Jaroslav Koreček: Krkanka

Po nějaké době se vracím ke Krkance. Hlavně ke kronice osady OZOV. Ostrov zatoulaných, osada vyděděných se šerifem Caprem.

Kalendářní jaro je za námi a konečně se i oteplilo. Trampové se pomalu začnou vracet do svých chat. V předcházející zimě jich bylo zase několik vyloupeno. Proto se opět na Krkanku vracejí s jistými obavami. Dokonce se o vyloupené chaty zajímal tisk, ze kterého cituji:

„Sezona vylupování chat s příchodem trampů prakticky končí. Loni byli s krádežemi poškozeni V. Novotný z Prahy, V. Kraus z Chrasti, J. Nepovím z Chrudimi a bří Šukalové z Nasavrk. Jejich chata byla vyloupena již po jedenácté. A kdo ty krádeže páše, se dosud nepodařilo zjistit.“   

Trampové, scházející se přes zimu na Valech, se dělí zhruba na dvě skupiny. Jedni tvrdí, že zloděje odradí mohutná petlice a velký zámek. Druzí jsou přesvědčeni, že s malým zámkem nadělají menší škody při vlámání. Dokonce jsou i tací, kteří tvrdí, že nejlépe by bylo nechat chatu otevřenou. Zatím se však nikdo takový nenašel. Na Valech se také proslýchá, že četníci chytili lupiče z loňského roku. Nedá se říci, že by někdo z trampů kamarádil s četnictvem,  a tak je to zpráva neověřená.

Capr se před Vánocemi zajel na Krkanku podívat. Aerovka se v té pustině porouchala a tak ji tam tři dny opravoval. V kronice píše o třech mrazivých nocích, jaké ještě nezažil. Přestože celou noc přikládal, chatu se mu vytopit nepodařilo.

Žádný tramp jarnímu slunci a volání divočiny neodolá. Vždyť se na Krkanku těšili celou zimu.