batole

Okolnosti odvolání pana Miloslava Macely komentovat nemohu, ale mohu konstatovat, že v době svého působení jako radní Pardubického kraje pro sociální věci měl lví podíl na zdárném vybudování hospice v Chrudimi. V době projektové přípravy, shánění prostředků a realizace stavby jsme s ním přicházeli často do styku, podporoval tehdy pro nás životně důležité finanční dotace Pardubického kraje a poskytoval účinné rady, za kým jít a jak se pohybovat ve světě politiků. Pokud jsme pořádali propagační akce, přicházel v roli nikoli přednášejícího, ale naslouchajícího.

Pan Macela pro mne patří mezi vzácné lidi, kterých si osobně i jako politika vážím. Na základě své tehdejší osobní zkušenosti se kloním k názoru, že za jeho odvoláním je v podstatné míře jeho zapálenost pro určitou koncepci výchovy dětí, nikoli zištné motivy.

Miloš Hübner, Trnávka

V roce 2011 jsme si připomněli již 140. výročí vzniku železniční trati Pardubice - Havlíčkův Brod. Přestože je tato trať vedena i v současné době stále přes Rosice/L. a tím se zbytečně prodlužují jízdní časy vlakových spojení, je to pro Chrudim a široké okolí jedno z hlavních a důležitých dopravních spojení, a to zvláště s ohledem na blízký a významný železniční koridor Praha - Morava.

Jízdní řád na této trati byl před dvěma lety vcelku dobře nastaven na jízdních dobách v pravidelných taktech a byly zavedeny spěšné (Sp) vlaky. Člověk si tak snadno zapamatoval, že vlak z Chrudimi do Pardubic jezdí například vždy ve "3/4", naopak směrem na Slatiňany jede ve "1/4". Díky Sp vlakům došlo i ke zkrácení jízdních dob. A tak se třeba cesta z Chrudimi až do Prahy dostává v některých případech i na velmi slušnou úroveň 1 hodiny a 33 minut, což je vzhledem k nutnosti přestupu v Pardubicích a zajíždění do Rosic/L. velmi dobrý výkon, který tvrdě konkuruje už i cestě automobilem.

Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) přišla ale v těchto dnech s návrhy nových jízdních řádů na období let 2013/14, kde na této trati, bohužel, dochází k totálnímu překopání současného systému a ve velkém jsou zrušeny právě tyto, časově tak výhodné, spěšné vlaky. V návrhu dochází i k zásadním změnám v odjezdech vlaků z Pardubic, potažmo z Havlíčkova Brodu. A tak podle nového návrhu už nebude v podstatě skoro po celý den fungovat dobrá přestupní vazba z/na vlaky Eurocity v Pardubicích.

Dnes přijíždí tento vlak, který má opravdu vysoký standard cestovaní z Prahy do Pardubic, po celý den v každou hodinu ve 39. minutě a během asi dalších 10 minut odjíždí Sp nebo Os vlak směrem na Chrudim. Nově bude "náš" vlak do Chrudimi odjíždět 4 minuty před příjezdem tohoto EC vlaku. V opačném směru od Chrudimi se v Pardubicích na tento EC vlak do Prahy zkrátí doba na přestup někdy až na pouhé tři minuty, což je i při včasném příjezdu vlaku nedostatečné.

Jak by vypadalo zrušení Sp vlaku v reálu, je vidět i na tomto jediném příkladu: dnes je možné cestovat do Pardubic např. Sp vlakem v 18.48h a v Pardubicích pohodlně přestoupit na vlak EC v 19.18h do Prahy. Nově bude muset člověk cestovat z Chrudimi už v 18.34h. Tímto novým návrhem se pak také dále bortí i jízdní řád městské dopravy v Chrudimi, který je právě na taktových jízdních dobách vlaků z drtivé části postaven.

Člověk by očekával, že na této trati, která, jak jsem se zmínil, je oproti jiným tratím už tak jako tak časové hodně "handicapovaná" a kdy je stavba nové trati s přímým napojením na hlavní železniční koridor v Pardubičkách v nedohlednu, že právě na takové trati dojde k dalším zlepšením ve prospěch vyššího standardu cestování. Jako příklad mohu uvézt opětovné zařazení vlaků v kategorii rychlík na tuto trať, nebo ještě lépe, nasazení nových vlakových jednotek, které by alespoň částečně nahradily soupravy Regionova a mohly tak i plně využít traťové rychlosti, která je například v úseku Chrudim - Rosice/L. 100 km/h a nasadily by tak opravdu vysokou kvalitu cestování.

