Možděnice

Když se někdo zabije, přijde náprava zpravidla velmi rychle. To je i případ Čáslavské ulice, kde v pondělí časně ráno bourala na nečekaně kluzké vozovce mladá řidička vozidla Ford Focus. A co se tu vlastně stalo? Několik dní po sobě zde vytékalo na frekventovanou silnici poměrně velké množství vody, na které den co den upozorňovali městskou policii projíždějící řidiči. Vyplývá to ze svodek strážníků. Jenže náprava ze strany Vodárenské společnosti (VS) Chrudim, která to měla na starost, dlouho nepřicházela. Údajně proto, že nebylo možné závadu, která se projevovala pouze v noci, objevit.

Inu, stát se to může. Zvláště, když těmito místy nevede žádný vodovodní řad a voda sem měla prosakovat odjinud ze vzdálenějšího místa. A tak byl údajně problém po celou dobu městem "monitorován". Jenže, jak se ukázalo v osudné pondělí ráno, byl tento monitoring k ničemu. Přišel ranní mrazík a proměnil zhruba stometrový úsek Čáslavské ulice v jedno velké nebezpečné kluziště, na které málem doplatila svým zdravím a životem mladá řidička fordu se svou spolujezdkyní. Musela totiž zareagovat na vzniklou situaci na silnici, kdy před ní dostal údajně smyk motocyklista a ona musela rychle šlápnout na brzdu. "Opřela" nakonec svoje auto bokem o sloup veřejného osvětlení a prožila přitom jistě chvíle hrůzy a bezmoci, s jakým výsledkem nehoda skončí. Naštěstí to odneslo jen její auto.

Zarážející jsou na tom hned dvě věci - proč se tu po celou dobu výskytu závady a možného nebezpečí na silnici neobjevily výstražné značky a občané před ním nebyli dostatečně varováni například prostřednictvím městského webu, a proč se po této nehodě podařilo závadu odstranit už po několika hodinách, když to předtím víc než týden nešlo. Z toho všeho je patrné, že "někdo odpovědný", ať už z města nebo z uvedené společnosti, celou situaci hrubě podcenil a neučinil nezbytné kroky k tomu, aby podobným haváriím, jaká se stala v pondělí na silnici v Čáslavské ulici, předešel. Snad i proto jsme se stali svědky u nás vcelku běžné tragikomické situace, kdy se tu značky alibisticky objevily hned po této nehodě. Sice se při ní nikdo nezabil, jak je ale vidno, nebyl zabit ani šlendrián, s jakým se k podobným událostem přistupuje a na který v minulosti doplatilo svým životem už hodně lidí. Dokud se s ním však nevypořádáme jednou pro vždy, můžeme na něj doplatit někdy v budoucnu i my všichni. Už proto by měl někdo tuto záležitost řádně prošetřit a vyvodit z ní důsledky stylem "padni, komu padni", jinak se z tohoto bludného kruhu nikdy nevymotáme.

Mediální obraz chrudimské radnice není v posledních dnech právě nejrůžovější a člověk musí chtě nechtě pochybovat, zda například městský web slouží opravdu nám všem anebo jen úzké skupině lidí, přestože občané financují ze svých kapes provoz celého městského úřadu. Všechno začalo dobře utajenou návštěvou Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na stavbě obchvatu. Nebýt médií, nebyla by o něm nikde ani zmínka. A to nejspíš jen proto, že byla iniciátorem této poměrně významné události část radniční opozice, která chtěla stavbě pomoci. A nepomohlo ani to, že se za město této akce zúčastnila osoba nejpovolanější - první místostarosta Trávníček, který se výstavbě obchvatu takřka každodenně věnuje. Zkrátka to vypadá, že ani on nemá sílu se mediálně na městském webu prosadit a že tu jsou "vyvolenější", kterým je tento prostor vyhrazen.

Ostatně jen několik dní na to si na něco podobného stěžovali zastupitelé ANO 2011, kterým hnula žlučí prezentace uctění památky prezidenta T. G. Masaryka. Ta nejenže byla ze strany města pojata tak, jako by ji zhotovil naprostý amatér a začátečník, ale především přehlížela, opět až na dva vyvolené, všechny, kteří se přišli památce prezidenta osvoboditele poklonit. Nemohu si pomoci, ale z mého pohledu sklouzla tato pieta na úroveň oslavy rudoarmějců, které se musela většina tohoto města pravidelně na stejném místě zúčastnit a naslouchat prázdným slovům těch, kteří se považovali za vyvolené vést tento národ a dělnickou třídu k zářnějším zítřkům. Jak to nakonec dopadlo, většina z nás ví, protože se k těmto vyvoleným všichni obrátili zády a lidé je přestali brát vážně. A to si T. G. Masaryk jistě nezaslouží, neboť to byl ve srovnání s nimi opravdový formát a nadčasový politik.

