Možděnice

"Hoďte granát, ona vždycky nějaká krev vystříkne." Zhruba takovou taktikou se řídí už hezkých pár let městský zastupitel Roman Málek (Koalice pro Chrudim) v chrudimské politice a dá se říct, že mu dlouhodobě vychází. Jak jinak si vysvětlit, že jsou jeho "výkřiky" často medializovány, což v důsledku vytváří dojem, že je Málek aktivní. Nutné je se ale ptát, co tato aktivita našemu městu přináší. Podle mne až na humbuk, o který Málkovi jde a který rozděluje zdejší politiky, vůbec nic. A hned vysvětlím, proč jsem o tom přesvědčen.

Roman Málek se pohybuje v komunální politice už druhé volební období. Než do ní vstoupil, provázela ho pověst panice, z kterého si s oblibou utahoval bulvární tisk. Nikoho tehdy ani nezarazilo, že to vlastně Málek na sebe všechno "vyzvonil" sám a že se tak v podstatě začala rodit v jeho hlavě "tak trochu jiná politika". Ano, musím uznat, že na svou dobu byla opravdu jiná, ale momentálně začíná být už průhledná, jen to ještě někteří neprohlédli a dávají prostor jeho pseudokauzám, které vytahuje jak králíky z klobouku.

Nejsmutnějším na tom všem je, že se do role "okopávače kotníků" situoval za každé situace, a to ať už byl s někým v koalici, nebo byl vykázán do opozice. Jeho teatrálnost je tak pro mnohé varovným signálem, že jde v místní politice o nevyzpytatelného partnera, který dokáže nafouknout neuvěřitelné banality do obřích rozměrů. A přesně tohle je Málkův marketing - být co nejvíce na očích bez ohledu na to, jaký přínos to pro město má. Stačí v této souvislosti připomenout několik "kauz", s kterými předstoupil před veřejnost a po nichž zůstala vždy jen pachuť škodolibosti tohoto vykutáleného chrudimského Kacafírka.

Nejčastějším terčem Romana Málka je starosta Petr Řezníček, o kterém zastupitel hovoří na sociálních sítích jako o mstiteli a autorovi mnoha "šmejček". Jenže Řezníček, který zasluhuje podrobnější analýzu, není sám, do koho se Málek trefuje. V poslední předvolební kampani přešel městský zastupitel dokonce do otevřených obvinění, když inzeroval podvody uvnitř chrudimské radnice při realizaci městských zakázek, aniž to kdy mohl dokázat, ale svůj účel to splnilo, protože trocha bláta přeci jen na osočených lidech ulpělo a ve volbách je to nesmírně poškodilo, jelikož se v den konání voleb, kdy inzerát vyšel, nemohli proti nařčením už nijak bránit.

Naposledy paradoxně Málek zamířil na Babišovo hnutí ANO 2011, za které kandiduje jeho spojenec v chrudimském zastupitelstvu David Kasal, když hřímal na schůzi svých kolegů o podezřele nízkém pronájmu Divadla Karla Pippicha na údajně předvolební akci ve prospěch Babišova hnutí. Ano, slovo "údajně" je snad nejpoužívanějším výrazem v Málkově slovníku. A tak když se z "politické akce" nakonec vyklubala naučná beseda pro školní mládež na téma priorit v osobním životě po ukončení školy, "prozřel" alespoň oblastní manažer ANO 2011 Jiří Pochobradský, který Málkovi odepsal: "Vaříte z vody." Málek na to odpověděl jako vždy po svém, když za celým sporem nechal otevřený konec poznámkou, že se klidně vsadí, že došlo v tomto případě k nespecifikovanému porušení nějaké městské vyhlášky. Dovolím si proto tvrdit, že Málek opět přestřelil, ale co - důležité přeci pro něj je, že krev stříká. A já jen za sebe dodávám, že mě už nebaví se v ní stále dokola brodit...

Už hezkých pár týdnů sleduji situaci kolem rodícího se obchvatu města a nestačím se divit, kolik nedodělků, nedomyšleností a marnosti vyplouvá postupně na povrch. Ještě více mne udivuje, že se k nim nikdo nehlásí a jeden žaluje na druhého, kdo za to může. Inu, politika se vším všudy tak, jak jsme si ji navykli vídat od shora až dolů. Nevidím mezitím rozdílu.

Jsem rád, že nejen Chrudimské noviny, ale i další začínají už poukazovat na paradoxy očekávané "megastavby" za více než dvě miliardy ze státního rozpočtu. Měla totiž městu významně ulevit od dopravní zátěže, avšak namísto toho se tento efekt rozmělňuje dílčími nedorazy, které si město nechalo vnutit, a to buď proto, že ještě nedozrálo pro jednání se silnými partnery, anebo prostě nechalo svoje občany a podnikatele napospas zvůli mašinérie, která stavbu investuje a realizuje. Dovolím si proto tvrdit, že tím vedení radnice způsobilo městu nenávratné škody, a to na desítky let dopředu.

