volební program 2026

Jak čteme volební programy – 7. díl

ANO vstupuje do chrudimských voleb s větou „Máme plán pro celé město“. Na webu zároveň připomíná, že se na vedení Chrudimi podílí už osm let. Při čtení programu jsem si proto několikrát vzpomněl na paní Jechovou z Kulového blesku. A mohli bychom ho vidět?

V programu rozhodně není prázdno. Je tam bydlení, školy, děti, spolky, sportovní hala, cyklostezky, elektromobilita, zeleň, chodníky, parkování, obchvat, digitalizace, podnikání i zdravotnictví. ANO jej dokonce uvádí slovy „Stručně. Konkrétně. Pro Chrudim“. Právě u strany, která už město dlouho vede, bych ale od slova konkrétně čekal trochu víc. Kde se má něco změnit, v jakém rozsahu, za kolik, z čeho a dokdy?

Lídrem ANO je současný starosta František Pilný. Jeho kandidátní profil jej představuje jako člověka, pod jehož vedením město investovalo do škol, školek, sportovišť, veřejných prostranství a dopravy a který chce rozpracované projekty dotahovat. Proti politickému nováčkovi má podstatnou výhodu. Zatímco opozice může říct, že do některých šuplíků radnice nevidí, starosta do nich může osm let sahat.

Má přístup k informacím o připravenosti projektů, městských pozemcích, nákladech studií i jednáních, která se někde zasekla. Měl by umět rozlišit, co může město zaplatit, co je reálné za čtyři roky a co zůstává vzdálenou představou. Právě proto bych od něj čekal možná nejkonkrétnější program ze všech. A právě proto mě překvapilo, jak obecný místy je.

Po osmi letech méně sloves a více adres

Většina bodů programu ANO je rozumná. Budeme dál investovat do škol, podporovat děti, obnovovat hřiště, podporovat spolky, rozšiřovat cyklostezky, doplňovat zeleň, zjednodušovat formuláře a podporovat nemocnici. Proti čemu z toho protestovat? Jenže volební program podle mě nemá být jen seznam věcí, které má dobře fungující město dělat tak jako tak.

Od osmiletého vedení bych chtěl slyšet, co během svého působení zjistilo o hlavních problémech Chrudimi a co s nimi chce v příštích čtyřech letech udělat. Běžná správa se stává politickým závazkem ve chvíli, kdy dostane jasnou prioritu, adresu a výsledek, který lze posoudit. Při čtení proto zůstávám u otázek PROČ – CO – JAK – ZA KOLIK – Z ČEHO – KDY a také u toho, co je proti dnešnímu stavu skutečně nové.

Bydlení, školy a podpora dětí

ANO chce „rozjet družstevní výstavbu“ a připravit byty pro mladé rodiny, potřebné profese a seniory. To už je významné téma. Chrudim má dlouhodobě připravované rozvojové lokality a právě u bydlení by současné vedení mělo vědět mnohem víc než běžný kandidát. Nabízí se proto otázka, kde má výstavba vzniknout, kolik bytů má přinést a jaký družstevní model chce město použít.

Půjde o městské pozemky, spolupráci se soukromými vlastníky nebo jinou cestu? Za jakých podmínek se do projektu budou lidé zapojovat a kdy má vzniknout první dům? „Rozjedeme družstevní výstavbu“ může znamenat sto bytů, ale také čtyři. Mezi tím je poměrně velký rozdíl, a to jak pro městský rozpočet, tak pro rodiny, které bydlení hledají.

U škol, hřišť a spolků program používá formulace „budeme dále investovat do školních budov“, „budeme pokračovat v obnově zastaralých hřišť“ a „nadále chceme podporovat činnost spolků dotacemi“. Všechno v pořádku, jen právě slova „dále“, „pokračovat“ a „nadále“ ukazují především na pokračování dosavadní práce. U škol bych chtěl vědět, která kapacita chybí, která budova je problém a co bude za čtyři roky jinak. U hřišť, která hřiště, a u spolků, zda se mění objem peněz, pravidla nebo priority. Jinak je to podobné, jako kdyby technické služby kandidovaly se slibem, že budou dál sekat trávu.

Podpora dětí má jasně vyjádřený princip: „Žádné dítě nesmí zůstat stranou jen kvůli penězům.“ ANO jej vztahuje ke dostupnosti kroužků, sportu a volnočasových aktivit. Tomu rozumím. Potřebuji ale také vědět, jak bude pomoc fungovat. Dostanou příspěvek rodiny, nebo organizace, které aktivity nabízejí? Kdo na podporu dosáhne, podle jakých pravidel a v jaké výši? Oblast i cíl program pojmenovává, mechanismus zatím ne.

Sportovní hala: tady plán opravdu existuje

U sportovní haly je situace jiná. ANO slibuje dokončení rekonstrukce areálu včetně hotelu a parkovacího domu. Město skutečně připravuje druhou a třetí etapu; městské dokumenty počítají s projektem v řádu stovek milionů korun a s parkovacím domem téměř pro 200 aut. Tady tedy máme konkrétní rozpracovaný investiční záměr, jehož postup lze sledovat.

Opatrnější bych byl s formulací programu „Započali jsme“. Projekt sportovní haly má delší historii a současné vedení na něj v různých fázích navazuje. Pro voliče je však podstatnější, že se dnes můžeme ptát na skutečný projekt, jeho dokumentaci, financování a harmonogram. Po čtyřech letech bude možné zjistit, do které fáze se dostal a co z příslibu dokončení bylo splněno.

Cyklostezky, nabíjení a zeleň

ANO chce rozšiřovat síť cyklostezek a cyklopruhů, opravovat stávající a tam, kde to půjde, přidat pruh pro bruslaře. Chybí mi ale místní diagnóza. Která vazba dnes ve městě schází, který úsek je nebezpečný a kam se síť potřebuje dostat? Samostatný pruh pro bruslaře může být příjemný, ale bez tohoto vysvětlení nevím, jakou váhu mu přikládat vedle ostatních dopravních potřeb města.

Podobně je tomu s novými místy pro dobíjení elektromobilů, elektrokol a elektrokoloběžek, nabíjením telefonů a bezplatnými Wi-Fi zónami. Zní to moderně, jen bych nejdřív potřeboval vědět, kolik nabíjecích bodů Chrudim má, jak jsou vytížené a kde chybějí. Infrastrukturu můžeme připravovat i pro budoucí poptávku, ale pak by město mělo vysvětlit, jaký vývoj očekává a proč chce investovat právě na vybraných místech. Jinak je elektromobilita další hezké slovo, které se vejde do každého komunálního programu v republice.

U zeleně program říká: „Doplníme do veřejného prostoru odpovídající zeleň pro zmírnění klimatických podmínek.“ Tady bych chtěl vidět mapu. Kde je největší tepelný ostrov, které parkoviště potřebuje stín, které sídliště nebo ulice? Kde lze stromy skutečně vysadit a kde tomu něco brání? Zeleň není abstraktní zelená barva nalitá přes mapu města. Roste na konkrétním místě a právě podle jeho potřeb bychom měli umět posoudit navržený zásah.

Co znamenají moderní školní jídelny

ANO chce upravit jídelníčky „podle nových moderních požadavků“. Chvíli jsem přemýšlel, co přesně si pod tím představit. Od volebního programu nepotřebuji tabulku kalorií, ale alespoň směr by se hodil. Více čerstvých potravin, méně cukru, větší výběr, méně odpadu nebo lokální suroviny? Bez vysvětlení může být moderní za čtyři roky skoro cokoli. Je to ostatně zvláštní slovo, které stárne velmi rychle.

Silnice a parkování: ukažte první stránku

ANO chce zavést veřejný plán oprav podle skutečného stavu ulic. Jako prioritu uvádí bezpečné chodníky, přechody a bezbariérové trasy, takže alespoň základní směr rozhodování známe. Současné vedení přitom má k dispozici informace o stavu komunikací a městské dokumenty letos samy uvádějí výrazné zvýšení prostředků na opravy silnic a chodníků. Proč tedy první stránku plánu neukázat už před volbami? Které ulice a chodníky mají přijít na řadu jako první?

Veřejný plán oprav je dobrý nástroj. U strany, která město osm let spoluvládne, ale trochu překvapuje, že jej nabízí do budoucna, aniž ukáže alespoň první pořadník. Nemusí předem slíbit každou opravu na celé čtyři roky. Mohla by však ukázat, podle čeho bude rozhodovat a které problémy dnes považuje za nejnaléhavější.

„Parkování s konkrétním plánem“ je můj nejoblíbenější nadpis celého programu. Pod ním se dočteme, že ANO bude vytvářet nová místa tam, kde chybějí, lépe využije městské pozemky, pomůže rezidentům v přetížených lokalitách a zasadí se o parkovací domy. Teď už chybí jen ten konkrétní plán: které pozemky, které lokality, kolik míst, za kolik a kdy?