No, a neuběhl ani týden a mediální obraz radnice utržil další citelnou ránu, která z mého pohledu otřásla důvěryhodností městského úřadu nejvíce. Stalo se tak poté, co starosta nechal hlasovat o tom, zda může zástupce chrudimských Pirátů a občan města natáčet průběh veřejné schůze městského zastupitelstva, a v rozporu s výsledkem hlasování pak nařídil, aby si dotyčný svoje nahrávací zařízení "sbalil" a přestal natáčet. Ufff, na tohle téma vedení radnice diskutuje nekonečné měsíce, možná i roky, a do této schůze o něm stále nemělo jasno, přestože si vydržuje tiskový odbor a právníky, kteří, ač byli zasedání také přítomni, ani jeden proti neoprávněnému zákazu nezasáhli. A tak, kdo na schůzi byl, mohl být svědkem toho, jak zástupce města jednal ve smyslu: "Já jsem tady zákon!" a nedbal vyšších právních norem této země ani Listiny základních práv a svobod. Zda byl opilý mocí nebo jen prostě jako každý druhý člověk zazmatkoval, se už teď můžeme jen dohadovat, každopádně špetka pochybnosti vždycky ulpí a starostovi dá nyní hodně práce, aby se v budoucnu tohoto stigma zbavil.

Co říct závěrem? Město by mělo na svém mediálním obrazu více zapracovat, aby nešlo od porážky k porážce jako v posledních týdnech. Nepomohou však jen kvalitnější videa a hezčí obrázky jako spíše opravdové naplnění předvolebního hesla o "otevřenosti radnice". Jinak si my, občané, budeme dál o svých komunálních politicích myslet, že je to jen parta strýců, která nechce, aby jí bylo vidět do karet a dělá si za naše peníze vlastní promo kampaň po celé volební období. Tohle všechno mají ale politici možnost změnit, pokud najdou odvahu jednat s námi upřímně a investují společné peníze ve prospěch nás všech, nikoli jen v zájmu úzké skupiny.

Ani jsem netušil, jaký poprask způsobí a kolik čtenářů zaujme nevinný článek z víkendové služby městských strážníků pod názvem "Sobotní smršť pětadvaceti parkovaček na Tyršově náměstí". Byl v podstatě o tom, že se sem museli strážníci vypravit během soboty celkem třikrát a rozdat zde pětadvaceti řidičům předvolání k projednání dopravního přestupku kvůli špatnému parkování. Článek současně zaznamenal naštvanost místních obyvatel, kterým to vadí. A naštvaní jistě nebyli jen oni, ale i řidiči a koneckonců i samotní strážníci.

Kdo za to může? Obyvatelé domů na Tyršově náměstí? Nebo strážníci? Ti zcela určitě ne. Tak neukáznění řidiči? Ano i ne. Každý víkend je totiž sportovní hala na Tyršáku narvaná k prasknutí. Mimo jiné se tu odehrávají četné žákovské turnaje v kopané a sjíždějící se sem rodiče s dětmi nejen z Chrudimi, ale prakticky z celé republiky. A ejhle, po příjezdu na místo najednou zjistí, že nemají kde zaparkovat. A jelikož je Moravova zahrada plná až k prasknutí, před halou jakbysmet, a někdy jde takovým rodičům doslova o minuty, aby dostali svoje dítě včas na hřiště, tak zaparkují v časové tísni tam, kde je právě volno. Tedy i na zeleni nebo v jiném zákazu. A z toho pramení emoce místních obyvatel, kteří tím trpí a přirozeně i strážníci, kteří musí tuto neuspokojivou situaci bez uspokojivého efektu do nekonečna řešit.