Jak je ale vidět, opak je pravdou. Je vidět, že kdo tento návrh nového jízdního řádu zpracoval, tak jeho srdce evidentně pro Chrudim a široké okolí "nebije". Ba naopak, tímto návrhem by se tato trať posouvala opravdu už jen k lokálnímu významu a zpět do časů, kdy ještě panímámy ze Zaječic jezdily v sobotu ranním vlakem do Chrudimi na trh prodávat husy a odpoledním vlakem zase zpět. (Jakkoliv to byla doba určitě také krásná).

Uvidíme tedy, zda pro Chrudim bije srdce alespoň někoho z radních, zodpovědných za dopravu, a to jak v Chrudimi, tak i přímo na kraji. Ostatně motto krajského radního za dopravu pana Duška znělo před volbami přesně takto: "Budu prosazovat rozsáhlé změny v organizaci dopravní obsluhy, aby opět sloužila potřebám a požadavkům občanů měst a obcí."

Nyní se lehce pozná, zda toto heslo platí i po vyhraných volbách. Jak zní motto radního a místostarosty Chrudimi, pana ing.Trávníčka, odpovědného v Chrudimi za dopravu, bohužel nevím. Co ale vím, je to, že nereaguje ani na sebevětší podněty, týkající se dopravní problematiky ve městě.

Tomáš Velendorf, Chrudim

Velmi mne mrzí vyjádření zastupitele Petra Klimpla, který ač vyzývá k účasti na referendu, opět je zpochybňuje. Nevadí mi, že má on či ODS opačný názor na účelnost existence městských obvodů než já, ale proto, že se vědomě uchýlil k naprosto nepravdivým tvrzením a zcela úmyslně tak mystifikuje obyvatele Pardubic! 

Stejně jako ostatní předsedové zastupitelských klubů, i on má k dispozici časový harmonogram kampaně, kterým chce radnice motivovat občany Pardubic k účasti na referendu. Ví, že propagační akce začala a od příštího týdne má nabrat na intenzitě. Ostatně její přípravu jsme se všemi politickými kluby, tedy i s ODS, konzultovali a on sám už projevil zájem o účast na besedách s občany, které bude magistrát pořádat. Je velmi dobře seznámen s plány magistrátu a jeho výrok, že jsme rezignovali na propagaci referenda, je podle mého názoru pouhý populistický výkřik „last minute“.

Co se týká formulace otázky, pisatel jako zastupitel ví o tom, že jsme na její podobě dlouhou dobu spolupracovali se zástupci ministerstva vnitra, s cílem formulovat ji tak, aby nemohla být zpochybněna. Až poté jsme vyhlášení referenda, včetně znění otázky, předložili zastupitelům ke schválení, což také většina z nich učinila. Ve svých úvahách, co bude následovat po referendu, nemůže být Petr Klimpl už ani o kousek dál od pravdy. Pokud občané Pardubic nebudou mít o hlasování zájem, zajisté to pro nás bude důvod k zamyšlení.

Nicméně, jak právě ODS na dubnovém zastupitelstvu prosadila, po sečtení všech hlasů, bez ohledu na jejich počet, bude vyhodnocení referenda na pracovní skupině, v níž mají své reprezentanty všechny politické subjekty zastoupené v samosprávě města. Tato komise pak bude mít za úkol výsledky referenda vyhodnotit a doporučit kolegům v zastupitelstvu další postup. Jinými slovy, i tvrzení, že obvody zrušíme za každou cenu, je nesmysl a zpochybňování výsledků ještě dříve, než hlasování začalo. 

Alespoň v jednom se s autorem shodnu. Občané Pardubic by určitě měli k referendu přijít a rozhodnout o budoucnosti města. Ne marně se samosprávě říká také správa věcí veřejných. A pokud jsme před více než dvěma desítkami let v ústraní žehrali na to, že za nás rozhodují jiní, měli bychom nyní využít svého práva a mluvit veřejně a nahlas do věcí, které se nás bezprostředně týkají. 

