Možděnice

Znáte podivně vypadající parčík před Mateřskou školou v ulici Svatopluka Čecha? Tak právě tento park - nepark přímo řídil vznik radniční koalice po volbách v roce 2014. Že je to nesmysl? Posuďte sami... Tento parčík není ničím jiným než zakódovaným poselstvím pro starostu Řezníčka. Není náhoda, že starosta bydlí nedaleko odsud. Musel by být slepý, aby tento jemu adresovaný vzkaz přehlédl. Parčík vznikl přesně podle známého receptu, který po celém světě používají zpravodajské a tajné služby. Ten recept zní - když chceš před lidmi něco skrýt, strč jim to rovnou pod nos.

Takže jaké instrukce dostal minulý a zároveň současný starosta prostřednictvím tohoto parčíku? Je potřeba se podívat na to, co se v parčíku nachází. V trávníku jsou vydlážděné tři obrovské listy a kolem čtyři lavice. Co vás většinou napadne, když uvidíte na zemi hodně listí? Že by listopad? Dobrá. Máme na zemi tři velké listy. Takže máme datum 3. listopadu. A jakou roli ve vzkazu hrají  lavice? Věřím, že zbytek si už rozluštíte sami... Cože? Ještě to nemáte? No, nevadí. Alespoň teď víme, kteří hlupáci umožňují svým hlasem ve volbách různým oligarchům řídit tento stát.

Tak vám to tedy prozradím. Musíte si jenom hrát se slovy a odpověď přijde sama. Kolem jsou čtyři lavice... kolem čtyři lavice... čtyři kolem lavice... To je přece čtyřkoalice!!! Víme, že povolební vyjednávání probíhala téměř tři měsíce. Bylo to však pouhé divadélko pro ostatní strany, aby měly pocit, že jsou rovnocennými partnery a že se s nimi vážně vyjednává. Řezníček dostal jasný pokyn - 3. listopadu uzavřít čtyřkoalici. Ještě dříve, než byl opětovně zvolen starostou, bylo už na radnici vše dohodnuto. A jak věděl,  koho nemá v žádném případě do čtyřkoalice brát? Jste vážně slepí? Co stojí hned vedle parčíku? Tři kontejnery na odpad, že? Podstatné je, že stojí mimo lavičky na asfaltu. Stojí hned vedle, ale mimo čtyřkoalici, kterou uzavírá plocha trávníku. A kontejnery nařizují, kdo nesmí do čtyřkoalice. Starostovi přímo říkají: pozor na SKLO, PAPÍR a na PLASTY. Tak co, už to máte rozkódované? Ach jo...

Starosta si nesmí připustit k tělu kontejner na SKLO, což jsou Svobodní (Káles a Lichtenberg z Opozice). Dále bacha - mimo hru musí zůstat taky kontejner na PAPÍR, tedy Pilný z Ano a PIRáti. Piráti by totiž všechno chtěli natáčet a přenášet online a Pilnému z úst až příliš okatě odkapává "jáužchcibýttakystarostou". Zdá se, že do vzkazu nám zdánlivě nezapadá žlutý kontejner na PLASTY. Je tam proto, aby zmátl jedince, kteří se při luštění vzkazu dostali až sem. Všichni víme, co znamená žlutá barva na semaforu - připrav se! Připrav se na PLASTY. Blbost? Ale kdepak. Víme, že varování před Svobodnými už zaznělo, takže písmeno "S" si můžeme vyškrtnout, a máme tu varování: připrav se na PLATY!!

No, co se dá dělat. Starosta se musí připravit na to, že na plat paní Trunečkové se již brzy bude zase někdo ptát. Chtěl bych poznat člověka, který tento parčík navrhnul. Ten totiž ví hodně o zákulisí chrudimské politiky. A teď mě klidně zavřete do blázince :-).