Dovolím si v této souvislosti zmínit přichystaný projekt budoucí rekonstrukce sportovní haly, který má chrudimská radnice připravený v šuplíku k realizaci. Opomeňme, že projekt za 112 milionů původně zapomněl na prostory pro ping-pong, co je ale ještě horší, naprosto nebere v úvahu potřeby tohoto sportovního zařízení a nedisponuje žádnými parkovacími místy navíc, které třeba bývalý městský architekt Thér navrhoval zřídit pod otevřeným asfaltovým hřištěm za halou. Leč šetřilo se a tak z parkování nebude v budoucnu nic. A kdo na to doplatí? No přeci všichni návštěvníci haly, kteří sem přijedou autem, obyvatelé okolních domů i strážníci. Rodiče s dětmi budou dál spílat městu, že nemají kde zaparkovat, místní občané se budou rozčilovat nad tím, že jim lidé odjinud parkují na "jejich" místech, na trávníku, před vjezdy do jejich domů a budou co chvíli zahlcovat svými stížnostmi tísňovou linku, aby sem strážníci přijeli okamžitě zjednat pořádek. Takové "dědictví" leží totiž momentálně v šuplíku a pokud se začne jednou v této podobě realizovat, zakonzervuje neuspokojivý stav s parkováním na Tyršově náměstí a v okolí na celá další desetiletí.

Starosta Řezníček údajně veřejně prohlašuje, že jsou Chrudimské noviny žumpa. Naposledy tak měl učinit před zastupiteli při jednom z pondělních setkání na radnici, které si na něm nedávno "vydupal" zastupitel Herbst. Je to jeho slovo do pranice, za které ostatně nese i odpovědnost a s nímž se naše redakce neztotožňuje. Ta nedělá totiž nic jiného, než že popisuje věci, které se dějí, bez obalu, který občas posloužil jako kouřová clona, aby zakryl některé nedostatky v práci chrudimské radnice. Rozhodně tedy nic trestuhodného. Naopak bych řekl, že Chrudimské noviny vracejí stav některých věcí do normálu a pomáhají radnici objevovat nedostatky tam, kde je nevidí anebo na ně nedohlédne. Že je přitom také více vidět pod prsty komunálním politikům, netřeba vyprávět stejně jako o tom, že s některými politiky kvůli tomu hýbou občas emoce.

Inu, poměry se mění a ledy tají. A nejen proto, že přichází jaro, ale proto, že si lidé začínají stále více uvědomovat, že zmíněné nedostatky mohou negativně ovlivňovat jejich životy, když nemají dostatečnou kontrolu nad těmi, které na nějaký čas pověřili spravováním společného majetku. Proto si nemyslím, že tvoříme žumpu, ale leckdy pereme "špinavé prádlo", které nemělo přijít lidem na oči. A v tom je zásadní rozdíl a důvod, proč to některé politiky míchne a odmítají s námi komunikovat, přestože jim litera zákona říká něco zcela jiného. Proto jsem rád, že si to uvědomil místostarosta Tejkl a nechal takřka po roce obnovit komunikaci mezi Chrudimskými novinami a městskými strážníky, kterým teď velí. Ano, neměli jsme přístup k informacím z činnosti Městské policie Chrudim od loňského dubna! A nikdo prý neví, kdo to přikázal. Neumím si v této souvislosti vůbec představit, že by něco takového prošlo v jiném větším městě, kde by se někdo z politiků nebo úředníků rozhodl takto "trestat" nepohodlná média. Asi už by musel pod tíhou okolností dávno rezignovat.

Nicméně náprava přišla. Jestli včas nebo pozdě, nechám na úsudku každého čtenáře. To ale nebyla jediná vlaštovka, zvěstující zlepšení v komunikaci s veřejností. Ani ne do týdne zareagovala totiž radnice na článek v Chrudimských novinách, který upozorňoval na to, že městský web neinformuje občany o programu starosty a neuvolněných místostarostů, jak je zvykem jinde. A přitom stačilo jen pár dní, aby vše začalo fungovat. Město nás zatím sice informuje pouze o programech starosty Řezníčka a prvního místostarosty Trávníčka a o ostatních místostarostech Čechlovském a Tejklovi s Málkem dál mlčí, ale i tak bychom měli trvat na tom, že chceme vědět, co pro město vlastně dělají. Také rozpis práce vedení města by mohl být o něco konkrétnější. A přestože má zmíněné zlepšení ještě nějaké "mouchy", je zřejmé, že je tlak médií v tomto případě efektivní i bez ohledu na to, že to stále ještě někdo považuje za žumpu. Důležité je, že z toho profituje občan.