Z čeho tak usuzuji? Současná "rychlodráha" spojující Chrudim a Pardubice je až na jeden kritický úsek naprosto komfortní ve srovnání s tím, jak jsme se museli do Pardubic "ploužit" vesnicemi předtím. Namísto půlhodinového nervydrásajícího popojíždění jsme teď v centru Pardubic autem takřka za deset minut. Šetříme tím nejen vlastní nervovou soustavu, ale i pohonné hmoty a životní prostředí. Jenže to se teď změní. Větší část města, která využívá nejfrekventovanější výpadovku v Pardubické ulici, se nebude mít u Medlešic na obchvat kde napojit a bude se proto muset znovu courat padesátkou Medlešicemi, Mikulovicemi a Dražkovicemi a "vylepšovat" výfukovými plyny ovzduší těchto obcí, které si už na absenci projíždějících kolon aut a s tím spojený klid rychle a rády zvykly.

Co to bude znamenat pro Chrudim? Každopádně komplikaci, protože u Medlešic nebude pro změnu možné sjet rovnou do Chrudimě, ale bude nutné město objíždět po severní straně a přijíždět Dašickou ulicí kolem benzinky Shell, dál přes kruhovou křižovatku a potom Poděbradovou ulicí do centra. Být tedy v kůži podnikatele, kterému město prodalo pozemek v menší průmyslové zóně Sever, tak už dávno tluču na vrata radnice a žádám slevu nebo vrátit peníze, protože jezdit na obchvat několik kilometrů, když ho mám před nosem, nedává žádný smysl. A co to provede s tržbami zdejší benzinky Agip, autobazaru Nika a prodejen v zóně Sever, které se najednou ocitnou mimo hlavní silniční tah? Hádejte, není ale těžké to uhodnout - tržby některých podnikatelů začnou klesat. Trvat to má přitom do doby, než se stane z obchvatu čtyřproudová silnice a ŘSD tu zprovozní i přímý sjezd na Chrudim. Podle všeho tedy hudba příštích generací, která může mezitím zónu Sever nadobro vylidnit.

Dalším mínusem obchvatu je jeho citelný zásah do životního prostředí v přírodní rezervaci Habrov podél sídliště Na Větrníku. Z ankety, kterou zde naše noviny provedly, vyplývá, že místním lidem vadí, že zůstanou odříznuti od přírody, na kterou jsou tu už celá desetiletí zvyklí. Přirozené by proto bylo tyto škody alespoň minimalizovat zatravněnými přechody či lávkami. Je tedy chvályhodné, že město nechalo za tímto účelem zpracovat za několik desítek tisíc studii, která pamatuje nejen na lidi, ale i na zvěř, která tady žije, ale vzápětí vynaložené peníze zase vyhodilo oknem, když nedokázalo u ŘSD finančně vcelku nenáročnou realizaci spojení člověka s přírodou prosadit a ze záměru v tichosti vycouvalo. I tady se tedy ukázala slabost radnice, pokud má hájit zájmy svých občanů proti zájmům velkých organizací. A to ani nemluvím o zakopaném nezakopaném horkovodu v Dašické ulici, kde se za 50 milionů podařil letos zohyzdit vzhled královského věnného města ze severu jen proto, že si někdo zakopání horkovodu nepřál a město mu v tom neumělo, anebo nechtělo zabránit.

Kritika na město a podobu ochvatu se tedy začala kupit a přišlo tudíž to, co podle radnice mělo přijít - nové internetové stránky, které mají nekonfliktně a přitom záživně předkládat občanům informace, které se na míle daleko budou vyhýbat vzniklým problémům a začnou dávat na odiv bezchybné kontrolní dny pod dohledem města a jeho zástupců s přilbami na hlavách, či technické parametry postupující stavby ze souše i ze vzduchu v podobě efektních fotografií a videí. Jen mi není známo, kdo je bude platit, jestli ŘSD jako provozovatel stavby, nebo město jako pouhý přihlížející (zatím si jinou nálepku nezaslouží). Stálo by za to tohle všechno zjistit, protože o tom radnice nikdy nemluví. Že jde tedy ze strany města o jakousi kouřovou clonu, v níž se má občan ztratit, je evidentní. Snaží se totiž rok před komunálními volbami přebít vzrůstající kritiku vlastními argumenty, aby se lidé "lépe" orientovali. Jiný důvod, proč tyto speciální stránky vznikly, si totiž neumím vysvětlit. Škoda jen, že je těch pomníků kolem obchvatu přespříliš...

Všem socialistům a křiklounům, kteří brojili proti privatizaci krajských nemocnic, došly argumenty. Ukázalo se totiž, že jejich hesla v praxi nefungují a že krajské nemocnice stojí před propastí finančního kolapsu. Časy, kdy odsud byli vyháněni levicovými krajskými politiky takřka všichni soukromí investoři, jsou tak nejspíš nenávratně pryč a přestože jsou "levičáci" v kraji dál u kormidla, stali se najednou liberálnějšími a přimhuřují nad prozatím opatrnými aktivitami soukromých firem v nemocnicích oči. Ono jim ostatně nic jiného nezbývá, když jim chybí peníze a tím pádem i argumenty...