Zbyněk Kotúč

Kdysi divoká výstavba několika nových rodinných domů v lokalitě Na Kopci narušila nejspíš statiku svahu nad dalšími obytnými stavbami U Kapličky. To ale bohužel nikdo nezjišťoval, řádně nezadokumentoval a zdejší úzká asfaltka, která není na nápor těžké stavební techniky stavěna, byla městem zabarikádována s příslibem, že je nejprve třeba sehnat pár milionů, aby mohla být opravena a provoz po zdejší komunikaci zase obnoven. V praxi to znamenalo dopravní odříznutí několika desítek domácností od jejich domovů. Místním tedy nezbylo, než začít jezdit domů přes sídliště Na Větrníku a dál po nezkolaudovaném tankodromu, který se sestává dílem z několika panelů a dílem z hlubokých výmolů poházených štěrkem. Lidé si tu kvůli tomu ničí každý den už po několik roků svá vozidla a riskují, že jednou nedojedou domů vůbec, protože jim třeba u auta upadnou kola. Takový je stav věci.

Město totiž toleruje Na Kopci nezkolaudovanou přístupovou komunikaci. Na jedné straně sice chápu, že jde o mimořádnou situaci, na druhé ale nechápu, proč to trvá tak mimořádně dlouho a proč město naléhavou potřebu svých občanů neřeší. Zvláště, když jde o nelegitimní stav, který může leckomu způsobit újmu na majetku i na zdraví. Nezbývá mi tedy, než se ptát, co by se asi dělo, kdyby něco takového způsobil soukromník? Úřady by si ho nejspíš řádně podaly a stačila by k tomu jediná stížnost nebo mimořádná událost. Jenže Na Kopci to začalo divokou výstavbou a pokračovalo benevolencí města, které vzalo na svá břímě nejen způsobené škody, ale i trpělivost místních obyvatel. Vyhnalo je totiž s auty na panely. Tedy tam, kde komunisti s výstavbou skončili a cestu nedokončili. A nemá se k tomu ani novodobá radnice. Vždyť co? Jde jen o lidi a ti přeci něco vydrží...

Člověk někdy nestačí koukat, jak nekulturní mohou být lidé zodpovědní za kulturu ve městě. Dá se ještě pochopit, když se vánoční strom na Resselově náměstí rozsvěcuje ještě v adventu a z ampliónů zní vánoční koledy v době, kdy se narození Spasitele teprve chystá. Je to taková nehezká, konzumní ateistická tradice. Samotný strom zmizí v době, kdy paradoxně doba vánoční vrcholí.

Co však člověk chápe jen těžko, je pořádání masopustu v době postní. Tradičně se na „fašank“, „vostatke“ a masopustní obchůzky chodí zhruba týden, čtrnáct dní před začátkem postu, který, překvapivě nezačíná první neděli postní, jak by se mohlo zdát, ale Popeleční středou. Tedy dnem, kdy jsou katolíkům v kostele značena čela popelem a připomínána pomíjivost života jejich i jiných. Letos připadá Popeleční středa na 10. února, půst tak začíná brzy a i následující Velikonoce jsou letos velmi brzy. Může za to úplněk.

Co se však po letech v Chrudimi opět nestalo? Masopustní veselice na Resselově náměstí se koná, ano, žlutobílí již tuší, v sobotu 13. února. Tedy v době, kdy na obchůzky, veselice a jiné kratochvíle má člověk zapomenout a věnovat se něčemu smysluplnějšímu.

Je mi jasné, že nevěřící většině, která už jen parazituje na přežívajících tradicích, při nichž jednou stranou trdluje v průvodu masek a druhou stranou nadává na církevní restituce, může být liturgický kalendář Katolické církve, podle nějž se datum Velikonoc řídí, zcela ukradeným. Nabízí se tedy otázka, proč se účastnit něčeho, co přinesla zlá církev, která zotročuje mysl a tělo svých věřících. Možná to souvisí s všeobecně převládající nevzdělaností a hloupostí. Tedy nectnostmi, které se zabydlely nejspíše i v Chrudimské besedě a na místní radnici.

Byl to šrumec, jaký Chrudim už dlouho nepamatuje. Od rána až do večera proudily totiž na chrudimský Kopeček davy lidí, aby se přesvědčily, za co ten Kušta utratil v bývalé eldéence přes sto milionů. A stálo to prý za to. Alespoň podle reakcí návštěvníků, kteří kvitovali nejen to, že z jejich pohledu kdysi strašidelná budova omládla a prokoukla, ale především jakému účelu bude nyní sloužit. Dalším příjemným zjištěním pro ně bylo, že se jim věnoval mladý a ochotný personál, který se choval naprosto jinak, než jaký znají třeba z okolních nemocnic a zdravotnických zařízení. Byl totiž vstřícný a nic mu nečinilo problém. "Hned bych se sem nastěhoval," povzdechl si starší chlapík z nedaleké vísky, který si přijel Senior rezidenci okouknout, aby měl jednou snazší rozhodování, až ta chvíle přijde a on bude možná někdy potřebovat trvalou péči. To víte, stáří má svou krásu, ale jen když je člověk spokojený po všech stránkách. Vedle zdraví tedy i se svým zázemím, v němž žije, a s rodinou, která ho obklopuje. A v prostředí Na Kopečku by si to člověk uměl docela dobře představit.

