Možděnice

Je všeobecně známo, že prostředí vychovává a poukazují na to i četné vědecké studie. A právě v tomto duchu zavedla před šesti lety chrudimská radnice kulturnější ráz trhů na Resselově náměstí. Vymýtila odsud asijské trhovce s nezdaněným zbožím a otevřela centrum města domácím výrobcům a pěstitelům. Ostatně tak jak tomu bylo vždy v historii. Aby radnice vyspělý kulturní dojem královského města ještě více umocnila, přišla spolu s Chrudimskou besedou i s tématickými jarmarky, na které byla radost se podívat.

Jenže stačilo pár měsíců a všechno bylo jinak. Pod zástěrkou českého podnikatele se na Resselovo náměstí vkradlo za přispění minulé městské rady zboží, které mělo s tím českým poctivým pramálo společného. Bundy, trika a kalhoty asijské provenience, vlající ostudně přímo pod okny radnice na prodejních stáncích, uvrhly město zpět do doby raného českého kapitalismu 90. let minulého století, kdy se ještě zboží prodávalo a to ke snědku smažilo přímo na chodníku. Také proto byla tehdy kolem nás vyšší kriminalita a vandalismus, protože takové primitivní prostředí člověka nepochybně formuje.

Je proto smutné číst od politika, který se ještě nedávno vydával za "svěží vítr" chrudimské radnice, že nemá s touto pochybnou podobou trhů žádný problém. Byl totiž jedním z radních, kteří se o návrat "starých dobrých časů" na Resselově náměstí významně zasadili a kteří tím připravili místním obchodníkům ne jedno nemilé překvapení. Je to jen malá ukázka toho, jaké divoké poměry nejspíš panovaly v minulé městské radě a jací "odborníci" spravovali tohle vyspělé kulturní město. Úroveň trhů totiž ukázala, že jaký trh - takový i politik.

Jan Čechlovský nezažívá právě nejšťastnější období. Už samotný vstup do předvolební kampaně mu zcela určitě nevyšel podle jeho představ, když si to rozházel s proslulým českým houslistou Pavlem Šporclem. Ten se od něho veřejně distancoval kvůli své fotce, jež byla bez jeho vědomí použita ve volebních materiálech ODS. Čechlovskému tak nezbylo, než se houslovému virtuosovi omluvit.

Druhá sprcha přišla hned po sečtení volebních hlasů v krajských volbách, v nichž se poslanec propadl z třetího místa na kandidátce na poslední šesté volitelné místo. Z pozice krajského šéfa ODS se tak stal krajským zastupitelem doslova jen o prsa. Jenže jeho životnost v této funkci měla jepičí život. Ještě než se stačilo nové krajské zastupitelstvo vůbec poprvé sejít, zasáhla dotřetice do jeho životního osudu soudní instance, která jeho zvolení zrušila, když se ukázalo, že byly špatně sečteny preferenční hlasy.

Právě ty hlasy, které ho v posledních volbách do poslanecké sněmovny katapultovaly z Chrudimi do Prahy a přestřihly pupeční šňůru s městem, které Čechlovského "udělalo". Kdo by v té chvíli řekl, že začíná jeho hvězda v Chrudimi pozvolna uhasínat. První kopanec přišel s komunálními volbami, když se nepostavil do čela kandidátky a místní ODS za něho neměla adekvátní náhradu, protože si žádnou nevychovala.

Poté následovalo dlouhé Čechlovského mlčení, přestože měl jako správný opoziční politik bít na poplach proti zhůvěřilostem, které předváděla v předchozích dvou letech městská rada. Ani jeho vstup do nové radniční koalice nebyl příliš přesvědčivý a z Málkova odvolání tak nakonec těžil úplně někdo jiný než ten, který na radnici přicházel v tichosti s tím, aby dal věci zase do pořádku.

Jenže preferenční euforie mezitím vyprchala. Částečným výsledkem toho je propad v krajských volbách a smutným dovršením pak zrušení zvolení Čechlovského krajským zastupitelem. Trošku hořký konec bývalého starosty, který zpřetrhal na čas pouta se svým městem a jehož politika v čele radnice mě opravdu stejně jako řadu dalších bavila. Dobrý politik musí ale uzrát, a to je to, oč tu běží. Předčasné vyklizení pozic a odchod od rozdělané práce totiž nikdy nikomu ještě voličskou přízeň nepřinesly - o to víc, chce-li uspět doma. Čím dříve na to Čechlovský přijde, tím lépe pro něho, už proto, že je to stále perspektivní politik.

Leckoho možná překvapilo složení nové krajské vlády, kterou bude řídit teprve třicetiletý technokrat a sociální demokrat Martin Netolický. Překvapující je zejména obsazení postu náměstka Janou Pernicovou a Línkovo angažmá ve zdravotnictví. Obsazení dopravy Zemanovcem Jaromírem Duškem pak dává tušit, co tím vším Netolický sleduje.

