Piráti jsou transparentní. Ale platí to vždy?

Piráti dlouhodobě staví svoji politiku na transparentnosti a otevřených výběrových řízeních. A je fér říci, že v řadě případů tato pravidla skutečně prosazují. Existují však i příklady, které vyvolávají otázku, zda jsou stejně důslední také tehdy, když se rozhodování týká lidí spojených s Piráty.

Jedním z aktuálních příkladů je oprava morového sloupu na náměstí. Zakázku získal Zdeněk Šmahel, který je zároveň na kandidátce uskupení Lidi z Chrudimi a Piráti. Zakázka nebyla zadána v otevřeném výběrovém řízení, jak by se dalo očekávat zvláště v situaci, kdy Piráti odpovídají za oblast investic. Aleš Nunvář předložil materiál, kterým požadoval výjimku ze směrnice o zadávání veřejných zakázek, aby mohla být zakázka zadána přímo Zdeňku Šmahelovi.

Pokud by stejným způsobem získal zakázku kandidát jiné strany, spokojili by se Piráti s takovým postupem? Právě u vlastních lidí by přece měli důsledně dodržovat zásady, které požadují od ostatních.

Dalším příkladem je oprava zdi na Žižkově náměstí. Pro akci byl zpracován projekt, v průběhu realizace však bylo nutné přistoupit k dalším změnám a nyní již k druhému dodatku ke smlouvě, který znamená další finanční náklady. Nabízí se proto otázka, zda byla stavba dostatečně kvalitně připravena už před zahájením prací. Pečlivá příprava investic se dobře píše do programu, její skutečnou kvalitu ale poznáme až na stavbě a na konečném účtu.

A do třetice je zde působení Daniela Lebdušky v představenstvu společnosti Vodovody a kanalizace Chrudim. Dnes výrazně vystupuje s tématem budoucnosti provozování chrudimské vodárenské infrastruktury po roce 2030, kdy by podle jeho představ měla skončit současná role rakouské společnosti Energie AG.

Co v této věci za čtyři roky svého působení v představenstvu konkrétně navrhl a prosazoval? Pokud má být změna provozního modelu nyní významným politickým tématem, měla by veřejnost vědět, jaké kroky její zastánci podnikali už během svého dosavadního působení ve vedení společnosti. Čtyři roky jsou dost dlouhá doba, aby vedle předvolebního záměru bylo možné ukázat také nějakou dosavadní práci.

A ještě bych rád řekl něco k dvěma věcem. Co mají společného hotel Bohemia a současná debata o hospici? Na první pohled možná mnoho ne. Při bližším pohledu se ale určitá podobnost nabízí.

Před komunálními volbami v roce 2022 Piráti halasně vyhlašovali, že problém hotelu Bohemia vyřeší „do roka a do dne“. Po volbách však jejich veřejný důraz na toto téma postupně slábl. Řešení hotelu se přesto posouvalo dál, přičemž významnou roli sehrál starosta František Pilný, který se tématu dlouhodobě věnoval a hledal cestu k jeho vyřešení.

Nyní, před dalšími komunálními volbami, se jedním z výrazných témat Pirátů stal chrudimský hospic. Jeho situaci intenzivně komunikují a na jejich kandidátce se objevil také člen správní rady hospice. Právě zde se nabízí paralela s hotelem Bohemia: vydrží zájem o hospic i po volbách, nebo také časem zeslábne?

Pokud se člen správní rady hospice dostane do zastupitelstva nebo dokonce do rady města, bude důležité důsledně oddělovat jeho politickou odpovědnost vůči městu od zájmů organizace, v jejíchž orgánech působí. Zastupitel má odpovědnost za celé město, včetně lidí a institucí, kteří na kandidátce žádného svého zástupce nemají.

Hospic bezpochyby plní důležitou společenskou úlohu. Tím ale není předem zodpovězena otázka, jaké požadavky vůči městu jsou přiměřené a kde leží hranice mezi podporou potřebné služby a prosazováním zájmů jedné konkrétní organizace.

Právě v komunální politice se transparentnost pozná především podle toho, zda stejná pravidla platí pro všechny — pro politické soupeře, pro vlastní kandidáty i pro organizace a lidi, ke kterým máme blízko. Piráti tento metr sami nabídli. Nemohou se divit, když jím někdo změří i je.

Filip Kučera