Bude Románia znovu ikonou Chrudimi?

Když se řekne Románia, nevybaví se mi zarostlá díra za plotem. Vidím rozsvícený hotel, jeho prosklený parter, lidi mířící do restaurace, na schůzku nebo jen na pivo. V tehdejší Chrudimi to byl kus jiného světa. Dnes se po letech dohadování rýsuje možnost, že se hotel konečně dokončí a otevře. Právě proto bych rád připomněl, co všechno by se nám s ním mělo vrátit.

Pamatuju si město tmavší, omšelejší a mnohem méně barevné než dnes. Uprostřed něj Románia svítila. Měla kavárny, restauraci, salonky, služby, kadeřnictví, chodilo se tam za zábavou. Před vchodem stála i auta se zahraničními značkami. Když přijela návštěva a chtěli jste ji někam vzít, hotel byl samozřejmou volbou. Bylo kam jít a bylo se čím pochlubit. Pro mě i pro lidi, se kterými jsem tehdy žil, patřila Románia k městu stejně přirozeně jako jiné jeho výrazné stavby, přestože byla úplně nová.

Její příběh začal na konci šedesátých let kolem chrudimské Transporty a obchodních vztahů s Rumunskem. Kontrakt na výstavbu se podepisoval na ředitelství Transporty v lednu 1969, v červnu se začalo stavět a v prosinci následujícího roku byl hotel předán. Veřejnosti se otevřel 3. ledna 1971. Rumunští stavbaři si přivezli vlastní techniku i stavební materiál, s výjimkou písku, cementu a vody. Za osmnáct měsíců tu stál hotel, na který všichni vzpomínají.

Dodnes si pamatuju jeho materiály a detaily: keramiku, obklady, dlažby, kámen i tapisérii na stěně restaurace a tepanou plastiku v recepci. Původní fotografie ukazují, jak dobře spolu pracovaly vodorovné linie, nízká podnož s veřejnými provozy a hlavní hotelová budova. Dokonce i nápis s hvězdičkou byl součástí celku. Nemusím mu udělovat místo v učebnici architektury, abych mohl říct, že se ten dům povedl a že ho lidé přijali.

Jeho pověst přitom přesahovala Chrudim. V roce 1984 tu téměř týden bydlel Marcello Mastroianni, který přijel na návštěvu Pardubic. Hotel si zahrál také v televizních seriálech Zkoušky z dospělosti a Dobrá Voda. Pro nás místní ale jeho význam spočíval hlavně v tom, že jsme ho používali. Otevřený parter spojoval velký hotel s každodenním životem města. Nemuseli jste mít pokoj ani být hostem kongresu, abyste měli důvod vejít.

Původní Románii vystřídala za normalizace Družba. Od února 1990 se na krátkou dobu vrátilo původní jméno, po privatizaci přišla Bohemia. Pro mnoho z nás hotel dál zůstával Románií.

Jak se z hotelu stala kauza 

Hotel později získala společnost HOMA holding. Její záměr byl srozumitelný: rozšířit a modernizovat ubytování, vytvořit větší kongresové zázemí a vybudovat odpovídající parkování. Kongresová turistika mi pro Chrudim dává smysl. Přivádí návštěvníky, kteří využívají služby města; z vlastní galerie znám i ty, kteří si mezi jednáním a večeří najdou cestu za uměním. Hotel s kongresovým provozem ovšem potřebuje fungující celek, včetně parkování. Navíc část připravovaných míst měla sloužit také veřejnosti.

S podzemním parkováním před hotelem počítal už starší regulační plán architekta Černíka. Město následně poskytlo investorovi pozemek na základě nájemní smlouvy z roku 2012 a podílelo se na přeložkách sítí, především horkovodu. Později se naplno projevila slabina smluvního uspořádání: chyběl konkrétní termín dokončení garáží a účinné pojistky proti nekonečnému čekání.

V lednu 2013 se hotel uzavřel kvůli rekonstrukci. Práce ale téhož roku ustaly. Vedení firmy HOMA holding spojovalo přerušení s policejním vyšetřováním dotační kauzy a odmítalo, že hlavní příčinou byl archeologický nález mikve. Na podzim přešla společnost HOMA holding pod firmu Bazcom. Hotel zůstal nedokončený a před ním začal plevelem zarůstat rozkopaný prostor.