Parkování patří mezi témata, kde politik nemůže zůstat u slovesa. Zvlášť parkovací dům potřebuje lokalitu, představu o kapacitě a alespoň řádový odhad nákladů. Nestaví se „někde“. Staví se lidem před konkrétními okny a právě tam začíná politika, kterou obecná shoda na potřebě parkování nevyřeší.

Obchvat a administrativa: jaký má být výsledek

Severozápadní obchvat je dlouhodobé téma. ANO slibuje, že bude „důsledně jednat“ se státem a krajem. Město přitom letos samo uvádělo, že probíhá technicko-ekonomické posouzení variant a další jednání s ministerstvem dopravy a ŘSD. O potřebě jednat tedy není sporu. Zajímavější je, kam se má projekt během příštích čtyř let dostat.

Má být vybraná trasa, dokončená studie, zahájená projektová dokumentace nebo posunutá majetkoprávní příprava? Město nemá celý proces ve svých rukou, ale může pojmenovat milník, kterého chce dosáhnout, i vlastní kroky k němu. Právě tady může současný starosta díky dosavadním jednáním říct mnohem víc než opoziční kandidát.

Zjednodušení formulářů, digitalizace služeb a omezení papírování jsou zase procesy, které veřejná správa dělá průběžně už roky. Kontrolovatelný politický závazek by mohl znít třeba tak, že deset nejčastějších úkonů půjde do dvou let kompletně vyřídit z domova. To je samozřejmě příklad, nikoli požadavek na konkrétní počet. Ukazuje ale rozdíl mezi výsledkem, který občan pozná, a činností, v níž lze pokračovat prakticky navždy.

Efektivní hospodaření a vlastní metr ANO

Program říká, že každá větší investice bude mít veřejný rozpočet, harmonogram a odpovědnou osobu. To se mi líbí a zároveň je to výborné měřítko pro samotný program. U družstevního bydlení nebo parkovacích domů bych tedy čekal alespoň základní představu o nákladech, časovém horizontu a o tom, kdo za postup politicky ručí.

Nemusí být hotová projektová dokumentace. Pokud ale ANO samo tvrdí, že takto chce město řídit, bylo by pěkné stejným způsobem napsat i volební program. Zvlášť když jej uzavírá větou „Máme plán pro celé město“. Právě u ní se vracím ke Kulovému blesku a k otázce, zda bychom ten plán mohli vidět.

Po osmi letech ve vedení bych od starosty čekal méně obecných sloves a více konkrétních adres. Který park, která ulice, které sídliště a který pozemek? Kolik bytů, kde parkovací dům a do jaké fáze se má dostat obchvat? Současný starosta má oproti ostatním výhodu přístupu k podkladům a zkušenosti z dosavadní přípravy. Ne všechno může předem vědět, u rozpracovaných projektů by však měl umět veřejnosti ukázat víc než jejich název.

Riziko kontroly

Možná už politici vědí, že konkrétní program není pro volební úspěch nezbytný. Já ale pořád vycházím ze staromódní představy, že volby nejsou soutěž fotografií kandidátů. Kdo chce řídit město další čtyři roky, měl by předem říct, co s ním chce udělat, a vzít na sebe riziko, že se ho na to potom zeptáme. Program je v tomto smyslu účet vystavený čtyři roky dopředu. Čím méně určitých závazků obsahuje, tím snáz se později vysvětluje, že se vlastně všechno nějak plnilo.

Proč je program ANO tak opatrný, nevím. Nemá smysl hádat, zda je za tím marketing, opatrnost, sebejistota nebo něco úplně jiného. Výsledek ale vidíme. Strana, která sama připomíná osm let ve vedení města, předkládá řadu rozumných témat, u těch nejtěžších nám však často nechává nejdůležitější část až na dobu po volbách. A právě tu bych chtěl znát před nimi.

...

Text vznikl s využitím veřejně dostupných podkladů města Chrudim, programových materiálů hnutí ANO 2011 v Chrudimi, městských rozpočtových a investičních dokumentů a dalších zdrojů uvedených u článku. Při rešerši, vyhledávání a porovnávání dat, kontrole souvislostí a redakčním zpracování byl použit ChatGPT. Výběr témat, hodnoticí metoda, argumentace a závěry jsou odpovědností autora.

Analýza vychází z podoby volebního programu ANO v Chrudimi zachycené 22. září 2026. Případné změny po této kontrole nejsou součástí hodnocení.

Příloha: Volební program ANO 2026

Jak čteme volební programy - 6. díl

ODS tentokrát zvolila jinou cestu než většina ostatních kandidátek. Nabízí pět priorit, pět garantů a tvrdí, že jde o kroky, které bude možné po čtyřech letech zkontrolovat. To se mi líbí. Méně slibů může znamenat víc odpovědnosti. A ODS má navíc jednu sympatickou tradici: už před volbami v roce 2018 zveřejnila vlastní účet toho, co z předchozího programu splnila a co ne. Tentokrát tedy nemusíme vymýšlet žádný zvláštní metr. Nastavili si ho sami.

Jan Čechlovský rozhodně není člověk, který by teprve zjišťoval, jak radnice funguje. V chrudimské komunální politice se pohybuje od roku 2002, byl místostarostou, starostou i poslancem a ODS ho dnes znovu staví do čela kandidátky. Sama u něj zdůrazňuje, že městský rozpočet sestavoval a zná fungování města zevnitř. Jeho program skutečně působí jinak než některé katalogy dobrých nápadů, které jsem četl předtím. Je na něm vidět snaha vybrat několik problémů a říct, jak se mají řídit.

Ani systém ale ještě není výsledek. Zůstávám proto u otázek PROČ – CO – JAK – ZA KOLIK – Z ČEHO – KDY. U ODS k nim přidávám jednu, která vychází přímo z jejího vlastního závazku: když říkáte, že jednotlivé priority budou kontrolovatelné, co přesně za čtyři roky zkontrolujeme?

Doprava: plán oprav a problém s adresou

ODS chce zveřejnit plán oprav silnic a chodníků na celé volební období a každý rok ho aktualizovat. Chce také vymáhat podíl na opravách po firmách, jejichž nadměrná doprava městské komunikace ničí. Výslovně zmiňuje transporty tubusů ze SIAGu. Tady už se dostáváme blízko tomu, co od komunálního programu čekám. Veřejný pořadník oprav je závazek, podle kterého lze postupovat a jehož plnění mohou občané sledovat.

U těžkých nadrozměrných nákladů navíc ODS jmenuje konkrétní firmu, konkrétní problém a způsob, jak na něj chce reagovat. Proti obecnému „zlepšíme dopravu“ je to docela osvěžující. Zbývá vysvětlit, jak chce podíl na opravách prosadit a podle čeho ho určit. Veřejný plán oprav je dobrý nápad; ještě lepší bude, když po prvním roce opravdu uvidíme jeho první stránku.

ODS chce také okružní linku MHD a návaznost spojů na vlaky a autobusy. To je systémové uvažování, protože doprava má fungovat jako celek. Jen zatím nevíme, jak velký problém dnes skutečně je. Kolik spojů nenavazuje, kde a v jakých časech? Kolik lidí kvůli tomu volí auto? Program bych zde nekritizoval za směr, chtěl bych ale vidět diagnózu, ze které navržená změna vychází.

U parkování ODS navrhuje zvýhodnit obyvatele sídlišť s trvalým bydlištěm a omezit dlouhodobě odstavená auta. Tady už jsem opatrnější. Kolik míst na jednotlivých sídlištích chybí, kolik aut tam dlouhodobě stojí bez pohybu a proč má být princip nastaven právě pro sídliště? Rezidentní parkování může být správný nástroj, ale parkovací karta sama o sobě nové místo nevyrobí. Pokud je hlavním problémem prostě to, že aut je víc než míst, budeme muset řešit i další kapacitu. Parkovací domy v programu ODS chybějí.

Bydlení a péče: potřebujeme znát rozsah

Druhou prioritu garantuje Vojtěch Langr, kterého ODS představuje jako projektového manažera v sociální oblasti. U startovacího bydlení pro mladé rodiny program používá formulaci: „Konkrétní pozemky, konkrétní termíny a projekt dotažený do stavby.“ Právě tady bych čekal alespoň pojmenování lokality, orientační počet bytů a časový rámec. Slovo konkrétní je užitečné, ale samo ještě neodpovídá na otázku, které pozemky a jaké termíny mají autoři na mysli.

Zvýšení kapacity pobytových služeb pro seniory má skutečnou strategickou váhu. ODS chce, aby rodiny nemusely hledat místo mimo Chrudim. Aktuální střednědobý plán sociálních služeb pro ORP Chrudim mezi slabými stránkami výslovně uvádí nedostatečnou kapacitu pro rostoucí cílovou skupinu a mezi příležitostmi hledání nových kapacit pobytových a terénních služeb, včetně výstavby domova pro seniory. Zmiňuje také stárnutí populace jako jednu z hrozeb.

