batole

Vážený pane Zahrádko,

máte pravdu, nechápu postup radnice ve vztahu k místním podnikatelům. Jak jste správně nastínil, je třeba hledat řešení, jak vyjít firmám podnikajícím v Chrudimi vstříc, aby se dále rozvíjely, případně, aby se o Chrudimi ve světě říkalo, že umí najít "přátelské" řešení a třeba by k nám přišlo více firem, které by zde zrealizovaly svůj podnikatelský zájem. Je to jednoduché kolečko - více firem - více pracovních příležitostí - vyšší mzdy - vyšší výnos z daní - vyšší příjem městské pokladny - více upravených ploch, parků, chodníků, ulic, sportovišť... Zkrátka, pak by to bylo město, kde stojí za to žít.

Bohužel aktuálně je stav přesně opačný a máte pravdu, že to může nové investory odradit. Přijde mi to, že snad ani vedení města nechce, aby se tu podnikalo nebo, že by to bylo ve stylu já jsem starosta (místostarosta, radní, úředník ....) a kdo je víc? I když nerad bych paušalizoval, znám hodně lidí z městského úřadu, kteří to takto nechápou, těm patří pochvala a uznání. V pondělí mě na zastupitelstvu města potěšil vrchní strážník, protože podle toho, co říkal, to opravdu vypadá, že městská policie si přivlastnila a naplňuje heslo republikové policie "pomáhat a chránit" v praxi.

Mám ale obavu, že se takto macešsky radnice nechová jen k podnikatelům, ale i k běžným občanům. Pokud srovnám Pardubice a Chrudim, tak ten rozdíl je citelný.

Příkladem může být případ pana Chudáčka, který si v dobré víře koupil od města pozemek za účelem postavení své výrobní a skladovací haly, dokonce si město dalo podmínku, že než mu to prodá, tak musí předložit návrh řešení haly. V době prodeje už však bylo hotové zadání nového územního plánu, kde se tyto pozemky mění na zeleň, případně zemědělské plochy. Pro mě osobně neuvěřitelné a kdyby mi to někdo vyprávěl, tak bych tomu nevěřil. Kdo jiný by měl být zárukou řádného obchodu, než město, obec, stát. Jak pak chceme budovat nějakou etiku, podnikatelskou kulturu? Jak věřit radnici a jejím tvrzením? Radnice dnes tvrdí, jak nikde nepochybila, jak to je problém jen pana Chudáčka, atd. Kdyby toto udělal jeden nejmenovaný chrudimský developer, tak by ti samí lidé z radnice tvrdili, jaký je to podvodník, co si to dovolil, atd...

Firmě Siag by se jednoznačně mělo pomoci a firma Siag by měla pomoci městu, dokud toto všichni zúčastnění nepochopí, tak to nikam nepovede a řešením skutečně není každý týden opravovat kruhové objezdy. Mimochodem, nebylo by už levnější místo oprav upravit je tak, aby jimi nadměrný náklad projel bez problémů?

Ve svém článku píšete, že "A právě tato výroba je přirozeně spojena i s nutností přepravy těchto nadměrných těles po místních komunikacích, které ale nejsou na něco takového ve většině vůbec připraveny." K tomu bych rád dodal, že ale kdysi připraveny byly - než se začaly masivně budovat kruhové objezdy. Sám mám zkušenosti s nadměrnou přepravou (nikoliv však s tubusy, které vyrábí SIAG, pro ně nejezdíme), proto vím, že každá trasa nadměrného nákladu musí být pečlivě naplánovaná, aby nedošlo ke kolizím (mosty, elektrické vedení, šířka komunikace, poloměry oblouků atd.), přesně se ví, kudy projedeme a kudy už ne a Chrudim je zrovna město, přes které často jezdí nadměrné náklady (nejen SIAGu), tak mi není zcela jasné, kdo při plánování a zejména povolení kruhových objezdů mohl opomenout tyto průjezdy zahrnout do stavebnětechnického řešení. Samozřejmě někteří namítnou, že za poškození kruhových objezdů může i neopatrný nebo neschopný řidič, ano, je to tak, ale to je až druhotný problém, kamion do garáže pro osobní auto nevměstná ani pánbůh.