"A na kolik to tady přijde?" ptala se jedna zvídavá důchodkyně. "Ženský v kadeřnictví říkaly, že na třicet tisíc měsíčně," dodala nejistě. Ředitel Senior rezidence Marek Bíško se jen pousmál. "Správná otázka. Měsíční úhrada za pobyt u nás činí jedenáct a půl tisíce korun. Je ale třeba také počítat s tím, aby měl člověk k dispozici i nějaké peníze pro vlastní potřebu a třeba na léky, které užívá," vysvětloval trpělivě ředitel Bíško. "To je o patnáct stovek míň, než chtějí u konkurence v bývalém pivovaru," špitla k davu, který ředitel právě provázel, jiná návštěvnice. Poté už se mohlo nerušeně pokračovat v prohlídce i v občerstvení, které bylo pro hosty přichystáno v hojném množství. "Jestli mohu doporučit, ochutnejte náš výtečný pudink," pobízel ředitel seniory. Ti se ale nijak neupejpali a jídlo jim rychle mizelo v ústech. Někteří se dokonce tlačili k pokrmům natolik vehementně, až ty před sebou nemilosrdčně odstrčili. Podával se totiž gulášek a další pochutiny, nad kterými se člověku sbíhaly sliny. A takhle se to opakovalo po celý den stále do kola s každou další příchozí partou, která měla vždy zvědavé otázky, velký hlad a nakonec slova chvály a uznání.

Přirozeně se dostavila i generalita města vedená starostou Petrem Řezníčkem, který si při této příležitosti nezapomněl přihřát vlastní polívčičku, když zmínil sociální služby, které město seniorům poskytuje. Věřím ale, že si při pohledu na masy lidí, kteří zapříčinili chvílemi v této lokalitě dopravní kolaps, který pak museli usměrňovat strážníci spolu s personálem Senior rezidence, uvědomil, že se řady penzistů neúprosně rozrůstají a že je třeba na sociální politice města neustále pracovat a neuspokojovat se tím, čeho bylo doposud v Chrudimi dosaženo. Městu chybí například citelně domov důchodců a mám takové podezření, že v tomto kdysi proklamovaném úsilí město nyní značně polevilo. Možná pod dojmem jiného soukromého projektu, od kterého si politici slibovali, že by mohl tuto díru na "trhu" zacelit. Stejně jako na to spoléhají a hřeší i v bytové politice. Jenže, nestalo se tak. Projekt se zmítá v problémech a zájem o Senior rezidenci odhalil hlad po těchto kapacitách. Ukázalo se tedy, že je to pro město hozená rukavice do ringu, kterou by mělo zvednout a nespoléhat se, že to za něj zase vyřeší někdo jiný.

Hned na začátku chci upozornit, že si novinář musí svoje zdroje chránit, protože z nich budu chvíli čerpat. Pojďme ale k věci. Některým lidem v tomto městě začalo vrtat hlavou, proč Chrudimské noviny přinesly po čtyřech letech neúprosné kritiky najednou vstřícný, místy až žoviální rozhovor se starostou města Petrem Řezníčkem o uplynulém čtvrtstoletí, které strávil na radnici. Zarazila je rovněž "tykačka" mezi starostou a redaktorem, který rozhovor vedl, neboť něco takového nebývá ve zpravodajství zvykem. A přirozeně spolu s těmito otázkami ke mně začaly proudit i některé informace a spekulace. Ať už od občanů nebo politiků.