Problém tedy není vymyšlený. Potřebujeme ale vědět, kolik míst dnes skutečně chybí, kolik jich bude podle demografie potřeba za deset let a kolik chce ODS během jednoho volebního období vytvořit. Jestli problém dokážeme předvídat, byla by škoda čekat, až nám skutečně zestárne před očima.

Tady si dovolím malou odbočku od samotného programu. V tomto seriálu beru jako hlavní závazek to, co strana skutečně napsala. Videa a rozhovory během kampaně ale mohou ukázat, jak garanti o svých tématech přemýšlejí. Jeden krátký klip Vojtěcha Langra mě zaujal právě tím, že jako mladý člověk nemluví jen o problému své generace. Říká, že demografické stárnutí se Chrudimi nevyhne a město bude muset reagovat na rostoucí potřeby seniorů. Takové uvažování od člověka odpovědného za sociální oblast očekávám; konkrétní rozsah závazku ovšem musí být patrný i z programu.

ODS mluví také o dostupné psychologické a psychiatrické péči, počínaje dětmi a dospívajícími, a tvrdí, že jde o téma, které dnes ve městě neřeší nikdo. To je silné tvrzení, které by si zasloužilo doložit. Zároveň jde o oblast, kde město nemůže jednoduše rozhodnout, že od zítřka máme psychiatra. Právě proto bych chtěl znát mechanismus: nabídku prostor, příspěvek na vybavení ordinace, spolupráci s krajem nebo podporu konkrétní ambulance. Dostupná péče je žádoucí výsledek, program by měl říct, jak se k němu chce město dostat.

Bezpečnost: nádraží, pěší hlídky a účinek kamer

Bezpečnostní kapitola mě zaujala tím, že jmenuje konkrétní lokalitu. ODS chce pěší hlídky městské policie v okolí nádraží a na sídlištích, kamery jen tam, kde mají prokazatelný efekt, a problémová místa řešit společně s policií a terénními službami. To je výrazně určitější než obecné „zvýšíme bezpečnost“. Nádraží je skutečné místo, strážník skutečný člověk a jeho přítomnost v ulici si občan dokáže ověřit.

U kamer se mi líbí princip vyhodnocování. Kamera není dobrá jen proto, že visí na sloupu; potřebujeme vědět, co změnila. I tady bych ovšem chtěl znát výchozí stav. Jak velký problém v jednotlivých lokalitách máme, co se má proti dnešku změnit a podle čeho po čtyřech letech poznáme, že opatření pomohlo? Konkrétní místo a nástroj jsou dobrý začátek, k hodnocení výsledku potřebujeme ještě určit, čeho chceme dosáhnout.

Veřejný prostor: údržba a politická představa

Veřejný prostor a zeleň garantuje Kateřina Jánská. ODS slibuje lidi a peníze na zálivku, sečení a další péči, audit hřišť a zveřejněné pořadí jejich obnovy. To všechno je důležité, ale především jde o běžnou správu města. Sekat, zalévat, opravovat hřiště a udržovat mobiliář má město dělat bez ohledu na volby. Politický závazek zde může spočívat v tom, že se péči dostane větší priority a potřebných prostředků. Pak bych ale chtěl vědět, co dnes nefunguje a co má být za čtyři roky jinak.

Formulaci „parky, ve kterých se dá zůstat“ přitom program nenechává úplně bez obsahu. Výslovně uvádí vodu, stín, lavičky a mobiliář, který funguje celý rok. To je srozumitelná představa: park má být místem, kde se dá pobývat, nejen plochou, kterou projdeme. Zbývá ji vztáhnout ke konkrétním místům. Ve kterých chrudimských parcích tyto podmínky chybějí, co tam chtějí doplnit a v jakém pořadí?

Od člověka, který tuto oblast dobře zná, bych čekal také širší představu o využití městské zeleně. Chceme jednotlivé plochy propojit, některé nechat přírodnější a jiné naopak intenzivně využívat? Sekat trávu je práce správy zeleně. Rozhodnout, k čemu má městská zeleň lidem sloužit, je politika. Voda, stín a lavičky už takový směr naznačují; konkrétní park by ukázal, jak ho chtějí uskutečnit.

Školství: nejdřív kapacita, potom pravidla

Poslední priorita se týká školství a tady mi ODS metodicky sedí asi nejvíc. Chce pětiletý kapacitní plán škol a školek podle demografického vývoje a až podle něj nastavovat pravidla zápisů a investice. Nejdřív počítat, potom stavět. Přesně tak by podle mě město mělo uvažovat, zvlášť když problém není teoretický.

Letos se v Chrudimi skutečně losovalo o místa na ZŠ Dr. Malíka a na ZŠ U Stadionu. Po losování na ZŠ Dr. Malíka zůstalo 21 dětí, které nebylo možné přijmout a bylo nutné je rozmístit do jiných chrudimských škol. ODS tedy reaguje na něco, co se opravdu stalo, a slibuje výslovně „žádné losování o místo ve škole“. Současně chce, aby rodiče dopředu věděli, na co má jejich dítě právo, a hodlá dotáhnout odkládané investice do školních budov, aby kapacita nezůstávala jen na papíře.

To už je závazek, který si můžeme schovat a po čtyřech letech zkontrolovat. Je ale potřeba vysvětlit, jak spolu jeho jednotlivé části souvisejí. Dostatek míst ve městě ještě nemusí znamenat dostatek míst na škole, o kterou má rodič zájem. Má losování odstranit zvýšení kapacity nejžádanějších škol, jiná pravidla přijímání, nebo kombinace obojího? A které odkládané investice chce ODS dokončit?

Její systémové uvažování bych dotáhl ještě o otázku dál: proč se rodiče o některé školy perou a jiné mají volnou kapacitu? Město samo po zápisech napsalo, že výsledky ukazují rozdíly v zájmu rodičů a je potřeba pracovat nejen s kapacitami a zázemím, ale také s atraktivitou vzdělávací nabídky. To je možná ještě zajímavější problém než samotné losování. ZŠ Dr. Malíka je navíc uváděna v materiálech Národního pedagogického institutu mezi příklady inspirativní praxe; metodika vyzdvihuje její dlouhodobou pověst a rozvoj kvality pedagogické práce.

Než tedy k úspěšné škole přistavíme další patro, stojí za to zjistit, proč je úspěšná a co z její zkušenosti můžeme přenést do ostatních chrudimských škol. Nemusí to odstranit potřebu dalších tříd, ale byla by škoda řešit rozdílný zájem rodičů pouze stavbou. Část odpovědi možná už ve městě máme.

Co si za čtyři roky odškrtneme

Po programech, které připomínaly katalog všeho dobrého od nabíječek přes lavičky až po stromky, je pět priorit ODS příjemně úsporných. Na některých místech je opravdu vidět systém: u silnic zveřejnit pořadník, u škol nejdřív získat data a potom nastavit pravidla, u kamer měřit přínos a u nadměrné dopravy chtít po původci podíl na opravách. To jsou principy, podle kterých se dá město řídit.

I ODS ale někdy skončí jednu větu před tím nejzajímavějším. Řekne konkrétní pozemky, ale neřekne které. Řekne kapacita pro seniory, ale neřekne kolik míst. U parků pojmenuje vodu, stín a lavičky, ale neřekne, kde je chce doplnit. U škol slíbí konec losování a dotažení investic, ale ještě potřebuje vysvětlit, jakými změnami toho dosáhne. Často se dostane o jednu větu dál než ostatní, ale právě odpověď na otázky kde, kolik a kdy jí někdy chybí.

ODS sama říká, že její kroky bude možné za čtyři roky zkontrolovat. Schovejme si tedy program a potom se podívejme, zda je zveřejněný plán oprav, vzniká startovací bydlení, přibyla kapacita péče o seniory, pěší hlídky jsou tam, kde byly slíbeny, existuje pořadník obnovy hřišť a v parcích přibyly slíbené podmínky pro pobyt. U škol zkontrolujme kapacitní plán, dokončené investice i to, zda se skutečně přestalo losovat. Přesně tak by se podle mě měly volební programy číst. Jako účet, který bude jednou splatný.

...

Text vznikl s využitím veřejně dostupného volebního programu ODS Chrudim, podkladů města Chrudim, veřejných školských a sociálních dokumentů a dalších zdrojů uvedených u článku. Při rešerši, vyhledávání a porovnávání dat, kontrole souvislostí a redakčním zpracování byl použit ChatGPT. Výběr témat, hodnoticí metoda, argumentace a závěry jsou odpovědností autora.

Analýza vychází z podoby programu ODS Chrudim zachycené 22. září 2026. Při kontrole pěti programových priorit dne 4. října 2026 jsem nezjistil rozpor s hodnocenými závazky, což je pro mě sympatické zjištění: ODS na těchto slibech dál stojí a čtenář má při jejich posuzování pevný podklad. Internetové volební programy mohou být během kampaně upravovány nebo doplňovány; případné změny po této kontrole nejsou součástí hodnocení.