Při čtení zprávy o tom, že Česká spořitelna uzavřela svoji letitou pobočku v Hrochově Týnci, se mi vybavil nedávný obrázek, který jsem si udělal na tento peněžní ústav v Chrudimi. Vstoupil jsem po čase do velkoryse pojaté budovy na Palackého třídě a nestačil se divit, že zeje prázdnotou. Vytiskl jsem si tedy u vchodu pořadní lístek a dlouhé minuty čekal. Nic se totiž nedělo a také za přepážkami bylo vesměs pusto a prázdno. Moderní objekt připomínal spíše místo duchů, než kdysi čilé a frekventované místo častých peněžních transakcí. Za pár minut vstoupil do budovy také zdejší správce bytů, pan Řešátko a čekal spolu se mnou, až na něho přijde řada. Po chvíli to nevydržel, obrátil se ke mně a narušil hrobové ticho slovy: "Kde jsou ty časy, kdy tu stály fronty lidí." A krátce zavzpomínal na hlasitý šrumec, který zde touhle dobou pokaždé byl. Jenže teď tu není. Proč?

Doba se změnila. Moderní technologie umožnily lidem obsluhovat svoje účty z tepla svých domovů a nepotřebují už tolik bankovní úředníky za přepážkami, trh současně zaplavily banky, které nabízejí spravování účtů bez poplatků, zatímco Česká spořitelna ohlásila před pár týdny jejich další zdražení. A to musí leckoho odradit. Nač totiž platit za něco, co jinde nabízejí zdarma? Přiznám se proto, že současné politice České spořitelny nerozumím. Její mateřská Erste bank v Rakousku ji před lety v Česku zprivatizovala s tím, že bude i nadále největším správcem účtů drobných střadatelů v zemi, přitom se ale chová naprosto opačně, protože běžné občany výší svých poplatků odrazuje, než aby je dál motivovala k zachování věrnosti. Proto je na pobočkách České spořitelny "ticho po pěšině", dochází k jejich zavírání a postupnému propouštění zaměstnanců.

Nedivil bych se proto, kdyby obdobně dopadl i chrudimský "palác" spořitelny přilepený na Husův sbor. Pokud totiž management banky nezmění strategii vůči lidem a nezareaguje na současné trendy v peněžnictví, pak jistě ztratí pozici peněžního ústavu s největším počtem klientů v zemi a stane se jen jedním z mnoha, kterému postačí mnohem skromnější prostory, než na jaké jsme zvyklí v Chrudimi. Sám za sebe mohu říci, že mám u České spořitelny účet už asi třicet let a nikdy mne ani na chvíli nenapadlo, že bych změnil prostředí. Těch důvodů, proč zůstat, je však stále méně a takhle přemýšlí i mnozí ostatní. I proto je teď možná zavřeno v Hrochově Týnci a prázdno v Chrudimi.

Místostarosta Málek nemá holuby rád. Je to patrné z toho, že vždy, když se vrátí pracovat na chrudimskou radnici, udělá z holubů jedno ze svých nosných témat. Tentokrát ale nepřichází s receptem, že by nechal přemnožené ptáky postřílet, jak radil v minulosti, nýbrž nabádá svatebčany, aby nerozhazovali po Resselově náměstí rýži, která zalézá mezi dlažbu a jako na potvoru prý divokým holubům chutná. Na tom ale není nic divného, protože uvařená rýže chutná určitě i jiným ptákům :-). Nemohu se však ubránit dojmu, že co volební období, to vždy jiná verze, proč se holubi v centru města přemnožili, a jiná "moudra", jak s nimi zatočit.

A proč se u nás holubům vlastně líbí? Protože tu mají vše, co k životu potřebují. V okolí města mají totiž bezpočet příležitostí, jak si zaplnit žaludky čerstvou potravou z polí a do centra si už letí jen pro vybrané lahůdky, které jim tu zanechá člověk. Co je však důležitější, že mají tento pestrý jídelníček také čím zapít. Městem totiž protéká řeka Chrudimka a na Resselově náměstí čeká na holuby plná kašna vody. Nemají tedy sebemenší důvod se z centra někam stěhovat, zvláště když tu naleznou i vhodná přístřeší. Obávám se proto, že syrová neuvařená rýže tvrdá jako kámen nebude tím hlavním táhlem pro holuby jako spíše záminka být zase po čase znovu vidět v novinách v lepším světle, než je zrada politických partnerů. A kdo poslouží jako zástěrka? No přeci chudáci holubi!