V září 2017 se investor pokusil prosadit vypuštění podzemního parkování a jeho nahrazení povrchovým. Zastupitelé nevyhověli. V březnu 2023 se objevila další možnost: vlastníci nabídli rozestavěný hotel městu za čtyřicet milionů korun a dalších osm milionů požadovali v souvislosti s připravovaným parkovištěm. Spor o podobu parkování stále trval. Následovaly další právní kroky a soudní spor o pozemek.

Za těch třináct let se vystřídalo několik vedení města a veřejnost dostala mnoho vysvětlení. Část problémů vznikla na straně soukromého investora, část v rozhodování města a v tom, jak si ošetřilo vlastní závazky a očekávání. Hotel však zůstal zavřený.

Otevřít hotel. A jaký?

Starosta František Pilný nedávno představil Radě města připravované smlouvy, které mají řešit hotel a garáže společně. Podle jeho vyjádření má vlastník do pěti let od podpisu hotel i podzemní parkoviště dokončit, zkolaudovat a otevřít, nejméně v rozsahu stávajícího projektu a stavebního povolení. Pro veřejnost má zůstat alespoň padesát parkovacích míst. Návrhy mají obsahovat průběžné termíny a sankce; město má naopak zajistit přesun mikve. Případné rozšíření projektu by vyžadovalo další dohodu.

Je to pozitivní posun. Návrhy podle starosty ještě potřebují dopracovat a předložit zastupitelům, takže o vyřešené Bohemii zatím mluvit nemůžeme. Pozornost zaslouží i zamýšlený převod městského pozemku investorovi. Za zásadní považuji, aby byl jednoznačně vázán na dokončení a skutečné otevření hotelu i garáží a na zajištění veřejných míst. Samotné dokončené parkoviště nám hotel nenahradí.

Jenže při všem tom úsilí o otevření postupně zapadla ještě jedna debata. Když přestavba začínala, v Chrudimi se začalo mluvit o nevhodných zásazích do architektury hotelu. Potom se léta řešilo, jestli hotel vůbec přežije, a původní výhrady překryla radost z jakékoliv naděje. Nevhodná skleněná výtahová šachta a vodorovné propojení s vedlejším objektem tak zatím zůstaly. Podle mě narušují právě to, co původní stavbu drželo pohromadě.

Nemusíme je přijmout jako nezměnitelný osud. Milan Kušta, který možnost převzetí hotelu dlouhodobě zvažuje, mi potvrdil, že by při případné koupi chtěl výtahovou šachtu a vodorovné propojení odstranit a komunikaci vyřešit jinak. Kongresovou přístavbu považuje za funkčně potřebnou a její přítomnost za méně rušivou. Chtěl by také do hotelového komplexu vrátit služby pro veřejnost. Není to závazná nabídka ani rozhodnutá investice, ale konkrétní představa, jak spojit využitelnost domu s obnovou jeho architektonického charakteru.

Bývalý městský architekt Karel Thér navíc připomíná, že hotel tvoří výraznou dominantu při příjezdu od Čáslavi. Případné další nadzemní parkování před hotelem proto vyžaduje opatrnost vůči pohledům a průhledům. Potřebnou kapacitu nelze řešit bez ohledu na místo, pro které ji navrhujeme.

Dokážu si představit povzdech starosty: po tolika letech se konečně blížíme k dohodě a on ještě vytahuje architekturu. Jenže právě teď je čas říct, co od výsledku očekáváme. Nemusí být rozhodnutý každý detail, ale směr obnovy by měl být jasný dřív, než se znovu rozběhnou práce a každá další připomínka bude zdržující překážkou.

Chtěl bych zpátky hotel, který bude fungovat pro návštěvníky i pro město. S ubytováním, kongresy, restaurací a službami, kvůli nimž se znovu vyplatí vejít z ulice dovnitř. A s architekturou, která si zaslouží víc než jen dokončit nové zásahy, nad nimiž jen kroutíme hlavou.

K takové obnově by podle mě patřil i návrat jména Románia. Vypráví totiž příběh Chrudimi, schopných manažerů Transporty a šikovných rumunských stavbařů, kteří tu zanechali dům, na nějž bylo město vždy pyšné. Dnešní spory, právníci i politické zásluhy časem ustoupí z paměti. Ten dům tu zůstane. Právě kvůli němu stojí za to chtít od nynějšího řešení víc než úlevu, že už je konečně hotovo.