Od neděle 11.12.2016 vstupují v platnost nové celostátní jízdní řády vlaků a autobusů. V rámci MHD Chrudim se jedná v podstatě jen o malé a drobné časové úpravy a to hlavně v rámci návazných odjezdů a příjezdů vlaků, či autobusů (Pardubice). Všechny tyto drobné změny, mezi které patří např. uspíšení  ranního odjezdu spoje linky č.2 z Větrníku, ze současných 4:50 hod. na 4:47 hod., můžete již nyní přehledně a podrobně nalézt na veřejných stránkách o MHD v Chrudimi :  http://www.mhd-chrudim.cz/. 

Mezi novinky které lze na těchto stránkách vyčíst je zavedení nového spoje linky č.2, jezdící z Větrníku okolo nemocnice k žel. stanici. Nový spoj bude odjíždět v pracovní dny v 5:25 hod z Větrníku. Dále je to pak i nový a přehlednější formát zastávkových jízdních řádů, ve kterých je již nově rozlišen provoz jednotlivých spojů v pracovní dny - a to mimo dob prázdnin a naopak - v rámci omezeného provozu o prázdninách. Dále jsou v těchto jízdních řádech nově uvedeny také i časové údaje o jízdní době dané trasy linky a nově jsou tam uvedeny i formáty QR kódu.

Všeobecně platí, že v rámci současného systému provozu MHD lze i nadále využívat ve všední dny centrální přestupní bod MHD u žel. stanice (v časech cca od 5:30 do 19:00 hod). Což znamená, že cestující už nejsou nuceni vykonávat povinné "vyhlídkové" jízdy okolo celé Chrudimi, tak jak tomu bylo v minulosti. Konkrétně např. cestující kteří využijí linku č.3  k cestě z Markovic, či z Rozhledny, např. na Větrník, mohou již u žel. stanice přestoupit na linku č.1 a pokračovat tak touto rychlejší variantou, přímo na Topolskou, nebo  Větrník  (úspora času cca 10min). To samé platí pro cestování např. linkou č. 1  z oblasti Větrníku, Stromovky, Malecka, nebo Pumberek -  u železniční stanice lze přestoupit naopak na linku č.3 a pokračovat ihned dále v cestě např. k nemocnici, nebo opačně na Rozhlednu a do Markovic. To vše platí i pro vybrané spoje linek č. 2 a 4.

Za zmínku určitě stojí i to, že v posledních letech byly zřízeny i nové autobusové zastávky MHD - např. "Škroupova" (díky ní existuje po dlouhých letech opět i rychlé spojení ze směru od nemocnice k nádraží), dále zastávky "aut. nádraží", " V Tejnecku", nebo např. "Hasičská stanice". Zastávka MHD aut. nádr., prošla vloni i celkovou rekonstrukci, včetně instalace nového přístřešku. Tuto zastávku lze pohodlně využít k cestování např. linkou  č.3  ve směru k nemocnici a není nutné přecházení až na vzdálenější zastávku MHD před žel. stanici (zastávku obsluhují  v rámci výstupu např. i autobusy od Pardubic a zároveň se nachází v blízké docházkové vzdálenosti od lokality za nádražím).  A v neposlední řadě - cestující nad 70 let, mají od letošního ledna jízdné v MHD zdarma. Lze tedy jen doufat, že tento nově nastoupený trend a obrat, v podpoře a preferenci veřejné dopravy ze strany vedení radnice, bude i nadále úspěšně pokračovat a rozvíjet se.

Prkotina o tom, jak mikroregion prezentuje své zničené území. Možná je to maličkost, kterou už lidé ve své unavenosti nevnímají, která se jim dostala pod kůži, zakořenila v myslích i v krajině, kde vytvořila vřed obludných rozměrů. 

Otevřel jsem webové stránky Mikroregionu Chrudimsko. Na titulní stránce mě uvítala fotka zničené sídelní krajiny kolem Chrudimi. Nějaký šprýmař použil jako tapetu pohled z Rabštejna přes Rabštějnskou Lhotu na Chrudim. A co tenhle pohled zobrazuje? Totální devastaci krajiny, kterou řídí město Chrudim a na které se podílí obec Rabštejnská Lhota. Nebo je to obráceně? Je to pohled na zničenou krajinu mezi Rabštejnem a Rabštejnskou Lhotou.

Pohled zachycuje obludnou a hloupou výstavbu ničící obec, krajinu, vesnické prostředí a všechno kolem sebe. Člověk sleduje místní územní plánování porušující snad všechny zásady Politiky územního rozvoje ČR stejně jako zásady Politiky architektury a stavební kultury ČR.