Štěpánka Fraňková primátorka Pardubic

Náměstek primátorky František Brendl v únoru napsal, že v parku stojí téměř sedm desítek problematických stromů, které „mohou kdykoli spadnout a tím ohrozit zdraví a život lidí.“

Podle znaleckého posudku z roku 2011 je v parku jeden javor v havarijním stavu a dalších 16 stromů má nevyhovující bezpečnost. Nedávno jsem ke svému překvapení zjistil, že s těmito stromy se dosud nic neudělalo. A to ani při loňském „pěstebním zásahu“, kdy bylo v parku skáceno více než 100 zdravých  stromů.

Pan Brendl na moje oznámení nejdřív odpověděl, že o bezpečnostním řezu stromů se neuvažuje, protože se počítá s jejich kácením. Ale s tím se počítá už dva roky a za tu dobu se jejich stav mohl zhoršit. Proto jsem žádal, aby tyto stromy byly buď zabezpečené, nebo posouzené. Minulý týden město přizvalo odborníka, který konstatoval, že dva stromy je skutečně záhodno bez otálení řešit.

Radnice nechala posoudit 17 stromů, které jsou „podle mě“ nebezpečné. A co těch dalších asi padesát, které podle pana Brendla „mohou kdykoli spadnout“? Nebo v parku takové stromy nejsou?

Magistrát vydal tiskovou zprávu, ve které uvádí, že prý jsem bránil tomu, když město chtělo stromy v havarijním stavu skácet. Myslí ten jeden rozpadající se javor?

V roce 2011 pan Brendl řekl: „Chceme-li mít takový park, že uvidíme z jednoho konce až na druhý, tak tam ty stromy nemohou zůstat v takovém počtu, jako jsou dnes.“ Podle zákona je možné stromy kácet jen ze závažných důvodů. Průhlednost parku závažným důvodem evidentně není. Radnice jiné vážné důvody pro kácení mnoha zdravých stromů nenašla – a to je důvod, proč povolení ani po dvou letech není vydané.

Radnice si za své potíže může sama. Ale pohodlnější je svalovat vinu na šíleného aktivistu, který údajně brání kácení nebezpečných stromů. Prý jsem dokonce pana náměstka kvůli tomu budil ze spaní. Jsem opravdu zvědav, jak pan náměstek své bajky doloží. 

Prý se od mých názorů distancovala i občanská sdružení. Od kterých názorů – že zdravé stromy se nemají kácet, nebo že některé stromy je nutné zabezpečit? Pan Brendl by si měl nejdřív udělat jasno, a pak teprve dávat tisková prohlášení.

Magistrát žádá ještě o skácení 100 stromů, které jsou prý „všechny nějak poškozené“. Podle znaleckého posudku má 30 z nich výborný nebo dobrý zdravotní stav.

Miroslav Šimon

Musím reagovat na článek v Pardubických novinách, týkající se absence vozidla pro odvoz znečištěných a opilých lidí městskou policií na záchytnou stanici. Není totiž pravda, že jsme se nesnažili o získání vozu, který má být náhradou za již dosloužilou vyřazenou sanitu.

Již v květnu loňského roku, kdy jsme dostali informaci, že vozu městské policie brzy skončí platnost technického průkazu, jsem dopisem požádala ředitele krajské záchranné služby o zajištění provozuschopného vozidla pro převoz opilých osob. Tedy o to, aby v případě, že bude ZZS vyřazovat sanitní vozy, toto vozidlo poskytl naší městské policii. Zároveň jsem jej žádala i o to, aby sám předložil radě Pardubického kraje zprávu, na jejímž základě by schválila darování tohoto vozidla městské policii. Měla jsem za to, že by to neměl být problém.

Městská policie v minulosti na vlastní náklady zajišťovala provoz tohoto vozidla a je samozřejmě připravena v této práci i nadále pokračovat. Proto budu velmi ráda, najde-li  kraj co nejdříve způsob, jak pomoci policii i zdravotníkům. I vzhledem k tomu, že před nedávnem dostala ZZS od naší a.s. Služby města Pardubic 2,5 milionu korun na nákup nového sanitního vozu, nemusel by to snad být velký problém.