Analyzovaný program: ODS Chrudim – komunální volby 2026.

Jak čteme volební programy – 4. díl

 Volební programy mají jednu pozoruhodnou vlastnost. Čím déle je člověk čte, tím méně si je někdy jistý, co mu vlastně bylo slíbeno. Takže dnes se zastavíme u Pirátů. Tedy pardon — u Lidí z Chrudimi, jak se dnes kandidátka jmenuje. Nezajímá mě, jestli jsou pravicoví, levicoví, progresivní nebo konzervativní. Zajímá mě něco mnohem přízemnějšího: Proč právě toto? Co chtějí udělat? Jak? Za kolik? A kdy? U věcí, které město řeší už několik let, přidávám ještě jednu otázku: Co je proti dnešnímu stavu skutečně nové?

Lidé z Chrudimi si přitom sami nastavili mimořádně přísný metr. Na svém webu píší: „Žádné prázdné sliby. Každý programový bod má čísla, termíny a odpovědné osoby.“ Výborně. Jen by bylo dobré ta čísla, termíny a odpovědné osoby ukázat také nám voličům. U řady bodů je totiž v programu hledáme marně. Číslo schované někde v pracovním šuplíku není konkrétní volební program. Je to číslo schované v šuplíku.

Program, nebo plán práce úředníků?

Dvakrát více peněz na chodníky. Stojany na kola. Výsadba stromů. Podzemní kontejnery. Opravy škol. Přehlednější přenos zastupitelstva. Informování sousedů při změně územního plánu. Nic proti tomu. Řada těch věcí může být užitečná. Jen si při čtení opakovaně kladu otázku: Proč je právě toto politickou prioritou? Opravovat chodníky, udržovat městský majetek, starat se o školy nebo zveřejňovat informace je také normální provoz města. Od volebního programu proto čekám něco navíc. Jak čtete Chrudim? Co jsou její hlavní problémy? Jaké má příležitosti? Co nás čeká za deset nebo dvacet let? A kam chcete město dovést? Chci diagnózu a potom léčbu. Ne jen seznam pravidelných servisních prohlídek.

Dvanáct milionů na chodníky. Dobře. Ale na které?

Program slibuje dvojnásobek ročního rozpočtu na opravy místních cest a chodníků. Za čtyři roky má jít o dalších 12 milionů korun a opraveny mají být „nejhorší úseky“. To zní konkrétně. Jenže konkrétnost není částka. Dvanáct milionů může být skvělých, směšně málo nebo zbytečně moc. Dokud nevím, v jakém stavu chodníky jsou a co za těch dvanáct milionů dostaneme, nemám to podle čeho posoudit. Které úseky jsou nejhorší? Které ulice? Kolik metrů nebo kilometrů? Je někde část města, která na chodník čeká desítky let? A podle jakých pravidel se bude rozhodovat, kdo se opravy dočká první?

Protože občan nebydlí před dvanácti miliony. Bydlí před konkrétním chodníkem. Pro voliče by možná bylo mnohem užitečnější přečíst si: v těchto ulicích je stav dlouhodobě nejhorší a právě tyto chodníky během čtyř let opravíme. Pak bychom mohli po čtyřech letech jednoduše dojít na místo a podívat se.

Parkovací domy: konečně tvrdý projekt.

U městských parkovacích domů jsem zbystřil. Program říká, že je město vybuduje a místa nabídne k pronájmu nebo prodeji. Důvodem má být dlouhodobý nedostatek parkování na sídlištích. Tady máme alespoň základní PROČ. Takže pokračujme. Na kterých sídlištích? Kolik míst tam skutečně chybí? Kolik domů? Kde budou stát? Kolik budou stát? Z čeho se zaplatí? A kdy má být první hotový?

Parkovací dům je přesně to, co od politického programu očekávám jako téma k vysvětlení. Je drahý, komplikovaný, potřebuje pozemek, projekt, povolení a nakonec také lidi, kteří ho chtějí — a lidi, kteří ho chtějí, pokud možno ne před vlastním oknem. To je jeden z půvabů komunální politiky: Všichni chtějí parkovací dům. Ideálně někde jinde. Proto „postavíme parkovací domy“ ještě není celý závazek. U tvrdých projektů potřebuji ukázat prstem do mapy.

Doprava do Pardubic: tady už program něco vysvětluje.

Dopravní blok je místy výrazně konkrétnější. Lidé z Chrudimi navrhují expresní autobus do Pardubic pod 20 minut, ve špičce po 15 minutách, mimo ni po půlhodině, přímé spojení k Pardubické nemocnici a MHD zdarma pro studenty do 18 let. Sami zároveň uvádějí, že realizace vyžaduje spolupráci s Pardubickým krajem a DPMP. Tady už máme CO, kus JAK a kus KDY. A také docela pochopitelné PROČ: Chrudim je silně napojená na Pardubice a rychlé spojení může snížit závislost na automobilu.

Zbývají ale normální otázky: Kolik lidí by expres využívalo? Proč právě interval 15 minut? Kolik bude provoz stát? Kdo ho zaplatí? A u MHD zdarma pro studenty ještě jedna: Je skutečně hlavní překážkou cena jízdného? Pokud děti vozí rodiče autem proto, že autobus jede ve špatný čas nebo špatným směrem, nulové jízdné problém nevyřeší. Zdarma je příjemná cena. Někdy ale pořád ještě za službu, kterou nepotřebuji.

Bydlení: každý rok koupíme nebo postavíme byty

Tady už program formuluje výrazný politický směr. Město má každý rok nakupovat nebo budovat byty, rozšiřovat bytový fond, poskytovat regulované nájemné, profesní a startovací byty. Dobře. Teď tedy PROČ právě tento model v Chrudimi? Kolik domácností má konkrétně problém získat bydlení? Jaké byty chybějí? Kolik bytů chce město během volebního období získat? Kde bude stavět? Od koho bude nakupovat? Za jakou cenu? A pokud město koupí byt od developera a následně jej pronajme levněji, kdo zaplatí rozdíl? Inspirace Vídní může být zajímavá. Ale před vídeňským řešením bych chtěl vidět chrudimskou diagnózu.

Skřivánek: kdo vlastně odpovídá?

Program uvádí, že Lidé z Chrudimi začali řešit majetkové vypořádání na Skřivánku a chtějí je dokončit. Poté má vzniknout územní studie a první projekt nájemních bytových domů. Tady je důležitá naše další otázka: Co je skutečně politickým projektem Lidí z Chrudimi, co projektem města a kdo za jeho postup odpovídá? Skřivánek se totiž připravuje opravdu dlouho. Původní územní studie nabyla účinnosti už v červnu 2013. Novou územní studii lokality Na Skřivánku schválilo zastupitelstvo 15. září 2025 a účinnosti nabyla 17. září 2025.

Pak jsem se podíval na předvolební video Lidí z Chrudimi natočené přímo na Skřivánku. Videa do tohoto seriálu běžně nepoužívám k dopisování programu, ale tady mě zaujala jedna věc. Piráti říkají, že příprava městské bytové výstavby trvá příliš dlouho, a odpovědnost za tyto oblasti připisují zastupitelům ANO. Jenže Piráti nejsou opozice, která osm let stojí před radnicí a čeká, co ANO udělá.

Ve vedení Chrudimi jsou společně s ANO od roku 2018. Už po volbách 2018 byli Aleš Nunvář a Pavel Štěpánek místostarosty vedle starosty Františka Pilného z ANO.  Dnes mají Piráti v radě Aleše Nunváře a Daniela Lebdušku. A kompetence také nejsou rozdělené jednoduše tak, že „bydlení řeší ANO“: starosta z ANO má územní plánování, první místostarosta z ANO správu majetku, ale pirátský radní Aleš Nunvář odpovídá přímo za odbor investic.  Tady bych proto méně hledal viníka a více odpověď na otázku: Co udělali Piráti během osmi let ve vedení města pro to, aby se právě na této louce začalo stavět, a co chtějí příště udělat jinak?

V závěru videa zazní docela přesná věta: „Byty se nepostaví za jedno volební období. O to dřív je potřeba začít.“ S tím se dá těžko nesouhlasit. Jenže dvě volební období už právě Pirátům končí. Rozvoj Skřivánku samozřejmě není dílem jedné politické skupiny. Je v něm územní plánování, městské investice, majetkové vztahy i soukromí vlastníci. Právě proto mi připadá příliš jednoduché po osmi letech společného vládnutí ukázat přes louku na koaličního partnera a říct, že odpovědnost je jeho. Když osm let sedím ve vedení města, nestačí mi už vysvětlovat, kdo jiný měl něco udělat. Potřebuji říct, co jsem pro to udělal já a co udělám příště jinak.