Pohled zachycuje v přímém přenosu nejen ničení obcí a krajiny, ale téhle malé zemičky vůbec. Takový mikroregion já nechci. Někdy se člověk skoro až stydí, že tady bydlí a tohle se děje za humny. Člověk se jízdou kopcem z Rabštejna už bojí podívat kolem sebe a do údolí, za chvilku už stejně nebude na co. Nechce se mi věřit, že už ani chrudimský region nenabízí pohled krásnější. Nebo je to záměr a ten říká, že to takhle bude vypadat všude a zatím se na to můžeme těšit. Tohle je politika regionu? Až potkáte toho břídila, co to tady má na svědomí, tak mu prosím poděkujte i za mě.

První obrázek - to je už opravdu velké zoufalství, když se jako tapeta pod “reprezentativní“ webové stránky prezentující Mikroregion Chrudimsko použije pohled na zničenou a na stále ničenou krajinu! Krásné obrázky z regionu došly?

Druhý obrázek - pohled přes zničenou krajinu na Chrudim z Rabštejna.

Třetí a čtvrtý obrázek - Mikroregion Chrudimsko – prezentovaný pohled na region a na realitu zblízka.  

Vlasta Koupal

Tak jsem si přehrál reportáž o Škrovádu. V České TV si se skloňováním nedělají problémy. Protože jsem měl před vernisáží ve Svratce, odmítal jsem paní reportérce rozhovor, ale nakonec jsem po přeložení termínu svolil. Česká TV opět nezklamala. Z celého rozhovoru vám odvysílají jednu větu. Abych jim nekřivdil, tak mě dvě. Každopádně po reportáži člověk vypadá ještě větší hlupák než ve skutečnosti. Proto jsem si připravil několik bodů, které by mohly v reportáži zaznít.

Po dokončení současné úpravy návsi vyšel v novinách článek o největším srocení značek ve střední Evropě. Projekt byl dokonce vyhodnocen jako nejlepší v kraji. Projekty se vybírají podle nějakého zvláštního klíče. Většinou zvítězí ten nejblbější a nejdražší. Pokud vůbec nějaká soutěž je. Při slavnostním otevření se plácalo po ramenech a rozdávali desetitisícové odměny. Předpokládám, že odměny šly na charitu, jak je zvykem.

Autor tohoto veledíla pravděpodobně v životě ve Škrovádě nebyl, jinak by si musel všimnout, že je postaven na skále. První domy se zde stavěly bez základů přímo na skálu. Sklepy a studny se sekaly přes zimu, kdy nebylo tolik práce. Místo, aby autor rekonstrukce náměstí zdůraznil toto specifikum, zatáhl sem typicky městské prvky a třešinky živořící uprostřed návsí, jsou jen třešničkou na dortu.

Po letech se do své vesnice vrací člověk, který zde prožil mládí. Místo návsi je parkoviště. Náves, kde o posvícení stály houpačky a kde se lidé scházeli třeba na lampionovém průvodu, se zlikvidovala. Pan Velendorf nevěří svým očím a napíše článek, kterého si všimne paní reportérka z ČT. Najednou se po letech vracíme k nejlepšímu projektu v kraji. V době kdy se již část vozovky rozpadá. Pokud vám to připomíná pohádku o Císařových nových šatech, kde až dítě řeklo císař je nahý, tak se nemýlíte.

Pan Velendorf se diví. Lidé, to vám tahle necitlivost nevadí? Ale vadí, i když někomu se současná úprava líbí. Nesmíme zapomínat, že původní obyvatelé Škrovádu, pokud ještě žijí, se nechají spočítat na prstech. Těch si nikdo neváží a hlavně mají starost, jak vyjít se svým směšným důchodem, ze kterého mnohdy přispívají svým potomkům. Přicházejí noví lidé, většinou z měst. Ani ne z měst, jako spíš ze sídlišť. Tam se lidé neznají ani v domě. Kdo z nich vyrůstal někde na náměstí? Dnes se lidé ve Škrovádu ani všichni neznají, nezdraví se. Ráno sednou do aut a večer se vracejí k televizi. Vesnice je nezajímá. Neváží si toho, co zde zanechali předcházející generace.

Co asi zbude po nich? To opravdu chceme zanechat příštím generacím vesnice bez návsí, města bez náměstí bez veřejného prostoru, který je zde od středověku. A pokud nějaký zbude, tak ho zacpeme auty.

