batole

Jedním z bodů únorového jednání chrudimských zastupitelů byl návrh Pirátů na odejmutí čestného občanství města Chrudim Josifu Vissarionovičovi Stalinovi a Klementu Gottwaldovi. Návrh byl po krátké debatě přijat většinou hlasů zastupitelů.

Občanští demokraté pro tento návrh nehlasovali, a to rozhodně ne z důvodu, že by byli z těchto jmen nadšeni. Stejně jsme se totiž zachovali i před dvanácti lety, kdy se toto téma objevilo v Chrudimi naposledy. Po debatě s historiky jsme se už tehdy shodli na tom, že udělení čestného občanství (nejen) těmto dvěma politikům je nutné vnímat jako otisk dané doby, že vyškrtnutím některých ze seznamu čestných občanů historii stejně nezměníme a raději ji proto necháme historikům.

Krom toho, chrudimský seznam čestných občanů skrývá i další exponenty z komunistické éry, jako například bývalé prezidenty Zápotockého nebo Svobodu a další … Ti byli lepší? Anebo je vyloučíme v další vlně, až radniční koalice bude znovu potřebovat nějaké „nosné“ téma?

No nic, jak již bylo řečeno výše, předložený návrh byl přijat a od pondělního večera má Chrudim o dva čestné občany méně. Tak snad budeme mít klidnější spaní …

Už jenom pro zajímavost doplňuji dva články z dubna 2007 – prvním je zpráva k tématu z Chrudimského deníku, druhým potom komentář Karla Steigerwalda v celostátním vydání MF DNES. Obojí je vypovídající více, než naše případné další komentáře …

Chrudimský deník, 2. dubna 2007

Gottwald i Stalin nadále čestnými občany

Když se před lety ztratila kniha čestných občanů města, historik a nynější místostarosta Pavel Kobetič vynaložil spoustu mravenčí práce, aby jména za uplynulé století shromáždil. Mnohá jsou na dnešní dobu velmi kontroverzní.

Pavel Kobetič hledal v různých záznamech, například ve starých zápisech ze zasedání městských zastupitelstev. Jména čestných občanů jsou zapsána v před několika lety vydané drobné publikaci, ale jsou obsažena i ve Vlastivědné encyklopedii Chrudimě. „Otázkou je, co jsou to kontroverzní čestní občané. Například Klement Gottwald tento titul získal v roce 1946, kdy byl ještě předsedou vlády. Antonín Zápotocký ho obdržel v roce 1949 jako předseda vlády a Ústřední rady odborů.

Čestným občanem města Chrudimě se v červenci roku 1945 stal Josif Vissarianovič Stalin, který byl tenkrát předsedou Rady lidových komisařů Sovětského svazu,“ jmenuje Pavel Kobetič některé poválečné čestné občany. Posledním „předsametovým“ chrudimským titulem byl obdarován v roce 1988 Michail Timofjejevič Domnenko, příslušník partyzánského pluku Ludvíka Svobody, který se podílel na osvobození města Chrudimě.

Jak místostarosta Kobetič tvrdí, tituly se neodebírají. Patří k historii města. „Udělali to jen nacisti, a to v případě Edvarda Beneše. Ten se stal čestným občanem města Chrudimě v roce 1936, pak mu byl odebrán a v roce 1945 vrácen,“ vysvětluje. „Nejčerstvějšími“ čestnými občany jsou slavní rodáci: lékař Zdeněk Dientstbier a mezzosopranistka Dagmar Pecková. Těm v roce 2005 město věnovalo titul u příležitosti 950. výročí první písemné zmínky. Dientstbier se narozdíl od Peckové zúčastnil slavnostní ceremonie a rád na své dětství v Chrudimi zavzpomínal.