Každopádně mi z toho vylezla na povrch nádherná konspirace, která je názornou ukázkou toho, co se lidem honí v hlavě, když se stane něco nečekaného. Natož na malém městě jako je Chrudim, kde si vidíme takřka všichni do talíře. Tedy až na zákulisí zdejší mocenské sféry. A právě tohoto tématu se ony informace týkají. Podle nich tu někdo rozehrál svoji hru, v které se snaží tyto hlasy co nejrychleji zorientovat. A za studijní materiál jim k tomu slouží i naše noviny. Spouštěčem všeho byl onen zmíněný pozitivně laděný rozhovor s naším starostou a následná tvrdá kritika jeho prvního zástupce. "Co to znamená?" ptají se a hned dedukují. Blíží se krajské volby a za dveřmi jsou v podstatě už i ty komunální. Je tedy jasné, že už se předjednávají budoucí pozice a připravuje se pro to vhodná půda.

"Starosta Řezníček je starý lišák a nelze ho podceňovat. Je schopen se spojit s tím, koho právě potřebuje, a hodit přes palubu toho, koho už nepotřebuje," zněla jedna z informací. Nakolik je pravdivá nebo lživá, nedokážu posoudit. Politiku jsem se s ním nikdy nedělal. Mohu a musím k němu přistupovat pouze nestranně jako novinář. Ostatně, to jsem mu loni u kafe i slíbil. Už jen třeba proto, že dělám novinářinu stejně dlouho jako on politiku. "Půjde po Trávníčkovi, protože hlasoval pro odvolání Málka, kterého teď potřebuje," byla druhá informace. A třetí? "Určitě to zkusí ve volbách na starostu ještě jednou, i když tvrdí, že má ze sebe kvalitní náhradu. Koho? Trunečkovou? Vápeníka? To asi ne. Lörincz s ním už do toho nepůjde. Ten má politiky až po krk." Nestačil jsem se divit. Jenže skutečné perly ke mně měly teprve přijít. "Pane šéfredaktore, čteme články Chrudimských novin a analyzujeme si je. Vychází nám z toho, že až nápadně chválíte Petra Kopeckého. Stane se snad příštím lídrem Chrudimské volby? A proč najednou ta vstřícnost ke starostovi? Dohodl se s Lubošem Jelínkem na smíru? Nebo dokonce na budoucí možné spolupráci? Jsou toho oba klidně schopni. Vždyť se podívejte na Řezníčka s Málkem, jak si potom všem, co mezi nimi bylo, padli kolem krku." Hmm, tak to mne vážně nikdy nenapadlo.

Co na to říct? Novinařina bývá občas ošemetné řemeslo. Někdy vás tlačí zleva, jindy zprava nebo ze shora, vychvalují do nebes anebo proklínají. V tomto případě stál ale na začátku jen úmysl přinést s počátkem roku rozhovor se starostou města, jehož smyslem bylo bilancovat. A to, že starosta vidí svoji misi na radnici pozitivně, není nic překvapivého. Dostal příležitost se vyjádřit a on ji jako správný profík využil k vlastní sebeprezentaci. Budiž mu ke cti, že bez zbytečných výčitek toho, co jsme o něm kdy napsali. A že si s Jakubem Valentou tyká? Proč ne? Vždyť je to starostův synovec, který si jen plnil svoje pracovní zadání. A pokud jde o další aktéry chrudimské konspirace, je to možná jen souhra náhod, že se dostali do řečí. Každopádně informací bylo víc a ne všechny jsou teď ke zveřejnění, alespoň prozatím. A tak zatímco se v Chrudimi vesele konspiruje, já zůstávám klidný, a doufám, že mi ten klid ještě nějaký čas vydrží :-).