Popeleční středou začal katolíkům půst, který potrvá až do Velikonoc. Mnohý si asi představí dny o chlebu a vodě, nebo dokonce středověké průvody flagelantů - sekty sebemrskačů, kteří se snažili životem v přepjatém pokání usmířit Boží hněv, kterým pro tehdejšího člověka byla morová nákaza roznášená blechami. Nic není tak daleko současné skutečnosti. Půst je totiž především o vnitřní očistě, protože jak katolíkům říká Písmo svaté, bible, „člověka neposkvrňuje to, co do něj vchází, ale to, co z něj vychází“. Samozřejmě, v průběhu čtyřiceti postních dní, které připomínají 40 dní, které Kristus strávil na poušti a postil se, jsou i dny, kdy je nepřípustné jíst maso. Důvod je prostý. Maso teplokrevných živočichů je chápáno jako do jisté míry luxusní potravina - dnes už to tak možná neplatí, ale v časech dávných to tak zkrátka bylo. A v době vnitřního obrácení se k lepšímu životu, nápravě hříchů a křivd by si člověk měl luxusní choutky odepřít. Důležitý je i samotný symbol, nejezení masa, protože na symbolech naše doba a společnost stojí, i když je často už nevidíme, nebo vidět nechceme.

Popeleční středa a Velký pátek - den, kdy byl Kristus ukřižován a zemřel na kříži, jsou proto dny postu přísného. Katolík nejí maso a dosyta se může najíst jen jednou denně. Může si však odříci i toto jedno syté jídlo, pokud má pocit, že to jeho víru posílí a jeho sebeovládání pomůže. Běžnými dny postu, kdy se nejí maso a člověk se nenacpává od rána do večera, jsou však i všechny pátky, na tom postní doba před Velikonocemi nic nemění. V posledních zhruba čtyřiceti letech se stalo módou uzmout si něco jiného, než zmiňovaný kus flákoty. „Nebudu kouřit, omezím alkohol, dobu strávenou na počítači, budu žít zdravě…“ Všechno to jsou chvályhodné aktivity, které mohou vhodně doplnit tradiční postní disciplínu, opět je ale podstatná motivace. Chybný účel zkrátka zůstává mimo cíl, kterým by pro věřícího člověka mělo být uvědomění si vlastní hříšnosti a snaha o zlepšení svých ne zrovna dobrých vlastností. Je to dokonale paradoxní, ale poloprázdné břicho mnohdy zvyšuje sociální cítění s těmi, kdo nemají takové štěstí, aby si mohli dopřát k jídlu to, na co zrovna mají chuť. Proto je významnou součástí postu i almužna. A nemusí to být vždy peníze. Mnohdy je pomoc v naturáliích nebo konkrétním skutku lepší a prospěšnější, než peníze často následně prolité hrdlem.

Půst nemá sám o sobě smysl. Pokud se postíme proto, abychom ztratili kila, nebo zlepšili své zažívání, držíme se stále jen u země, u běžných, lidských záležitostí. Pro nevěřícího je to možná maximum, kterého je schopen. Přesto si myslím, že právě blížící se Velikonoce by měly být i určitou formou reflexe - v jaké zemi žiji, čemu věřili moji předkové, kam se ubírá můj život, co se mnou bude, až zemřu. K takto prožité postní době vám, milí čtenáři, přeji jen vše dobré a hodně sil.

Široká ulice je místem, kde je parkování přísně zakázáno a dokonce i samotné zastavení je zde hbitými strážníky prakticky okamžitě trestáno. Své o tom vědí mnozí řidiči, kteří si odběhli pouze něco vyřídit do některého z místních obchodů a u auta „na blikačkách“ se hned zjevil strážník s pokutovým bločkem.

