Možděnice

Kdo si přivstal v pondělí 16. května, mohl sledovat zatmění Měsíce. Počasí přálo. Bylo jasno a teplo. Ve čtyři ráno byla ještě tma, nad jihozápadním obzorem zářil Měsíc. Byl těsně po úplňku – ten byl před necelou hodinou. Na jedenácté hodině začal kotouč Měsíce tmavnout. Nejdříve se zatmění dalo spíše tušit. Tmavé místo se zvětšovalo. Obrysy byly čím dál tím zřetelnější. Překvapilo mě, jakou rychlostí zatmění probíhalo. Měsíc klesal k obzoru, tam ho částečně zakrývaly mraky.

Po chvilce za obzorem zmizel a zůstala jen slabá záře. I ta se po chviličce ztratila. Uvědomil jsem si zvláštní ticho. Ptactvo přestalo zpívat. Když jsem se otočil, byl východ již ozářen vcházejícím sluncem. Odpočinutí ptáci se znovu dali do zpěvu. Rozednívalo se a začínal nový den. Škoda, že tento vzácný zážitek byl tak krátký.

Velikonoce jsou za námi. Ty letošní mi připadaly, jako by ještě dozníval kovid. Duben se přehoupl do druhé poloviny.

21. dubna má svátek Alexandra, dříve Anselína. O svaté Anselíně sejme semeno do země.   

To na svatého Vojtěcha, 23. dubna, je pranostik mnohem více.  Bouřky před Vojtěchem – déšť o žních.  Když na svatého Vojtěcha prší, nebude ovoce, a hlavně nedozrají švestky.

Za to Vojtěchovské lny a ječmeny bývají nejlepší.

Následuje svatý Jiří.  Co na svatého Jiří vína vídáme, o svatém Havlu neobíráme. Co o svatém Jiří zazelená, to se po něm ztratí. Do svatého Jiří, nebojte se hada ani štíra. Jak dlouho před svatým Jiří žába vříská, tak dlouho po něm mlčí.  Jasný Jiří – pěkný podzim.

25. dubna slaví Marek. Na svatého Marka deštivo – sedm týdnu blátivo. Brambory sázené na svatého Marka – bude jich plná jamka. A konečně: Kolik zimy před Markem, tolik zimy po něm.   

Zelený čtvrtek je prvním dnem, kdy se připomíná Kristovo utrpení a vzkříšení a také poslední večeři s apoštoly, než je zatčen. Je také dnem odpuštění. Kající hříšníci jsou přijímáni zpět mezi věřící. Zkuste také odpouštět, možná se dostaví pocit velké úlevy. Kajícníci byli připodobňováni k suchým větvím, které se zazelenaly.

Velký pátek. Den kdy byl ukřižován Kristus. Je dnem smutku a nejtišším dnem v roce. Podle tradic se nemělo pracovat, aby se nehýbalo zemí.

Bílá sobota byla posledním dnem půstu (vzpomínáte, kdy začal?). Celá se nesla ve znamení příprav na Kristovo zmrtvýchvstání. Světil se oheň. Začala se zdobit vajíčka a plést pomlázky. Pekly se mazance a beránci.     

Velikonoční neděle. Boží hod velikonoční. Světí se mazance a dokončují kraslice. Hlavně se hodně jí a pije.

Velikonoční pondělí. Pomlázka a koledníci. Děvčata přivazují na pomlázky stuhy a rozdávají vajíčka. V různých krajích se lidové zvyky liší. Nejmenší koledníky doprovází tatínek. Později se přidávají ke starším klukům. V dobách, kdy se místo vajíček podával alkohol, bylo možno vidět motajícího se koledníka i v pozdním odpoledni. Někde se úderem poledne role obracejí a pomlázky se chopí děvčata.

O Květné neděli jsem se již zmínil. Také se jí říká Smrtná. Vynáší se Morana. Někde se jí říká Mařena. Moréna, Smrtka, Smrtholka. Je to původně pohanský zvyk. Vynášení zlé zimy a vítání jara. Ve Škrovádu se Moréna vynášela již několikrát. Slaměnou figuru děti dozdobí a na krk dostane korále z vyfouknutých vajíček. Tentokrát byly dvě. Jak se česky říká: sichr je sichr. Velká se spálila na ohni. Malou děti hodily do Chrudimky. Když odplouvala, provázela ji říkanka. Moranu neseme s velkým nosem, do vody ji dáme, jaro přivítáme.   

Na ohništi jsme zkoušeli upéci vdolky. No spíše placičky z hladké mouky. Moc se nepovedly. Pečení také ne. Z jedné strany se pálily, z druhé byly nedopečené. Máme se stále od našich předků co učit. Třeba to budeme někdy v budoucnu potřebovat.