Štěpánka Fraňková, primátorka Pardubic

V českém prostředí netradiční akci iniciovalo občanské sdružení Amalthea. V loňském roce oslovilo ke spolupráci chrudimskou restauraci Neuperský dvůr. Od března až do konce roku 2013 si tak hosté mohou objednat místní delikatesu, Neuperský řízek „EXTRA“ a zároveň podpořit  činnost sdružení, které pomáhá pěstounským a adoptivním rodinám a dětem, kterým hrozí odebrání z rodiny.

V jídelním lístku a na stolech restaurace Neuperský dvůr naleznou návštěvníci propagační letáky s mottem “Objevovat svět je nejlepší s tátou a mámou“, na nichž je možné získat bližší informace o tom, koho je možné objednáním jídla podpořit. Chrudimská restaurace věnuje na činnost občanského sdružení Amalthea z každé objednané porce Neuperského řízku „EXTRA“ 20% ceny.

Amalthea pomáhá ohroženým dětem v celém Pardubickém kraji žít v rodinách. Vychází z přesvědčení, že nejlepším místem pro život dítěte je rodina – vlastní, adoptivní nebo pěstounská. Usiluje proto o to, aby děti nemusely odcházet z rodin, i když se jejich rodiče nacházejí v těžké životní situaci a také pomáhá rodinám při výchově dětí v pěstounské péči či adopci.

Ačkoliv v ČR je podobných akcí zatím pomálu, podpora neziskových charitativních, kulturních a sociálních organizací prostřednictvím pořádání akcí v restauracích je ve světě zcela běžnou záležitostí. Restaurace často poskytují neziskovým organizacím procento z prodeje nebo prostor pro akce.

Tereza Dvořáková: „Žádná restaurace na jedné fundraisingové akci ve prospěch sociálního nebo kulturního projektu určitě nezbohatne. Uspořádání akce může být však dobrým základem pro získání přízně místní komunity, tedy lidí, kteří se v budoucnu mohou stát návštěvníky a příznivci restaurace. Stejně tak pro neziskovou organizaci se zdánlivě drobné procento z tržby může stát výborným pomocníkem, který umožní rozšířit okruh příznivců a budoucích dárců organizace a dát o aktivitách organizace v místě působení více vědět.“

Akce v Neuperském dvoře není jediným způsobem, jak může veřejnost činnost občanského sdružení Amalthea  podpořit. Lidé si mohou např. zakoupit “amálkovské“ produkty na webu internetové lékárny lekarna.cz nebo se stát pravidelnými individuálními dárci. Pro podporu aktivit sdružení  je možné zasílat např. drobnou částku 50 nebo 100 Kč měsíčně na účet 107-362280257/0100. Bližší informace o tom, jak konkrétně můžete pomoci a jaké odměny jako dárce získáte, naleznete v průběhu roku 2013 na www.amalthea.pardubice.cz.

O pravdivosti rčení, že doma není nikdo prorokem, se přesvědčili organizátoři Pardubického letního kina. Zatímco na seznam nejvýznamnějších pardubických kulturních událostí letošního roku, se tato dlouhodobě nejnavštěvovanější prázdninová akce Pardubického kraje nedostala, na jiném, mnohem prestižnějším dnes je.

Záštitu nad chystaným osmým ročníkem Pardubického letního kina převzalo Ministerstvo kultury České republiky. Ocenilo tak jeho dlouhodobý význam a kulturní přínos. Pardubické letní kino se tak zařadilo mezi nejvýznamnější kulturní projekty České republiky. Vedle Grand festivalu smíchu jde vůbec o jedinou kulturní akci na Pardubicku, které se podobné prestiže dostalo.

Svojí osobní podporu Pardubickému letnímu kinu už v minulém týdnu vyjádřil také starosta Městského obvodu Pardubice 1 Jaroslav Menšík.

Pardubické letní kino, to je sedm úspěšných ročníků, téměř 400 filmových lahůdek a bezmála půl milionu spokojených návštěvníků.

