Chrudimské maminky si stěžují na toulavé kočky, které si udělaly ze zdejších pískovišť pro děti záchody

Chrudim - Odkrytá pískoviště na některých větších chrudimských sídlištích lákají nejen maminky s dětmi, ale i toulavé kočky, které je znečišťují výkaly. Odhadnout jejich množství není však snadné, protože se některé vracejí s rozbřeskem zase domů a penalizovat jejich majitele prakticky nelze.

„Počet koček se regulovat nedá. Kočky jsou zvířata teritoriální, dokonce i ty šlechtěné, takže migrují po svém území,“ vysvětluje mluvčí chrudimské radnice Sylva Drašnarová.

Právě kočky jsou známé tím, že je v době říje není snadné udržet doma za dveřmi. A nemenší „proslulost“ jim přinesla i jejich čistotnost, s níž odkládají své exkrementy pouze na suchá místa, kde je možné je zahrabat, a později i vyhrabat.

„Stalo se nám to už mnohokrát,“ stěžuje si mladá maminka Martina Sladká. „Hráli jsme si na písku a po počátečním charakteristickém zápachu se objevilo i hovínko. Nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby to některé z dětí začalo cpát do pusy,“ přibližuje Martina Sladká svoje zkušenosti s kočičím trusem. Ten totiž často obsahuje spoustu parazitů a zárodků nemocí. Škrkavkami počínaje, toxoplazmózou konče.

„Provoz dětských hřišť a pískovišť se řídí zákonem o ochraně veřejného zdraví. V případě pískovišť není do současné doby vydána žádná metodika, jež by stanovovala, jakým způsobem nakládat s pískovišti na veřejných prostranstvích - zda je zakrývat či nezakrývat, oplocovat nebo neoplocovat, vyměňovat písek nebo jej čistit,“ říká mluvčí Drašnarová.

„V současné době je v platnosti vyhláška, která stanovuje hygienické požadavky a limity písku v pískovištích uzavřených zařízení, jako jsou mateřské školy, základní školy, nebo sportoviště. V mateřských a základních školách se pískoviště zakrývají plachtami, protože tam má vstup pouze uzavřená skupina dětí a jen v určeném časovém období, kontrolovaném učitelkami,“ popisuje praxi v chrudimských školách tisková mluvčí.

„Bohužel, na otevřených veřejných prostranstvích není možné použít k zakrývání pískoviště plachtu, protože v případě, že by návštěvník hřiště nedal plachtu správně zpátky na pískoviště, mohl by ji třeba odnést vítr a následně by mohla způsobit škody na majetku či životě,“ je přesvědčena Drašnarová.

„Od roku 2003 jsme u nových dětských hřišť začali používat oplocení pískovišť. Jde například o hřiště v sídlišti Víta Nejedlého, ve Fibichově ulici a Na Větrníku. Některá pískoviště zkoušíme i zakrývat. Jde o hřišně Na Výsluní, Na Větrníku a Na Rozhledně.“ popisuje inovace Sylva Drašnarová.

„Je také třeba konstatovat, že výrobci, a to i ze zahraničí, nejsou bohužel připraveni na dodávky zakrývaných pískovišť. Proto jsou zakrývaná pískoviště nejen málo dostupná, ale ne vždy certifikovaná, funkční a bez vad,“ krčí rameny mluvčí nad současnou nabídkou pískovišť.