Mladá fronta DNES, 5. dubna 2007

Pochvalte Chrudim, nejde s dobou

Čestnými občany Chrudimi jsou Stalin s Gottwaldem. Pozoruhodné je, že město je škrtnout nezamýšlí. To je třeba pochválit – v době, kdy se každý už hodlá omluvit komukoliv za cokoliv, co se v dějinách stalo, je to postoj nezávislý. Obdobně odolní jsou v Lanškrouně – tam je čestným občanem sám Hitler – a město s tím nebude hýbat. Předělávání historie, vylučování, bourání soch, škrtání jmen, navracení či odnímání všelijakých pomíjivých titulů patří k největším pošetilostem dnešní doby. Rehabilitace milovali komunisté. Nejen jiným, ale i sami sobě ustavičně páchali v neobvyklém množství křivdy. Pak je odvolávali, napravovali a páchali další. Omluva za dějiny je velká moderní fikce, která má nahradit pochopení těch dějin. Omlouvají se lidé, kteří křivdy nespáchali, lidem, kterým se nestaly. V Chrudimi říkají, že oba zločinci, Stalin i Gottwald, jsou vyčpělé téma. Mají v tomto smyslu pravdu – jejich zápis mezi čestné občany je jev doby. Ten nezmizí, ať by kdokoliv škrtl cokoliv. Nechme fakta ze starých časů být, jak jsou, ať k nám i budoucím mohou mluvit jasnou řečí. Gauner byl čestným občanem. To je téma! V Chrudimi je mají. My je máme taky. Škrtnutím či zbořením je nezrušíme.

Mgr. Jan Čechlovský – předseda místního sdružení ODS

Pětihvězdičkový luxus není k dispozici výhradně hostům nejlepších hotelů. Stejnou úroveň péče přizpůsobenou speciálním potřebám klientů poskytuje i naše zařízení SeniorCentrum SeneCura Chrudim, domov pro seniory a domov se zvláštním režimem. Oficiálně tento fakt potvrdil maximální možný počet hvězd získaný v rámci certifikace Značky kvality v sociálních službách. Certifikát převzal 25.2.2019 ředitel SeniorCentra Marek Bíško a regionální ředitelka společnosti SeneCura Věra Husáková z rukou prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR pana Jiřího Horeckého.

„Ocenění našeho domova je pro nás potvrzením, že naši práci odvádíme kvalitně. Vynakládáme veškeré úsilí, aby se klienti v našich SeniorCentrech cítili jako doma a máme velkou radost, že oni i jejich příbuzní jsou spokojeni,“ říká Marek Bíško.

„Těší nás, že naše správné směřování ocenila externí certifikace zaštítěná Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR,“ uvedla Věra Husáková. „Týmu Marka Bíška, ředitele chrudimského domova, se podařilo získat takové ocenění jako prvnímu, a věřím, že i naše další zařízení získají brzy Značku kvality nejvyšší úrovně,“ dodala.

Filozofie SeneCura je postavená na individuálním přístupu, kdy se klient nepřizpůsobuje režimu domova, ale právě naopak, všechny služby a veškerá péče jsou poskytovány podle jeho zvyklostí a potřeb. „U každého klienta zjišťujeme informace o jeho životě – co má, a nemá rád, jak žil, kde pracoval, jaké měl koníčky, jakou má rodinu, děti, vnoučata… Spolu s fotografiemi vytváříme jeho Knihu života, kterou využíváme jako nástroj pro reminiscenční – vzpomínkovou terapii,“ vysvětluje přístup Marek Bíško. Té je uzpůsoben i interiér domova s četnými Memory koutky a koridory.

Náš má unikátní systém upořádání formou „domácností“. Jedná se o speciálně upravené prostory pro skupinu 10 klientů s demencí. Ve společném prostoru mají kuchyň, obývací pokoj i sesternu. Cílem SeneCura je seniorům nabídnout svobodný, kvalitní a aktivní život a zároveň poskytovat péči nejvyšší úrovně odpovídající nejnovějším poznatkům v oblasti gerontologie a speciálního přístupu k lidem s demencí a Alzheimerovou chorobou.  K dispozici je i speciální terapeutické křeslo, které klientům s demencí navozuje pocit bezpečí a klidu. Specifická poloha v křesle simuluje objetí matky, zároveň díky houpavému pohybu také pohyby dítěte v plodové vodě. Během terapie hraje speciální relaxační hudba. Velmi pozitivně působí pobyt v křesle na zmatené, neklidné nebo agresivní klienty.