Před pár dny usnula při vaření obyvatelka domu čp. 1207 v sídlišti Na Větrníku. Vařila snad nějaké kosti na polívku a dala si přitom šlofíka. Zkrátka, zařezávala u sporáku, zatímco dým z hrnce se valil z kuchyně do chodby bytu a dál do společných prostor dvanáctipatrového paneláku. Za chvíli tu nebylo takřka k dýchání a vypadalo to, že v domě hoří. Takhle to trvalo hezkých pár desítek minut a nikdo nevystrčil z bytu ani nos, aby se přesvědčil, jestli mu náhodou nehoří za prdelí. Lidská nevšímavost byla v ten moment patrná na každém rohu a nebýt jednoho duchapřítomného strejdy, který šel právě venčit svého pejska a málem se s ním udusil ve výtahu, mohlo být i hůř. Dotyčný pejskař přivolal tedy strážníky, kteří byli v domě za pár minut a začali hned jednat. Na základě znalosti komínového efektu výškových budov vzali tedy dům po schodech od zdola nahoru, patro po patře. Naštěstí zdroj kouře velice rychle objevili už ve třetím poschodí, kde byla mlha a nebylo vidět na krok. Následné zvonění u dveří bytu ale nepomáhalo, protože se nikdo neozýval. Hrozilo tedy, že je někdo uvnitř a může být přiotráven kouřem, anebo mu jde rovnou o život. Strážníci tedy odtlačili horní roh dveří, aby měli stoprocentní jistotu, že jde právě o tento byt. A byl! Pokusili se tedy dveře vyrazit, jenže uprostřed byla bezpečnostní závora. Začali tedy na dveře znovu bušit a zvonit a probrali tím konečně ze spánku spící kuchařku. Ta přitom nebyla schopna ještě nějakou chvíli otevřít, protože nemohla v hustém kouři nalézt klíče od zpropadené závory. Najednou se ale ozvalo cvaknutí zámku, dveře se rozevřely a z nich se vyvalil ještě hustší dým a na chodbu vyšla otřesená žena.

Asi tak by se daly popsat napínavé chvíle v bytovém domě Na Větrníku, kde na jedné straně šlo o minuty a na druhé někteří ostatní leželi doma líně na gauči a čekali, jak to dopadne, až se ostatní o vše postarají. A někteří jedinci přitom ještě stihli pomluvit uvedeného pejskaře, že byl zase nějak moc aktivní. Šlo přitom o názornou ukázku naší společnosti na malém vzorku lidí, která dokáže být na jedné straně k mnoha závažným problémům netečná a na druhé ty, kteří se snaží o nápravu věcí, pomlouvají, až se jim práší od úst. Nepřipomíná vám to něco? Například malou účast ve volbách a následné nářky lidí, že ten nebo onen je vůl, neschopný diletant či v horším případě rovnou podvodník, který nás okrádá o naše společné peníze a užívá si za ně blahobytu a nepřiměřených výhod. Takových příkladů lhostejnosti a zbytečných pomluv a odsuzování bychom ale našli mnohem víc. Takže, dámy a pánové, dokud nezvedneme zadky a budeme se tvářit, že se nás to netýká, budeme mít doma smrad jako onoho večera v paneláku Na Větrníku. Ba co hůř, můžeme kvůli tomu přijít o vše, co jsme v posledních letech získali - svobodu a demokracii, z které se pozvolna ukrajuje stále víc, aniž to někoho nějak výrazněji vzrušuje. Hlavně klídek. Strážníci v bytě, v kterém nebylo vidět na krok, otevřeli všechna okna, dveře na schodiště a pořádně vyvětrali. A o ženu, která by se s největší pravděpodobností už nikdy nevzbudila, se postarali. Teď už jen zbývá udělat průvan v našich hlavách, aby se probudilo také naše svědomí a vědomí a my už nikdy nebyli lhostejní k tomu, co se děje kolem.

Konečně byla oprášena myšlenka na proměnu šedivé, architektonicky divně "socialisticky" rozevláté Palackého třídy v městský bulvár. Ostatně, Palackého ulice taková v minulosti byla a tvořila jednu z nejdůležitějších komunikací v Chrudimi. Byla i jedním ze společenských center města. V posledních několika málo desetiletích dostala ale řádně zabrat a na mnoha místech se změnila k nepoznání. Zejména v úseku od Husova sboru až po Penny market v navazující ulici Obce Ležáků. Tady se od 70. let minulého století prakticky až do nedávné minulosti hodně bouralo, aby zde mohly vyrůst budovy, které do historického Kateřinského předměstí příliš nepatří - ať už paneláky nebo nákupní středisko Borzna hned těsně vedle kostela sv. Kateřiny. Podstatné však je, že vinou této zástavby vznikla na Palackého třídě "hluchá" místa, jež jsou pozůstatkem nemilosrdných stavebních zásahů do tohoto bývalého městského bulváru, a ty je teď třeba odstranit a zaplnit jinými prvky.

