S Velikonocemi je potíž...

Po dlouhém roce, nabitém událostmi, jsou zde opět Velikonoce. Malujeme vajíčka, pleteme pomlázky a přesto stále nevíme, co s nejdůležitějšími křesťanskými svátky dělat.

Kdo je to ten Kristus, který dnes zasedá s apoštoly k poslední večeři, a proč ho jeden z nich - Jidáš - zradí? Znamená Velký pátek jen další z prázdninových dnů pro děti školou povinné? Má snad Bílá sobota svou barvu podle sněhu, který se dá letos očekávat?

Velikonoce bez křesťanství existovat nemohou. Vánoce ještě jakž takž natřeme bílou a červenou, ošklivého Santu Klause pověsíme na špagát z balkónu a můžeme vesele zapomenout, že se vůbec nějaký Ježíšek narodí.

S Velikonocemi je ale potíž. Spasitel v podobě Ježíše Krista totiž dnes zdánlivě nemá co nabídnout. Jeho utrpení, které podstoupí zítra, smrt a vzkříšení, současného člověka zdánlivě neoslovuje. Proč? Možná proto, že selhalo prosté předávání informací. V době, kdy se na nás valí spousty zbytečného balastu o Quentinech a nejnovějších skandálech hvězd a hvězdiček, spása netáhne. Většina moderních lidí raději počítá s tím, co jim nabízí exaktní věda - po smrti následuje zánik, posmrtný život je berlička, fikce pro snazší vyrovnání se s neodvratným...

Myslíš si, milý čtenáři, že má věřící člověk snazší život? Je víra berličkou? Mohu tě ujistit, že je to právě naopak. Víra klade na každého, kdo uvěřil v Krista, daleko vyšší nároky, než na tebe tvůj ateismus. Ty se zodpovídáš jen svému svědomí, máš-li nějaké, případně úřadům. Křesťan má ale nad sebou spravedlnost, která se nemění s každým hlasováním parlamentu. A po smrti? Po smrti další nejistota: „Žil jsem správně a čeká mne v lepší případě očistec, nebo jsem byl grázl a skončím rovnou v pekle?“

Velikonoce jsou časem, během kterého musí každý katolík myslet na to, co jeho Spasitele přivedlo na kříž. A pokud si tuto otázku položí, musí si na ni také odpovědět: „Byl jsem to já. Já se svou nedokonalostí, hříchy, zlobou, závistí...“

Požehnané svátky přeji každému z vás!