V oblasti kultury a volného času jsou pro klienty na každý den připravené aktivity, o kterých jsou pravidelně informováni prostřednictvím rozhlasu. Mnoho klientů využívá také místní kapli, fitcentrum, relaxační místnost se Snoezelenem nebo rehabilitace. Oceněny byly i detaily včetně toho, že kašovitá strava opravdu chutná a hezky vypadá, nebo že to v domově všude příjemně voní. Předností domova je také to, že svým klientům umožňujeme strávit „dovolenou“ v podobě několikadenního pobytu v jiném SeniorCentru SeneCura v České republice, než v jakém celoročně bydlí. Klienti z Chrudimi tak mohou jet do Prahy a navštívit zde známá místa. Po celou dobu pobytu je doprovází jejich ošetřující personál.

Značka kvality v sociálních službách vznikla v roce 2009 a umožňuje uživatelům sociální služby či zájemcům o ni získat jednoznačnou informaci o tom, jakou kvalitu mohou od života v daném zařízení sociálních služeb očekávat. Značka kvality usiluje o zvyšování kvality v certifikovaných zařízeních, poukazuje na slabá místa v poskytování péče a předkládá doporučení, v jakých oblastech je možné se dále zlepšovat. Hodnotí se ubytování, strava, volný čas, péče a partnerství.

odruhé se vracím k Vánočním svátkům. Tentokrát na den před Štědrým večerem. To má každý vše na vánoce připravené a vlastně nemá co dělat. Odpoledne se schází Okrašlovací spolek ve Škrovádských skalách ke zpívání koled.

Spolek má nebývalé štěstí na muzikanty. Vtomto roce se přidala skvělá houslistka. Počasí přálo, podařilo se vytisknou texty dalších koled a tak se mohlo začít. Vařil se lípový čaj z mohutné lípy na návsi. Citron připomínal zeměpisné šířky místa narození Krista. Kdo chtěl, mohl si dát horký punč. Hrníčky si zase nikdo nepřinesl. Je to marná snaha. Opět jsme zanechali na na naší zemi kelímkovou stopu. Vítězka Škrovádské buchty se pochlubila výborným vánočním cukrovím. Ti nejmenší dostávali lízátka.

Zpěv přilákal projíždějící cyklisty. Kolik je vstupné, ptali se. Sbormistr je ujistil, že je vše zdarma a navíc si mohou zazpívat. Nepřidali se. Možná se zalekli jeho kultivovaného hlasu v síle zvonu. Začalo se stmívat a přicházel večer. Někdo si šel s lucerničkou pro Betlémské světlo, které rozdávali  skauti u Slatiňanské fary. Přišel čas loučení. Bylo příjemné si navzájem popřát hezké vánoce.

Poslední listopadovou neděli pořádal Okrašlovací spolek Škrovád Dětské odpoledne. V hospodě U Půhoných se hrálo loutkové divadlo, přišel Mikuláš a soutěžilo se o nejlepší Škrovádskou buchtu. Loutkářský soubor Ahoj zahrál Čertovskou pohádku a pan principál dokázal vtáhnout dětské diváky do děje. Na sál vesnické hospody loutkové divadlo přece patří. Před televizními uřvanými pohádkami těžko mohou někomu poradit či pomoci. Mikuláš si rád poslechl jejich básničky a písničku. A všichni byli celý rok hodní. Šťastní to rodiče.

V soutěži moučníků to bylo složitější. Moučníky se povedly. Porota, do které již nikdo nechce chodit, to měla těžké. Jablka v županu, několik druhů koláčů a vdolky. K nim se porota vždy vrátila. Vdolky těsně zvítězily. On ten vdolek s jablky, posypaný mákem, vypadá obyčejně až ošuntělý. Stačí ale první kousnutí a začne to vzájemné prolínání chutí. A ještě dlouho ho cítíte na jazyku. Nezapírám. Ochutnal jsem s nimi. Navíc v dnešní cestovatelské době jsou praktické. Český Honza s nimi procestoval svět. S jablkovým dortem s krásnou nadýchanou polevou by daleko s rancem nedošel. Kam také od takového dortíku chodit. Paní Zdena si obrázek odnesla již podruhé. Janička byla těsně druhá. Letí to letí. Tohle byl devátý ročník.

