Přestavba kašny Brusel odkazuje na velkou lež

Kašna s vžitým názvem Brusel měla podle některých potenciál stát se zbrusu novým uměleckým dílem, kdyby se přinejmenším obnovil její vzhled před rekonstrukcí. Místo toho ale zabředla svým provedením jen v kýčovitých ohlasech dávné minulosti, odkazujíc pouze vzdáleně na zašlý fenomén socialistické mozaiky a snovou realitu Československa na výstavě EXPO 58. Kašna, kterou chtěli lidé opravit, tedy zanikla úplně. Zatímco milovníci kýče jako líbivého umělecky bezcenného díla, které je čitelné a nenutí k přemýšlení, jásají, jiní kromě kritiky vzhledu upozorňují i na to, že nebyla vypsaná ani veřejná soutěž.

Právě v souvislosti s kašnou mnohými připomínaná výstava EXPO 58 a vynikající expozice „Jeden den v Československu“, která získala nejvyšší ocenění, v sobě skrývala, stejně jako nyní chrudimská kašna, také velkou lež. Designéři vytvořili v expozici „Jeden den v Československu“ něco, o čem se ve skutečnosti lidem u nás ještě ani nesnilo a vůbec to neodpovídalo tehdejší realitě. Jednoduše taková Potěmkinova vesnice. Bylo to jen jako.

Názor někdejšího předsedy kulturní komise Ivana Baboráka nebyl vyslyšen. Ten znovuobjevený zapadlý návrh kritizoval už před dvěma lety slovy, že výtvarná podoba je směšná a inspirace by se měla hledat u stávajícího designu, který považuje za velmi kvalitní výtvarný počin. Svůj názor nezměnil ani po uvedení kašny do provozu, když komentoval vzhled citátem Jana Wericha: „Je to blbý – bude se to líbit,“ a dodal, že výtvarná kvalita je pod úroveň. Aleš Nunvář (Piráti) výběr bez soutěže obhajoval tím, že odbor investic vše konzultoval s památkáři.

Přestože současná koalice v programovém prohlášení uvedla, že „prostředí, které nás obklopuje, je jedním ze základních rysů utvářející osobnost člověka a potažmo ducha města, proto budeme usilovat o čisté, zdravé, moderní a přívětivé prostředí a nedovolíme měnit historický ráz centra města a v rámci rozpočtových možností budeme hledat cesty, jak okolí kolem nás zlepšovat a zkrášlovat,“ podle některých voličů naopak došlo i díky zrekonstruované kašně, nadále zvané politiky jako Brusel, „k největším zvěrstvům v památkové zóně za posledních padesát let“.

Voda z kašny tryská od 31. srpna a ve veřejném prostoru se tak realizoval návrh bez výtvarné soutěže po dvou letech. Někteří se po zveřejnění fotografií nechápavě doptávali, proč nese kašna název Brusel, i když z jiných důvodů, než že by spekulovali nad jejím původním výtvarným stylem nahrazeným podle některých „kýčovitým pseudolidovým námětem“, a tím absolutním nepochopením umělecké hodnoty a nadčasovosti původní realizace. Koalice Chrudimáci ale podle sebe svůj předvolební slib splnila.

Světlo světa spatřil někde v šuplíku nalezený návrh z roku 1962 od Květoslava Vaňka (1924–2006), syna zahradního architekta Josefa Vaňka. Původní zrealizovaný návrh se údajně nenašel a autorství je oficiálně neznámé. V té době už byl ale organický motiv, napodobování přírody, přežitkem, a tak pravděpodobně proto nebyl tehdy motiv květiny realizován. Moderní začaly být právě abstraktní geometricé motivy s ostrými hranami, osvobozené od konkrétních vizuálních vjemů, do popředí se dostával neokonstruktivismus. Podobná mozaika s konstruktivistickým motivem, také oficiálně neznámého autora a z let 1961–1962 se nachází v průchodu ekonomické fakulty Vysoké školy báňské v Ostravě, připisovaná Dobroslavu Szpukovi (1930–2014).