Je to něco jako prozření z pohádky o sociálním státu, kde je všechno zadarmo a na špičkové úrovni. Jenže ono nejde oškubat ty, co tvoří hodnoty, o všechny peníze a rozdat je mezi ostatní, protože bychom si tím pod sebou podřízli pomyslnou větev. Stejné je to i s masivními investicemi do sítě nemocnic, kterých je v této zemi jako maku a jedna druhé se podobá jak vejce vejci. Takový luxus si nemůžeme dovolit, protože na něj zkrátka nemáme. Konečně na to přišly i krajské špičky, když zjistily, že vedle sebe fungují v nevyhovujících podmínkách kousek od sebe naprosto stejná oddělení a dohromady kumulují obrovskou ztrátu. A že žádné z nich nevyniká nabízenými službami. Zkrátka že jsou průměrné a tudíž jako průměrné nemohou obstát, pokud jde o lidské zdraví a vytváření zisku.

Toho jsou schopna pouze špičková oddělení. A jelikož politici nikdy nenašli a ani nenajdou v zájmu udržení svých seslí odvahu něco s tím udělat a zalepit tuto "černou díru", protože by to znamenalo nepopulární kroky v podobě rušení některých oddělení a propouštění lidí, otevírá se nyní příležitost pro soukromý sektor. Ten nemusí zákonitě privatizovat celé nemocnice, ale může převzít některá nevýdělečná oddělení a finančně, materiálně i lidsky do nich investovat a vytvořit z nich specializovaná pracoviště, která budou kvalitou vyčnívat v kraji nad ostatními. Podobně jako nyní radiodiagnostické oddělení v chrudimské nemocnici.

Přesně tohle je cesta, jak ven ze šlamastiky šedivé průměrnosti krajských nemocnic, jakou jsme zvyklí vídat už celá desetiletí. Na chrudimské radiodiagnostice odteď už třeba nemusíte čekat nekonečně dlouhý čas v temném zákoutí nemocnice na vyvolání rentgenových snímků, protože přistanou takřka ve vteřině v mailu toho, kdo na ně čeká a chce je vyhodnotit. Navíc je dostane v daleko lepší kvalitě, takže má šanci stanovit přesnější diagnózu pacienta než doposud. Nový počítačový tomograf je rovněž mnohem šetrnější k lidskému organismu, protože už do něj "nepere" s takovou intenzitou škodlivé záření jako v případě starých rentgenů, z nichž mnohé dávno přesluhují. A konečně, kdo nemá rád koloskopii, tzn. vyšetření, které vyžaduje zasunutí hadice endoskopu do zadnice, má také o starost míň, protože tomograf tohle umí bez zbytečného násilí na člověku.

Tak co, přátelé, kam se příště vydáte na vyšetření? Tam, kde v zájmu "obrany" vlastnictví nemocnic před soukromníky musí ozařovat z politických a ekonomických důvodů pacienty rentgeny se spoustou nežádoucích účinků a cpát jim hadice do konečníku, nebo tam, kde hospodaří ekonomicky silná firma, jako v Chrudimi společnost Dimed, která myslí nejen na svůj zisk, ale pamatuje především na zdraví a pohodlí svých pacientů? Kterou z těchto možností jste ochotni dál podporovat svými daněmi, které odvádíte, a svými hlasy, které zanedlouho vhodíte do volebních uren? Že jste někdy zmateni? Nedivím se, když za stávající "smrádek ale teploučko" v nemocnici horují jak zdejší komunisti, tak i rádoby pravicová zastupitelka města a zdravotní sestra Michalová (TOP 09) a nemluví o možnostech nápravy (o uzdravování soukromými penězi). Jedni z ideologických důvodů, druzí proto, že by třeba v soukromém sektoru neobstáli. Za sebe mám už ale jasno - půjdu vždycky tam, kde bude péče kvalitnější a nebudu jen další kus s hadicí u zadku.

Každé řešení je ve své podstatě špatné a proto má přirozeně své zastánce a odpůrce. Stejné je to i v případě severovýchodní varianty silničního obchvatu Chrudimě, která si začíná pozvolna klestit cestu prozatím nedotčeným terénem. Kdo z vás někdy viděl americký film Šaman v hlavní roli s charismatickým hercem Seanem Connerym, který pojednává mimo jiné o nemilosrdném mýcení amazonského pralesa na úkor budoucí dálnice, může se vcítit do obyvatel sídliště Na Větrníku, kteří stejně jako indiáni ve filmu vyhlížejí s nelibostí postupující stavební práce, jež se přibližují k jejich domovům. Momentální řev buldozeru, který tu odkrývá zeminu mezi vytýčenými kolíky, pak dává tušit, že to s proklamovanou bezhlučností obchvatu nebude zase tak pravda, jak se často uvádí. Berme to ale jako určitou daň dané situaci, která odklonění tranzitní dopravy z města dlouhodobě vyžaduje.