Myšlenka na tuto nápravu není však nová. Přišel s ní už před léty architekt a bývalý městský zastupitel Karel Thér. Jeho studie přitom počítala se zastavěním a využitím ploch, které na Palackého třídě vykousaly buldozery, a oprávněně vyvolala zájem i polemiku občanů města. Některá z těchto řešení jsou svým pojetím i dost originální a odvážná, nicméně potřebná k tomu, aby byla napravena veškerá "zvěrstva", ke kterým v této páteřní ulici kdysi došlo. Možná by nebylo v této souvislosti od věci, aby město zbytečně nemrhalo dalšími prostředky za novou studii a pověřilo současného architekta Marka Janatku tím, aby, než začne nad tímto úkolem pracovat, jej nejprve konzultoval se svým předchůdcem. Mohlo by to pomoci některé věci urychlit i zlevnit bez ohledu na jakékoliv předsudky politiků, kteří měli možnost, kdyby byli dost prozíraví, v této věci už dávno konat. Například přijmout regulační plán v případě bývalé Popperovy tovární budovy, s níž se na Palackého třídě počítalo jako s významným brownfieldem. Podobně jako to dokázaly před pár týdny sousední Pardubice u Automatických mlýnů, které nejsou jejich majetkem, ale regulují nově jejich možné využití, aby došlo k citlivému propojení s okolní zástavbou a zejména k zachování této architektury jako celku. K tomu ale v případě současného areálu Evony zatím nedošlo.

I přes veškeré tyto otázníky je však koncepce navrácení městského bulváru do Palackého ulice správná, protože vrací věci do normálu. Počítejme ale s tím, že nebude jednoduché ji vždy a všude prosadit. Třeba jen proto, že si řada místních na zdejší urbanistický "socialismus" už zvykla a nebude chtět přistoupit na zhuštění zástavby, které je pro bulvár typické. Od toho ale politici jsou, aby dokázali lidem něco takového vysvětlit a neschovávali se jen za dlouhodobé plány, jejichž dokončení je ze současného pohledu v nedohlednu. A že jich máme požehnaně - novou sportovní halu na Tyršově náměstí, parkovací dům na Moravově zahradě, přestavění bývalého konventu v sousedství Muzea barokních soch na hotel, či zatím ne-existující záměr, co dál s letním kinem. Jde o projekty za desítky až stovky milionů, které jsou prozatím jen na papíře, protože jsou drahé. A rádi se jimi, až na poslední příklad, chlubíme. Na Palackého třídě se dá však začít takřka okamžitě - po etapách. Jakmile zde letos skončí rekonstrukce kanalizačních přípojek, může se navázat třeba tím, že tu vznikne první parkovací záliv a pak další a další, aby ulice žila a nebyla jen anonymním tranzitem. Zkrátka a dobře, Palackého třída je vhozená rukavice a zbývá ji jen zvednout.

Nejčastěji skloňovaným slovem v Chrudimi je v současnosti bezesporu slovo "obchvat", (přestože by se lépe hodilo říkat "půlobchvat", jak někdo trefně v komentářích pod články poznamenal). Obchvatu totiž chybí napojení na Slatiňany a tak nyní řeší problém s těžkou nákladní dopravou jen z jedné poloviny. Jde však pouze o dočasný problém, který by měl být vyřešen na základě oficiálních příslibů nejpozději do roku 2021. Proč to takhle dopadlo, dnes už nikdo neví a nemá cenu se tím zabývat. Snad jen tím, proč byl konečný termín zhotovení celého obchvatu posunut oproti původnímu plánu o další dva roky a kdo za tyto "objektivní potíže" může (údajně směrnice Evropské unie, podle které musí mít stavba nový posudek vlivu na životní prostředí EIA).

Daleko důležitější je však ohlédnout se za dosavadním fungováním "půlobchvatu", jehož funkčnost si nikdo z odpovědných netroufl před slavnostním přestřižením pásky odhadnout. Už po pár týdnech je ale zřejmé, že městu od nadměrného dopravního zatížení částečně ulevil, protože jej dokázal rozmělnit do vícero směrů. Ostatně i proto byla do "půlobchvatu" investována zhruba miliarda a půl ze státního rozpočtu. Zmizely například otravně dlouhé kolony aut z Pardubické ulice a do Chrudimě se dá vjet z této strany daleko rychleji než dříve, ačkoliv prozatím chybí sjezd u Medlešic. To musel uvítat každý. Stavba má ale i několik hluchých míst, které leckdo objevil, když se rozhodl udělat si po obchvatu krátký výlet tam i zpět během svátečního volna nebo později.