Že se dá udělat cesta bez betonových obrubníků, které se používají na dálnicích, se můžeme přesvědčit o několik stovek metrů po proudu Chrudimky. Na asfalt navazuje trávník, na něm podle potřeby zaparkuje auto. Všichni se sem vejdou. Jak maminy s kočárky, tak pejskaři s cyklisty. To vše bez pruhů a značek. A to v létě je zde provoz poměrně značný na plovárnu a stadion.

Docela mě mrzí, že naši zelení, kteří bědují nad každou zašlápnutou žabičkou, již dávno neprotestují nad zbytečným značením. Jakou ekologickou zátěž přinese pro naši planetu výroba každé z těchto značek? Samozřejmě, že celá záležitost za chvíli vyšumí a zjistí se, že je všechno dle norem a v naprostém pořádku. Byrokracie nabobtnala do obludných rozměrů, státní dluh roste a občané se zase dělí na my a oni.

Relativně malebnou a poklidnou náves v nedalekém Škrovádě zaplavily nedávno nové dopravní značky. A to v takovém množství, že by se za to nemusela snad stydět ani nechvalně známá severojižní magistrála v Praze, nebo ještě „slavnější“ úsek mezinárodní silnice E55.

Bdělé oči úředníků, střežících veškeré bezpečí a blaho obecného lidu, dohlédly už tedy až sem, do samého srdce Škrovádu. Ti, kdo tuto náves zaplevelili těmito značkami, si už snad ani neuvědomují, že i v dnešní době se dokáže spousta lidí řídit ještě pořád selským rozumem a obyčejným pravidlem pravé ruky. A nepotřebují k tomu ochranou ruku ze „shora“. Oni si to uvědomit snad ani nemohou, protože oni dál, než ke dveřím svých kanceláři ani nedohlédnou. A mnohdy přes všechny ty nové zákony, vyhlášky a předpisy, už ani dohlédnout nemohou. Jinak by snad tušili, co taková smršť  dopravních značek udělá s takovou, vcelku malebnou návsí, která je jednou nohou skoro v lese, která je obklopena pěkným stavením staré hospody, je na ní umístěná socha Jana Nepomuckého a stojí na ní i pomník obětem první světové války.

To, že by se veřejné finanční prostředky mohly investovat jinak a daleko lépe a efektivněji, jako například na chybějící přechod pro chodce na frekventované silnici I/37, kde při cestě ze Škrovádu k železniční stanici paradoxně žádný takový přechod není,  nebo že by se prostředky využily na odstranění nevzhledných a okolí hyzdících nádob na tříděný odpad a jejich následné umístění pod zem, nebo na takové veřejné osvětlení, které by nehyzdilo i takovou kolonádu, jaká je v Karlových Varech, natož pak takovou ves jakou Škrovád je, o tom je asi zbytečné mluvit. 

Tímto směrem úředníci  dohlédnout  asi nemohou. Už jen z toho důvodu, že tyto všechny erární peníze s kterými „hospodaří“ nejsou jejich a také možná i proto, že oni sami, tam ani nebydlí.

K celkové dokonalosti této absurdity tam schází snad už jen nalajnovat pod letitou lípou přechod pro chodce a postavit k němu ve všední dny nějakého četníka.  Nejlépe takového, jakým byl i strážmistr Tomáš Topinka, v seriálu Doktor Martin. Ten tam pak bude také následně vše pečlivě a bedlivě usměrňovat a hlídat. A občas okřikne i školáky, jak mají správně přecházet po přechodu pro chodce a vyzve je, aby si to zopakovali a vrátili se zpět pod lípu. Protože to nebylo to správné a bezpečné přecházení.

Nejen “pražská kavárna” ale i soudná venkovská knajpa dokáže rozeznat, jakým směrem nás hradní pán tlačí. A protože se mi to nelíbí, klonit se až k zemi jako ruský mužik svému carovi… protože se mi nelíbí servilnost k představitelům čínského komunistického režimu… protože prostě nesouhlasím s šikmookými majiteli Slávie a nechci aby mne lidé jako Zeman a jeho ovčinec reprezentovali a “mluvili za mě”, vyrazil jsem do Prahy na povolenou demonstraci na Hradčanské náměstí. 

Sraz byl na Kampě, kde stáli zakuklení policisté v plné zbroji kupodivu čelem k nám a zády k čínským milicionářům v civilu, prezentujícím lásku a věrnost straně a rudému diktátorovi. Kupodivu policista strčil do mě, abych uhnul přijíždějícím antonům, a poslal mě tak doprostřed kaluže. Chránit a pomáhat…

Na Hradčanské nás nepustili. Marné byly snahy Martina Bursíka, Michala Kocába, knížete Karla Schwarzenberka, Dany Němcové, Ivana Havla, Jana Urbana naplnit právo, které jsme před 26 lety získali zpět. Svobodně projevit svůj názor, demonstrovat jej ve své zemi byť se to nelíbí vládnoucí garnituře a hradním mužikům. 

