svého stranického kolegu Alexandra Vondru, který byl v době českého předsednictví EU vicepremiérem právě pro evropskou problematiku a způsobil škodu pro český stát ve výši 388 356 677,57 korun. Celkem přitom stát zaplatil firmě ProMoPro, kterou v roce 2008 vybral bez výběrového řízení, 525 milionů korun.

Zloděj křičí, chyťte zloděje. V polovině předsednictví, tedy již v době, kdy byla vláda premiéra Mirka Topolánka v demisi, žádal Vondra o navýšení rozpočtu na akce v rámci předsednictví. Přišel za správcem pokladny Miroslavem Kalouskem s tím, že chybí téměř 400 miliónů korun. Kalousek navýšení o 371 miliónů bez mrknutí oka odkýval a následně ho schválila i trojkoalice.

To jsou mi paradoxy, pane premiére. Vyrazit po šesti letech nejlepšího ministra. V případě kauzy Pospíšil se jednalo jen o hypotetickou miliardu pro rezort spravedlnosti, což byla podle Nečase částka, která by mohla demoralizovat ostatní členy vlády, a chtěli by také peníze… Komické zdůvodnění. Je v podstatě jedno, co za mrva smrdí v tom Augiášově chlévě, zda jde o boj Pospíšil-Rampula, povýšení Bradáčové či miliarda sem, miliarda tam.

Podstatné je, že jednou jde o to, dělat, že se hraje o objektivní přístup ke všem stejně, privilegovaný či nikoli, jindy je to rvačka o firmu ODS. Hlavně, že farizejsky tvrdíte, jak nikomu nenadržovat. Jednou je super důležitá teprve požadovaná miliarda, jindy jsou zase stovky skoro tutově ukradených milionů brnkačka. Opět mě potěšilo, že jsem se trefil v názvu své knížky politických blogů: „Lžete, pane ministře. Ne, to vy lžete, pane poslanče…" Zkrátka, šlo o odstranění ministra spravedlnosti Pospíšila. Co se za tím skrývá, to je pouze v principu chování řeznického psa...

Inu, jen aby na to své pokrytectví, nespravedlnost a nečestnost nedoplatil sám premiér Nečas, jenž má sekretářku, co dře jako kůň… Ale pozor: Mnohdy se stalo, že nejeden takový valach byl vypřažen už v půlce brodu… Lháři se lidem většinou eklují...

Zdroj: olser.blog.idnes.cz

Jsou myšlenky, které nestárnou. Přečtěte si "Desatero dobrého starosty", které se učili žáci za první republiky v učebnici Občanské nauky pro školy měšťanské z r. 1936.

1. Důvěra občanů tě postavila do čela obce. Být prvním občanem v obci je velké vyznamenání. Slib sám sobě na svou čest a svědomí, že tuto důvěru nezklameš!

2. Jsi starostou nejen těch občanů, kteří tě volili, ale i těch, kteří tě nevolili. Buď proto ke všem stejně vlídný a spravedlivý.

3. Stejně tak nerozlišuj při vykonávání svého čestného úřadu příslušníky různých politických stran, máš v nich spatřovat jen a jen občany.

4. Vynasnaž se podle sil a možností obce usnadnit život starým a chudým a práce neschopným příslušníkům obce.

5. Podporuj všechno, co napomáhá školství v obci. Nic lepšího nemůžeme přát svým dětem, ovšem kromě zdraví, než dobré vzdělání.

6. Nezapomínej na obecní knihovnu, která poskytuje ušlechtilou zábavu a vzdělání občanům.

7. Máš být upřímným přítelem všeho, co obec zkrášluje, zvelebuje a zlepšuje její zdravotní úroveň. Zasadit strom na správné místo znamená vykonat dobrý skutek.

8. Vynasnaž si osvojit si co nejdříve nejdůležitější právní a zákonné předpisy, abys nezapomněl nic, co by mohlo sloužit obci ku prospěchu.

9. Obecní majetek spravuj a nakládej s ním opatrněji a úzkostlivěji než se svým vlastním majetkem. Když prohospodaříš svůj majetek, bude to Tvoje škoda, ale když promrháš obecní, ztratíš čest.

10. Dávej obci pěkný příklad nejenom dobrého starosty, ale také řádného občana v soukromém životě. Jediný tichý příklad mívá větší cenu než spousta řečí a velké kázání!

Praha - V návaznosti na úsporná opatření, která začalo generální ředitelství HZS ČR realizovat již v loňském roce, přistoupil generální ředitel plk. Ing. Drahoslav Ryba k dalšímu kroku, radikálnímu snížení řídících pracovníků v celém HZS ČR.
 
Vyrovnání se s finančními škrty v rozpočtu nelze bez snižování počtů příslušníků a občanských zaměstnanců ve sboru. Proto do konce letošního roku dojde ke snížení počtu zaměstnanců o 300 míst.
 
Ruku v ruce s tímto zásahem do početních stavů jde i změna organizační struktury, kterou se rozhodlo vedení HZS ČR zásadně zjednodušit.

Nejpozději k 1. 1. 2013 dojde ke zrušení celé jedné řídící úrovně, konkrétně zrušení ředitelů odborů krajů a k následnému snížení počtu jednotlivých oddělení.
 
Hasičský záchranný sbor tak již bude mít vedoucí pracovníky pouze ve třech úrovních místo ve čtyřech, jak tomu bylo doposud.
 
V praxi to bude vypadat tak, že v každém ze 14ti krajů zůstane pouze krajský ředitel, jeho náměstci a dále vedoucí oddělení.
 
Toto opatření dopadne celkem na 80 ředitelů odborů v celé České republice a vedení HZS ČR si od tohoto kroku slibuje další finanční úspory.
 
Ve svých funkcích zůstanou pouze ředitelů územních odborů, kteří mají na starosti jednotlivé stanice a jejich velitele v dané lokalitě, a jejichž zrušení by výrazně zasáhlo do akceschopnosti jednotek v souvislosti s plošným pokrytím.
 
Stávající vedoucí oddělení se stanou řadovými příslušníky, sníží se jim hodnostní označení a nebude jim náležet ani příplatek za vedení. Mnohá oddělení se sloučí.

Dále se pak budou v rámci těchto oddělení pečlivě hledat personální rezervy a pozice, které by se mohly dublovat.
 
Návrh byl již představen zástupcům odborů a bude předložen ke schválení ministrovi vnitra.
 
„Přistupuji k tomuto opatření nerad, protože se stejně, jako mnohá další, která jsme nuceni realizovat v důsledku sníženého rozpočtu, promítne do zhoršení kvality námi poskytovaných služeb.

Věřím ale, že bude ze strany vedení ministerstva vnitra i vlády ČR vnímáno jako snaha, která má pomoci ušetřit sboru další finance.

Chceme tak ukázat, že nesedíme se založenýma rukama, ale aktivně hledáme cesty, jak se s touto nelehkou situací vypořádat,“ říká generální ředitel HZS ČR, plk. Ing. Drahoslav Ryba

Zdroj: www.hzscr.cz