batole

Chrudim – Velkou pozornost vzbudil článek Chrudimských novin o situaci v chrudimské porodnici. Z „první ruky“ popisoval přístup zdravotnického personálu k prvorodičce. Na zasedání městského zastupitelstva se k němu vyjadřoval i primář dětského oddělení David Kasal (ANO 2011). Se svou trošku do mlýna přispěchal i primář zdejší porodnice Tomáš Pavlíček.

Rozhovor s primářem Pavlíčkem zveřejnilo vedení spojených Nemocnic Pardubického kraje. Chrudimské noviny ho přinášejí v nezkrácené podobě v rámci snahy o vyvážené zpravodajství.

Práce porodníka před rokem 89 a dnes, to je velká změna, že?
Porodnictví, stejně jako vše okolo, sebou přináší neustále něco nového a my naše postupy přizpůsobujeme odbornému rozvoji oboru a zároveň se snažíme vyjít vstříc požadavkům a přístupům rodiček. Rozvíjíme komunikaci s rodičkami, které jsou všeobecně lépe informované díky médiím a internetu, a tím zároveň vyžadující více informací než dříve. Samozřejmě se změnilo i hodně toho, co jim můžeme nabídnout a jdeme si v tom vzájemně naproti.

Jaká největší změna vám běží hlavou?
Určitě se změnil vztah rodička versus porodník, porodní asistentka, který je založen na vzájemné komunikaci. Samozřejmě hodně se změnilo v tom, že se objevily nové způsoby tišení bolestí v průběhu porodu, změnilo se přístrojové vybavení, které je na špičkové úrovni, změnil se i způsob provádění císařských řezů. Péče o rodičku a plod v průběhu porodu je na vyšší úrovni, monitorace je přísnější a přesnější a z toho občas vyplývající častější zásah, aby porod vždy dopadl v pořádku. 
Bohužel, změnila se i skladba rodiček. Co se týká věku, rodí starší ženy. A my, porodníci, bychom chtěli rodičky dvacetileté, pětadvacetileté a zdravé, nezatížené různými civilizačními chorobami – například vysokým krevním tlakem, obezitou, cukrovkou. 
Je logické, že s postupem věku se tyto choroby objevují, a protože se obecně rodí v pozdějších letech, přinášejí si ženy do těhotenství i tyto choroby. Těhotenství pak komplikují a jsou rizikovější i pro porod. Je to však evropský trend a přináší s sebou vyšší nároky na porodnictví a my si s tím musíme poradit. Biologické hodiny jsou pořád stejné, reprodukční věk je ideální mezi dvaceti a třiceti lety, to se nemění.

Řekl jste, že se přizpůsobujete změnám. Jak?
Určitě celkovým přístupem ve vztahu lékař – pacient, a to ve smyslu rovnocennosti, naším chováním a komunikací. Důležitý je přístup personálu, který je u nás velmi vstřícný a ochotný. Samozřejmě i odbornými přístupy a metodami, způsobem tištění bolesti, komplexnějším přístupem k rodičce. Vycházíme vstříc porodním plánům, snažíme se respektovat všechna přání rodičky, akceptujeme alternativní porody včetně např. muzikoterapie, aromaterapie, porody v různých polohách, všechny možné způsoby tišení bolesti. Častým je porod za účasti otce dítěte i s dalších nejbližších, které si rodička přeje. Vycházíme vstříc přáním porodit za přítomnosti duly.
Prostředí vašich porodních sálů je příjemné, a přitom rozsáhlé…
Máme tři moderně vybavené porodní sály se sociálním zařízením, které umožňují rodičce naprostou volnost v průběhu první doby porodní, může si ulevit na balonu, žebřinách, žíněnce, ve vaně. Dneska už nikde nenajdete takzvané „hekárny“, rodičky si u nás prožijí všechny tři doby porodní přímo na porodním sále, který je pro ně útulným pokojem se vším zázemím. 
Na porodnickém oddělení máme i sál pro provádění císařských řezů a pro další zákroky se vším patřičným přístrojovým vybavením na vysoké úrovni. A pro maminky po porodu na porodnickém oddělení máme dva nadstandardní jednolůžkové pokoje, ostatní jsou dvoulůžkové s nově zařízeným sociálním příslušenstvím.