Podle všeho se potřebuje obrnit před případnými útoky svého stranického kolegy a dosavadního náměstka pro dopravu Jana Tichého, který byl vždy tvrdým nesmlouvavým hráčem a který, jak se proslýchá, hledá už mezi spolustraníky spojence k rebelii. Tichý bude především hrát na neukojenou notu největšího města v kraji, které má v nové krajské vládě jen minimální zastoupení, zatímco lidí ze Svitavska a Vysočiny je tu přehršel.

A co Chrudim? Druhé největší město Pardubického kraje... Z postavení na kandidátce vítězné ČSSD je patrné, že byl současný chrudimský místostarosta Miroslav Tejkl obětován ve prospěch bývalé poslankyně, ambicióznější Ludmily Navrátilové ze Skutče, která bude na kraji spravovat investice a majetek stejně jako Tejkl v Chrudimi.

Troufám si proto tvrdit, že zatímco o Tichém a sociálních demokratech z Pardubic v příštích volebním období ještě hodně uslyšíme, tak z Chrudimi uslyšíme nanejvýš smířlivý loajální tón. Je škoda, že si tato tradičně silná politická strana nedokázala v Chrudimi vychovat ostřílené harcovníky a už takřka dvě desetiletí sází na stále stejné tváře. V konečném důsledku na to pak doplácíme ve městě všichni, když se zdejší politici neumí prosadit, anebo zjevně přesluhují.

Věru, zhodnotit volební výprask není lehké. Zvláště, když se vám ho dostane doma na Chrudimsku a ještě zdaleka za všechno nemůžete. Sympatické mi však je, když politik nestrká před neúprosnými čísly hlavu do písku a postaví se ke své spoluzodpovědnosti za volební výsledek čelem. Asi takový mám dojem z článku kolegy Jakuba Valenty, který zpovídal na dané téma dva chrudimské místostarosty - Miroslava Tejkla z ČSSD a Jana Čechlovského z ODS.

Právě tyto dvě strany dostaly v bývalém chrudimském okrese největší "nakládačku", když dohromady ztratily od posledních krajských voleb přes 10 tisíc voličů (ČSSD přes šest tisíc a ODS více než čtyři). A zatímco Miroslav Tejkl pojal odpověď vcelku obšírně a postavil se k danému tématu se vší odpovědností, Jan Čechlovský byl až nebývale strohý. V jedné větičce pouze naznačil, že bude požadovat změny od vedení vlastní strany. Zda personální nebo v celkové strategii, jsme se už bohužel nedozvěděli a s námi ani čtenáři.

Takové srovnání je i jistým ukazatelem - je v něm vcelku srozumitelně znázorněn rozdíl mezi komunálním a kariérním politikem. První neváhá popsat volební debakl i v jisté nadsázce, druhý zase úzkostlivě hlídá každé své slovo. Tak schválně, jestli poznáte i vy, milí čtenáři, rozdíl mezi kariérní a lokální politikou? Máte možnost se v následné diskuzi vyjádřit.

Nezávislý kandidát do Senátu David Kasal si pořádně naběhl, když během předvolební kampaně uspořádal tiskovku, na které hřímal, že je chrudimská radnice lhostejná k životům a zdraví obyvatel Píšťov kvůli údajně nekvalitní vodě v místních studních. Učinil tak bez toho, aniž by předložil kvalifikovaný rozbor zdejší vody a opíral se pouze o stížnost šéfky píšťovského osadního výboru. Není proto divu, že ho tento politický amatérismus dohnal jako bumerang.

Chrudimská radnice totiž nelenovala a v reakci na to zadala u odborné firmy rozbory vzorků vody z Píšťov. A světe div se! Zdejší voda je překvapivě kvalitní a pokud vykazuje nějaký obsah dusíkatých látek, tak jen proto, že se někteří místní obyvatelé nestarají o svoje zdroje pitné vody tak, jak by měli, včetně předsedkyně osadního výboru a stěžovatelky Hudečkové. Tomu se říká studená sprcha.

Radnice má tedy svědomí čisté, a Kasal s Hudečkovou z ostudy kabát. Otázkou je, zda si to vůbec uvědomují, protože to, co předvedli, není žádné slibované ozdravení politiky, nýbrž starý známý populismus, s kterým ještě nikdo nikdy žádnou díru do světa neudělal.

Investice do chrudimského Bronxu, jak se přezdívá Revoluční a Rooseveltově ulici, a dalším místům mezi Palackého třídou a železniční tratí, je zatím největší v historii Chrudimě. Město si kvůli ní muselo vzít 120milionový revolvingový úvěr, který bude splácet až do roku 2028, tedy do doby, kdy už mezi námi celá řada současných politiků nebude.