Na stovkách oslav si občané připomínali stoleté výročí vzniku Československa. To se sice stoletého výročí nedočkalo, ale republika Česko ano. V neděli 28. října odpoledne vystoupil Chrudimský soubor „Nestýskáme si“ v Nasavrkách. Padesátka diváků ve výstavní síni si poslechla pásmo k výročí vzniku republiky. Po mohutné mediální masáži, kdy se hlavně řešilo zdali dajli či nedajli mu medaili. Potom, zdali si pro ni půjde, nebo nepůjde, bylo toto vystoupení jak z jiného světa. Jan Stejskal, duše souboru, připravil pásmo o Klokočovské lípě.

Píseň Kde domov můj, ze které vznikla Československá hymna, byla odměněna tleskajícími diváky ve stoje. Škroupova melodie se poprvé objevila v Chrudimské předehře při otvírání Chrudimského divadla v roce 1854. Zde zazněla i další sloka, která není tolik známá. Dojemná byla poslední písnička Oral jsem oral, oblíbená píseň našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka. Jenda, jak mu s láskou celý soubor říká, si dal s pásmem práci a ukázal tisíciletou historii našeho národa, která procházela kolem Klokočovské lípy. Nebudu zakrývat, že soubor znám, zpívali mi na vernisážích a budu rád, když mi svoji přízeň zachovají i v budoucnu. Bylo vidět, s jakou pokorou rozdávají divákům radost. Ti jim to opláceli svým dlouhým potleskem. Vynutili si i přídavek. Nebyl jsem sám, komu se nechtělo z tak příjemného prostředí odejít.

V neděli 21.října pozval Okrašlovací spolek Škrovád místní děti na závody draků. Bylo hezké slunečné odpoledne. Občas některý větší mrak přinesl mírný vítr. Ten navíc často měnil svůj směr.

Během závodů se uskutečnily dva rozběhy. Někteří z účastníků v závodnickém nadšení běželi až na dohled Kunečských rybníků, kde zmizeli za obzorem. Jen letící draci signalizovali kde jsou. Naštěstí se vždy vrátily zpět na start.

Na závěr předvedl za značného zájmu tatínků své letecké modely Karel Chvojka. Ten také vyrobil ceny závodníkům - letecká házedla. Že pole není letiště, se přesvědčil jeden z jeho modelů.

Dráčka Škrováďáčka si odnesla Lucka Koblížková. Za ní se stejným počtem bodů, skončila Karolínka Dočkalová a Lucie Pilařová.

Rád bych se vyjádřil k naší rodinné insolvenci, která se stala předmětem mediálního zájmu posledních dní a zveřejnil souvislosti i zde. Uznávám, že de-jure se jedná o závazky mé ženy.

De-facto šlo o závazky její matky, pro kterou si Nikola peníze půjčila a která se zavázala je splácet. Měl jsem se od začátku vyjádřit jasněji. Jak to všechno začalo? V roce 2008 si má žena Nikola (tehdy přítelkyně) vzala hypoteční úvěr pro svou matku na nákup domu. Protože mezi nimi panovala naprostá důvěra, převedla Nikola veškerá disponenční práva na svou matku, což mohu doložit plnou mocí (VELKÁ CHYBA, TO NIKDY NEDĚLEJTE). Po několika letech bohužel přestala být hypotéka splácena, o čemž jsme neměli ponětí, jelikož veškerá korespondence ohledně této záležitosti byla adresována matce mé ženy. Tím dluh značně narostl.