Jistě dostáváte dotazy na bonding?
Ano, bonding je jeden z těch nových trendů v porodnictví- neonatologii, u nás jej samozřejmě dobře známe. Dítě, pokud to jeho stav dovoluje, bezprostředně po narození (i eventuálně císařským řezem) položíme na hruď matky i otce. 

Provádíte císařské řezy na přání?
Dodržujeme pravidla a postupy „lege artis“. V České republice nelze porod císařským řezem indikovat pouze na přání rodičky, s výjimkou porodu při poloze plodu koncem pánevním. Přesto však procento porodů císařským řezem je vysoké - v minulém roce celorepublikově 25 %. Cože je však o 1 % méně než předchozí rok. To znamená, že je trend snižování počtu císařských řezů. Tento trend my respektujeme a loni se nám podařilo procento císařských řezů na celkovém počtu porodů snížit o 5 %.
Z různých studií totiž vychází, že jak pro plod, tak i pro rodičku porod císařským řezem není vždy to nejlepší a nejbezpečnější. Pro budoucí vývoj dítěte jsou porody císařským řezem méně příznivější; děti po císařském řezu jsou někdy zatíženy větším počtem alergií, rovněž je velké procento obézních či diabetických dětí. Z toho všeho vycházíme, proto císařský řez indikujeme se vší vážností a tam, kde je možné porodit přirozenou cestou, se snažíme, aby rodička také přirozeně porodila.

Diskutují s vámi maminky hodně ohledně vedení porodu?
Většinou chtějí být plně informovány o tom, v jaké fázi se nachází porod, jaké jsou porodní nálezy, jak dlouho bude porod ještě probíhat, co jim podáváme za léky, proč je monitorujeme v průběhu porodu, co se s nimi děje. A to se dříve v takové intenzitě určitě nedělalo. Pro nás je to určitě náročnější v tom občas akceptovat přání rodičky léky nepodávat v případě, kdy ona hodně trpí, my víme, jak ji můžeme pomoci, chceme porod urychlit, ztišit bolesti - a rodička to odmítá. Je to pro nás psychicky náročnější, respektujeme však přání rodičky, a pokud se neděje něco patologického, snažíme se vyhovět i v tomto případě. 
V jiných oborech to tak nebývá, musíme mít stále na zřeteli, že těhotenství a porod není nemoc, nýbrž většinou fyziologický děj, který je však zatížen velkým množstvím akutních a většinou nepředvídatelných okolností, které z toho rázem dělají patologii – někdy velmi závažnou, s nutností okamžitého řešení. Je to velmi adrenalinový „sport“. Proto je v oboru málo specialistů a obecně je málo porodníků. 

Líbí se vám, jak dnes ženy „nosí“ těhotenské bříško?
Obecně ano, patří to k životu, u některých žen je to i v pokročilém těhotenství hezké. Těším se z toho, když ženy berou tenhle úsek svého života sportovně a radostně. Těhotenství není nemoc, je to fyziologický děj v průběhu života ženy.

Jaké je vaše největší přání?
Asi mít u porodů jakousi křišťálovou kouli, do které bych se podíval, jak porod bude probíhat a jak dopadne, a tomu se svým umem dříve přizpůsobit. Abych v každé situaci dovedl odhadnout, co bude dál a jaký bude výsledek mého počínání. Ale takovou kouli asi nikdo nemá a nebude mít…

Když už máte volný čas, co děláte? 
Vzhledem k tomu, že hodně až většinu času trávím v práci, relaxuju potom v přírodě. Hlavně sportem. Mojí zálibou je kolo a fitko. Čím jsem starší, tím víc potřebuji někam - třeba do lesa, kde kolem mne chvilku nejsou lidi. Doba, kterou strávím v nemocnici je dlouhá a služeb je hodně, času na odpočinek je naopak velmi málo. Rád jej využívám intenzivně.

