Jaroslav Koreček: Ležáky

Bylo 24. června 1942. Lidé pracující na polích viděli nad stromy valící se černý dým. Stoupal na obzoru nedaleko Včelákova. Byla válka. Všichni měli strach. Německé SS komando z Pardubic s četnictvem neprodyšně obklíčilo obec Ležáky. Čítala dvanáct domků a mlýn u rybníka Ležák. Mlýn prosperoval a byl nově přestavěn. Muži pracovali většinou v okolních lomech. Ženy byly známy svými výšivkami. V obci žilo padesát čtyři obyvatel.

Němci hledali vysílačku Libuše. Ta byla shozena společně s anglickým výsadkem Silver. Nejdříve vysílala ze strojovny nedalekého lomu. Později ze mlýna v  Ležákách. Po včasném varování byla vysílačka odvezena mimo obec. Proto Němci později v obci nic nenašli. Přesto převezli muže, ženy a děti do zámečku v Pardubicích. Muži a ženy zde byli zastřeleni. Děti pak odvezli do plynových komor v Polsku. Dvě děvčátka Čulíkovy, které byly v tu dobu mimo obec, poslali do Německa na převýchovu. Po válce byly nalezeny a vrátily se zpět. Obec byla Němci vyrabována a srovnána se zemí.

Čtrnáct dní před ležáckou tragédií totéž postihlo Lidice. Následovalo další vyšetřování a přibývaly oběti. Zatčení byli zastřeleni, někteří raději spáchali sebevraždu. Vraždění ležáckých občanů bylo největší tragédií v našem kraji během druhé světové války.