Zákaz zastavení i stání jako by zde však platil jen pro někoho. V minulosti se tu dokonce stalo, že strážník Městské policie Chrudim pokutoval i řidiče Centra sociálních služeb a pomoci, který byl do jednoho ze zdejších obchodů vyslán svým nadřízeným, aby zde nakoupil potřeby pro domácnost klientky zmiňovaného centra. Zastavit někde v okolí náměstí možnost neměl a případné volné parkování na samotném Resselově náměstí ke služebním výhodám řidičů organizace, jejímž zřizovatelem je chrudimská radnice, zkrátka nepatří. Nezbývalo mu tedy, než na okamžik zastavit před obchodem s domácími potřebami a spoléhat na pochopení strážců zákona, kteří se tady teoreticky mohou kdykoliv objevit. S pochopením se však nesetkal. Strážník mu udělil pokutu a zmiňovaný řidič tak pracoval celý den zadarmo. Pozdější vysvětlování a dohadování s vrchním strážníkem prý nemělo žádný účinek. Řidič jako řidič, pokuta jako pokuta. Neví snad ve městě levá, co dělá pravá?

Přesto se najdou tací, kteří si vůz na chodník v Široké ulici odstaví a na několik minut odejdou za svými záležitostmi. V pondělí 16. února se kousek od náměstí za sebe naskládaly hned tři vozy a všechny měly zapnutá výstražná světla. Nejen, že projíždějící šoféři museli čekat, až odjedou auta mířící Širokou ulicí vzhůru, ale také chodci se odstaveným vozidlům museli na svém chodníku vyhýbat. Strážníci, kteří jindy prakticky z centra města neodcházejí a jsou proto terčem kritiků, v dohledu nebyli, takže řidiči mohli po chvíli opět nerušeně pokračovat v cestě. Šofér konající své povinnosti ve službě seniorům a z nařízení svých nadřízených takové štěstí neměl. Kontrola dodržování zákazu stání je zde podle všeho liknavá a selektivní. Proč tedy radnice nenechá vytvořit doplňkovou tabulku, která by dočasné stání dopravní obsluhy povolila, zůstává i nadále záhadou. 

V souvislosti s článkem o budoucím možném využití lokality Jedličky v chrudimském parku Střelnice vyslovil kdosi v diskusi před schůzkou s občany nesmělé přání, zda by město mohlo konečně v této souvislosti pamatovat i na pejskaře a zřídit tady pro ně a jejich zvířata prostor určený k volnému pohybu psů. Doposud je totiž v Chrudimi nelegální. Po mnoha letech nečinnosti radnice v této oblasti, plošném zrušení stojanů s papírovými sáčky na psí exkrementy a vybírání jedněch z nejvyšších poplatků za psy v České republice, by si to místní pejskaři minimálně zasloužili, ne-li víc.

Z další diskuse, která se pod článkem rozvinula, ale vyplynulo, že leckomu psí exkrementy smrdí, vysoké poplatky za takřka "nulové služby" už nikoli. Ano, Chrudim je zaplavena výkaly a nelze se tomu divit, když vás správce města odnaučí exkrementy sbírat a bláhově si myslí, že uchlácholí pejskaře nedostatečným množstvím igelitových pytlíků, pro které si navíc musí na radnici dojít. To jsou hned dvě překážky, které brání čistotě města a zároveň diskriminují pejskaře, tedy značnou část obyvatel Chrudimě. A to už nemluvím o psech, kteří přestali být z pohledu nového Občanského zákoníku věcí a mají nárok na to se volně vyběhat.

Ale kde? V Jedličkách? Nebo v některém jiném chrudimském parku? Tady všude číhají na pejskaře a jejich psy nejrůznější překážky a omezení, jakoby ani město nedokázalo po tolika letech přehlížení reflektovat na skutečné potřeby svých obyvatel. Jednou z cest jsou právě oplocená psí hřiště, o které někdo v případě Jedliček slušně a nesměle požádal, aby byl vzápětí za svůj oprávněný požadavek peskován těmi, kteří někdy do psího exkrementu nejspíš šlápli anebo ještě hůř - nemají rádi zvířata (a možná ani lidi - jen sebe). Zeptám se tedy rovnou. Za co musíme odvádět tolik peněz do městské pokladny, když nedostáváme protihodnotou odpovídající služby? Takový stav je dlouhodobě neudržitelný a je jen otázkou času, kdy se budou muset odpovědní úředníci chytnout za "bambuli" a přijít se vstřícným řešením a nikoli "štěkat" na pejskaře, že je jich v Chrudimi hodně a ještě víc že je psích exkrementů. Pokud totiž nezareagují tak jako jinde ve vyspělé civilizaci (tedy konstruktivně nikoli represivně), tak se jednou v psích exkrementech utopíme...