Slavná a oblíbená restaurace Monaco nad městečkem Slatiňany má nového provozovatele. Po odchodu rodiny Buřilových se zde realizuje Lukáš Zeman, který slaví úspěchy i s nedalekou Hospůdkou Pod Kopcem ve Škrovádě. Slibuje novinky a oživení provozu, zatím se však zdá, že realita je poněkud odlišná.

„Vůbec nepotřebujeme někoho ze shora, aby nás řídil, buzeroval a neustále něco přikazoval. Bohatě si na to vystačíme sami a ještě díky tomu zvládneme zničit poslední zbytky hezkých míst,“ říká Tomáš Velendorf a dokládá svá slova fotkami.

V této souvislosti lze též zmínit jedno neslavné výročí. V pondělí to byl rok, kdy právě Tomáš Velendorf upozornil Chrudimské noviny na změť značek ve Škrovádu. Případem se později zabývala i Česká televize.  

Vodní stavy na většině našich řek jsou začátkem letošního léta více než bídné. Přehrady drží vodu.

Okrašlovací spolek Škrovád trávil víkend s dětmi jeho členů a jejich přátel na přehradě Seč. Konečně mohly děti zúročit svoji přípravu na Mazánku a vydat se na velkou vodu. Počasí přálo, noc pod stany všichni přežili, a tak se vydali v bouřlivých vlnách k ostrůvku. Domorodci, prý lidojedi, ho již zřejmě opustili. Žádné stopy, krom plechovek od piva nebyly nalezeny.

Velká výprava pokračovala až na začátek přehrady do neproniknutelných džunglí Chrudimky. Domorodci byli zřejmě ukryti v hlubokých lesích na břehu a výprava se bez ztrát vrátila do základního tábora. Večer u táboráku si někteří vzpomněli, že možná nějaké lebky zahlédli v jedné bahnité zátoce. 

Ve Škrovádě slavíme i svátek otců, nejenom MDŽ. I  když bez mamin by to asi nešlo. Koho by si domorodci asi upekli. Škrovádský Dětský den, tentokrát na vodě, se líbil.

V loňském roce Lipecké lípa zvítězila v České republice a postoupila do Evropského kola soutěže. Jak většina z vás asi už ví, tam se umístila na 3. místě. Samozřejmě 1. místo by bylo lepší, ale být třetí v Evropě, není také špatné.

Dosáhnout na 3. místo nebylo vůbec jednoduché. Hlasovalo se přes internet zbytečně složitým způsobem. Byli jsme čtyři, kdo nesl hlavní tíhu shánění hlasů.

Po skončení hlasování jsme dostali pozvánku na vyhodnocení do Bruselu. Počítali jsme samozřejmě s tím, že si budeme vše platit, pouze jsme předpokládali, že organizačně to zajistí Nadace Partnerství, lidé a příroda Brno. Jezdí tam každý rok na vyhodnocení a mají celou akci v Čechách na starosti. Hodně nás zklamali, nic nezařídili. Na náš dotaz ohledně ubytování nám sdělili „ubytujte se někde u metra, abyste v Bruselu nebloudili, pošleme Vám mapu. Předem se zaregistrujte, jinak vás do Evropského parlamentu nepustí“. Vrchol byl, když nám napsali „zajistěte televizi“.

Takové jednání jsme nečekali a na protest jsme do Bruselu nejeli. Pro nás je nejdůležitější, že Lipecká lípa je v České republice na prvním místě a v Evropě na pěkném třetím.

V neděli 30. dubna bude od 15:00 až do večerních hodin na Lipce pod Lipeckou lípou probíhat slavnost na počest lípy. Návštěvníci se mohou těšit na zdobení a stavění máje, prohlídku Lipeckého zámku, přivítání nového zvonu, pálení čarodějnic a velký ohňostroj. Bude připraveno slavnostní občerstvení, na které jste všichni zváni.

Na závěr mnohokrát děkuji všem, kteří dali lípě hlas a pomohli tak dosáhnout výrazných úspěchů.

