- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Chrudim - Dočká se opravy spadlá zeď u hřbitova svatého Václava na Novém městě? Zatímco opravu jeho menšího souseda - židovského hřbitova, začala radnice řešit prakticky okamžitě, křesťanská nekropole ji nechává chladnou. A lidem se to pochopitelně nelíbí.
Chrudim - Dočká se opravy spadlá zeď u hřbitova svatého Václava na Novém městě? Zatímco opravu jeho menšího souseda - židovského hřbitova, začala radnice řešit prakticky okamžitě, křesťanská nekropole ji nechává chladnou. A lidem se to pochopitelně nelíbí.
„Pravidelně se tu prohánějí psi, protože ty páska nezadrží. Očůrávají náhrobky, je to ostudné,“ zlobí se seniorka Božena Slavíková. A skutečně. Oblíbený zelený plácek za hřbitovem slouží některým z majitelů čtyřnohých přátel k venčení. Občas se však stane, že psík uteče a dírou v plotě zamíří na hřbitov. Než si ho majitel přivolá, stačí se „vyvenčit“ i zde.
Spadlou zeď, kterou poškodily lípy pokácené vichřicí, město totiž zatím zabezpečilo pouze výstražnou tabulkou a páskou. Ta odradí možná člověka, ale psa jen ztěží. „A kam mám se psem chodit, to mi poraďte,“ ptá se jeden z majitelů psů, který si nepřeje zveřejnit své jméno. „Ve městě ho nikde pustit nesmím, za to je hned pokuta, na poli číhají často myslivci a pobíhající psy střílejí. Přece musí existovat nějaký kompromis,“ říká mladý muž s černým labradorem. Vyřešilo by jeho problém psí hřiště?
Spadlá zeď u hřbitova však zůstává. Blesková reakce vedení města, kterou si pochvaloval zástupce pražské Židovské obce, se tady, u hřbitova s několika významnými Chrudimáky, rozhodně nekoná. Jaké jsou priority radnice, se lze tedy jen dohadovat.
Tak nemyslím, že psí hřiště
Tak nemyslím, že psí hřiště je ideální řešení. Muselo by být větší a třeba v podobě nějakého parku. Protože ty malé pár metrů oplocené plácky se sloupky na močení psů - to psům nestačí. Ideální i kde se proběhnou. To zde skutečně celkem slušně řeší příroda v okolí Chrudimi - ovšem tyto procházky kazí již zmiňovaní myslivci. Mnozí z jejich řad hrozí zastřelením i psům, kteří jsou na vodítku nebo se chladí u vody v blízkosti pána. Já osobně myslím, že procházkami po okolí Chrudimi žádný pejskař nepohrne - pokud si bude jistý bezpečím od myslivců, které bohužel asi jen tak nenastane. Ale abych nenadržovala pouze pejskařům, sáhněme si do svědomí kolik z nás má pejaka vychovaného, ovladatelného. Kolik z nás po svém miláčkovi sbírá výkaly a kolik z nás je nechává na chodnících nebo v blízkosti domů, dokonce v těch, co sami bydlíme a běhají kolem naše malé děti. Kolik z nás nechává své pejsky močit na zaparkovaná auta. Jsem pejskař také, ale ze srdce nenávidím, když někdo pustí svého čtyřnohébo broučka a je mu naprosto jedno, co a kde dělá - vždyt ta očůraná věc, pokálený chodník přece není jeho a vždyť nemá děti a tak po trávníku neběhají. Totéž u rozbité zdi hřbitova - když vím, že procházka vede pár metrů tímro krizovým místem, pejska na těch pár metrů zajistím a za zdí opět vypustím. Neházejme do jednoho pytle všechny pejskaře jen proto, že je mezi námi možná troufnu si odhadnout nadpoloviční většina těch, kteří nám dělají negativní vizitku.