Zdraví František Pilný

Nedávno proběhla tiskem zpráva, že je v České republice více než pět miliónů aut. Před deseti lety to byly čtyři miliony. Jak asi budou vypadat naše města v dalších letech a kde budou auta parkovat? Tuhle otázku si pokládám stále častěji, když chodím po Chrudimi.

Snad každá rekonstrukce veřejného prostoru, kde se dříve parkovalo, je v tomto směru krokem k horšímu. Začalo to rekonstrukcí prostoru před Muzeem, pokračovalo parkovištěm ve Škroupově ulici, a pokračuje nyní rekonstrukcí komunikací pod vlakovým nádražím, atd.

Poslední akce chrudimské radnice v ulici ČSA mě ale dostala. Vzniká tam cosi nepochybně hodně drahého - prý z prostředků Evropské unie, ale z hlediska parkování naprosto nefunkčního.

Tam, kde se dříve parkovalo šikmo k chodníku, vzniká cyklostezka (od nikud nikam), na efektivní parkování už není místo, proto se bude parkovat podélně. Tedy s kapacitou poloviny míst oproti původnímu stavu na této straně komunikace.

Přitom všechny subjekty na radnici mají dlouhodobě v programech řešení problematiky parkování ve městě. Jak je vidět, nějak se to současné radnici nedaří. Proto přemýšlím, jestli by pro zlepšení parkování v našem městě nebylo lepší nedělat nic...

Milan Kušta

Chtěla bych reagovat na článek o Binkových, který byl zveřejněn na webu Chrudimských novin, jenž se týkal údajně týraného psa ve vyhořelé chalupě v Hodoníně.

Je zarážející, jak někteří lidé dokážou být zlí a zavistiví, že něco takového napíšou, když tomu nevědí hlavu ani patu. Tato arogantní a povrchní slečna zřejmě vůbec nebrala v potaz, že rodina se zpamatovává ze šoku, který zažila. Snaží se pomalu vrátit zpět do normálního života a to, že ona je napadá skrze psa, který se má mimochodem dobře, jim moc nepomůže. Navíc to vůbec není pravda.

Této slečně jde jen o jediné - zviditelnit se a z nějaké vlastní zášti a závisti rodině uškodit. Od záčátku povídala „jedny lidi říkali“, ale rodinu vůbec nézná. Pocházím z obce a můžu říct, že za celý život s touto rodinou nebyly žádné problémy. Slečna je sice zamilovaná do zvířat, ale vůbec nehledí na okolnosti a hlavně krom zvířat se sama neumí k lidem slušně chovat. Nejprve vnikne na cizí pozemek, aby získala nějakou senzaci, pak napadne postižené majitele s tím, že na ně pošle ochranáře, že tam týrají psa, a pak se díví, že se rozzlobení majitelé brání a osočují. 

Sama se k nim chová jako malý, neurvalý, rozmazlený spratek, který by prý socialně slabým rodinám vůbec nepomáhal. Tudíž slečna sama zřejmě upřednostňuje jen lidi vyšších vrstev, a to o ní samé něco vypovídá. Kde bychom pak byli, kdybychom pomáhali jen bohatým?

Sami lidé z okolí chodí Binkovím pomáhat, pejska znají, není vůbec hubený ani zanedbaný, z očí mu nic neteče. Naopak je přítulný, přátelský a hlavně vděčný za to, že může zůstat tam, kde je zvyklý. I lidé z obce mu nosí granule a vždy má pejsek vodu i jídlo. Navíc na vše obec dohlíží, takže i na pejska se myslelo. Doufám, že se slečna naučí nejen mít ráda zvířátka, ale také o nich něco vědět. A o lidech se toho musí naučit ještě mnohem víc.

Marcela Brázdová, Hodonín

K živnostníkům se podle současné vlády začíná přistupovat tak, jako by byli zaměstnanci státu. Valí se na ně čím dál více nařízení, jedním z ministrů byli dokonce označeni za parazity. Opak je ale přitom pravdou. Živnostníci jsou schopní a nezávislí lidé, kteří vytvářejí hodnoty. Neměli by být „štvanou zvěří“.

Je třeba si uvědomit, že hospoda není veřejný majetek, tak jako tomu bylo dříve v dobách, na které mnozí politici pravděpodobně rádi vzpomínají. Hospody a restaurace jsou soukromým majetkem a mělo by tedy být jen na jejich vlastnících, jestli se uvnitř bude kouřit, pít, poslouchat hlasitá hudba nebo třeba tančit mazurka. Nebo si myslíte, že by se měl stát starat i o „dobro“ návštěv u vás doma a zakázat i tam kouření?