Spíše bych se chtěl zamyslet nad prvopočátkem celého projektu, který původně zvažoval dvě varianty silničního obchvatu Chrudimě - tzv. jihozápadní a severovýchodní, přičemž hned od začátku vše hovořilo ve prospěch prvně jmenované varianty, tedy jihozápadní. Ta byla nejen o něco kratší, ale především méně stavebně náročnější a tudíž i finančně podstatně levnější. Řekněme asi o půl miliardy na počátku 90. let minulého století, odkdy se o výstavbě obchvatu vážně hovoří. Od té doby ceny přeci jen krapet poskočily směrem nahoru. Pro levnější variantu jihozápadní trasy přitom hovořily tehdy i další podpůrné argumenty, jako například svedení obchvatu do areálu dřívější Transporty, kde by byl veden tzv. Koreou, tj. nejindustriálnější částí megalomanského strojírenského komplexu, v němž v současnosti sídlí několik zdejších významných zaměstnavatelů. Obchvat by odsud pokračoval dál do velké průmyslové zóny Západ a umožnil by nejen snadnější napojení místních firem na tzv. rychlodráhu, ale především by urychlil prodej zdejších pozemků potencionálním zájemcům o podnikání v průmyslové zóně. Ve svém důsledku by tak nově vznikající obchvat výrazně napomohl i zaměstnanosti ve městě, leč nestalo se tomu tak.

Nezdolatelná překážka nad Skřivánkem
Kratší, levnější a efektivnější varianta obchvatu města měla totiž před sebou nezdolatelnou překážku, a tou byly, podle mého názoru, soukromé zájmy osob, které buď bojovaly za vlastní klid anebo za spekulativní záměry v lokalitě nad chrudimským Skřivánkem, kudy měl obchvat pokračovat ve směru na Slatiňany. V té době zde totiž provedl Pozemkový fond ČR několik pro stát "výhodných" směn zdejších pozemků za bezcenné lokality na Vysočině ve prospěch soukromníků. Připomenu však, že v mezích zákona, protože Fond k tomu využil znění restituční legislativy, která takové směny s restituenty umožňovala bez ohledu na to, zda šlo v daném případě o vysoké státní úředníky (restituenty) či nikoliv. A právě tento krok později odstartoval takřka masovou výstavbu rodinných domků nad Skřivánkem, které se staly pro jihozápadní variantu obchvatu nepřekonatelnou překážkou. Za zmínku ještě stojí fakt, že se tehdy proti této kratší a levnější variantě obchvatu postavilo i samotné město Chrudim, vedené tehdejším starostou Novým. Nakolik sehrála v tomto rozhodování úlohu poloha jeho rodinného domu na konci Skřivánku a tedy v možném bezprostředním sousedství budoucího obchvatu, se dnes můžeme už jen dohadovat. Netvrdím, že tomu tak skutečně bylo, přesto si myslím, že stojí tento postřeh minimálně za povšimnutí.

A tak přestože se při první zmínce o upřednostnění daleko dražší severovýchodní varianty na úkor té jihozápadní protestovalo a místní část Vestec dokonce kvůli tomu uspořádal petici, protože přijde vinou této trasy o část svého tradičního zázemí pro sport a obchvat budou mít místní lidé takřka před svými domy, byla tehdejší úřednická mašinérie nesmlouvavá a nezastavila ji ani do té doby chráněná krajinná oblast Habrov s mnoha vzácnými živočišnými a rostlinnými druhy, kterou obchvat v podstatě rozpůlí. Na výkresech dopravních inženýrů tak vyrostla severovýchodní trasa s několika náročnými dopravními prvky, jako je přemostění řeky Chrudimky u Vestce nebo další mimoúrovňová křižovatka u Medlešic. Obchvat bude navíc veden v zářezu mezi polnostmi, z něhož projíždějící motoristé ani nepoznají, jak vůbec Chrudim ve skutečnosti vypadá. Zkrátka, půjde o kus anonymní silnice, která nevyužívá potenciálu našeho města.