Když jsme se to dozvěděli, začali jsme vzniklou situaci řešit, a protože jsme v té době byli ve špatné finanční situaci, jediná cesta, jak dluhy zaplatit, bylo vyhlášení insolvence. Přesto jsem se rozhodl se za dluhy své ženy (způsobené její matkou) postavit v plné výši. Abychom na oddlužení dosáhli, museli jsme o pomoc požádat i přátele, čímž vznikla smlouva o důchodu se slečnou Hanzlovou.

Díky podnikatelským nezdarům té doby jsme si udělali i nemalý dluh u mého otce, který svou pohledávku do insolventního řízení nepřihlásil. Po vyhlášení insolvence v dubnu roku 2016 jsme dělali vše pro to, abychom na plnění dosáhli. Jako drobný živnostník v nejistých oborech a se dvěma dětmi to nebylo jednoduché a psychicky velmi náročné a riskantní. Bezpečnější (z pohledu pravidelného příjmu) bylo se nechat zaměstnat. I proto jsem v roce 2016 přijal práci v kavárně na sídlišti kde žiji, která mi umožňovala platit řádně splátky insolvetního řízení a zároveň se věnovat rodině a přemýšlet, jakým směrem vydám na životní křižovatce, na které jsem se ocitl.

Od jara 2018 jsem se vrátil k živnostenské činnosti a přijal dlouhodobou zakázku od Pirátské strany (pro kterou jsem do té doby 8 let pracoval dobrovolně). V této činnosti pokračuji dodnes a na splátkách odevzdávám měsíčně kolem 12ti tisíc korun. Na začátku byl dluh něco málo přes milion. Po zabavení veškerého majetku, který jsme měli a řádném měsíčním finančním plnění je ke dnešnímu dni dlužná částka 570 tisíc. Do ukončení pětiletého období insolvence zbývá 30 měsíců. Při současných splátkách bych tak dosáhl plnění ve výši zhruba 75%. Pokud bych své příjmy zvýšil a byl schopen splácet 20 tisíc měsíčně, dosáhl bych 100% plnění svého závazku.

Není tedy pravdou, že se snažím zaplatit co nejméně. Pokud bych se stal neuvolněným místostarostou, umožnilo by mi to splatit plnou výši dokonce před dovršením pětiletého období pro oddlužení. To však není motivací, proč jsem do politiky šel. Do zastupitelstva Chrudimi kandiduji už od roku 2010, a to vždy za stejnou stranu a se stejnými cíli. Má motivace je prosazovat pirátskou politiku a jediný, kdo mou případnou funkcí finančně získá jsou mí věřitelé. Já na sebe naopak beru zodpovědnost a před veřejností se „svlékám do naha“.

Rád bych dementoval domněnky, že jsem ve své pozici snadno korumpovatelný. Korupční potenciál totiž nevytváří finanční situace, ale charakter člověka. Mám pocit, že budu naopak tou nejhlídanější osobou na městě a můj morální kredit mi samozřejmě nedovolí o korupci ani uvažovat. Boj s korupcí, střetem zájmu a klientelismem je vlastně mou hlavní motivací pro vstup do politiky.

Splácím několika set tisícové dluhy, které jsem nezpůsobil. Slova, že se nedokážu postarat o svou rodinou mě sice mrzí, ale nezlomí. Sám před sebou mám páteř rovnou. Jsem připraven na to, že budou lidé, kteří tomu neporozumí. Budou lidé, kteří budou celou situaci účelově používat proti Pirátům. Budou lidé, kteří ať řeknu cokoli, obrátí to opět proti mně. Pro mě je však podstatné, že za mnou stojí má rodina, mí přátelé i straničtí kolegové. O tom, zda bych měl ve své situaci být místostarostou Chrudimi, či nikoliv, jsem ochoten s potenciálními koaličními partnery vést diskusi. Na funkcích ani platovém ohodnocení nelpím. Insolvenční správce mi totiž vždy nechá pouze 14 tisíc, ze kterých musím svou rodinu živit. Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří mi vyjadřují podporu a přejí, abych neustupoval a vydržel.

