Možděnice

Podváděl Málek nebo šlo skutečně o technickou závadu na hlasovacím zařízení, kvůli níž se "muselo" z rozhodnutí právníků hlasovat veřejně? Byl to předem připravený scénář radniční koalice, jak udržet Romana Málka u vesla? Proč Piráti tentokrát nepřenášeli tak důležitou schůzi obrazem na internetu? Dostali snad za to něco slíbeno? A proč jako jediný z politiků měl odvahu zvednout ruku na veřejnosti pro odvolání problematického Romana Málka první místostarosta Jaroslav Trávníček, zatímco někteří další to v zákulisí opozičním kolegům jen slibovali? Na všechny tyto otázky se těžko odpovídá, když chybí hmatatelně viditelné důkazy. Každopádně se ale za poslední schůzí zastupitelstva táhne stín podezření z manipulace a zastrašování zastupitelů s vlastním názorem na věc. Alespoň tak to vidí někteří její účastníci včetně některých přítomných občanů.

Co z toho lze usoudit do budoucna? Že se opozice jen tak nevzdá snahy na zrušení funkce čtvrtého a pokud možno i třetího místostarosty, protože dva místostarostové jsou z jejího pohledu na Chrudim až příliš a současný stav považuje spíše za oblast sci-fi než za politiku, která našemu městu prospívá. Místostarostové jsou totiž až na Trávníčka věčně "rozlítaní" a věnují se vedle práce na radnici také vlastním aktivitám, takže lze jen těžko dohledat, zda vůbec a jakým způsobem pro město pracují. Nejslabším článkem je v tomto ohledu podle opozice Roman Málek, který údajně využívá veřejných zdrojů k častým výletům a exkurzím, zatímco prý ta skutečná práce za ním není vůbec vidět. Tento názor přitom sdílejí i někteří koaliční politici v SNK-ED a ČSSD, kteří by byli nejraději, aby Málek koalici opustil.

Nejzřetelněji to zatím vyjádřil první místostarosta Trávníček. Ten už dlouhodobě považuje Málka za hochštaplera (= člověka, který ze sebe dělá víc, než ve skutečnosti je) a netají se odporem ke stylu jeho politiky. Zejména mu vadí způsob, jakým se dostal do současné radniční koalice, a také to, že si mediálně leckdy přisvojuje práci druhých za vlastní jako třeba v případě Hotelu Bohemia, o jehož dalším osudu vyjednává Trávníček s jeho novým majitelem. Jenže Málka v současnosti pojí spojenectví se starostou Řezníčkem a tak se v zákulisí radnice spekuluje, jak bude Trávníček za svou troufalost "potrestán". Už delší čas se přitom hovoří o tom, že by mohl být právě první místostarosta v případě nutnosti (snížení počtu místostarostů) obětován. Mnozí se ale zároveň ptají: "No dobře, kdo ale potom bude ve vedení radnice skutečně pracovat?" A narážejí tím na skutečnost, že Trávníček obětuje práci pro město více času, než má za povinnost. Možná bude tedy "potrestán" jen tím, že nebude moci slavnostně přestřihnout pásku při otevření první etapy obchvatu města, na které nechal kus svého zdraví a zařídil zde třeba radnicí nechtěný sjezd u Medlešic.

Uvidíme. Necháme tomuto vývoji ještě nějaký čas. Už teď jsem chtěl ale minimálně znát odpověď Pirátů na to, proč v tak významné chvíli, kdy se hlasovalo o novém rozpočtu a možném odvolání Romana Málka, nezprostředkovali lidem přímý přenos ze schůze. Možná bychom viděli Málkovi na prsty a zbytečně mu nekřivdili. Leč nestalo se tak. Vysvětlení Pirátů je však prosté. "Nejsme profesionální stranou s velkou členskou základnou a přenos jsme proto mohli zajistit pouze tři lidé. Avšak ani jeden z nás se shodou okolností nemohl kvůli pracovním povinnostem schůze tentokrát zúčastnit. Možná by bylo daleko jednodušší, kdyby město dál neotálelo a zprostředkovalo tyto přenosy samo jako třeba partnerské město Svidník. Pak by nemohlo docházet k takovým spekulacím jako v tomto případě. Rozhodně odmítáme, že jsme video ze schůze zastupitelstva nepořídili úmyslně," reaguje šéf zdejších Pirátů Jiří Stuna na telefonické dotazy čtenářů Chrudimských novin, kteří pojali podezření, že tak učinili Piráti záměrně. Tak alespoň v něčem máme jasno. Na další odpovědi si však budeme muset ještě počkat. Pokud tedy přijdou a Trávníček v tom nakonec nezůstane sám...