Dusit se budou výfukovými plyny obě části města
Sečteno, podtrženo. Ano, obchvat město potřebuje, aby si ulevilo od tranzitní dopravy v Pardubické ulici, na Masarykově náměstí, na Palackého třídě a v ulici Obce Ležáků, které nejsou takovému náporu dopravy uzpůsobeny. Těmto požadavkům severovýchodní varianta vychází plně vstříc, avšak za předpokladu, že budou postaveny obě její etapy. Nutno tedy připomenout, že zatímco se první etapa momentálně připravuje ke stavbě, druhá etapa existuje doposud jen na papíře a nebyl ještě ani zahájen výkup pozemků pro její realizaci. Tzn., že při spuštění první etapy bude tranzitní dopravou dočasně zahlcena druhá část města od křižovatky u chrudimského Kauflandu ve směru k nemocnici a dál podél sídliště U Stadionu ke křižovatce U Guláška v ulici Obce Ležáků. Dá se tedy očekávat, že tyto relativně nové komunikace dostanou co proto. Důvodem této komplikace je především již zmiňovaná finanční náročnost severovýchodní varianty obchvatu města, která je pro stát přeci jen obrovským soustem, které nelze ufinancovat najednou. A tak zatímco se teď dusí lidé výfukovými plyny na jednom konci města, začne se dusit jeho zdravější část. Když k tomu připočteme anonymitu úseku mezi Vestcem a Kauflandem bez dalšího využití pro fungování firem a větší zaměstnanost ve městě, a v neposlední řadě také obrovský balík peněz, které to všechno bude stát, pak vychází tato varianta evidentně jako méně výhodná.

A pokud by tenkrát nezvítězily z mého pohledu sobecké zájmy několika vlivných osob, možná by už dávno fungovala levnější jihozápadní varianta obchvatu, která by přišla státní pokladnu o třetinu levněji a lidem v našem městě by se žilo o mnoho lépe. Mezitím jsme tu ale zažili několik protestních akcí, které otravovaly život nám samotným i účastníkům tranzitní dopravy bez ohledu na to, že ti, co vše zpunktovali, se smáli hádající se lůze v závětří. Vždyť si jen představte, kolik plusových hodnot by kratší varianta obchvatu městu přinesla. No dobrá, nejspíš by nad Skřivánkem nevyrostlo "podnikatelské baroko" - tedy shluk nesourodých rodinných domů, které například v okolí Prahy už dávno zejí pro nezájem lidí prázdnotou. K nám tato "móda" spojená s houfným návratem do měst zřejmě teprve přijde. Ale teď vážně. Jihozápadní obchvat města by zcela radikálně oživil ještě ne zcela vytížený areál bývalé Transporty. Tzv. Korea by se mohla proměnit v tolik diskutované brownfieldy, tj. objekty administrativně - výrobně - obchodního charakteru a už při příjezdu do města by působily na návštěvníky mnohem majestátněji než smutně vyhlížející srnky a polní zajíci podél úseku u Habrova, kterým momentálně bereme jejich přirozený domov.

Panorama schované před návštěvníky města
Také průmyslová zóna Západ by přítomností obchvatu stoupla razantně na ceně a troufám si tvrdit, že by zdejší pozemky byly už dávno rozebrané investory. Chrudim by zkrátka v těchto místech pulsovala výrobou a dostatkem pracovních příležitostí. A co teprve při další jízdě po obchvatu, kde by se náhle projíždějícím otevřelo nádherné panorama města s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, Mydlářovským domem či "Hradčany", které tvoří středověké měšťanské domy. Myslíte si, že by někdo z nich později alespoň na chvíli nezatoužil Chrudim navštívit? Jsem přesvědčen, že ano. Na poli mezi Větrníkem a Topolem vás taková touha rozhodně nepřepadne. No, a ještě pár kilometrů plynulé jízdy, a jsme ve Slatiňanech. Žádná první a druhá etapa, která negativně zasáhne naše město, nýbrž plynulý obchvat s mnoha funkcemi navíc. Přesně o tohle jsme se před lety nechali připravit.

Chtěl jsem tímto ne právě krátkým postřehem podtrhnout historii vzniku rodícího se obchvatu, na kterou se dávno zapomnělo, anebo ještě lépe, na ni chtějí někteří zapomenout. Je však důležité si určité momenty historie připomínat, aby se v budoucnu už takové chyby neopakovaly a my tak draze neplatili za něco, co jsme mohli pořídit mnohem levněji, v kratším čase a s daleko širším využitím v náš prospěch. Potom by lidé nemuseli protestovat, anebo smutně vyhlížet blížící se stavební stroje jako šaman Connery spolu s indiány. Howgh!

...

Prohlédněte si také animaci studie arch. Karla Théra, ve které již v roce 2003 řešil zástavbu a park na Větrníku společně s přechody pro lidi a zvěř přes zahloubený obchvat města.

Můj známý měl dopravní nehodu na motorce. Předjížděl v nepřehledné zatáčce mezi Sečí a Kovářovem pomalejší auto, bohužel ale přes plnou čáru, což neměl, a při zařazování zpět do svého jízdního pruhu dostal smyk, upadl s motorkou na vozovce a zůstal nehybně ležet. Měl zlomenou klíční kost a chvíli byl v bezvědomí. Motorku za sto tisíc na odpis do šrotu.

Druhý příběh se odehrál v roce 2005 na Pardubicku, kde nedal dlouholetý holický starosta Ladislav Effenberk přednost mladému motorkáři, který jel po hlavní silnici, a z vedlejší silnice ho prostě autem "sestřelil". Nehoda skončila tragédií, protože při ní zemřela šestnáctiletá spolujezdkyně na motorce. Pro viníka havárie jistě trauma na celý život. Tato tragédie byla připomenuta v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny, v nichž má právě Effenberk vést kandidátku sociální demokracie v Pardubickém kraji.