Dodatek z 30. září: s ANO už ani jednat

Při následné kontrole webu jsem zachytil také samostatnou povolební strategii, kterou můj snapshot z 19. září neobsahoval. Do tehdejšího hodnocení programu ji zpětně nedopisuji, ale jako další politická informace si krátké zastavení zaslouží. Obsahuje totiž jednoznačný závazek: „Nebudeme jednat o koalici ani s hnutím ANO." To vylučuje už samotné vyjednávání. Piráti rozhodnutí zdůvodňují celostátními výhradami i místními spory, mezi nimiž uvádějí Bohemii, Skřivánek, návrat vody pod městskou kontrolu, bytovou koncepci, pravidla pro developery a zdravotnictví.

Mají samozřejmě právo změnit názor i koaličního partnera. Volič má zase právo vědět, proč dlouhodobé problémy kolem Andreje Babiše a Agrofertu nebránily uzavření koalice v letech 2018 a 2022 a proč jsou překážkou právě teď. Změna postoje sama o sobě není důkaz pokrytectví; může vycházet ze zkušenosti nebo ze změny okolností. Pak ale potřebuji slyšet, co se změnilo.

U místních důvodů bych chtěl ještě konkrétnější odpověď: které dohodnuté závazky podle Pirátů ANO nesplnilo, kdy je mělo splnit a jak jejich splnění Piráti během osmi let společného vládnutí prosazovali? Je přitom rozdíl mezi porušeným koaličním závazkem a pirátským návrhem, který partner nikdy nepřijal. Obojí může být důvodem, proč příště hledat jinou většinu, ale každé vypovídá o dosavadní spolupráci něco jiného.

Změny územního plánu bez překvapení

Jednou z dvanácti hlavních priorit je adresně informovat sousedy a vlastníky přilehlých pozemků ještě před projednáváním změny územního plánu. Program výslovně připomíná Hospic, Opletalovu a V Tejnecku. Tady je politický původ návrhu poměrně čitelný. Ale je potřeba rozlišovat dvě různé věci. Jedna je lepší informování lidí. To může být rozumné. Druhá je samotné rozhodování o tom, co lze v území stavět.

Soused má mít možnost vědět, připomínkovat a využít svých práv. To ale neznamená, že každý soused získává právo veta nad výstavbou, kterou příslušné předpisy a územní plán umožňují. Proto bych chtěl vědět: Co konkrétně chtějí proti dnešnímu zákonnému procesu změnit? A kde končí lepší informování a začíná politické rozhodování o rozvoji města?

Voda 2030: tentokrát chci vidět celý účet.

Jedna z největších priorit říká jasně: smlouva se současným provozovatelem skončí v roce 2030 a Lidé z Chrudimi ji nechtějí prodloužit. Program tvrdí, že přibližně 20 milionů korun ročně dnes odchází do zahraničí. Tohle není lavička ani stojan na kolo. To je skutečné strategické rozhodnutí. A právě proto bych od programu čekal víc než jedno působivé číslo.

Kolik by městský či veřejný model provozu skutečně stál? Jaké investice by musel nový provozovatel převzít? Jaká rizika? Jaký personál a technologie? Jaké byly za dobu současného modelu investice do infrastruktury? A co přesně znamená tvrzení, že 20 milionů „zůstane v Chrudimi“? Možná bude po roce 2030 veřejný model výhodnější. Možná nebude. Právě proto bych chtěl vidět srovnání obou variant. U rozhodnutí na desítky let nestačí vědět, kam peníze odcházejí. Potřebujeme vědět, co za ně dnes dostáváme a co bude stát alternativa.

Sportovní hala a Michalák: dvě různé věci v jedné větě.

U sportovní haly program popisuje pokračování druhé a třetí etapy rekonstrukce a připomíná, že první etapa už byla dokončena. To je férové popsání kontinuity projektu, na němž se současné vedení města podílí. Web uvádí první etapu jako otevřenou v září 2024. Vedle toho ale stejná priorita říká: „Michalský park dostane novou tvář.“ A tady mi naše PROČ začne blikat.

Co je na dnešním Michalském parku špatně? Povrchy? Trávník? Lavičky? Zeleň? Nebo jeho základní uspořádání? Historický park není pokaždé potřeba znovu vymyslet. Někdy stačí opravit to, co fungovalo sto let. Pokud chtějí Lidé z Chrudimi měnit jeho kompozici nebo trasování cest, ať vysvětlí proč. Jestli chtějí pouze citlivě opravit povrchy, zeleň a mobiliář, ať řeknou právě to. „Nová tvář“ zní hezky. U historického prostoru ale nemusí být novost automaticky výhodou.

Školy: nejdřív zjistíme, co potřebujeme.

A pak to předem postavíme. Program chce řešit kapacity škol s předstihem prostřednictvím auditu a projektové přípravy; současně už počítá s rozšiřováním a konkrétními typy vybavení. A tady vzniká jednoduchá otázka: K čemu bude audit? Jestli má skutečně zjistit, kde a jak budou kapacity chybět, nemůžeme před jeho výsledkem vědět, že řešením musí být právě přístavba. Třeba zjistí, že celková kapacita stačí, jen je špatně rozmístěná. A jestli už dnes víme, která škola potřebuje nové třídy, pak výborně: Která? Kolik? Pro kolik dětí? A proč? Studie do řízení města patří. Jen je dobré ji nejdřív udělat a až potom jí oznámit, co měla zjistit.

Sportující dítě. A co dítě s houslemi?

Program navrhuje kapitační platbu na sportující dítě: každý klub má dostávat stejnou částku na každého aktivního člena. Autoři to zdůvodňují rovnými podmínkami a tím, že „peníze následují dítě“. To je konkrétní mechanismus. Ale konkrétní řešení ještě neznamená, že jsme správně vybrali problém. Proč právě sportující dítě? Proč stejná zásada neplatí pro dítě, které hraje na housle, chodí do výtvarného oboru, pěveckého sboru nebo technického kroužku? Možná existuje konkrétní nerovnost ve financování chrudimského sportu. Pak ji ukažme. Ale obecný princip veřejné podpory by měl být vysvětlitelný i člověku, jehož dítě místo kopaček nosí pouzdro na housle.

Participativní rozpočet: pět milionů.

Proč právě pět? Lidé z Chrudimi chtějí zvýšit Tvořím Chrudim na 0,5 procenta rozpočtu města, podle jejich výpočtu přibližně pět milionů korun ročně. Participativní rozpočet je zajímavý nástroj. Ale opět: PROČ právě 0,5 procenta? Zůstává každý rok pod čarou množství kvalitních projektů jen proto, že na ně nezbyly peníze? Pak je navýšení logické. Nebo chceme dát víc peněz jen proto, že více participace působí automaticky lépe?

Navíc participativní rozpočty mají přirozenou vlastnost. Výborně se do nich vejde hřiště, lavička nebo menší úprava zeleně. Hůř se do nich vejde parkovací dům za desítky milionů. A člověk může na sídlišti hlasovat o novém hřišti, zatímco večer třikrát objede blok a hledá místo pro auto. Demokracie tím není špatná. Jen nemá každá anketa schopnost odhalit všechny strategické problémy města.

Noční starosta: Amsterdam přijel do Chrudimi

Program zavádí také „nočního starostu" — prostředníka mezi bary, kluby, pořadateli akcí a obyvateli okolních ulic. Jako vzory výslovně uvádí Amsterdam, Berlín a Prahu. A tady jsem zbystřil podruhé. Protože to vůbec nemusí být špatný nápad. Centrum města skutečně má problém s nočním hlukem, provozem restaurací a konfliktem mezi těmi, kteří se baví, a těmi, kteří chtějí spát. Jenže program nám neříká, zda právě toto chce řešit.

Které ulice? Jak často konflikty vznikají? Co dnes nefunguje? Co má noční starosta umět, co dnes neumí městská policie, radnice nebo pořadatelé akcí? Pokud právě toto chtějí prostředníkem řešit, ať to řeknou. Pokud pouze převzali hezký název z Amsterdamu, máme spíš katalogový nápad než odpověď na chrudimský problém.

Lavička „Rád si povídám“.

Podobně program nabízí lavičky označené pro lidi, kteří uvítají rozhovor s neznámým člověkem. Inspirací je Wales. Proč ne. Může to stát málo a někomu to udělat radost. Jen bych od volebního programu chtěl vědět také něco o problémech, o kterých si na té lavičce budeme povídat. A právě tady se dostáváme k jednomu širšímu rysu celého programu.

Katalog dobrých nápadů. Noční starosta. Jedlé město. BioBlitz. FabLab. Startup rezidence. Rozpočtový simulátor. Lavičky „Rád si povídám". V programu je opravdu hodně nápadů. Některé jsou převzaté ze zahraničí a autoři své inspirace poctivě uvádějí — u nočního starosty Amsterdam, Berlín a Prahu, u startupového projektu například Oulu a Černošice, u laviček Wales. To samo není problém. Naopak. Inspirovat se tam, kde něco funguje, je rozumné.