Vlajky Tibetu se nesly Nerudovkou, pod Loretánským náměstím zase zvonily klíče. Nad Hradem nevlály rudý trenky a to mne opravdu mrzelo. Tak pěkně by se vyjímaly v jarním slunci s odlesky v kamenných kostkách prázdného Hradčanského náměstí.

A poučení? Už je nevolte, nezasloužíme si to!

Pavel Šmíd, Česká Rybná u Proseče

Dobrý den, jmenuji se Robert Bellan a jsem divadelní režisér. Dne 8. 11. 2015  jsme s Divadlem Pecka a herci Slováckého divadla z UH hráli při vyprodaném hledišti v Divadle Karla Pippicha retro komedii Normální debil. Při vší skromnosti mohu říct, že s velkým úspěchem, na kterém se podíleli i vstřícní a inteligentní diváci, kteří výborně reagovali a při nekonečně dlouhé děkovačce bylo zřejmé, že společně s herci si tento sváteční večer krásně užili. 

Co mi ale na tomto jinak krásném večeru vadilo a co mne nutí napsat tento mail, je neuvěřitelná neochota, neprofesionalita a arogance kompletního personálu tohoto kulturního stánku. Od uvaděček, přes kulisáky, zvukaře až po pana správce. Takže: co všechno se přihodilo? 

Například, po žádosti, že bychom potřebovali ke zdi dozadu postavit dvě židle, se dlouho debatovalo, že to nedovolují požární předpisy. Po další debatě a telefonátech s panem ředitelem to nakonec správce dovolil, ovšem forma, jakou to okomentoval, mi doslova vyrazila dech - že kdo tu židli o centimetr při představení posune, tak toho osobně z toho hlediště vynese. Nejde ani tak o obsah naší debaty ohledně požárních předpisů, (což beru), ale o formu, jakou jedná pan správce nejen s umělci, ale i s lidmi, kteří si za nemalé peníze toto divadlo pronajímají. A když už je řeč o požárních předpisech, celou dobu před i při představení obtěžoval herce a diváky kouř z cigaret, kteří zaměstnanci za přítomnosti pana správce kouřili v místnosti vedle jeviště. Přitom funkce těchto starších pánů mi zůstala utajena, celou dobu tam seděli, když představení skončilo, odnesli nám jednu igelitku a bednu s nářadím a spustili výtah. To je vše. Kdo platí tyto lidi? A za co?

Další věc: nefungoval správně zvukový pult, v první půlce dokonce vypadával pravidelně zvuk, což je v představení, kde hraje hudba zásadní roli, nepřípustné. Místní zvukař (či kdo to byl) prohlásil, že vypadává asi špatný konektor a s humorem sobě vlastním navrhl jako řešení, že když tam (v představení) nebude nic zajímavého, druhá půlka už by se hrát nemusela. Uvaděčky: další kapitola sama pro sebe, povětšinou neochotné (čest výjimkám), navíc některé přicházely a odcházely se dívat během představení do hlediště a rušily tím diváky. Paní v baru byla milá babička, ale takovým tempem podávající nápoje, že myslím ještě teď někteří čekají na pití.

Co říct závěrem? Jsem přesvědčen, že tak krásné divadlo by si zasloužilo větší pozornost a lásku lidí, kteří mají vztah a úctu ke kultuře a k práci a lidem obecně. Trefně to zhodnotil šéfredaktor Pardubických listů (kterého jedna paní uvaděčka nechtěla pustit na volné místo - kam jsem ho poslal já osobně), že celé to panoptikum osazenstva kulturáku je jak vystřižené z dob vrcholného komunismu a vzhledem k tomu, že se naše hra odehrává v sedmdesátých letech socialistického Československa, tak všichni tématicky odpovídají dané době a jsou tak vlastně vhodným doplněním a zajímavou součástí našeho retro představení...

A to je vše.

S pozdravem a přáním všeho dobrého Robert Bellan, autor a režisér

P. S. 

Dostal jsem před časem nabídku připravit autorsky a režijně v Divadle Karla Pippicha divadelně, tanečně zábavný večer tématicky zaměřený na město a slavné osobnosti Chrudimska, bohužel po této zkušenosti s personálem divadla musím říct, že v takové atmosféře a s takovými lidmi, které město zaměstnává v tomto stánku kultury, si spolupráci skutečně představit neumím.