Prázdninový biograf pod širým nebem začal ve městě promítat v roce 2006. Z Tyršových sadů, kde byl dlouhá léta doma, se v loňském roce kvůli plánované opravě parku musel přesunout na louku mezi bývalým lihovarem a skateparkem, nedaleko hlavního nádraží.  Ani to mu však neubralo na atraktivitě a diváckém zájmu.

Tomáš Drechsler, jednatel společnosti

Inaugurace Miloše Zemana je tady, přesto však „harašení“ kolem obou prezidentů neustává. Vrcholem je chování pana Dienstbiera, který porážku v prezidentských volbách opravdu, ale opravdu neunesl. Sotva pár týdnů po neúspěchu v prvním kole prezidentských voleb zažaloval svého potenciálního předchůdce pro velezradu. Ztrapnil naší zemi před světem a dokázal s jakou vážností k funkci prezidenta přistupuje. Doufám, že mu to ti, kteří mu ve volbách dali svůj hlas, v příštích volbách důrazně připomenou. A zapomenuta jistě nebudou ani jména těch ostatních 35 senátorů, kteří pro tento návrh zvedli ruku.

To pan Gazdík zase do Vladislavského sálu prý chystá se svými spolupracovníky „přiletět na křídlech motýlích“, aby, nevím komu, dokázali, že jejich srdce bije pro Karla. Pan Schwarzenberg sám se ovšem, jak se ostatně dalo očekávat, chová jako gentleman. Neumím si představit ani ve snu, že bych se svými kolegy připravoval podobné akce, kdyby Miloš Zeman ve volbách nezvítězil.

Zdeněk Štengl, 1. místopředseda SPOZ

Pardubické letní kino opět víří emoce. V minulých týdnech jsem se ve spojení s touto nejnavštěvovanější a oblíbenou prázdninovou akcí, o níž se sedm let staráme jako o vlastní dítě, nejednou v novinách či na internetu dočetl o vydírání města, o nestydatém obohacování se nebo o přemrštěných nárocích, které si pořadatelé a organizátoři kladou.

Posledním z mnoha článků byl příspěvek Jiřího Razskazova, předsedy kulturní komise Rady města Pardubic. Ten v souvislosti s letním kinem píše o polopravdách a nepřesnostech. Dovolím si tedy některé polopravdy a nepřesnosti uvést na pravou míru.

Pan Razskazov skutečně stál u zrodu Pardubického letního kina a významnou měrou přispěl k jeho vzniku, o tom není pochyb. Jeho další tvrzení ve zmiňovaném článku už bohužel tak přesná nejsou.

Jeho údiv nad „nečekaným požadavkem“ o vyšší dotaci se mi nezdá na místě. „Letní kino není žádná charita, má své sponzory. Vidíme je na plakátech a bohatých propagačních materiálech,“ píše pan Razskazov. Jistě. Ovšem výroba takových plakátů a propagačních materiálů něco stojí. A zejména, nejsou bezúčelné, slouží k informování diváků o programu Pardubického letního kina.

Stejně jako zajištění filmů a jejich projekce, obstarání kvalitní techniky a vybudování diváckého zázemí. Navíc zmiňované příjmy zdaleka nejsou tak vysoké, jak si možná mnozí myslí. I ti největší donátoři, sponzoři a obchodní partneři, kteří stáli u zrodu celého projektu nebo se díky dlouhodobé pečlivě budované dobré pověsti během let přidávali, se dnes v důsledku přetrvávající ekonomické krize snaží stále více šetřit.

Tatam je doba, kdy Letní kino díky jejich penězům mohlo hravě pokrýt rozdíl mezi skutečnými náklady na provoz, které dosahují přibližně milionu dvou set tisíc korun, a příspěvkem města. Konečně vyúčtování jsme čestně zveřejnili na našich webových stránkách a každý si tak může udělat obrázek o hospodaření Pardubického letního kina sám, na rozdíl od jiných kulturních akcí štědře dotovaných z městské kasy.

Bavíme-li se o finančních otázkách, je třeba si také uvědomit, že od roku 2006, kdy prázdninové projekce pod širým nebem v Pardubicích začaly, vzrostly ceny energií i veškerých služeb. Vše je několikanásobně dražší. Tím se provoz letního kina stal mnohem nákladnější. Na tuto skutečnost jsme v minulosti opakovaně poukazovali. Marně. Rok co rok se snažíme získat od města vyšší příspěvek, který by zohlednil skutečné náklady na provoz.