Jenže existuje rozdíl mezi inspirací a transplantací. Inspirace znamená, že pochopím princip cizího řešení a použiji jej na vlastní problém. Transplantace znamená, že najdu hezké řešení a začnu pro něj doma hledat problém. Město není prázdný operační systém, do kterého stačí nainstalovat nejlepší aplikace z Evropy. Má vlastní velikost, historii, peníze, návyky a problémy. Nejdřív proto má být Chrudim. A teprve potom Amsterdam, Oulu nebo Wales.

Za každý pokácený strom jeden nový.

Podobně líbivě působí absolutní pravidlo, že za každý pokácený strom přibude nový „bez výjimky“. Program současně požaduje kladnou bilanci městské zeleně. Cíl je srozumitelný. Ale právě absolutní pravidla si zaslouží otázku PROČ právě 1 : 1? Stoletý strom a čerstvá sazenice nejsou totéž. Někdy může dávat smysl vysadit několik stromů, jindy jeden velký, jindy na stejném místě nový strom vhodný vůbec není. Dobrá péče o zeleň by měla stát na odborném posouzení, ne jen na snadno zapamatovatelném poměru. Slogan se vejde na plakát. Kořenový systém obvykle ne.

Kultura: plán už město má

U kulturní kapitoly se objevil faktický problém. Lidé z Chrudimi píší: „Chrudim dosud nemá schválenou kulturní strategii. Připravíme ji." Jenže město už v červenci 2023 zveřejňuje dokument Koncepce kultury města Chrudim 2023–2030. To neznamená, že je současná koncepce dobrá. Klidně může být špatná a nová může být potřebná. Pak ale program musí říct právě to: Stávající koncepci považujeme za nedostatečnou, protože neřeší to a to, a proto ji nahradíme. To už by byl politický názor a konkrétní závazek. Tvrdit, že dokument vůbec neexistuje, je něco jiného.

Více peněz na kulturu.

Na jakou? Program současně chce zvýšit celkový objem prostředků na kulturu a neziskový sektor a přejít u některých organizací k víceletému financování. Tady se naše PROČ hodí obzvlášť. Více peněz komu? Na co? Jaký problém dnešního financování tím vyřešíme? Kultura totiž není topení v radnici. Když přidáme deset procent do rozpočtu, neznamená to automaticky o deset procent více kultury. Jinou veřejnou roli má základní umělecká škola, jinou amatérský soubor, jinou městská instituce a jinou profesionální umělec. Proto samotná věta „více peněz na kulturu" říká překvapivě málo. Zajímavější by bylo vědět, co přesně chce město veřejnými penězi umožnit a podle čeho pozná, že to mělo smysl.

A kultura podle sympatií? Program jde ještě dál. Tvrdí, že díky nové strategii „kultura přestane být rozdělována na základě sympatií", a slibuje konec „neformálních dohod za zavřenými dveřmi“. To už je poměrně vážné tvrzení o současném systému. Pokud se dnes peníze skutečně rozdělují podle osobních sympatií, měl by program ukázat konkrétní problém nebo příklad. Pokud ne, je fér formulovat budoucí systém transparentněji, ale není fér současný stav popsat silněji, než lze doložit.

Navíc se tu vrací otázka sportu. V kultuře chceme od osobních preferencí pryč. Ve sportu jsme ale už předem rozhodli, že systémovou kapitační podporu dostane právě sportující dítě. Možná je pro to dobrý důvod. Ale zase ho potřebujeme slyšet.

Nápadů není málo. Možná je jich až příliš mnoho

Voda, parkovací dům, bydlení versus lavička. Při čtení programu je nakonec patrný zajímavý rozdíl. U drobných věcí umí být Lidé z Chrudimi velmi konkrétní. Lavička má svůj účel. BioBlitz svůj název. Noční starosta svůj zahraniční vzor. Rozpočtový simulátor přesně ví, co bude dělat. Jenže čím tvrdší je projekt, tím přibývají otázky. Parkovací domy. Bytový fond. Voda po roce 2030. Hotel Bohemia. Velké dopravní změny. Tam už potřebuji pozemky, náklady, varianty, kompetence, harmonogram a občas i schopnost říct lidem něco, co se jim nebude líbit. A právě tam podle mě začíná skutečná komunální politika.

Lidé z Chrudimi rozhodně netrpí nedostatkem nápadů. Možná je jejich problém opačný. Nápadů je tolik, že mezi nimi někdy chybí selekce podle místního PROČ. Co Chrudim opravdu nejvíc bolí? Co je jen příjemné zlepšení? Co je módní myšlenka? Co funguje skvěle v Amsterdamu, protože Amsterdam měl problém, který Chrudim vůbec nemá? A co naopak vyrůstá přímo z tohoto města?

Dobrý politik podle mě nemusí znát všechny chytré nápady z Evropy. Musí především umět poznat, které tři nebo čtyři potřebuje jeho vlastní město. Proto bych celý program Lidí z Chrudimi nakonec četl jednou jedinou otázkou: Nejdřív PROČ. A teprve potom CO. Protože dobrých nápadů je na světě nekonečně mnoho. Jenže město má jenom jeden rozpočet a jeho příští vedení na to má jen čtyři roky.

...

Analýza vychází z podoby volebního programu zachycené 19. září 2026. Povolební strategii zachycenou při následné kontrole webu, včetně rozhodnutí nejednat o koalici s ANO, komentuji odděleně v datovaném dodatku. Do původního hodnocení programu ji zpětně nezahrnuji.

Podklady a metoda: Základním podkladem tohoto článku je volební program LIDI Z CHRUDIMI zveřejňovaný na jejich oficiálních internetových stránkách www.lidizchrudimi.cz. Tato analýza se vztahuje k podobě programu dostupné 19. září 2026; případné pozdější změny do ní nejsou zahrnuty. Oficiální program je zveřejňován po jednotlivých tématech na webu kandidátky.

Program porovnávám s veřejnými dokumenty města a dalšími ověřitelnými zdroji. Používám stejný metr jako u předchozích dílů: PROČ – CO – JAK – ZA KOLIK – KDY. U ceny mě samozřejmě zajímá i zdroj peněz. U již běžících projektů navíc otázka: CO JE PROTI DNEŠKU NOVÉ?

Poděkování: Děkuji lidem, se kterými jsem jednotlivá témata konzultoval a kteří mě upozorňovali na souvislosti, chyby nebo věci, které stojí za další ověření. Někteří pracují pro město nebo se jednotlivým oblastem profesně věnují; jejich pomoc samozřejmě neznamená, že souhlasí s názory a závěry tohoto článku.

Při rešerši, porovnávání dat, kontrole souvislostí a redakčním zpracování byl použit ChatGPT. Výběr témat, metoda, argumentace a závěry jsou odpovědností autora.

Jak čteme volební programy – 3. díl

CHRUDIMÁCI slibovali, že nechtějí vyrábět program narychlo. Výsledkem je, že textu je opravdu hodně. Teď zbývá zjistit, kolik je v něm programu.

Jejich přístup přitom zní skoro jako odpověď na celý můj seriál. Na webu píší, že chtějí vidět problém a hledat řešení; mezi tématy mají dopravu, bydlení, školství, vodu, bezpečnost, fungování úřadu i hospodaření s majetkem města.

To je skoro můj vlastní metr: PROČ – CO – JAK – ZA KOLIK – KDY. Tak se podle něj podívejme, jak obstojí.

Nejdřív účet

Jednu věc musím CHRUDIMÁKŮM přiznat hned na začátku. Z dosud čtených programů patří k těm, které se poměrně otevřeně vracejí také k tomu, co se ve městě dělo v uplynulém období. To považuji za správný princip. Nejdřív účet, potom nové sliby.

Současně sami připomínají, že výsledky města nejsou dílem jednoho člověka nebo jedné strany. To je také fér. Radnice je koalice, úřad, městské organizace a zastupitelstvo. Jenže právě proto je potřeba u seznamu úspěchů rozlišovat, co je skutečně politickou změnou a co prostě běžnou správou města.

Opravit školu, chodník, sportoviště nebo veřejnou budovu může stát mnoho milionů a může to být velmi potřebné. Ale samo o sobě to ještě není politická koncepce. Politika podle mě začíná tam, kde někdo řekne, jaký problém města chce změnit, kam ho chce posunout a proč právě tímto způsobem.

A zde jsem u CHRUDIMÁKŮ postupně narazil na něco, co už z předchozích programů znám: čím tvrdší problém, tím měkčí formulace. Psí park už stojí. Systém odpadového hospodářství budeme teprve hledat.