Těm, kteří se mě díky mé situaci snaží ponížit a znevěrohodnit (ať už jsou jejich motivace jakékoliv) přeji, aby se v podobné situaci nikdy neocitli. Děkuji všem, kteří dočetli až sem.

Doplním, že dluhy u Providentu vznikli v době, kdy jsme žili prokazatelně v zahraničí a jednalo se pravděpodobně o podvod a zneužití našich osobních údajů. Tato pohledávka byla soudem zamítnuta. Domněnky zde účelově vytvářené se dají rozptýlit, pokud se zeptáte přímo mě.

Pana Valentu bych poprosil, aby na příště také zkusil požádat o mé vyjádření, celý článek mohl působit o něco profesionálnějším dojmem. Kontakt na mě je veřejný, pro jistotu zopakuji pavel.stepanek@pirati.cz nebo 770113647. Nevyhýbám se zodpovědnosti ani odpovědím, mluvím pravdu a proto se do toho nemůžu zamotat.

Soudy zdejších morálně nadřazených bytostí o tom, že jsem měl dřít ve dvou pracích na stavbách se mě nedotýkají, zvláště, když se pod svůj názor ani nepodepíší. Nezlobte se, ale nenechám si nic diktovat od anonymních pisálků na bulvárních webech.

Své závazky řádně platím a to v mnohem vyšší míře, než stanovuje zákon. Další diskuzi zde odmítám. Pokud chce někdo doplňující odpovědi, mé kontakty znáte.

Pavel Štěpánek, lídr Pirátů v Chrudimi

Jako voliče v Chrudimi mne zaujala prezentace kandidáta na starostu za hnutí ANO pana Františka Pilného, který se představuje jako absolvent Právnické fakulty, Masarykovy univerzity v Brně a Vysoké školy ekonomické v Praze.

Znám pana Pilného jako pokrývače a později majitele několika firem, nikdy jsem však nezaznamenal, že by studoval na vysoké škole. Dnes se prezentuje jako Ing. František Pilný, MBA. Zajímal jsem se proto, kde a jak tituly během, tak krátké doby získal.

Titulem MBA není třeba se blíže zabývat, protože je možné jej získat za částku cca 40.000,- Kč. Více mne však zajímali tituly další.

Podle dostupných informací pan Pilný zakončil bakalářské studium obhajobou bakalářské práce 14.6.2017.

https://is.muni.cz/th/rgor9?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DPiln%C3%BD%20agenda:th%26start%3D1

Magisterské studium pak pan Pilný zvládl za necelý rok v Jindřichově Hradci, na Fakultě managementu, která je zaštiťována VŠE. Na oficiálních stránkách této školy je uvedeno, že magisterské studium je dvouleté??? Na straně 7 své diplomové práce pan Pilný zveřejňuje zadávací list diplomové práce, kde je jako termín zadání uveden duben 2017, ale to ještě nebyl bakalář – jak je to možné?

Po dotazu na délku studia pana Pilného na uvedené škole jsem získal odpověď, že k poskytnutí informace musí dát souhlas pan Pilný a jak jsem zjistil, došlo bezprostředně po dotazu k opravě data zadání diplomové práce na webové stránce v systému školy (na 23.10.2017). Změnu však nebylo možné provést na zadávacím listu, který je vkládán povinně do každé diplomové práce.

Na jakém základě tedy pan Pilný vystudoval „VŠE“ za necelý rok, když ostatní studenti studují minimálně roky dva? Asi se jednalo o výjimku pro prominenta, který si svůj titul koupil, a na kterou běžní lidé nemají nárok. Kolik je takových prominentů – kandidátů na starostu za hnutí ANO?

https://vskp.vse.cz/73066_reforma_vzdelavani_zdravotnich_sester_vcr

Je to vše opravdu zajímavé. Já jsem se domníval, že dnes již není možné si kupovat tituly, jak tomu bylo dříve na Plzeňské univerzitě. Případ pana Pilného však ukazuje na něco jiného. Asi to vše potřeboval stihnout před volbami, aby oslnil spoluobčany.

Jaroslav Mazanec, Chrudim