Ludvík Plašil, fotograf

I. Lidé v Chrudimi a jejich politici jsou tvrdí zastánci české dopravní lobby, nízké dopravní kultury a nízké kultury aut vůbec. Jsou příznivci zahraničních montoven, úpadkové ropné kultury, děsivých veřejných uličních prostorů, zbytečných silnic, jiný a osobní názor na podobu toho, co nesouvisí a není spojeno ve městě a kolem něj s touto úpadkovou kulturou zatím nemají, nebo jim zatím chybí. Lidé chtějí udělat kolem Chrudimi jeden velký kruhák, protože těch malých má město už nadbytek, a protože neví jak jinak obnovit zničené okolí města. (vizme problémy související s napojením města na obchvat u Medlešic, severní obchvat města a průmyslové zóny – propojení I17 a I 37, omezení rychlosti v ul. Na Ostrově, řešení Široké ulice . . . .).

II. Město a jeho politici cíleně a dlouhodobě upozaďují vodu jako historickou, současnou i přírodní osu městského života. Stavebně i dopravně ji ničí včetně okolního prostoru a na úkor obyčejné průchodnosti. Za léta se jim ve městě Chrudimku a její okolí podařilo zanedbat, umrtvit, zničit navazující veřejné prostory a propojení se systémem veřejné zeleně města. Letitá nečinnost, bezradnost a chybějící koncepce se shazuje na jiné subjekty včetně Povodí Labe s.p. Hrátky v parku Střelnice na tom nic nemění. (Revitalizace náhonu v parku Střelnice)

III. Situace na nábřeží v ulici Na Ostrově stejně jako na protějším břehu, jen shrnuje oba výše uvedené letité postoje lidí – tedy voličů a jejich politiků k městu, tedy nízkou úroveň dopravní kultury a zničení řeky jako přívětivé osy městského života.

IV. Kdo to o sobě nevěděl, mohl se z ankety dozvědět, že je skateboardista, který potřebuje skatepark pro nejrozšířenějším chrudimský sport – skateboarding, jenž zastínil koncepci všech veřejně a svobodně přístupných sportovních ploch po městě, potřebu rekonstrukce řady venkovních sportovišť a tělocvičen či výstavbu nových sportovních stánků i podporu bezplatného a svobodného využívání sídelní krajiny – tedy největšího sportoviště města.

V. Lidé a jejich politici v Chrudimi řeší územní plánování města, rozvoj jeho stavebních, přírodních i ostatních životních ploch a celostní obnovu krajiny podle dokumentace odtokových poměrů v lokalitě Stromovka. Voda je sice důležitá a názory na řešení tohoto problému také, ale jde jen o jeden, byť významný, prvek v životě města a krajiny a nelze jej vytrhávat z kontextu a souvislostí jiných věcí a tak se město a jeho vybrané části budou možná plánovat podle suchých poldrů či suchých nádrží, podle vodohospodářských a hydrotechnických konceptů.

VI. Politici předkládají voličům svá nejlepší řešení a lidé je proto volí, a když se ukáže, že řešení dobrá nejsou, skončí možná jako součást deseti problémů města. Nic víc, ani míň se zatím v Chrudimi nestane.

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1

Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 1442/65, Praha 10, 100 10

Vážená pani ministryně, Vážený pane ministře

Dovoluji si Vám zaslat krátký dopis k ocenění “Udržitelné město 2016“ 

Možná už v Česku zdravé město není. Chrudim je nemocné město, stejně jako řada ostatních měst a obcí v Česku. Možná to dělá způsob prezentace města, který dovede oslovit jiné úředníky k udělení ocenění. Hodnotí se široké množství témat a všechno možné od hospodaření, přes rozvoj města a klíčových oblastí, po otevřenost a řízení úřadu. Protože se vítá zapojení občanů a obyvatel do diskuze, tak si Vám dovoluji v krátkosti na několika drobných tématech povědět, jak to vypadá s udržitelným rozvojem současného nejpokročilejšího města v ČR. Možná to odborní posuzovatelé spolu s obyčejnými věcmi nestačili v té rychlosti dnešního světa v Chrudimi zahlédnout. Možná je slavnostní ocenění i všechny doprovodné věci opravdu jen smutným odrazem současné míry společenské zodpovědnosti za malé Česko. Místo celosvětovým tématům, se možná zatím stačí věnovat tématům drobným a malým, které lidi obklopují. 