Proč oba případy srovnávám? Pro zjevný nepoměr v potrestání obou uvedených viníků dopravních nehod. Jak si myslíte, že dopadl náš třiadvacetiletý motorkář v prvním příběhu? Za prvné se sám potrestal tím, že si zničil drahý motocykl a je kvůli komplikované zlomenině už několik měsíců v pracovní neschopnosti. Než se však stačil uzdravit, zařehtal úřední šiml a předvolal si ho k přestupkové komisi při MěÚ Chrudim. Nikoho tu nezajímalo, že je mladík řidičem z povolání a na místě přišel o řidičský průkaz s poukazem, že ho čeká ještě "tučná" správní pokuta. A navrch mu bylo strženo i sedm bodů z celkových dvanácti. To vše s odůvodněním, že zákon údajně jinou možnost potrestání v takovém případě nezná.

A jak dopadl starosta Holic? Odešel od soudu jako bezúhonná osoba s čistým trestním rejstříkem. Nebyl mu odebrán ani řidičský průkaz. Zaplatil pouze uloženou pokutu a byla mu soudem stanovena povinnost náhrady způsobené škody. To znamená, že mohl zase nastoupit do zaměstnání a zapojit se do veřejného života, zatímco mladíka z našeho prvního příběhu připravili chrudimští úředníci o práci kvůli banálnímu dopravnímu přestupku. Jen jsem teď zvědavý, jak jim z podpory v nezaměstnanosti bude splácet vysokou správní pokutu. Nejspíš na něj pošlou exekutora a připraví mu tak opravdový "start" do života...

Z výše uvedeného čouhá zhůvěřilost našeho právního řádu na sto honů. V momentě, kdy se k němu ještě přidá horlivost některých zainteresovaných osob, nemá už v jistých momentech žádný výchovný charakter, nýbrž přímo devastující účinky. V plné nahotě se tu odkrývají paradoxně také daleko vyšší pravomoce přestupkových komisí k potrestání dopravních deliktů, než mají k dispozici naše soudy. Jak kdysi v žertu pronesl jeden můj známý soudce: "Když už si sedneš za volant opilý, tak ať to stojí za to. Protože když budeš mít v krvi jen necelé promile, skončíš u přestupkové komise, která ti může sebrat řidičák a napařit dvacetitisícový flastr. U nás to budeš mít ani ne za třetinu a ještě ti řidičák zůstane..." Na tomto názorném příkladu vidíte, vážení čtenáři, jak jsou naše zákony postavené na hlavu.

Staré, vyšperkované křápy, ale i relativně nová a zachovalá auta upravená k amatérskému závodění v pátek opět „okupovala“ Resselovo náměstí. Ať už jsme chtěli a patříme mezi příznivce vylepšených strojů a pochybné zábavy, jakou automobilová rallye nepochybně je, nebo nechtěli a oblaka modrého dýmu nás obtěžují, museli jsme tvořit kulisu jezdcům rok co rok se opakujícího závodu.

Rád jezdím autem, řízení pro mě není utrpením a snažím se svému vozu dávat to, co mu patří. Nejsem žádný fanatický odpůrce motorismu. Naopak. Nic bych neuvítal více, než zlevnění benzinu a tím i splnění snu, kterým je klasický americký vůz s nějakým velkým obsahem motoru. V tomto svém přístupu možná mnohé závodníky rallye předčím.

Co mi ale vadí, jsou činnosti druhých lidí, které nějakým způsobem omezují a obtěžují ty, kteří nadšení pro onu činnost nesdílejí. A právě zde je rallye klasickým příkladem. Uzavřené silnice v několika okolních obcích a diváci natěsnaní u pásek vymezujících trať, řvoucí motory, odletující dočasné záplaty ze silniček třetí třídy, mraky olovnatého dýmu ničící nádhernou přírodu Železných hor - to je jen několik otravných a do jisté míry i sobeckých následků zábavy, která, dle mého, na běžné silnice nepatří.

A nejsem sám, kdo si to myslí. Podobný názor mají i obyvatelé Miřetic a třeba Nasavrk. Nechtějí smradlavé plechovky mezi svými domy, nechtějí riskovat zranění, nebo smrt svých obyvatel. Jistě, ani letos nikdo nezaplatil životem, ale přesto se závod neobešel bez karambolů a havárií. Paradoxně i sami motoristé a jejich příznivci se zlobí, když jim někdo jejich trasu naruší. Že však oni sami narušují životy spoustě obyčejných lidí, je nechává chladnými. Jde prý jen o pár hodin. To byly ovšem nálety za války také.