Bezpečnost: nejdřív pes, potom otázka

Kapitolu o bezpečnosti napsal kandidát č. 3 Richard Alexa. Program zdůrazňuje fakta, prevenci, právní rámec a odmítání strašení. Pak přechází ke konkrétním nástrojům včetně podpory městské policie, výcviku, služebního psa a analytických kamerových systémů. A právě tady mi chybí začátek.

Jaký konkrétní bezpečnostní problém Chrudimi tím řešíme? Služební pes není program. Je to nástroj. Nejdřív bych rád věděl, na jaký problém ho pořizujeme. Má vyhledávat pachatele? Drogy? Pomáhat při rizikových zásazích? Jak často takovou potřebu v Chrudimi máme? Kolik bude stát výcvik, psovod a provoz?

Podobně je to s analytickými kamerami. Nejdřív potřebuji vědět, jaký problém mají řešit. Teprve potom má smysl rozhodovat, co mají kamery rozpoznávat, kde mají být, jaká technologie je k tomu potřeba a kolik to bude stát.

A když není řečeno, co má systém vlastně analyzovat, začne pracovat fantazie. Nerad bych se jednou dozvěděl, že mě kamera cestou z hospody odborně vyhodnotila jako člověka s poněkud nejistou chůzí. A kdybych šel ještě kus cesty s cizí slečnou, byl bych raději, kdyby si toho městský analytický systém vůbec nevšímal.
To je samozřejmě nadsázka. Ale právě proto by měl program říct, co mají analytické kamery skutečně analyzovat a proč to Chrudim potřebuje.

Pak přišel Ladislav Nolde

A tady se mi celý článek trochu vymkl z ruky.

Kandidát č. 8 Ladislav Nolde se ve svých textech pouští do vody, školství, sportu, parkování, veřejného prostoru a dalších témat. Sám píše, že postupně vytvářel projekty věnované vodě, parkování, chodníkům, bydlení, školám, zeleni, veřejnému prostoru nebo krajině kolem Chrudimi.

Po dlouhém čtení „budeme podporovat", „budeme hledat" a „budeme se zabývat" to na mě působilo skoro jako živá voda. Konečně někdo otevřel témata, o kterých se dá skutečně přít.

U Sportu Chrudim například říká něco, s čím souhlasím: sport nemá být soustředěný jen do několika velkých areálů. Pohyb má být dostupný tam, kde lidé skutečně bydlí. Projekt je na webu výslovně označen jako Noldeho autorský koncept; totéž platí pro Školy Chrudim.

V tuto chvíli  jsem se nechal zlákat k vlastní úvaze. Nic proti workoutům, parkouru nebo venkovnímu boulderingu nemám. Jen mě při nich někdy napadají zvířátka ve zverimexu: protože už nemohou běhat v přirozeném prostředí, dostanou do klece běhací kolečko.

Trochu podobně jsme dětem uklidili město. Tady je silnice, tam upravený trávník, sem se nesmí, na strom se neleze, u řeky pozor – a potom jim na vyhrazeném místě postavíme konstrukci, na které se smějí hýbat.

Možná je proto ještě zajímavější otázka, jak udělat celé město bezpečnější, dobrodružnější a použitelnější pro děti, aby ke každému pohybu nepotřebovaly zvláštní zařízení. Workout, parkour nebo boulder mohou být součástí odpovědi. Jen bych nerad, aby se z nich stalo naše městské běhací kolečko.

A zde už se s programem dostávám od kontroly slibů ke skutečné debatě o koncepci. A to je vlastně dobrá zpráva – konečně je o čem se přít.

Ladislavu Noldemu se v tomto článku věnuji nezvykle hodně. Má to jednoduchý důvod. Jeho autorské projekty tvoří výraznou část toho, co CHRUDIMÁCI jako svůj program zveřejnili, a dávají mu velmi zřetelný rukopis. Takže to není článek o Ladislavu Noldem. Jen se při čtení programu nedá přehlédnout, že jeden kandidát do něj přinesl podstatnou část koncepčních témat.

Škola není pedagogická konference

U projektu Školy Chrudim se ovšem problém obrací. Nolde zde otevírá témata respektu k dítěti, role chyby ve vzdělávání, technologií, bezpečného prostředí, vedení školy nebo komunikace s rodiči.

To všechno může být zajímavé téma pro pedagogickou konferenci. Jenže já pořád čtu volební program pro Chrudim.

Město může investovat do škol, vytvářet podmínky a prostřednictvím svých zřizovatelských pravomocí ovlivňovat jejich vedení. Proto bych čekal hlavně odpověď na otázku: co je dnes konkrétně špatně v chrudimských školách a co má být za čtyři roky jinak?
Jak si vedou jednotlivé školy? Kde jsou problémy s kapacitou, výsledky, klimatem nebo personálem? Co ukazují dostupná data? A kterou z těchto věcí chce město skutečně změnit?

Místo toho dostávám spíš krátkou esej o tom, jak by měla vypadat dobrá škola. Na to si ale můžu půjčit pedagogický časopis. Od komunálního programu bych rád věděl, co bude jinak v Chrudimi.

Voda: velké téma, malé fontány

U vody začíná Nolde znovu správnou otázkou. Dešťovou vodu nechce co nejrychleji odvádět pryč, ale pracovat s ní ve městě jako se zdrojem. Sám toto téma spojuje s parkovišti, stromy, teplotou města i přívalovými dešti. Jenže potom čekám, že se dozvím, co to konkrétně znamená pro Chrudim.

Kde chceme vodu zadržovat? Které plochy lze změnit? Kde mohou vzniknout retenční prvky? Co může město udělat samo a co musí řešit s dalšími vlastníky infrastruktury? Jaký je finanční řád takové změny?

Když se velké strategické téma začne rozpadat na jednotlivé vodní prvky, jezírka nebo fontány, ztrácí podle mě sílu. To všechno může být příjemné a užitečné. Jenže fontána ještě není systém hospodaření s vodou. Když mluvím o tom, že město musí umět lépe pracovat s vodou, čekám trochu víc než návrh další kašny.

Oceloví oři a fyzika města

Podobný příběh se opakuje u parkování. Základní myšlenka je sympatická: více parkovacích míst, menší zásahy a chytřejší řešení. Jenže právě tady se slogan střetává s fyzikou města.

Pokud chci skutečně získat víc míst a současně zabrat méně prostoru, dostávám se k technicky složitějším řešením — zakladačům, automatickým parkovacím systémům, podzemním nebo vícepodlažním kapacitám. A ty bývají drahé.

„Inteligentní stáje pro naše ocelové oře" jsou hezký obraz. Oceloví oři znějí romanticky. Jen jejich stáje bývají zatraceně drahé. A proto zase potřebuji vědět: kde? Kolik aut? Za kolik? A z čeho se to zaplatí?

Podobně u menších zásahů. Najít pět míst v jedné ulici a deset o několik bloků dál může někde fungovat. Ale v hustě zastavěném městě nejsou desítky volných parkovacích ploch schované pod kobercem. Každé nové místo soutěží se zelení, chodníkem, veřejným prostorem nebo jinou funkcí.
Víc parkovacích míst a méně zásahů je krásný plán. Jen fyzika městského prostoru má nepříjemný zvyk se volebních sloganů neptat.

U Ladislava Noldeho jsem se několikrát přistihl, že místo kontroly programu začínám polemizovat s jeho představou města a vymýšlet vlastní řešení. To nebyl původní plán tohoto seriálu. Ale vlastně je to pochvala: konečně někdo položil na stůl něco, s čím se dá skutečně souhlasit nebo přít.

Když se nakonec vrátím ke svému metru, zůstává problém stejný: PROČ bývá silné, ale mezi vizí a konkrétním závazkem ještě často chybí JAK – ZA KOLIK – KDY.

Šetřit ano. Ale kde?

Po této exkurzi přichází kapitola, která tvrdí, že město má nejprve hledat úspory u sebe a teprve potom sahat občanům do kapes.

To je sympatická zásada. Jenže CHRUDIMÁKY nelze číst, jako by právě teď přišli na radnici. U člověka, který má městské finance dlouhodobě ve své gesci, bych proto čekal mnohem konkrétnější odpověď než obecnou revizi procesů. Když čtu, že se město má podívat na jednotlivé procesy, odstranit zbytečné kroky a duplicity a digitalizovat tam, kde to pomůže, napadá mě:

 Proč se na ně díváme až teď?

 „Úspora jedné koruny má pro rozpočet stejnou hodnotu jako jedna koruna nového příjmu" může být správná poučka. Jenže volební program začíná až tam, kde se dozvím: který proces, jaká duplicita, jaká změna a kolik korun ročně? Po osmi letech u městských financí už bych nechtěl slyšet, že se na procesy podíváme. Chtěl bych slyšet, na co jsme se podívali, co jsme našli a kolik to ušetří.

Konkrétnější je program u poplatků: říká, co zvyšovat nechce. Jenže pokud například systém odpadu stojí město víc, než kolik se vybere, chybí druhá polovina rovnice: kde vznikne úspora, aby se rozdíl jen nepřesunul do městského rozpočtu? Takže zase hodně správných vět, ale málo odpovědí na JAK a ZA KOLIK.