Územní rozvoj města, územní plánování a kvalitní životní prostředí :

Životní prostředí kolem měst je dlouhodobě od roku 1989 pouze ničeno. Chrudim není výjimkou. Dlouhodobě chybí celostní a cílená obnova krajinných prvků, obyčejná průchodnost, zázemí pro každodenní aktivity a rekreaci a vůbec proto, aby lidé mohli okolí města využívat a navštěvovat.

Pokud se někdo rozhlédne, vidí obludnou a hloupou výstavbu ničící město, okolní obce, krajinu, vesnické prostředí a všechno kolem sebe. Vidí ohromnou a namnoze bezdůvodnou asanaci sídelní krajiny, za kterou stojí konkrétní lidé a politici a jejich egoistické zájmy promítnuté do územního plánování. Člověk sleduje místní územní plánování a výstavbu porušující snad všechny zásady Politiky územního rozvoje ČR stejně jako zásady Politiky architektury a stavební kultury ČR. Člověk přímo sleduje ničení obcí a krajiny v režii a s podporou města. Sleduje zbytečné zábory zemědělské půdy. To je udržitelný rozvoj? Možná by se mohl tento zprofanovaný pojem už konečně nahradit obyčejnou šetrností a péčí o věci kolem nás.

Díky státním a ostatním příspěvkům, stejně jako v jiných městech, došlo ke zničení zbytků kvalitních sídlišť z 50-60 let. 20. stol. a starých městských čtvrtí přelomu 19. a 20. stol., došlo k zateplení, polystyrenizaci, zničení fasád, barevnosti, někde ke zničení uličních a veřejných prostor města.

S řadou “zbytkových“ veřejných ploch v centru a kolem něho si město neví rady, občas proběhne zbytečná úprava bez koncepce. Úvahy o úpravě prostorů se s oblibou redukují do zástupných témat jako dětské hřiště, výsadba stromku, nového parkoviště, předláždění chodníku zámkovou dlažbou apod.

Řeka a voda ve městě je dlouhodobě neřešeným tématem. Kolem řeky ve městě se nedá až na výjimky projít. Půlka řeky je v rukou přežitého dopravního řešení, silnic a asfaltu, druhá půlka v rukou zeleně, kam nikdo nemůže. Město mělo dost příležitostí i takový detail po roce 1989 řešit. Udělat řeku a vodu ve městě opět osou městského života. Co udělalo? Vyasfaltovalo kus nábřeží, aby lidé k řece nemohli a historický náhon proměnilo v ekologickou hříčku. Aspoň, že voda zůstala. Nábřeží kolem řeky v jižní části města není od roku 1989 obnoveno, je dlouhodobě zničeno. S přispěním dotací vzniklo kolizní dopravní řešení, řeka připomíná stoku, ke které se lidé nedostanou. V územním plánu mění město zelené plochy v parkoviště atd. Není to z venku vidět? Asi ne. Možná to je hledání lepší podoby města přes zbytečná řešení.

S životním prostředím kolem města není dlouhodobě a celostně pracováno, kromě toho, že území je zastavováno a přibývají silnice. Prezentuje se výsadba stromů, ovšem už ne detail zbytečné a sporné údržby. V Chrudimi se totiž všude v ulicích stříhají zbytečně kultivary stromů s malými korunami, je to hold město s dlouhou zahradní tradicí. Prezentuje se les a lesní školy, už se nemluví o podobě lesa, zbytečné obnově a pasekách, které zvláště při malé výměře porostu nemusí vznikat. Vždyť jde jen o pár stovek pokácených zdravých stromů. Ostatně na co získalo město peníze? Na výsadbu nové zeleně, na bezradnost, která následuje, když dojde invence a v dohledu není dětské hřiště a podobná nic neříkající prkotina. Není to sranda, je to opravdu celých 5 000,-? Možná ocenění vypovídá o tom, jak vážně či nevážně je posuzován udržitelný rozvoj.