Doufám, že se dožijeme časů, v nichž se tento druh sportu bude konat někde, kde nebude rizikem pro nikoho jiného, než samotné sportovce. Protože tak to má být. Oni totiž ani vojáci, natož myslivci nepobíhají po městě a nestřílejí po sobě ostrýma. A když se náhodou nějaká nehoda stane a zemře člověk zasažený nimrodem, zvedne se nespočet hlasů, které volají po přísnějších pravidlech pro prý věčně napité mužíky v zeleném.

Nemám nic proti závodům aut, vadí mi bezohlednost, s jakou si někteří závodníci a pořadatelé doslova vynucují prostor pro svoje vozy. Vadí mi zničená příroda, silnice a životy těch, kdo jejich řádění odmítají. 

Tradiční Salvátorskou pouť jsme snad všichni ve zdraví přečkali. Děti přejedené vatou a sladkostmi už přestaly bez hnutí polehávat a stěžovat si na bolestivá bříška, opilcům se hojí „silniční lišej“ na tvářích a všichni hledíme nevěřícně do portmonek, kde před víkendem snad trůnilo několik Františků Palackých a nyní zeje povážlivá díra. Rok od roku jsou totiž atrakce dražší a náklady na pouťové radovánky logicky vyšší.

Bylo zajímavé sledovat, co pro koho pouť znamená. Slečny se často oděly do šatů, za něž by se nemusela stydět žádná topmodelka, pánové zase nazuli své pantofle. Více, než Chrudimáky, bylo vidět přespolní, kteří se sjížděli z blízkého i vzdálenějšího okolí na pouť, jež patří ke třem největším v České republice. Jak významný býval chrudimský Salvátor, když se i dnes, v době novopohanské, stále „světským“ vyplatí jezdit do našeho města a stavět atrakce na Resselově náměstí? Svého času i samotný císař - a to nebyl jen tak někdo na úrovni Miloše Zemana, přijel a zázračnému obrazu se poklonil. Kdo to ale dnes ví? Snad věřící, kteří v neděli zavítali na mši do arciděkanského kostela.

Chybí mi ve všech těch radovánkách trocha ztišení, ale myslím, že jsem již dostatečně známým staromilcem, jemuž nic není dost uctivé, takže nebudu mlátit prázdnou slámu.

Minulý týden se sice u nás nesl ve znamení poutního veselí, ale na nejvyšších místech republikové politiky asi moc veselo nebylo. Tedy, nejste-li zmiňovaný prezident republiky a nemáte-li zrovna projev k těm „pitomcům“ ve Sněmovně. Věřím, že Miloš se bavil náramně. Méně úsměvům pak jistě vykouzlil faktický šéf TOP 09 Miroslav Kalousek, proslulá „jednička“ vládnoucí koalice, jemuž byla Zemanem myta hlava. Přiznávám bez mučení, že jsem politickou situaci začal sledovat až tehdy, kdy mi to bylo zadáno za úkol. Do té doby jsem žil ve slastném nevědomí, z něhož se sem tam vynořily přízraky odulé tváře a dávno zapomenutých politických šíbrů. Dnes už je jasné, že předvolební kampaň bude krátká a na lži, kterými nás před každými volbami politici libovolných stran krmí, nebude moc času. Babišovo hnutí ANO tak roní krokodýlí slzy, protože nestačí rozvinout svou strategii „Věci veřejné, verze 2.0“.

Když tak pozoruji rezignaci mnohých mých přátel a kamarádů, kteří nemají koho volit (nakonec však stejně zvolí ono stereotypní menší zlo), nemohu opět nevidět nevýhody našeho zřízení. Voliči uplacení dávkami totiž nakonec stejně zvolí toho, kdo jim nabídne víc z prostředků, které někde jinde někomu jinému vezme. Nezvolí toho, kdo je nejlepší pro naši vlast. Žijeme tady a teď, šlechtické myšlení na další generace se nás netýká.

A tak se vracím znovu na začátek. Peněženka zeje prázdnotou a její otevřená ústa čekají na výplatu. A právě výše výplaty, respektive zdanění, bude jedním z velkých trumfů stran, které se budou opětovně snažit dostat ke korýtkům. Nezapomínejme na to!

Stížnost obyvatele paneláku ve Vlčnovské ulici a lékaře Jaroslava Zemka na postup heřmanoměsteckých dobrovolných hasičů při evakuaci jejich domu bezprostředně po vichřici je nyní ve stadiu tvrzení proti tvrzení, protože se přirozeně hájí i hasiči. Nutno však dodat, že proti sobě stáli na jedné straně nahý bezmocný člověk pouze v promočených trenýrkách, který musel přihlížet ničení svého těžce nabytého majetku, a na straně druhé početný tým, který měl na sobě "suché ponožky" a byl v plné výzbroji.

Už to v dané chvíli znamenalo jistý nepoměr sil co do počtu i vybavení, natož v psychickém rozpoložení všech zúčastněných. Nebylo tedy divu, že to mezi nimi zajiskřilo a jedna ze stran měla v tomto sporu evidentní převahu. Z toho také může (neříkám, že musí) pramenit zoufalý čin osamoceného lékaře, který, když zjistil, že jeho stížnost na "pomoc - nepomoc" hasičů nemá příliš šancí na úspěch, přistoupil k tomu, že vyzval některé svoje pacienty z SDH Heřmanův Městec, aby se přeregistrovali jinam, protože ztratil chuť je dál léčit.