Současný zákon je ideální

V současnosti máme restaurace s oddělenými nekuřáckými prostory, čistě kuřácké nebo i čistě nekuřácké restaurace. Přibývá nekuřáckých podniků, každý si tak přijde na své. To je přece ideální stav. Nerozumím tedy tomu, proč se koná další „hon“ na kuřáky (zde musím podotknout, že jsem nekuřák).

I kdyby tomu tak nebylo a všechny restaurace byly jen kuřácké, nikdo se přece nemůže dožadovat zákazu kouření, protože se chce jít do hospody nadýchat čerstvého vzduchu. Právo na čistý vzduch v hospodě je stejné jako právo na ticho v rockovém klubu nebo na diskotéce. Copak se vytratil zdravý rozum?

Kuřáci před hospodou

Kdo nějaký čas pobýval v zahraničí, například v Anglii, kde zákaz kouření v restauracích platí, moc dobře ví, že polovina hospody stojí na ulici. Je naivní si myslet, že budou tito lidé mlčky sledovat hvězdy na obloze nebo jen tak rozjímat. Zkušenosti z ostatních zemí ukazují, že tomu tak rozhodně nebude a že je se na co těšit.

Když jsem měl možnost mluvit s lidmi před komunálními volbami, objevilo se poměrně hodně těch, kteří si stěžovali na porušování nočního klidu. Hlavně v centrech měst se totiž nepříjemně ozývá už jen to, když nějaká rozveselená partička kráčí domů z podařeného večera v hospodě. Teď si představte, že bude mnohem více lidí stát před hospodami. Jsem přesvědčen o tom, že strážníci nebudou vědět, kam dřív skočit, kolik stížností se na ně bude valit.

Uvádí se, že strážníků je v Česku kolem 8500, restaurací a hospod je kolem 29 tisíc. Je ale pravda, že restaurací bude kvůli zákazu kouření určitě mnohem méně, bohužel. Těžké bezesné noci tak nečekají pouze provozovatele restaurací, kteří budou muset svůj podnik kvůli zákazu kouření zavřít a jít na pracák, ale i jejich rodiny. Přibudou k nim statisíce lidí žijících v okolí takových podniků.

Zakazovači nemyslí na důsledky

Politici svými neuváženými kroky mnohdy nedomýšlí i takovéto praktické věci. Vytvoří skupinu nezaměstnaných lidí, jejichž rodiny se dostanou do problémů. Přitom to jsou lidé, kteří od státu vůbec nic nechtějí. Vytvoří skupinu nespokojených lidí, kteří si po práci chtějí zajít jen sednout na pivo a cigárko a bude jim to znemožněno. A v neposlední řadě vytvoří skupinu naštvaných lidí, kteří se ani v klidu nevyspí. A to vše jen proto, aby byla spokojena ta část občanů, která považuje hospodu za veřejné vlastnictví a která nechce, aby jí po návštěvě restaurace zapáchalo oblečení. Kocourkov…

Spirála zákazů vede ke stannému právu

Obávám se, že zákaz kouření v restauracích proto přinese další zákazy. Jak znám naše politiky, první co je napadne, bude zákaz kouření na ulicích. Jak říká primátor Teplic Jaroslav Kubera, potom opravdu mohou všechny obce vyhlásit stanné právo. Když po 22. hodině nikdo nebude na ulici, výrazně se sníží kriminalita. Ulice budou přece čisté, klidné, bezpečné a zdravé. Teď si asi ťukáte prstem na čelo, ale podle stejné logiky teď politici přistupují k více problémům.

Pečovatelský stát, který nám říká, co je pro nás dobré a co ne, je státem totalitním. Jsem příznivcem opačného modelu, který je založen na svobodě a odpovědnosti. Ať si každý dělá, co chce, pokud tím neubližuje ostatním, a ať za to nese odpovědnost.