Otevřenost, spolupráce, zapojení, participace s veřejností, plánování s občany apod. jsou oblíbená slova, hesla a témata města. Téma dostává však řadu trhlin. Co může chtít od lidí město poskytující špatné příklady? Napodobovat je? Aby v nich obyvatelé vyrůstali a žili? Aby si tím město vychovalo nenáročného voliče, kterému bude nízká úroveň veřejného a vůbec životního prostoru kolem sebe lhostejná? 

Spotřeba, výroba, podnikání:

Město trpí důsledky zónování, průmyslovými i obchodními zónami, aniž by došlo k vyvážení zničeného prostředí kolem města, jehož veduta po roce 1989 téměř zanikla. Proč se nekriticky podporuje pouze tento způsob podnikání a stavění, který je pro budoucnost města minimálně sporný a v současném pojetí namnoze devastující. Proč zóny mají takovou podporu a proč vypadají, jak vypadají? Proč je v rámci “regenerace brownfieldů“ a industriálního dědictví z pivovaru za přispění města a kraje téměř neexistující ruina? 

Vzdělání a výchova:

Školy vyrůstají z veřejného prostoru, který připomíná stejně jako v jiných městech parkoviště. Spolupráce města-škol-veřejnosti na zlepšení stavu téměř žádná. Úroveň navazujících prostorů škol a města je dlouhodobě příšerná a dopravně kolizní. Školní děti do přírody a sousedního lesa musí jezdit autobusy, protože to na kole či pěšky není přes zničenou sídelní krajinu a kolem frekventovaných silnic možné. Proto se jim projektují a staví dál nová parkoviště, vzdělávací informační centra a vůbec zbytečná zázemí přímo u lesa? To je lesní pedagogika, to je ekologická výchova? 

Doprava :

Vše se dnes schovává za obchvat. Ještě, že tu takové téma kvůli politikům a volbám je – protože zdařile upozaďuje jiné, neméně důležité věci. Dopravní politika města a doprava v klidu není v praxi a v běžném životě města celostně dlouhodobě řešena, stejně jako humanizace dopravy ve městě, byť drobnými kroky. Vše s odvoláním na obchvat. Realizace uličních prostorů jsou namnoze přežitá. Jediné co je vidět, jsou opět nová parkoviště či chodník ze zámkové dlažby. To asi dělá politiku a volby. Krajina kolem města je uzavřena silnicemi, nedá se ani po roce 1989 pěšky projít.

Ekologizace dopravy. Úřednický elektromobil nenahradí to, že úředníci a lidé už nejsou schopni po městě chodit, nebo využívat hromadnou dopravu. Město vypadá jako jedno velké parkoviště. Nové plochy přibývají na úkor zeleně města, aniž by byla řešena a smysluplně uskutečňována celostní koncepce dopravy v klidu. Parkoviště už obsadila snad všechny volné plochy po dřívějších asanacích. Problém proluk není dlouhodobě řešen, stav tohoto rozkladu je podporován.

Obchvat města a zhušťující síť silnic uzavřela město, aniž by krajina od roku 1989 prošla obnovou, aniž by to bylo napraveno v souvislostech výstavby nových komunikací, aniž by to bylo napraveno nyní. Kolik stojí 1m2 silnice a kolik 1m2 krajiny? Kolik z asfaltu a betonu okolí města unese?  Humanizace dopravních stok a průtahů dlouhodobě neprobíhá. Uliční prostory a to i v původní stoleté zástavbě jsou devastovány dopravně, materiálově i provozně přežitým řešením s prioritou aut. Řešení nejsou schopná jednoduše obnovit sdílený uliční prostor. Ostatně dnešní výstavba, která není schopná udělat obyčejnou ulici a zástavbu kolem, ničí aspoň zástavbu starou a historickou. To je udržitelnost? 

Nemá cenu asi pokračovat dál, i když připomínek ke “zdravému“ a “udržitelnému“ městu je ještě celá řada. Některé jsou na : http://prostorprochrudim.cz/temata.html; http://www.archiweb.cz/blog.php?blog_id=94333. 

Děkuji, že pani ministryně sdělila občanům Chrudimi, co znamená udržitelné město. Já jen jako obyvatel mohu doufat, že dlouhodobě nastavený “trendy“ směr nebude pokračovat. Důvod je prostý, já tady zatím bydlím. 