Tak už to prasklo. Už je to venku. Konečně víme, proč se vytratil z projektu obchvatu města sjezd u Medlešic a kdo za to může. Po letech nekonečných dohadů, mlžení radnice a snaze současného prvního místostarosty Jaroslava Trávníčka (ČSSD) vypátrat viníka to nakonec prozradil šéf pardubické pobočky Ředitelství silnic a dálnic Bohumil Vebr, který při besedě s občany ukázal prstem na bývalé vedení města, které si podle něj dříve tento sjezd údajně nepřálo a požádalo, aby byl z projektu vyškrtnut. Co na tom, že tak učinilo bezkoncepčně a odřízlo obchvat od obou chrudimských průmyslových zón, které to sem mají na dohled. Co na tom, že tak rozhodlo bez ohledu na potřeby města a jeho obyvatel. To už totiž dávno víme.

Nevěděli jsme však, že šlo úmyslný čin. Mělo se spíše za to, že jde o opomenutí (šlendrián) některého z politiků či odpovědných úředníků a radnice se všemožně brání, jak jsme si zvykli v posledních letech, svoji chybu přiznat a klukovsky do poslední chvíle zapírá. Víme tedy, že to má na svědomí bývalé vedení města, které tak učinilo vědomě, avšak ten, kdo se pod to za Chrudim podepsal, se stále skrývá za množinou užšího vedení chrudimské radnice a nechce nést svoji kůži na trh. Vina byla tedy Vebrem prezentována kolektivně a nelze se konkrétního viníka dopátrat, ačkoliv ho šéf ŘSD nejspíš dobře zná. A to i přesto, že právě toto ředitelství kdysi tvrdilo, že se dotyčný dokument ztratil a nelze ho prý dohledat. Z čeho tedy při svém rozhodování vycházelo?

Trochu zvláštní, nezdá se vám? Místostarosta Trávníček při hledání viníka neuspěl, alespoň ale zařídil vrácení sjezdu zpátky do projektu, který by měl od roku 2017 začít fungovat. ŘSD na druhé straně viníka zná, ale uvádí ho jen povšechně. Jakoby nebylo zdravé nalít si čistého vína a pravda je vypouštěna ven jen kapka po kapce, aby nepřetekl onen pověstný pohár trpělivosti. Otázkou teď zůstává, jak dlouho si necháme takový styl politiky líbit, zda se s ní spokojíme, anebo přimějeme námi zvolené zástupce ve vedení města k tomu, aby namísto věčného tlachání začali skutečně naplňovat svoje sliby o větší transparentnosti a otevřenosti radnice a nehráli před námi takové divadlo jako v případě sjezdu u Medlešic. Čím dříve je k tomu přinutíme, tím více se přiblížíme k vyspělé demokracii. Pokud ale budeme v takových případech i nadále spát, pak už si zvykejme na to, že nežijeme v Athénách východních Čech, ale v místě, kde vládnou spíše balkánské poměry.

Na mnoha místech po celé naší republice se v neděli v podvečer rozzářily vánoční stromky. Tu velké a krásné, onde zase maličké a lehce kýčovité. Lidé se sešli, aby společně oslavili...co vlastně? Vysloví-li se „advent“, většina z nás si představí spíše předvánoční gruntování, shon a stres, který tato doba přináší. Přesto se zdá, jako by zrovna letos byl advent i o něčem jiném, než o shánění dárků a honbou za ještě průhlednějšími okny.

Evropa čelí tlaku, jaký tu už několik desetiletí nebyl. Možná jsme mu proto tolik odvykli. Mnohý by asi čekal, že zmíním uprchlíky, ale ten tlak nepřichází od nešťastníků, jimž Západ svým vývozem demokracie zlikvidoval domovy. Tlak přichází ze Západu a uprchlická krize je pouhým katalyzátorem, jenž ho stupňuje. „Musíte, nesmíte, přijímejte, zavírejte, odmítejte, regulujte,“ tato a podobná slova proudí z centrály Evropské unie více, než kdy předtím. Pokud se nepodřídíme, dostaneme na zadek. Přiškrtí nám penězovody dotací, na něž si už naše společnost zvkyla jako malé srnče na cumel. Když jsem dnes ráno poslouchal Český rozhlas a principál jednoho z pražských divadel si stěžoval, že jim město omezilo dotace a on proto neví, jak přežijí, vzpomněl jsem si na několik scén ze seriálu F. L. Věk. Ano, jde o známé znázornění nelehkého života kočovných divadeníků, kteří žili jen z toho, co si vydělali. Protože právě tak má společnost fungovat. A pokud chce někdo druhému pomoci, musí to být dobrovolné. Vynucené milosrdenství není milosrdenstvím.