A co následovalo? Doslova hon na čarodějnice v podobě otevřené masáže doktora Zemka na facebooku a stížnosti na něj u České lékařské komory. To je totiž na celé této věci to nejsmutnější, že se někdo dokáže cíleně trefovat do člověka, který se ocitl v životní krizi a v důsledku toho v něm vzplály saze. Smutnější je to o to víc, že se k tomu snižují lidé, kteří mají být nad věcí a tyto vypjaté chvíle zvládat s bravurou profesionálů, kteří požívají všeobecné vážnosti. Leč nestalo se a následovala z mého pohledu trochu hloupá odplata, která konflikt s pomocí některých médií ještě více vyostřila. To už je opravdová demonstrace síly a nikoli jednání hodné chlapů, kterých si jinak za jejich obětavost vážíme.

V tomto konfliktu nejde totiž jmenovitě o doktora Zemka nebo dobrovolné hasiče z Heřmanova Městce, ale o princip, který má být zárukou rovnoprávného postavení v jakémkoli sporu v této zemi. Proto je smutné pozorovat, kteří lidé se na stranu toho silnějšího, známějšího a vlivnějšího přidávají, aniž by byli incidentu přítomni, a přiživují tak ducha tragických 50. let minulého století, kdy bylo veřejné lynčování v módě. Smutnější je to o to víc, že takové nálady veřejně přiživují i někteří místní politici, kteří se jinak navenek od těchto nekalých praktik distancují. Možná si ani neuvědomují, že z nich doba, ve které vyrostli, stále ještě nevyčpěla a proto jim není pranýřování jinak nejspíš slušného člověka cizí, pro kterého může být takové spojení síly společensky a zejména profesně zničující.

Už dlouho se říká, že je ČEZ stát ve státě a že si v některých chvílích zkrátka dělá, co chce. Jen si vzpomeňte na jeho dřívější excesy při vymáhání dluhů, na které si pořídil ozbrojená komanda. To nemluvím o nehorázně velkých odměnách, které každoročně plynou do kapes jeho manažerů a z některých dokonce udělal ne milionáře, ale rovnou miliardáře. Chci však hovořit o ČEZu v souvislosti s pondělní vichřicí a nedělní bouří, protože mi přijde jeho chování vůči postiženým občanům minimálně jako přehlíživé, pokud neužiji silnějších výrazů.

Zmíním například časté několikavteřinové výpadky elektřiny v minulém týdnu, které šly během jediného dne do desítek případů a před nimiž nikdo z ČEZu chrudimské firmy ani obyvatele nevaroval. Je zřejmé, že měly spojitost s odstraňováním následků vichřice, která vyřadila z provozu velkou část trafostanic a přenosových sítí. Nikdo z místních ale nemohl předpokládat, že bude opravy provázet tak nezvykle velký počet "útoků" na firemní a soukromé počítače, které dnes představují jen v Chrudimi milionové, ne-li větší hodnoty. Pro počítač není totiž nic horšího, než vteřinový výpadek, který dokáže zlikvidovat jeho techniku, ale i veškerá uložená data, zatímco při déletrvajícím vypnutí elektřiny se takřka nic neděje.

Ze strany ČEZu nebo jeho dispečera mi tedy scházelo jediné - včasné upozornění města, že bude k tak krátkým výpadkům docházet a že je tím v ohrožení veškerá počítačová technika v Chrudimi. Město samo pak mohlo svým občanům, firmám a institucím, které zde sídlí, tuto zprávu zprostředkovaně rozeslat prostřednictvím systému, který má pro takové účely k dispozici, tj. formou sms zpráv - od kdy do kdy takové nebezpečí hrozí, jenže následovalo jen mlčení a varování počítačů, že jsou po několikerém vypnutí elektřiny ohroženy veškeré uložené soubory. Nikdo nebyl v tu chvíli schopen odhadnout, kdy tohle nekonečně martyrium skončí, protože o tom nepřišla jediná informace.

Na závěr ještě jedna poznámka k tomu, proč výpadky elektřiny trvají tak dlouho. Protože ČEZ řadu svých zásahových pracovníků propustil, a ti, kdo zbyli, musí za poruchami jezdit v bývalém okrese i desítky kilometrů. Potom se například v terénu dozvíte, že současný šéf ČEZu Daniel Beneš musel prý přijmout do vysokého magamentu firmy dceru Jany Nagyové a další protěžované prominenty, avšak na těch, kteří nasazují při odstraňování následků přírodních pohrom vlastní krky, se údajně výrazně šetří. Alespoň tak zní "tam tamy" mezi zdejšími pracovníky nejbohatší státní společnosti, kterých oproti dřívějšku zbyla už jen hrstka.