Josef Káles zastupitel města Chrudim za Stranu svobodných občanů

Sídlištěm Na Šancích opět po letech prošla velká voda. Teď, když opadla, je čas uklidit a začít hledat příčiny toho, proč se tak stalo. A také se podívat na to, co město pro obyvatele tohoto více než tisícového sídliště dělá. Mnoho z nich totiž zažilo prakticky stejnou situaci před lety a teď má, dle mého soudu, oprávněně pocit, že se na ně zapomnělo. A zdaleka nejde jen o protipovodňová opatření, sídliště Na Šancích je zanedbané, o jeho regeneraci se zatím ještě ani nezačalo hovořit a má tak nakročeno k tomu, aby se stalo ostudou města. Před více než dvěma lety jsem na webu města vznesl tento dotaz:

"Dobrý den, na internetových stránkách Chrudimě se lze dočíst o chystaných nebo probíhajících regeneracích sídlišť (Pod nádražím, U stadionu, Na Rozhledně, Větrník, Husova,...) zajímalo by mne, jestli se počítá také s regenerací sídliště Na Šancích, které trpí prakticky všemi neduhy, kterými trpí ostatní uvedená sídliště (a jež mají mimo jiné tyto regenerace řešit) - tedy nedostatek parkovacích míst, problémová dopravní obslužnost, chybějící možnosti volnočasových aktivit, zejména mládeže, přestárlá a nevzhledná zeleň, atd. Nebo se snad na tu více než tisícovku obyvatel dané lokality zapomnělo? Sídliště vzniklo před cca čtvrtstoletím a zub času se na něm podepsal právě tak, jako na ostatních sídlištích."

Odpovědi se chopil Petr Kopecký, vedoucí Odboru územního plánu a regionálního rozvoje:

"Dobrý den. Město Chrudim počítá s postupnou regenerací všech svých sídlišť. Nyní bude podána žádost o dotaci na regeneraci sídliště Na Větrníku, která by měla následně trvat 3 - 5 let. Během této doby se vedení města rozhodne, kde se bude pokračovat - k dnešnímu dni jsou hotovy projekční plány na sídliště U Stadionu, Víta Nejedlého a projednána byla i Husova ulice."

Jak vidíte, neexistuje žádný termín, žádná koncepce, žádný projekt. Obávám se, že pokud se vedení města Chrudim nezačne konečně skutečně vážně zabývat situací na tomto sídlišti, může se nejen opakovat velká voda, ale počet problémů bude narůstat. A tvrzení starosty, že město za vzniklou situaci nenese vinu, bude za chvíli věřit jen on sám. Obyvatelé sídliště Na Šancích si jistě zaslouží, aby město dalo jejich sídlišti šanci a začalo pracovat také v jejich prospěch. Velká voda ukázala, že je nejvyšší čas.

Tomáš Ludvík, Chrudim

Doporučuji našim milým čtenářům sledovat rubriku KRIMI v Chrudimských novinách. Odehrává se zde vpravdě felliniovská fraška ze života našeho města. Třeba dnes. Chlapík, který ukradl zboží za devatenáct korun, zaměstná na hodinu dvoučlennou hlídku, aby nakonec zaplatil částku, která v souvislosti s výší ukradeného je pro něj zřejmě likvidační. Stejně tak manželka, řešící s manželem neshody ohledně receptury přípravy knedlíků, zatíží městský rozpočet dalšími stokorunami, které stojí výjezd policejní hlídky. Na pokraji vkusu a zákona je pak policejní fotografování ohanbí bezdomovce, stejně tak udavačství místního občana, který si spletl bourání plotu s jeho opravou. Odchycení mláděte poštolky by v této tragikomedii mohlo napravit smysl existence městské policie, ale vzápětí je bohulibý zákrok zcela zdevalvován rozdáváním pokut za parkování v místech, kde se desítky let běžně parkuje a navíc ve městě, ve kterém jinde parkovat téměř nelze. A nakonec je policejní den uzavřen perlustrací občana, který si zdříml na zastávce. Jak praví hlášení, policisté ho vzbudili a on odkráčel spokojeně domů.

Nevím, zda je to k smíchu nebo k pláči. V každém případě se ale nedivím komukoliv, kdo by o smyslu městské police pod dojmem této četby přemýšlel. Věřím, že se jednou najde městský politik, který začne používat zdravý rozum. Že se zamyslí nad předpisy, které nařizují policajtům dělat ze sebe blbce a občany inspirují k hysterickým udáním. Přeji proto městské policii důstojnější a smysluplnější práci a doufám jenom, že se nám z těchto kocourkovských předpisů do té doby strážníci nezcvoknou.

Luboš Jelínek