Za chladného počasí jsme se alespoň u ohně ohřáli. Po úklidu břehů Chrudimky, který Moraně předcházel, to bylo příjemné. Tentokrát vše profesionálně zdokumentovala paní Vincenciová, za což jí Okrašlovací spolek Škrovád moc děkuje...

Je zajímavé, jak se v těchto měsících lidové pranostiky prolínají. Však se také počasí často mění. Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Březen suchý, duben mokrý. Březen mokrý – rolník smutný. Je-li teplo v březnu, je zima v dubnu. Na sv. Řehoře líný sedlák, který neoře. Významný březnový den je Popeleční středa. Začíná čtyřicetidenní půst. O Popeleční středě se světí popel z ratolestí, které byly posvěceny v minulém roce na Květnou neděli.

První neděle v dubnu. Popelec, kříž, který dělá kněz na čelo věřícím křesťanům, říkaje tato slova: Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš. Ona slova však platí i pro nevěřící v boha, kteří zde převažují.

Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň. Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se zaplňuje. Duben hojný vodou – říjen vínem. Panská láska a dubnový sníh za mnoho nestojí. Na Boží hod velikonoční prší, sucho úrodu poruší.

Velikonočním svátkům se budeme věnovat samostatně. Jistě si to zaslouží.

To, co se stalo a momentálně děje na Ukrajině, nelze nijak ospravedlnit. Vladimír Putin, prezident Ruské federace, pro jehož postoje snad kdysi mohli mít někteří pomýlení čeští konzervativci pochopení, sice nezešílel, ale zachoval se neomluvitelně. Za své skutky by měl být po zásluze potrestán.

Tím, samozřejmě, není řečeno, že Ukrajina a její političtí představitelé jsou bez viny. Ať už se však dopustili čehokoliv, válečná agrese není na to odpovědí a ani řešením.

Jak se však zachovala česká, údajně pravicová a liberálně demokratická politická scéna, nad tím by zůstával rozum stát. Pokud by však tento rozum neměl za sebou zkušenost s jednáním politiků na konci údajné pandemie kovidu a jejich následnou snahu o protlačení fašizoidního pandemického zákona.

Je jasné, že v této zemi, České republice, svoboda a zodpovědnost jsou veličinami, s nimiž si vytírají zadnici prakticky všichni. Bývalým ministerským předsedou Andrejem Babišem počínaje, současným premiérem Petrem Fialou konče. Člověk se skoro nediví konspiračním teoretikům a vyznavačům teorie o „Deep state“.

Některé z webů českého internetu, které, kdo ví proč, kdosi označil za dezinformační, byly „shozeny“, přestaly fungovat.

Ano, dělaly mnohdy medvědí službu české konzervativní scéně, protože se na nich prý daly najít neuvěřitelné nesmysly a lži. Je ale odpovědí na tato tvrzení zrušení stránek? Může být svoboda projevu, svoboda slova vůbec nějak omezena? Je-li, zůstává svobodou, nebo jen blahosklonně povoleným právem?

Svobodu slova totiž nemáme, kupodivu, k tomu, abychom diskutovali o počasí. Svobodu slova máme k tomu, abychom mohli vyjádřit i názory, které jsou druhým nemilé a s nimiž kategoricky nesouhlasí. Reakcí na zavádějící a třeba i lživý názor má být veřejná debata, polemika, ne cenzura a likvidace živobytí těch, kdo webovky roky budovali.

Za kovidové krize si vyzkoušeli, co všechno sneseme. Zjistili, že nedospělých individuí, která potřebují ručičku státu, aby jim pomohl s diskomfortem, je stále víc než dost. Stále víc, než by bylo zdrávo.

Totalita je na postupu a k jejímu vytváření nepotřebujeme Voloďu z Ruska. Spolehlivě si ji vytvoříme sami za nadšeného hýkání údajných liberálních demokratů.

Únor je nejkratší měsíc v roce. Hromnice 2. února ukončují Vánoce. Uklízí se betlém a poslední vánoční stromky. Křesťané ho slaví jako uvedení Páně do chrámu. Ježíšova matka Marie přinesla svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby ho zasvětila jako prvorozeného Bohu.

Posvěcené svíčky hromničky se dávaly do oken, aby chránily obydlí před bouří a blesky. Před tím však hospodář vytvořil na stropním trámu plamenem svíce kříž. Také se světily studánky, aby bylo dost vody pro lidi, dobytek a pole.

Ještě před tím se slavil keltský svátek začátku jara Imbolc.

A jistě každý zná pranostiky:

Únor bílý, pole sílí.

Na Hromnice o hodinu více.

Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.

Jak dlouho skřivánek před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.

Na Hromníce jasná noc – bude mrazů ještě moc.

Jestli únor honí  mraky, staví březen sněhuláky. 

Uvidíme, čím nás únor překvapí ve své druhé polovině. Podle pranostik zima ještě nekončí.