Ano, Letní kino není charita! Proto není možné, aby jeho provozovatelé chod kina dotovali ze své kapsy. Zvlášť když před komunálními volbami všichni lídři současné vládní koalice tomuto projektu hlasitě vyjadřovali svoji podporu a slibovali voličům, že Letní kino v Pardubicích udrží za každou cenu. Oprávněnost vyšších dotací přiznala minulý rok i primátorka města Štěpánka Fraňková.

V souvislosti s Letním kinem pro Pardubický deník říká: „Jednání o kině dopadlo dobře. Pan Motyčka podal žádost o dotaci ve výši 400 tisíc korun, což je částka, která nám přijde adekvátní. Na devadesát devět procent tedy bude pokračovat v novém prostoru.“ Citace z článku uveřejněného v Pardubickém deníku dne 10. prosince 2010.

Hrozby pana Razskazova, že pokud bude navýšen příspěvek pro Letní kino, nebudou peníze na dotace pro mnoho desítek amatérských souborů převážně dětských a mládežnických, pro které je fond hlavně určen, jsou také částečně zkreslené.

Kulturní komise sice skutečně disponuje fondem přibližně pěti milionů korun, ovšem desítky až stovky dalších miliónů na kulturní akce jsou vypláceny přímo z rozpočtu města, mnohdy bez jakéhokoliv výběrového, či poptávkového řízení. Letmý pohled do rozpočtu na tento rok ukazuje, že existuje řada „profesionálních“ akcí, které bez jakéhokoliv výběru dostanou několika set tisícové příspěvky. Jen provoz v minulosti tolik diskutovaného Kulturního centra spolkne z městské kasy téměř šestnáct milionů korun.

I když je letos kulturní fond nižší než v roce 2012, jak uvádí pan Razskazov, celková výše finančních prostředků v návrhu rozpočtu na rok 2013 za Odbor školství, kultury a sportu činí 230.256.000,- Kč, což je 110,5 % loňského schváleného rozpočtu.

Chápu, že peněz není nikde dost a že se zastupitelé snaží šetřit a být dobrými hospodáři. To je chvályhodné. Ovšem v porovnání s dvou set tisícovým příspěvkem na Vánoční trhy, sto dvaceti tisíci na Pardubické dožínky, čtyřmi sty tisíci pro Městské slavnosti nebo čtyřmi sty tisíci pro galerii Mázhaus, mi žádaných šest set tisíc na dvouměsíční kulturní akci pro celé město, která pomáhá jeho propagaci nejen napříč krajem, nepřipadá nijak nehorázných.

V zásadě nemám nic ani proti vyhlášení výběrového řízení na nového provozovatele Pardubického letního kina. Právě naopak. Je ovšem třeba, aby zadání bylo co nejkonkrétnější. Vedení města by mělo jasně definovat nejen počet dní, po které se má promítat, ale i určit cílovou skupinu diváků, případně charakter kina, říct, jaká má být kapacita hlediště, kvalita zázemí, rozsah propagačních materiálů.

Důležitý je i fakt, zda se za projekce začne vybírat vstupné. To je mimochodem naprosto v rozporu s hlavní ideou celého projektu, jehož cílem je dopřát lidem zdarma kvalitní filmovou podívanou v jedinečných kulisách pod hvězdnou oblohou. Právě v tom je Pardubické letní kino unikátní a díky tomu nemá po celé republice konkurenci. Vítěze takovéhoto výběrového řízení by zřejmě měla zvolit hodnotící komise a nikoliv vedení města na jedné ze svých pracovních porad. Věřím, že takový vítěz bude schopen pokračovat v tradici letních promítání v kvalitě, na kterou jsou pardubičtí diváci zvyklí a kterou si zaslouží.

Jsem rád, že se Pardubické letní kino stane prvním významným kulturním projektem, jehož realizátor bude vybrán v transparentním výběrovém řízení. Možná je jen škoda, že k tomu dochází po sedmi letech bezproblémového fungování. Nicméně pevně věřím, že další velké kulturní projekty ho budou brzy následovat.

S úctou Tomáš Drechsler, jednatel společnosti