Nejlépe to vyjádřila moje známá, která není z Chrudimě a která mi volala ze svého auta a ptala se, co znamená tabulka Chrudim - sever. "To je nějaká průmyslová zóna?" zajímala se. "Chtěla jsem zajet k vám do města nakoupit si, ale ´vyplivlo´ mě to až u Kočí, a tak se mi už nechtělo vracet a pokračovala jsem dál v jízdě," dodala vzápětí. Při těchto slovech ani netušila, že pojmenovala jeden z dosavadních nešvarů chrudimského "půlobchvatu", ačkoliv byl teprve první pracovní den nového roku. Při stavbě obchvatu se totiž zapomnělo na další rozvoj města, které silnice proměnila ze severovýchodu doslova v nedobytnou tvrz. Všechny politické strany v Chrudimi přitom před volbami deklarovaly rozvoj obchodu a podnikání ve městě, avšak v případě obchvatu buď trestuhodně zaspaly anebo v nich není žádný schopný manažer, který by proměnil prázdná hesla v opravdovou vizi a funkční záměr.

Ne, nechci kritizovat za každou cenu. Ale počítejte se mnou. Menší Čáslav má celkem sedm napojení na obchvat města. A Chrudim? Do ní se dostanete vcelku složitě přes Dražkovice, Mikulovice a Medlešice a dál Pardubickou ulicí, pokud nezapomenete v Pardubicích nebo u Dražkovic včas odbočit. Připomínám, že na tuto trasu neupozorňuje žádné dopravní značení. Potom je tu druhá možnost od "slepičárny", na kterou upozorňuje na poslední chvíli vcelku nenápadná malá směrovka "Chrudim - sever" evokující spíše průmyslovou zónu, než aby něco vypovídala o samotném městu. A nakonec je tu sjezd nad obcí Kočí, který už málokoho přiměje se vrátit do Chrudimi, aby si tady dal kafe, koupil boty, poobědval nebo si prohlédl muzea či zdejší pamětihodnosti. Člověk se totiž rozhoduje vždy s nějakým předstihem, nikoli nahodile, a potřebuje k tomu nutně informace, kterých se na "půlobchvatu" zatím nedostává.

Nedostalo se jich mojí známé, nedostává se jich ani projíždějícím rodinám, které bychom měli umět do Chrudimě přilákat. Obchvat totiž není pouze o odklonění dopravy, nýbrž o její separaci - tranzitní kamiony máme filtrovat s pomocí zákazových značek a ostatní motoristy, zejména turisty, jako na západ od našich hranic s předstihem zhruba tří kilometrů, aby se mohli včas rozhodnout, máme jasně a srozumitelně informovat před každým sjezdem k městu, co zde mohou očekávat - například centrum, historické památky, muzea, nákupní zónu nebo Rekreační lesy na Podhůře. Ale tady není vůbec nic! Tady je ticho po pěšině a nic neříkající značka "Chrudim - sever", jako bychom měli zabočit do Nabočan nebo jiné vísky v okolí. Proč tam nejsou například hesla "Vítá vás město tří muzeí", "Vítá vás historické město roku 2013" nebo "Vítají vás Athény východních Čech"? Třeba jen proto, že to dokázaly na obchvatu pár metrů za katastrem našeho města Pardubice informativní cedulí "Renesanční zámek Pardubice". Už to samo o sobě něco vypovídá o práci našich místostarostů zodpovědných za kulturu a turistický ruch. Ještě že jich máme tolik...

Zkrátka a dobře, Chrudimi chybí na obchvatu standardní navigace, která by na něm lépe třídila dopravu a nevyháněla jako doposud projíždějící motoristy dál do Vysokého Mýta nebo Litomyšle jen proto, že Chrudim vinou nedostatečného značení minuli a nechce se jim do ní už zbytečně zajíždět, když mají další města na trase. Pokud se tohle nezmění, bude to u nás vypadat jako "ode zdi ke zdi", kdy sice zbavíme město kamionů a náklaďáků, ale současně ho obchodně umrtvíme a posuneme k ještě větší bezvýznamnosti než nyní. Některá města, jako například Hořice, by o tom mohla vyprávět své. Do deseti lety po nich neštěkl ani pes.