Advent znamená příchod. Primárně samozřejmě dvojí příchod Spasitelův. Ten první, kdy se narodil v chudičkém chlévě judského Betléma, ale i ten druhý na konci všech časů. Křesťané tak mají oproti nevěřící většině v naší společnosti velkou výhodu. Moc dobře vědí, že i kdyby Evropa tak, jak ji známe dnes, zanikla, nic katastrofálního se vlastně neděje. Ostatně, nebylo by to poprvé, kdy vyspělejší společnost převálcuje ta primitivnější, ale životnější.

Čí příchod očekáváme my? Čekáme na Krista nebo hordy uprchlíků, kteří mají oproti zbytku zpohanštělých Evropanů jednu nespornou výhodu? Mají víru a ta víra je sjednocuje, posiluje a dává jim odpovědi na otázky. Je lhostejno, jaká ta víra je. Člověk bez víry je jen „pleva unášená větrem“. Záleží teď pouze na nás, jak svůj advent prožijeme a koho po jeho skončení uvítáme.  

Tyršovo náměstí, chrudimská sídliště, centrum města a teď i okolí Vaňkovy vily. Všude tam se nedá normálně zaparkovat a pokud se někdo naštve a vytočí linku 156, musejí sem strážníci. Mají totiž ze zákona povinnost prověřit každé oznámení nebo stížnost a vyvodit z nich nějaký závěr či smysluplné řešení. Jenže ta nejsou mnohdy k dispozici, protože boj s větrnými mlýny nelze vyhrát. Chrudim má i s místními částmi něco přes 24 tisíc obyvatel. Před pětadvaceti lety přitom ve městě připadalo necelé jedno auto na jednu rodinu a nyní tu domácnosti vlastní běžně dvě až tři auta. Patří to k běžném standardu současného života, avšak Chrudim není na něco takového vůbec připravena.

Tento trend vedení města nedokázalo totiž včas podchytit, přestože trvá minimálně už od počátku tohoto tisíciletí. Nevyužilo přitom veškerá vytipovaná místa k parkování, anebo o nich zdlouhavě vyjednává, ba co hůř, současnými rekonstrukcemi ulic je dokonce ubírá, takže to ve městě občas vypadá jak v papiňáku, který co chvíli hrozí výbuchem emocí. Lidé jsou zkrátka naštvaní. Soused udává souseda a ten potom nadává na strážníky, když musí sáhnout do šrajtofle a zaplatit pokutu. Jenže tohle je všechno špatně. Postižený soused nemůže za to, že nemá večer po práci kde zaparkovat, stejně tak za to nemohou návštěvníci centra města nebo sportovních akcí na Tyršově náměstí, pro jejichž auta tu není dostatečný počet parkovacích stání. A už vůbec za to nemohou strážníci, kteří mají naštěstí tolik rozumu, že takové přestupky tolerují a jezdí k nim jen na oznámení.

Recept je jednoduchý. Nekritizujme spoluobčany ani strážníky, nýbrž vlastní pohodlnost, že si něco takového necháme od města líbit. Už teď bijí hodiny doslova za minutu dvanáct a pokud bude tato agónie pokračovat, potom bouchne onen papiňák naplno. Jenže po hlavě dostaneme nakonec my a nikoliv ti, které jsme poslali za naše peníze na radnici problémy, jako s parkováním, řešit.

Senior residence nebo Senior centrum? Dvě místa, dva historické objekty, dva podnikatelé. Asi takto zjednodušeně by se dala porovnat dvě zařízení v Chrudimi, která mají sloužit našim starším spoluobčanům postiženým nějakým handicapem. Obě přitom vyrostla na půdorysu budov, jež jsou úzce spojeny s historií města. Senior residence vznikla nyní po rekonstrukci bývalé "eldéenky", která byla původně zemědělským výzkumným ústavem. A přestože se jí po celá desetiletí říkalo hanlivě "dům hrůzy", dokázala díky uvážlivé investici a citlivému přístupu investora (Milan Kušta) omládnout a dál bude lidem smysluplně sloužit. A to i bez zájmu politiků na tomto projektu, což je o to cennější.

