Klášterní zahrady se vinou změny konceptu změnily v mimořádně rizikovou oblast výskytu infikovaných klíšťat

Chrudim - Jarní oteplování s sebou přineslo hrozbu, na kterou mohou mnozí doplatit svým zdravím. To hrozbou jsou klíšťata, kterých je po dlouhé a studené zimě překvapivě hodně a zdaleka neparazitují jen na zvířatech. Setkat se s nimi lze nyní překvapivě i v samotném centru Chrudimě, kde mají v městských parcích a zahradách dostatek potravy a ideální podmínky pro život. Město samotné přitom patří podle Státního zdravotního ústavu k nejrizikovějším místům v ČR, kde lze přijít k onemocněním přenášených klíšťaty.

Typickým příkladem rizikové lokality s množstvím vhodných úkrytů pro krev sající roztoče jsou teď Klášterní zahrady, kde se město rozhodlo experimentovat a oproti původnímu plánu na krátce střižený piknikový trávník určený k odpočinku a zábavě občanů, a bylinkovou zahradu, zde nechalo vysemenit luční traviny, které vytvářejí díky drobným rostlinným zbytkům a hrabance vlhké prostředí, jež umožňuje klíšťatům nejen přežít, ale především s pomocí vysoké luční trávy nepozorovaně z úkrytu na procházející občany zaútočit.

Přístup města v Klášterních zahradách je proto s ohledem na varování Státního zdravotního ústavu překvapivý, neboť vystavuje spoustu Chrudimáků nebezpečí nákazy klíšťovou encefalitidou či Lymeskou borreliózou. Jde přitom o choroby, které zanechávají v lepším případě trvalé následky, v tom horším mohou končit i smrtí. Jak tedy zabránit tomu, aby si klíšťata mohla v klidu vybrat svou oběť například mezi dětmi, které tu nechávají maminky bezstarostně běhat?

Účinnou obranou proti invazi klíšťat je pravidelné sekání přerostlých travin společně s odvozem posekaných zbytků. Důležité je i zastřihávání keřů, neboť na jejich větvičkách mohou klíšťata číhat na své hostitele. Rozšíření těchto roztočů mohou zabránit i dlážděné, štěrkované a kamínkové plochy, musí být ale udržované, bez prorůstající vegetace, což se nyní o Klášterních zahradách rozhodně říci nedá. Zdejší cestičky totiž na mnohých místech pohlcuje vysoká tráva.

Jaká je tedy současná koncepce Klášterních zahrad? Technik úseku údržby zeleně, kterým je městská radní Kateřina Jánská (ODS), svoji strategii boje s klíšťaty v této lokalitě tají. Na naši otázku, jak se zde s nimi vypořádá, vůbec neodpověděla. Odpověď neznáme ani na to, proč došlo v Klášterních zahradách ke změně původního projektu, který zde počítal se zcela jinou, vhodnější skladbou rostlin, než je přerůstající louka uprostřed centra města. Místo mělo být totiž oseto obyčejným travním semenem, aby se dal trávník pravidelně sekat a udržovat, a mohl tak sloužit občanům. Teď je z něj ale doslova "minové pole", hrozící újmou na zdraví.

Kdo tedy o tomto avanturismu, který nemá v jiných městech obdoby, rozhodl? Kdo chce do Chrudimi implantovat věci, které jsou běžné v Krkonoších, Jeseníkách nebo na Šumavě? Kdo svévolně riskuje zdraví svých spoluobčanů? Politici nebo odborníci? Toť otázkou. Soudobá architektura, vyučovaná na českých vysokých školách, každopádně s loukami v centrech měst nepočítá, protože do měst nepatří. Proti jsou i statistiky výskytu infikovaných klíšťat, kterým se právě v takové vegetaci mimořádně daří.

Podle předpovědí aktivity klíšťat na území České republiky, jež pravidelně zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav, se dá poměrně spolehlivě určit, kdy bude ohrožení nejvyšší. Poslední dny se na stupnici pohybují kolem čísla devět, což znamená nejvyšší riziko. Tedy o důvod víc, proč se Kláštěrním zahradám v současnosti vyhnout.