Chrudimská koalice: Programy mají k sobě blíž než lidé?

Chrudimské povolební vyjednávání pokračuje a zvenčí se dá jen obtížně poznat, co jeho účastníky ještě dělí. Veřejnost dostává informace po kapkách, podrobnosti zůstávají za zavřenými dveřmi. Nabízí se proto alespoň jedna možnost, jak do vznikající koalice nahlédnout: položit vedle sebe volební programy ODS, SNK ED, Chrudimi společně a Lidí z Chrudimi – Pirátů a nezávislých. Člověk by při pohledu na délku rozhovorů čekal zásadní střety. Při čtení ovšem postupně zjišťuje, že na většině běžné městské agendy by se tato čtyři uskupení mohla dohodnout docela dobře.

Opravené chodníky, udržovaná zeleň, bezpečné přechody, dostupnější bydlení, fungující veřejná doprava, dostatek míst ve školách a péče o seniory. Takový seznam samozřejmě ještě není společným programem, protože pod každou položkou mohou být jiné představy a především jiné částky. Přesto nejde pouze o podobnost předvolebních hesel. Některé návrhy se přímo doplňují. ODS chce plán oprav ulic, Chrudim společně jejich koordinaci s obnovou inženýrských sítí a Piráti více peněz na cesty a chodníky. Audit sportovišť, který požaduje ODS, může docela přirozeně předcházet rekonstrukcím slibovaným dalšími partnery. Pěší hlídky zase potřebují strážníky, jejichž počet chce doplnit SNK ED.

Podobně je tomu u bydlení. Piráti chtějí soustavně rozšiřovat městský nájemní fond, ODS dotáhnout startovací bydlení ke stavbě, Chrudim společně nabídnout městské pozemky také rodinám pro individuální výstavbu. Tyto představy se nemusí navzájem vylučovat. Město může stavět vlastní byty, připravovat pozemky pro rodinné domy a současně vytvářet podmínky pro soukromé investory. Spor nastane nad konkrétní parcelou nebo rozpočtem, společné řešení však není obtížné si představit. Z předložených priorit ODS ostatně nevyplývá, že by odmítala městské nájemní bydlení, stejně jako pirátský program neznamená zákaz soukromé výstavby.

Sepsat to všechno poctivě, určit pořadí a nepřislíbit několikrát stejné peníze samozřejmě zabere čas. Na několika místech však už nestačí spojovat jednotlivé návrhy do delšího seznamu.

Nejčitelnějším příkladem je voda. Lidi z Chrudimi svůj závazek zopakovali také ve facebookovém příspěvku z 27. září, nadepsaném „Voda zpátky do rukou města do konce roku 2030“. V něm výslovně uvádějí: „Smlouva končí v roce 2030 – neprodloužíme ji a na převzetí se systematicky připravujeme.“ To je podstatně určitější závazek než obecné hájení zájmů města ve vodárenství, které najdeme u SNK ED. Případná dohoda na ekonomických analýzách a posouzení variant může být odpovědným postupem, ale sama o sobě pirátský slib nenaplňuje. Rozhodující bude, zda analýza představuje přípravu slíbené změny, nebo teprve zjišťování, zda ji vůbec uskutečnit. Podobně znějící věty mohou mít velmi rozdílný obsah.

Druhým citlivým místem je výstavba u hospice. Erik Jahnický v předvolebním videu vystoupil jménem svého uskupení slovy „My, Chrudim společně“ a odmítavý postoj vyjádřil formulací „neschvalujeme žádné výstavby v okolí“. Právě slovo „žádné“ výrazně omezuje možnosti pozdějšího kompromisu. Pokud připustí upravený projekt, může to být prakticky rozumná dohoda, kategorické předvolební odmítnutí tím však opustí. Jeho případný ústup bude třeba hodnotit podle toho, co skutečně přijme, nikoli podle uklidňujícího názvu výsledné dohody.

Piráti si zde nechali větší prostor. Jejich veřejná vyjádření zdůrazňují ochranu klidného fungování hospice, koncepční rozvoj města a včasné informování sousedů. Souhlas s projektem doplněným o účinná ochranná opatření proto nemusí znamenat popření jejich slov. Záležet bude na tom, co konkrétně vyjednají. Podpora hospice a odmítnutí veškeré okolní výstavby zkrátka nejsou totožné závazky, přestože v předvolební atmosféře mohly splývat.

Ani voda a hospic tedy nemusí dohodu znemožnit. Mohou však ukázat její cenu a také rozdíl mezi kompromisem, odkladem rozhodnutí a opuštěním slibu. Obecná formulace dokáže na chvíli uspokojit všechny účastníky. Až konkrétní rozhodnutí odhalí, zda pod ní všichni rozuměli totéž.

Tady se vrací otázka, proč jsou rozhovory tak složité, když programy nabízejí tolik společného. O jejich skutečném průběhu nemáme dost informací, abychom mohli ukázat na viníka. Vedle peněz a projektů se ovšem rozdělují také funkce, odpovědnost a kompetence. Pro budoucnost města může být důležitější, kdo bude připravovat investice a určovat jejich priority, než kolik bude mít radnice místostarostů.

A potom jsou tu vztahy. Z dlouhodobého pozorování chrudimského zastupitelstva si troufám říct, že mezi některými představiteli těchto uskupení nepanuje samozřejmá vzájemná důvěra. Zda právě ona prodlužuje nynější jednání, zvenčí nevíme. Je však docela představitelné, že lidé, kteří se dobře znají a mají za sebou řadu sporů, chtějí mít dopředu podrobně napsané nejen to, co společně prosadí, ale také kdo o čem rozhoduje a jak se bude postupovat, až přijde první neshoda. Do výběru partnerů navíc může vstupovat i politická cena jiných koaličních možností, včetně spolupráce s ANO, kterou místní politici nemusí posuzovat pouze podle místních zkušeností.

Čtyři programy se mohou vejít do jednoho dokumentu snáz než čtyři skupiny do jednoho způsobu vládnutí. Je proto možné, že se v Chrudimi právě vyjednává především o jistotě, že společný podpis bude něco znamenat i při prvním nepříjemném hlasování. Taková jistota se ovšem do koaliční smlouvy píše obtížně, i kdyby měla sebevíc stran.