A Senior centrum? Tedy, lépe řečeno Domov pro seniory v areálu bývalého měšťanského pivovaru. Nejprve se o tomto projektu začalo mluvit při každoročním Desateru, které pořádá město. A pak se začalo stavět s pomocí evropských peněz a dalších dotací bez ohledu na tradiční objekt chrudimského pivovaru s rozsáhlými sklepy, jenž zůstal nezajištěn před zloději a bezdomovci, kteří mu zasadili poslední ránu a totálně ho zdevastovali. A právě na těchto základech vznikla společnost, do jejichž řídících orgánů vstoupili dva členové městské rady. Nikdo proti tomu překvapivě neprotestoval, přestože se uvedená společnost ucházela o městské dotace a příspěvky na provoz. Firma se však záhy ocitla v nemalých problémech (insolvence, porušování stavebních předpisů, apod.), které vedly k odebrání dotace a posléze i k soudnímu řízení, v němž Milan Jiruška čelí obvinění z poškození finančních zájmů EU a dotačního podvodu. Nicméně Jiruška prohlásil, že je na svůj projekt hrdý a proti trestu se stejně jako žalobce odvolal. Hrozí mu přitom až osm let vězení.

Tolik dostupné informace. Na jedné straně tedy respektování původní architektury města, na druhé její brutální devastace. Poklidná investice v kontrastu s neustálými pochybnostmi a podezřeními v případě té druhé. Dodržení stanoveného termínu vedle napůl dokončeného díla v bývalém pivovaru. Seriózní budoucnost versus nejisté zítřky. Naprostá apolitičnost v protikladu se zájmem některých lokálních politiků na provozu druhého zařízení, atd. Nebudu napovídat, která z obou cest je mi sympatičtější. Takové zhodnocení ať si každý provede sám. Každopádně jsem moc rád, že se pravda nakonec ukázala.

Ví se už dlouho, že jsou městská sportoviště ztrátová a jejich provoz musí být dotován. Snad jen s výjimkou letního koupaliště, kterému letos pomohla vymanit se ze záporných červených čísel dlouhotrvající tropická vedra. Současně je známo, že všechny sportoviště spravuje a provozuje město. Nechci tady polemizovat, jestli dobře nebo špatně, to je spíše otázka pro odborníky - tedy ekonomy a manažery, ale poukázat, že se u sousedů dokázali alespoň zčásti tohoto velkého finančního břímě zbavit. A to zcela jednoduše - prostě jedno ze svých sportovišť pronajali soukromé firmě. Řeč je o pardubické radnici a koupališti Cihelna, které bylo tamními radními pronajato na dalších sedm let firmě Ministr, přestože o jeho provoz usilovala i městská společnost PAP Pardubice, jakási obdoba Sportovních areálů města Chrudim. Měla ale smůlu, protože byla výrazně dražší než soukromý subjekt a město tak na této transakci ušetří za sedm let pět a půl milionu korun ze svého rozpočtu, a to se počítá.

Obdobná praxe přitom panuje v Pardubicích také v oblasti kultury, důkazem čehož je snaha zapojit soukromé subjekty do kulturního dění ve městě s pomocí cíleně udělovaných grantů. Město tak v důsledku nemusí tolik živit vlastního molocha organizujícího kulturu a nenásilně navíc zapojuje svoje občany do těchto aktivit. Takových rozdílů mezi Chrudimí a Pardubicemi bychom však nalezli daleko víc (třeba pardubický hokej). A tak zatímco u sousedů berou spolupráci radnice (bez ohledu na to, kdo jí zrovna vládne) se soukromníky za samozřejmou a navzájem si vyhovují, v Chrudimi jdeme cestou jakéhosi městského centralismu, bez něhož se takřka žádná větší akce, (pokud ji nepořádá někdo zvenčí), u nás neodehraje. A pokud snad ano, pak naráží dotyčný soukromník na překážky a nepochopení. Co z toho plyne? Že se v Pardubicích obě strany respektují, spolupracují a vzájemně na tom šetří a zároveň také vydělávají, avšak v Chrudimi nespolupracují, podezírají se a pomlouvají. Úřednický aparát tak průběžně bobtná a městská pokladna stále víc krvácí. Možná právě tohle by mohl být konečně důvod k zamyšlení, která ze strategií je pro město zdravější bez ohledu na osobní vztahy a zájmy některých místních jednotlivců.