V této souvislosti je nutné si uvědomit, že radnice a celé zastupitelstvo napříč všemi politickými stranami zvedlo v roce 2008 pro tento obří úvěr ruku s vědomím, že odsud budou postupně vystěhováni všichni nepřizpůsobiví občané, kteří neplní nájemní smlouvy nebo ničí zdejší městský majetek. Za opačné situace by totiž nemělo vůbec smysl nechat tak velké peníze "vybydlet" těmi, kteří se řídí pravidlem: "Po nás potopa!" A skutečně - většina nepřizpůsobivých odsud začala krátce na to mizet. Město si na ně totiž došláplo a využívalo k tomu všechny dostupné zákonné prostředky včetně strážníků, městských kamer, terénních pracovníků i krajních možností vystěhování z bytů. Situace v Bronxu se poté rapidně zlepšila.

A nyní? Investice postupně nabírá konkrétní podobu, důkazem čehož je právě zrekonstruovaný vnitroblok v Revoluční ulici za šest milionů. Obyvatelům Chrudimě musí při tomto pohledu na ještě donedávna zruinované temné zákoutí plné asociálů, jež se teď proměnilo do krásy, zaplesat srdíčko radostí. Tak razantní je to proměna k lepšímu. Takřka každý soudný člověk musí uznat, že se taková investice, byť velká, vyplatí. Chrudim konečně disponuje kvalitním bydlením pro své občany v samotném centru města a nikoli jen v okrajových sídlištích.

Za touto investicí se však skrývá jedno velké ale... Jestliže město investuje tak masivní sumu do svého majetku, který není schopno ochránit, jsou to vyhozené peníze. Jak jinak si tedy vysvětlit nedávné dočasné uzavření zdejší služebny městských strážníků, nebo slova starosty Řezníčka při slavnostním stříhání pásky v uvedeném vnitrobloku. Prohlásit totiž: "Teď už jen zbývá se zeptat, jak dlouho vydrží v tomto zrekonstruovaném stavu." Od starosty je to signál, který veřejnost vnímá tak, že si město v této oblasti příliš nevěří, na zlepšení zdejší situace rezignovalo a nechá tuto investici nejspíš promarnit. Co je platné, že je teď Bronx za velké peníze novější a barevnější, když zůstane dál nejproblémovější čtvrtí ve městě. Co je platné, když tu budeme zakrátko sčítat velké škody...  

Druhé kolo senátních voleb na Chrudimsku byla neskutečná nuda. Lidé to vyjádřili svojí účastí, lépe řečeno neúčastí ve volebních místnostech a dali tak politikům jasně na srozuměnou, že jejich práci nepovažují v Senátu až tolik za důležitou. Ostatně, lze to částečně přičíst na vrub i končícímu Petru Pithartovi, kterému se za dvanáct let ve funkci senátora, předsedy a místopředsedy Senátu nepodařilo veřejnost přesvědčit, že je Senát opravdu potřeba, jak to mnohokrát na veřejnosti sliboval. Nutno ale dodat, že je to za současné politické konstelace takřka nadlidský úkol.

Petr Pithart je člověk nadmíru vzdělaný a svým založením hotový filosof. Dokáže nad věcmi opravdu hloubat a kvalifikovaně o nich pohovořit. Setkal jsem se také s tím, že umí přiznat chybu, což se u politika cení obzvlášť. Když je to třeba, projeví se v něm i jeho lidství. Vzpomeňme třeba na jeho angažovanost v řadě dobročinných projektů včetně adresné pomoci lidem na Chrudimsku. V kultuře a umění je pak zběhlý natolik, jako málokdo z místních politiků. Svým intelektem je předbíhá o celou jednu koňskou délku. Tohle vše bude bezesporu veřejnému životu v Chrudimi chybět.

Ptáte se proč? V osobě 65letého Jana Veleby a ostatních jeho protikandidátů přichází totiž úplně jiná garnitura politiků. Někteří přišli tzv. "z ulice" bez většího politického a duchovního rozhledu, pro další byl Senát dokonce jen vysněnou metou nového finančního zajištění. Celkově byla pak nabídka zdejších kandidátů pro mnohé voliče zklamáním. Žádný z nich totiž nevyčníval tak, jako předtím Petr Pithart, a nebylo takřka z čeho volit. Po druhém kole už vůbec ne, nebýt toho, že si Škaryd vyjednal veřejně podporu komunistů, čímž si pod sebou ve větších městech podřezal větev.

A tak tu máme nového senátora, velkochovatele prasat Velebu. Těžko odhadnout, zda bylo v jeho případě zvoleno větší či menší zlo. Každopádně se nám Veleba stačil už představit na televizní obrazovce a během několika málo vystoupení ukázal, že je v argumentaci stejně zarputilý jako hnědý proužek v trenýrkách. Snoubí se v něm tvrdost prasečkáře z Vysočiny, kterému změna režimu dopomohla k majetku, a letitého ředitele státního statku, kterého si člověk umí klidně představit bouchat pěstí do řečnického pultíku s rudou pěticípou hvězdou. Nechci mu však křivdit, teprve až čas odhalí, nakolik je nebo není pro náš region i město prospěšný. Jisté je ale jedno - s odchodem Pitharta odchází z Chrudimi zároveň i vyspělá politická kultura, která prohrála boj s představou plného žaludku většiny kandidátů i voličů. A s takovým soupeřem se bojuje jen velmi těžko.