Podle mého to zatím na ocenění není i přesto, že úředníci, členové rady NSZM ČR a ministerstva usilují o lepší města a lepší život v nich, stejně jako lidé, kteří tam bydlí. Poděkovat všem, kdo to s městem a jeho udržitelností myslí vážně, lze i jinak a možná vhodněji. Jestli si poděkování nezaslouží právě lidé, kteří ve městě žijí, aniž by je ničili. Možná ani na podobné politicko-úřednické trachtace (a lezení na “bedny“) zvědaví nejsou.

Toto ocenění mi přijde velmi smutné. Smutné mi rovněž přijde, že jsou na tom města v Česku ještě hůř. Možná proto si Chrudim vystačí s málem a nikdo nechce problémy i zbytečnou agendu v Chrudimi moc zkoumat. Možná jsou obce a města, která se do zbytečných soutěží nehlásí, zlepšují život a prostředí města bez humbuku a pokorně, dělají, co mají a převedení podnětů do života tam dlouhodobě nespí. To, kam se od roku 1989 dopracovala Chrudim a její okolí, dalo asi hodně práce. Vůbec si nejsem jist, zda to co bylo zbytečně zničeno, bylo odpovídajícím způsobem vyváženo či obnoveno. To se však netýká jen Chrudimi, ale i jiných měst.

Vlasta Koupal

v Chrudimi 8. prosince 2016

+420 731 056 510, vlasta@koupal.cz, Sv. Čecha 287, 537 01   Chrudim

na vědomí:

Ing. Petr Švec, ředitel

Národní síť Zdravých měst

NSZM ČR, Palác YMCA, Na Poříčí 1041/12, 110 00   Praha-Nové město

Mgr. Richard Brabec, ministr životního prostředí

Ing. Vladimír František Mana, náměstek pro řízení sekce státní správy

Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 1442/65, Praha 10, 100 10

Ing. Karla Šlechtová

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1    

Konečně po několika letech přišla sněhová nadílka. Snad k radosti dětí nějaký čas vydrží. Okrašlovací spolek Škrovád pořádal v neděli tradiční Lízátkový závod pro lyžařské naděje. Nedá se říci, že by mladých lyžařů proti začátkům tohoto závodu před čtyřiceti lety přibylo. Spíše naopak. Dnes jsou trendy svěřit děti do lyžařských škol. Nic proti tomu, ale jezdí s nimi rodiče dále na sjezdovky?

Proto si všichni mohli zazávodit přímo ve Škrovádu. Kdo neměl lyže. závodil ve spřežení na bobech. Rodiče se protáhli coby spřežení a děti na lyžích.

A proč lízátkový? Každý účastník závodu dostane lízátko a vítězové deset. K tomu diplom. Zvítězila Adélka Chvojková, která sice jela na běžkách, ale o dvě kola více. Druhý byl Daneček a třetí Evička Waldhauserovi. Na bobech vládla rodina Picbauverova. První byla Ája a třetí Honzík a na druhé místo se vklínil Filip Bulva.

V souvislosti se včerejším útokem, který se odehrál na jednom z vánočních trhů na náměstí Breitscheidplatz v Berlíně, byla na celém území České republiky zostřena bezpečnostní opatření, což se samozřejmě dotýká také Pardubického kraje. O situaci byl jako předseda Bezpečnostní rady kraje informován také hejtman Martin Netolický.

„Byl jsem zástupci Policie České republiky informován, že od nočních hodin je zaveden zvýšený dohled policie na nádražích, vánočních trzích a v obchodních střediscích, kde se v této době shromažďuje větší počet osob," uvedl hejtman Martin Netolický. „I přes útok u našich západních sousedů se snažme udržet si tu správnou adventní náladu a úsměv na tváři. Svátky klidu, míru a pokoje nám nemohou zkazit fanatici, jejichž cílem je vyvolat pocit strachu a aby se všichni báli ideálně jeden druhého. Naopak v této době musí slušní lidé stát při sobě a užívat si krásné období vánočních svátků," dodal hejtman Netolický.