Neuvolněný místostarosta Roman Málek po sobě začal zametat stopy. Alespoň to tak na první pohled vypadá a nejspíš přitom spoléhá na pověstnou krátkou paměť voličovu, jenž si jen těžko zapamatuje, co majitel webových stránek s adresou mladik.cz vyváděl před pěti lety za alotria.

Legendami opředeným se totiž stalo Málkovo video, v němž s bujnou hřívou na hlavě, kterou u plešatícího politika musela nahradit paruka, zachraňuje ztracené pejsky nebo skejťáka sraženého bezohledným motorkářem. Chrudimská Kobra 11, tedy variace na německou kriminálku, měla za úkol napravovat všechny údajné zlořády, kteří se ve městě podle Málka tou dobou vyskytovaly. Málek, společně s dalšími svými přáteli, zde předváděl infantilní pokusy o stylizaci sebe sama do role spasitele města. Výbuchy smíchu, které zachvátily snad každého, kdo měl to štěstí opus magnum současného místostarosty a zároveň předsedy komise pro zahraniční vztahy vidět, vystřídal v závěru filmu snad jen pocit, že ta nakládačka od dvou opilců byla ještě málo. Za destrukci vkusu a degradaci svých voličů na konzumenty nejpokleslejší kultury si zasloužil víc, než jen pár filmových facek.

V současné době by zájemce hledal výše zmíněné video na Málkově YouTube marně. Místostarosta ho ze svého profilu smazal. Těm, kdo ho sdíleli na svém profilu, přišla zpráva od správců serveru s upozorněním, že sdílením porušili Málkova autorská práva. K čemu je ale video, které si nemůžete prohlédnout? Odpověď se možná skrývá zde.

Humorná však tehdejší předvolební kampaň zdaleka nebyla. Za hlavního nepřítele svého pokusu dostat se do vedení města Roman Málek označil Luboše Jelínka, tehdejšího radního za Chrudimskou volbu. Předtím, než se otevřely volební místnosti, vydal proto Málek v tisku proti všem pravidlům voleb skandalizující inzerát, který cílil právě na chrudimského galeristu. V tomto pamfletu označil Málek Jelínka za zločince, ačkoliv neměl pro své tvrzení žádné hmatatelné důkazy a nejspíš se tak dopustil trestného činu podobně jako ti, kteří mu otisknutí takové inzerce umožnili. Důvodem jeho nenávisti vůči Jelínkovi byla přitom jen skutečnost, že Jelínek přišel s odlišnou koncepcí na využití bývalého kostela svatého Josefa. Zatímco galerista tady chtěl mít Muzeum barokních soch (MuBaSo), Málek usiloval o vybudování vesmírného střediska Hurikán, nebo muzea hlavolamů. Se svým záměrem nakonec neuspěl a MuBaSo dostalo přednost. Sklízelo dokonce později i mezinárodní úspěchy. A to se v Chrudimi neodpouští. 

V součané době se místostarosta prezentuje jako zodpovědný politik, který se v klubu znalců vín Šatlava oddává koštování tohoto královského nápoje. Minulý víkend sezval rovněž příznivce vozů tovární značky BMW do Slatiňan, kde jim místní duchovní správce požehnal před zimní sezónou. Málek se totiž rád ukazuje i v kostele. Naposledy byl ve farnosti, kam svým bydlištěm náleží, viděn u příležitosti konce chrudimských dožínek. Svůj profil má též na internetové stránce Signály, která sdružuje mladé křesťany. Jak se přesvědčení katolického křesťana shoduje s jeho naprostou laxností v souvislosti s útoky komunisty Jaroslav Moučky na místní katolickou farnost, nebo podrazem na partnery v povolebním vyjednávání, ví opět asi jen on sám.

Roman Málek vyznává doktrínu, kterou mu prý do hlavy nalili během školení, jež svého času absolvoval v Hradci Králové. Není důležité, co se o politikovi píše, hlavně že se píše. Volič si zapamatuje jméno a u voleb pak svůj hlas pošle známé osobnosti. I to je jeden z důvodů, proč místostarosta chrlí tiskové zprávy a dělá rozhovory sám se sebou. Zcela v kontextu tohoto přístupu je i dávná Málkova eskapáda, v níž se prezentoval jako panic a bulvár si na této informaci „smlsnul“.