Podnikání usnadňovat. Tak to zkusme konkrétně

„Podnikání usnadňovat, ne ztěžovat“ je komunální evergreen.

Podnikám v Chrudimi šestatřicet let a musím přiznat, že si nedokážu vybavit jedinou situaci, kdy by mi město jako podnikateli něco konkrétně usnadnilo. O to víc mě zajímalo, co přesně se má nyní změnit.

Dozvídám se, že procesy mají být předvídatelné a srozumitelné, že nemá vznikat administrativa pro administrativu samotnou a že město má myslet na provozovny při rekonstrukcích ulic nebo změnách dopravy.

Dobře. Jak?

Při uzavírce ulice bude podnikatel informován jak dlouho dopředu? Bude mít zajištěný přístup k provozovně a zásobování? Který městský proces se zjednoduší? Co dnes podnikatel vyřizuje zbytečně složitě a jak to bude fungovat nově?

Místo toho se text místy mění v obecnou úvahu o životě živnostníka. Dozvím se například, že OSVČ nemá placenou dovolenou jako zaměstnanec nebo že jeho nemocenské pojištění funguje jinak. To může patřit do příručky pro začínajícího živnostníka. Ale pořád nevím, co s tím udělá radnice v Chrudimi.

A přitom máme přímo v centru města velmi názornou laboratoř toho, co může výraz „podpora podnikání“ znamenat.
Chrudimská pouť v roce 2025 nabízela podle města přibližně 62 atrakcí a 238 prodejních stánků. Za jejich umístění město získalo 889 105 korun. Pouťový provoz přitom nezačíná a nekončí jen třídenním programem: první atrakce najížděly už ve středu a poslední odjížděly v pondělí nad ránem.

Pro stálé obchodníky na náměstí má taková akce ještě druhou stránku. Obchody při pouti běžně zavírají. Návštěvníci jsou soustředěni dovnitř pouťového prostoru, kde mají atrakce, stánky i občerstvení, zatímco před některými provozovnami stojí technické a provozní zázemí pouti.

Zde bych od programu s heslem „Podnikání usnadňovat, ne ztěžovat“ čekal něco velmi konkrétního. Jak bude město při podobných akcích jednat se stálými podnikateli? Jak se bude řešit přístup k jejich provozovnám, zásobování, parkování a rozmístění atrakcí? A pokud městská akce provoz na několik dní zásadně omezí, bude se předem řešit dohoda nebo nějaká forma kompenzace?

Že to jde také jinak, ukázala soukromá iniciativa Chrudim (o)žije. Jana Švecová po prvním ročníku popisovala, že osobně obcházela provozovny v centru a přesvědčovala je, aby otevřely a zapojily se. V jednom z obchodů se podle jejího tehdejšího rozhovoru prodávalo večer dokonce pyžamo a spodní prádlo. Hudba a program tedy nepůsobily jako překážka před obchody, ale jako důvod se u nich zastavit. To je podle mě mnohem zajímavější lekce než několik odstavců o tom, jak je živnostník důležitý.

Jedna akce přivede do centra tisíce lidí a stálé obchody zavírají. Druhá je přivede mezi obchody a ty zůstávají otevřené dlouho do večera.

A tady se podpora podnikání dá ukázat v praxi. Ne další větou o důležitosti živnostníků, ale tím, jak město vlastní akci prostorově a organizačně postaví. Protože „podporovat podnikatele“ neznamená jen odpustit předzahrádku nebo umožnit reklamní áčko. Nejlepší podpora je někdy mnohem prostší: nezařídit vlastní městskou akci tak, aby podnikatel raději zamkl krám a odjel na chalupu.

Zbytný majetek. Opravdu?

Poslední kapitola má heslo „Zbytný majetek pryč."

Princip je na první pohled rozumný. Co město potřebuje, má udržovat. Co dlouhodobě nepotřebuje, nemusí bezúčelně vlastnit a financovat. Jenže u fotografie zanedbaného městského domu v Široké ulici vzniká zvláštní paradox. Program ukazuje jeho stav jako argument pro prodej a následnou obnovu soukromým vlastníkem. Mně z toho ale vychází trochu jiný příběh: město vlastní dům dlouhé roky, nechá jej zestárnout a nakonec jeho stav použije jako důvod, proč se ho zbavit.

To je trochu jako na vesnici s prázdným vejminkem po dědovi. Otec se o něj roky nestará a jednoho dne rodině oznámí: vyřešil jsem to, prodáme ho. Za dva roky se vdává dcera a ptá se: tatínku, a kde budeme bydlet?

A nejde jen o jeden dům. Město se v posledních letech zbavilo dalších kvalitních bytových domů na velmi dobrých adresách v centru. Soukromí vlastníci je následně opravili a dál v nich funguje bydlení. Právě tady mi jednoduché heslo „zbytný majetek pryč" přestává stačit.

Město má totiž jednu výhodu, kterou soukromník nemá: může uvažovat v horizontu deseti, dvaceti nebo třiceti let. Dnes může dům sloužit k bydlení, jednou v něm může potřebovat byty pro lékaře nebo jiné potřebné profese, sociální službu, městské zařízení, prostor pro děti nebo něco, co dnes ještě neumíme předvídat.

A navíc, dobrá adresa je sama o sobě strategický majetek.

Bohužel zde vidím jeden z největších rozporů programu. Na jedné straně mluvíme o potřebě bydlení a o tom, koho chceme do Chrudimi přilákat. Na druhé straně nabízíme jako princip prodej kvalitního městského majetku. Každá ta věta zvlášť může znít rozumně. Dohromady už potřebují vysvětlení.

Jestli budu za několik let potřebovat městské byty, měl bych si před prodejem dalšího bytového domu zatraceně dobře spočítat, zda je opravdu zbytný. Prodat konkrétní dům může být ekonomicky správné rozhodnutí. Ale jeho zanedbaný stav není důkazem, že je nepotřebný. Může být také účtem za to, jak se o něj město dosud staralo.

A proto bych nejdřív chtěl vědět, co bude město za deset nebo dvacet let potřebovat. Teprve potom poznám, co je skutečně zbytné. Zatím platí pouze: Nejdřív majetek necháme zestárnout a potom jeho stav použijeme jako argument, proč ho nepotřebujeme. To je pozoruhodný koloběh městského hospodaření – zvlášť v programu, který se současně zaklíná efektivitou.

Hodně textu. A kolik závazků?

CHRUDIMÁCI mají pro člověka, který jejich program analyzuje, jednu výhodu: napsali toho opravdu hodně. Je v něm doprava, voda, školy, bezpečnost, podnikání, sport, majetek, finance i dlouhodobá podoba města.

Právě proto jsem na ně použil jejich vlastní metr. Výsledek není jednoduchý. V některých kapitolách nacházím obecné poučky a věty, proti kterým se prakticky nedá nic namítnout. Jinde vznikne skutečný návrh – a najednou je možné se s ním přít. To se nejvýrazněji stalo u Ladislava Noldeho. Jeho texty mě několikrát vyprovokovaly k debatě o samotné podobě města. To považuji za mnohem zajímavější, než další „budeme podporovat". Jenže volební program není odborný seminář ani zásobník nápadů.

Na konci se tedy vracím ke stejným otázkám:

PROČ? Často ano.

CO? Někdy.

JAK? Už méně.

ZA KOLIK? Zřídka.

KDY? Ještě méně.

Takže i zde se velké vize znovu začínají propadat do tekutých písků.

...

Podklady a metoda: Základním podkladem tohoto článku je volební program CHRUDIMÁKŮ zveřejňovaný na jejich oficiálních internetových stránkách www.chrudimaci.cz. Tato analýza se vztahuje k podobě programu dostupné 27. září 2026; případné pozdější změny do ní nejsou zahrnuty. Oficiální program je zveřejňován po jednotlivých tématech na webu kandidátky.

Program porovnávám s veřejnými dokumenty města a dalšími ověřitelnými zdroji. Používám stejný metr jako u předchozích dílů: PROČ – CO – JAK – ZA KOLIK – KDY. U ceny mě samozřejmě zajímá i zdroj peněz. U již běžících projektů navíc otázka: CO JE PROTI DNEŠKU NOVÉ?

Poděkování: Děkuji lidem, se kterými jsem jednotlivá témata konzultoval a kteří mě upozorňovali na souvislosti, chyby nebo věci, které stojí za další ověření. Někteří pracují pro město nebo se jednotlivým oblastem profesně věnují; jejich pomoc samozřejmě neznamená, že souhlasí s názory a závěry tohoto článku.

Při rešerši, porovnávání dat, kontrole souvislostí a redakčním zpracování byl použit ChatGPT. Výběr témat, metoda, argumentace a závěry jsou odpovědností autora.