Také Chrudimské noviny mají s „nevycválaným mladíkem“ svou zkušenost. Svého času se přidal k trestnímu oznámení svého kamaráda Petra Lockera, kterým obšťastnili místní odbor Policie ČR, jehož prostřednictvím se snažili zastavit zveřejňování článků, které se prý nelichotivě dotýkaly jejich pověsti. Jakou pověst má ale člověk, jemuž není trapné prozradit na sebe cokoliv a pobíhat pak po městě v paruce a slunečních brýlích, nechť každý zhodnotí sám.  

Na dveře kostela sv. Michaela nasprejoval někdo kříž, který užívají satanisté. Viník je zatím neznámý a tato kulturní památka získala další nechtěnou "ozdobu". Hned vedle vchodu je přitom sprejem nastříkán pentagram, a to ani nemluvím o renesančních náhrobcích podél kostela, které jsou znesvěceny dalšími symboly. Inu, naplňuje se tu ono známé rčení, že prostředí vychovává. V tomto případě k vandalismu. Ale co s tím?

Katolická církev i město svádějí tento nelichotivý stav na nedostatek financí. Radnice vedle toho mudruje v parku s občany, jak jej zrevitalizovat, přestože záměr leží už několik let, ba několik volebních období na stole. Naposledy se tady na tohle téma besedovalo s občany v březnu a někteří si už kvůli tomu začínají městské úředníky dobírat, zda se konečně začnou věci v Michalském parku hýbat k lepšímu.

Zatím to ale celé připomíná spíše nekonečný příběh, než upřímnou snahu dát park i zdejší svatostánek do pořádku. Už proto, že se tu nacházejí stovky hrobů chrudimských občanů. Někteří zlí jazykové přirovnávají dokonce tyto neplodné besedy k permanentní volební agitce, během které se mlátí prázdná sláma. A snad i proto je tady beztrestně tolerován množící se vandalismus, který je vyjádřením neúcty k našim předkům, protože se z Michalského parku stala mezitím známá "zašívárna", kde na něco takového není vidět. A právě tento případ spolu s několika dalšími (viz trestuhodně neudržovaný morový sloup na Resselově náměstí) vyvolává oprávněné otazníky nad tím, zda přeci jen hodnotící komise nepochybyla, když propůjčila Chrudimi titul Historické město roku 2013 a zda vycházela z úplných podkladů. Nově nasprejovaný satanský kříž na dveřích kostela tyto pochyby jen umocnil.

Spadané větve, zarostlé nevzhledné broukoviště, podivné solitéry z kořenů stromů mizející v pleveli a ztrouchnivělé probíhačky pro psy zaznamenávali návštěvníci parku po celé léto. Záležitosti nezasahující nad rámec povinností správce plochy byly částečně odstraněny. Minulý týden nastala konečně změna, která potěšila mnoho pejskařů. Po několikaletém chátrání nechalo město konečně opravit probíhačky pro pejsky.  

Na neděli 4. října připadá Světový den zvířat. Připomíná nám, že zvířata jsou důležitou a neodmyslitelnou součástí našeho světa. Tento den byl vybrán, protože slavíme svátek Svatého Františka z Assisi, patrona všech zvířat. O víkendu je přichystaná spousta zajímavých akcí, a to zejména v zoologických zahradách.

Našim pejskům se určitě zalíbí víc ve volné přírodě, kterou jim může park ohraničený Chrudimkou, vzdáleně připomínat. Využijte krásných podzimních dnů a ukažte pejskům nové cvičiště. Foto: Chrudimské noviny

Zanešený splav na Střelnici paradoxně vytvořil po letech krásnou enklávu, která vám nyní umožní přístup až k řece. V minulých letech se nenašel nikdo, kdo by místo zpřístupnil. Letos byli úspěšní ti, kteří rezignovali nad úřednickou mašinérií a prostor svépomocně upravili. V horkých dnech místo využívaly maminky s dětmi, pejsci milující vodu, přírodu obdivující fotografové a klid hledající lidé.

S pomocí několika dobrovolníků byl zarostlý a zaneřáděný přístup k řece upraven tak, aby se dal využít k relaxaci. Prostor vznikl "díky" zanešenému splavu. Foto: Chrudimské noviny

Park stále však ještě hyzdí zahnívající náhon s divokými kachnami, přestože jejich krmení patří k místním atrakcím. Ptáci už mají svoji divokost jenom v přívlastku, jsou ochočeni a bez obav si nabízené dobroty berou z rukou dětských návštěvníků. V poměrně frekventovaném parku by si řeka zasloužila také svoji revitalizaci. Tak snad příště o její příjemné změně!